Od bílé až po tmavě modrou
Mučenky pocházejí z tropických a subtropických oblastí Jižní Ameriky, kde rostou ve vlhkých pralesích jako liány. Zatím jich známe víc než 500 druhů. Z tohoto počtu jen třicet druhů považujeme za ovocné.
Nejznámější ze všech a zároveň nejvíce pěstovaná je mučenka modrá (P. caerulea), která má ještě další varianty, z nichž většina je vybarvená v odstínech modrofialové barvy. Ale existují také variety s bílým květem, jako například P. caerulea ’Constance Eliott‘ nebo P. c. ’Pierre Pomie‘. I u nich stejně jako u ostatních mučenek srůstá kalich se stejně zbarvenou korunkou. Květ má kromě toho barvitou pakorunku, výrazné prašníky a rozeklanou bliznu.
Nejatraktivnější jsou mučenky s velkými červenými květy, jako například botanická P. coccinea, P. alata, P. gritensis, P. loefgrenii, P. manicata nebo hroznokvětá mučenka (P. racemosa). Velmi krásná je také révolistá mučenka P. vitifolia. Také zvonkokvěté žluté nebo meruňkově zbarvené mučenky P. citrina a P. adularia upoutají pozornost záplavou drobných, ale velmi pěkných kvítků. Zajímavý je druh s temně červeno-fialovo-zeleným listem – P. triasciata.
Hybridní kultivary mívají většinou velké květy v nejrozličnějších barvách, jako například červeno oranžová P. ’Piresiae‘ nebo P. ’Pura Vida‘. Krásné jsou rovněž kultivary temně fialové: P. ’Blue Moon‘, ’Blue Velvet‘, ’Cary‘ nebo jemně modrá P. ’Incense‘. Příjemně voní mučenka vanilková nebo velkokvětá růžová ’Laura‘. Jen těžko se dá tedy rozhodnout, která z mučenek je ta nejpřitažlivější.
Pokračování 2 / 5
Mučenka jako ovoce
Mezi nejrozšířenější druhy s jedlými plody patří mučenka purpurová (latinsky Passiflora edulis), původem ze slunné Brazílie. Listy má trojlaločné, pilovité a lesklé. Květy s barevnou korunkou jsou velké asi 4–6 cm. Plody mají tvar slepičích vajec (velikosti asi 5–10 cm), purpurovou nebo modrou barvu a jsou hladké a lesklé.
Mučenka čtyřhranná (latinsky Passiflora quadrangularis), nazývaná též obrovská a pod lidovým označením královská granadilla, pochází pravděpodobně z tropických oblastí Brazílie. Patří mezi tropické liány a s pomocí úponků se pne do výšky až 50 m. Má silné čtyřhranné křídlaté stonky. Nejzajímavější na této rostlině je však velice nápadný, až 12 cm velký květ.
Barva květu je nejčastěji červenofialová s velkou pakorunkou, která se skládá z mnoha fialových a bíle příčně pruhovaných nitek. Mučenka čtyřhranná může kvést i růžově, výjimečně též bíle. Listy mohou být až 25 cm dlouhé a 18 cm široké. Zpravidla jsou ale menší, zato jedlé plody mohou za optimálních podmínek dosahovat délky až 35 cm a hmotnosti až 2 kg.
K přípravě lahodných nápojů jsou vhodné zejména mučenka banánová – P. mollissima, která má sytě žluté plody podobné malým banánům, mučenka jedlá – P. edulis, P. edulis ’Golden Giant‘, která má oválné žluté plody, P. edulis ’Purple Giant‘ s velkými tmavě fialovými plody, P. warmingii s modrofialovýmiplody, P. ligularis s oranžově hnědými plody, které jsou někdy v prodeji označovány také jako granadila.
Pokračování 3 / 5
Mučenka a šamani
Mnohé další druhy jsou vyhledávanými léčivými bylinami, které jsou odedávna ceněny původními indiánskými kmeny. Nejčastěji je to mučenka pletní (latinsky Passiflora incarnata), jejímž předmětem sběru je hlavně kvetoucí nať, která obsahuje vědecky prozkoumané látky. Mučenka pletní působí na nervový systém, uklidňuje a tlumí zejména pocity úzkosti a psychického napětí, zlepšuje a prohlubuje spánek. Výtažek z této rostliny je součástí bylinného přípravku Novo-Passit, který odstraňuje strach a psychické napětí a uvolňuje kosterní svalstvo.
.
Pokračování 4 / 5
Mučenka na okně
Mučenky lze v našich podmínkách pěstovat pouze v květináčích, případně ve volné půdě v zimní zahradě. Vyžadují dostatek světla, proto je pro ně ideální místo u okna, avšak nikdy ne u jižního. Je třeba dbát na to, aby nikdy nevyschl jejich kořenový bal, také ale nesnáší přemokření. Mučenky jako liány potřebují pro svůj růst oporu, ke které se přichycují úponky. Nejvhodnější je silný pozinkovaný drát vytvarovaný do kruhu či tvaru jehlanu. Mučenky je možné během léta pěstovat i v exteriéru, nejlépe v polostínu a jednou za týden přihnojit vícesložkovým tekutým hnojivem.
Pokračování 5 / 5
Bez vegetačního klidu nevykvete
Předpokladem kvetení v létě je však zachování vegetačního klidu. Mučenky přečkají zimu stejně jako muškáty (ideální teplota je 12–15 °C). Po zimování, které ukončíme zvýšením teploty už v březnu, je nezbytný řez. Jednoleté rostliny zkracujeme na 10–15 cm, starší seřízneme na 3–4 očka na loňských výhoncích. Řez je třeba provést, když mučenky začínají rašit, a je důležité nepropásnout správný čas, neboť mučenky kvetou na letošních letorostech (výhoncích).
Mučenky zpravidla nasadí poupata tři až čtyři týdny po řezu. Pro jistou sklizeň je potřeba se postarat o opylení například obyčejným štětcem. Prvních plodů se dočkáme asi za tři až čtyři měsíce po opylení.
Výhonky využijeme k dalšímu množení. Nařežeme je na kousky vždy s dvěma až třemi očky, ošetříme stimulátorem růstu a napícháme do květináče. Přes květináč pak natáhneme igelitový sáček a udržujeme teplotu v rozmezí 20–25 °C. Řízky zakoření do jednoho měsíce a my poté kryt odstraníme. Mučenky pěstované z řízků plodí již v druhém roce.
