Malá rukověť trochu netradičních ochucovadel, která by si měla vydobýt místo v kuchyni každého gurmána.
Už v neolitu lidé dochucovali maso různými bylinami, aby mělo lepší chuť. Nejstarší písemné zprávy o používání koření k dochucování jídel pocházejí z Číny, a to z první poloviny třetího tisíciletí před naším letopočtem. Další zprávy pramení ze starého Egypta, asi dva tisíce let před naším letopočtem. V té době patřily mezi hojně užívaná koření například anýz, skořice, kmín, koriandr, máta, pelyněk a šafrán. Obliba koření se rozšiřovala i v jiných částech světa, třeba Sumerové pěstovali v Mezopotámii fenykl, kmín, koriandr, šafrán a tymián. Staří Indové používali kardamom, kurkumu, hřebíček, muškátový květ, pepř a skořici. I staří Řekové zanechali důkazy o popularitě dochucovacích prostředků. Velký rozmach koření nastal ve středověku.
V Evropě se s ním v té době hojně obchodovalo, ale protože pocházelo z dalekých a exotických zemí, patřilo mezi poměrně drahé zboží, nemohl si ho zkrátka dovolit každý. Známý mořeplavec Marco Polo v letech 1298-99 popsal ve svém cestopise Milion indický pepřovník a tímto dílem celkově inspiroval mnoho dalších mořeplavců k objevným cestám, a to mimo jiné i za účelem dovozu koření do Evropy. Tím by se totiž zjednodušila jeho dostupnost a zároveň snížila cena. Postupem času se objevovala nová místa, ostrovy i kontinenty a s nimi přicházely i nové druhy koření. I dnes se dochucuje skoro každý pokrm, ale naštěstí není nijak těžké koupit koření běžně v obchodě za nízké ceny.
Koření vylepšuje chuť i vůni jídel, některá koření dokonce podporují apetit. Potraviny, které nemají příliš vábnou vůni, nebo dokonce žádnou, se kořením navoní a získají tak na větší atraktivitě. Mezi koření se řadí jak různé suché plody, listy různých rostlin, semínka, byliny, kořeny... Dokonce mívají i různou konzistenci, některá se používají v celku, jiná se melou, drtí, krájejí, některá se používají čerstvá, jiná zase sušená. Existuje zkrátka mnoho podob koření, nemluvě o široké škále všech možných chutí od kyselé přes pikantní, sladkou i hořkou. Většinou se koření kombinují, ale přitom je třeba dávat pozor, ne všechna koření se k sobě totiž hodí. To se nejlépe naučíte tak, že budete experimentovat. Inspiraci můžete samozřejmě čerpat jak v kuchařkách, tak v pořadech o vaření. Do české kuchyně neodmyslitelně patří kmín, majoránka a pepř. V italské se zase nejvíce setkáte s bazalkou a oreganem.
Indická kuchyně si libuje v kari a kurkumě a k mexické zase neodmyslitelně patří čili, neboli kajenský pepř. Každá kultura se liší svými stravovacími zvyky a každá má v oblibě jiný druh koření, který koresponduje s potravinami dostupnými v dané oblasti. V dnešní době však není problém sehnat orientální koření a připravit si exotický pokrm v pohodlí domova. Dostupné jsou dokonce i již připravené kořenicí směsi například na ryby, na maso nebo na grilování. Větší radost ale jistě udělá doma připravená směs. Pokaždé vám ujede ruka s nějakým jiným druhem koření, pokaždé tedy bude mít jídlo trochu jinou chuť.
Určitě se vypatí mít stálou zásobu koření v kuchyni. Rozhodně se do ní řadí pepř, paprika, kmín, česnek, oregano, jinak také dobromysl, bobkový list, majoránka, chilli a kari. V zimní sezoně, tedy čase pečení vánočního cukroví a přípravy svařeného vína, je vyšší spotřeba koření, jako je hřebíček, skořice, vanilka a badyán. Naopak v letním čase, který se nese ve znamení grilování a čerstvých salátů, rozšiřte svou sbírku koření o bazalku, rozmarýn, tymián, šalvěj, zázvor, kardamom a hořčičná semínka.
Fantazii se meze nekladou, je jen na vás, jaké chutě upřednostňujete.
Rádi vaříte a hledáte inspiraci? Navštivte Recepty.cz