Pokud se zeptáte chuďase, co si myslí o penězích, s největší pravděpodobností vám vysvětlí, že jsou špinavé, smrdí, kazí charakter a přinášejí utrpení a zkázu, zatímco boháč vám na tutéž otázku odpoví, že je to příjemná věc, která se navíc válí všude a stačí se pro ni jen sehnout.
Zlatokopka bude přesvědčená, že muž je od toho, aby vydělával, a žena aby utrácela. A každému takovému tvrzení bude odpovídat i výška účtu dotyčného. Není to zvláštní? Podle kouče Aleše Kaliny nikoli, protože všechno to je podle něho jenom halda programů a software. O tom, kolik vyděláte peněz, nerozhoduje inteligence, pracovitost nebo osud, ale vaše finanční naprogramování.
Je to v hlavě Aleš Kalina sám prošel finanční krizí, když v roce 1994 zkrachovala jeho firma, kterou v roce 1990 coby mladý student plný ideálů založil. „V té době jsem měl ženu a dítě a dost mě to vzalo,“ vzpomíná. Jako finanční ředitel společnosti Microsoft si později mohl také podrobně prohlédnout svět bohatých, dobře vydělávajících lidí.
„Tam jsem pochopil, že to není o tom, kolik kdo dře a jak se lopotí, a že množství peněz přímo nesouvisí s množstvím práce nebo postavením. Zaměstnanci tam chodili v džínách a tričku a většina z nich svoji práci milovala. Na zahraničních cestách jsem viděl spousty bohatých lidí a dolarových milionářů, kterým úspěch přinesl fakt, že dělali práci, která je bavila. Byli takzvaně v talentu.“
A protože si Aleš Kalina sám na vlastní kůži vyzkoušel život s penězi i bez nich, rozhodl se celé záhadě přijít na kloub. Proč má někdo neustále dostatek peněz a někomu se vyhýbají obloukem? Po letech bádání ve všech možných oblastech dospěl k závěru, že to, co nám v bohatnutí brání, jsme my sami. Nevíme, v jaké oblasti začít vydělávat, jaké kroky udělat jako první, velice často děláme práci, která nás nebaví, neznáme zákonitosti peněz a především pak neznáme své finanční naprogramování, které je klíčem k úspěchu.
Proč to nejde?
Finanční naprogramování vychází z takzvaných emočních rovnic, které popisují funkci mozku v oblasti emocí. Pomáhají nám nejen pochopit, proč a jak se chováme v konkrétních situacích, ale zejména důvody našeho rozhodování. „Léta jsem pátral po tom, proč někdo dosáhne úspěchu a jiný přes veškeré úsilí končí stále na tom samém místě. A zjistil jsem, že to, co lidé říkají, má přímou souvislost s tím, co denně prožívají. Emoční rovnice přesně zobrazují svět, ve kterém žijí, a jsou odrazem jejich přesvědčení, nikoli hříčkou nevyzpytatelného osudu,“ vysvětluje Aleš Kalina.
Mozek si ukládá své první zápisy již od čtvrtého měsíce od početí. Pečlivě absorbuje vše, co do něj přichází prostřednictvím pěti smyslů. Absorbuje nálady a myšlenky našich nejbližších. Dokonce dokáže pomocí dedukce sám informace vyrábět a ty následně zapisovat. „Vše, co jsme v životě viděli a slyšeli, veškeré emoční prožitky z různých situací, jsou v naší hlavě zcela pevně zakořeněny. Nejsilněji se zapisují emoce spojené s osobami našich vychovatelů, kterým mozek vždy přisuzuje hodnotu ANO, aniž by o jejich pravdivosti přemýšlel. Na mnohé zápisy si nepamatujeme, ale přesto s nimi mozek pracuje. Jsou uloženy v podvědomé paměti,“ dodává Aleš Kalina.
„Lidé si často myslí, že když budou dřít do úmoru, podaří se jim vydělat peníze, a přitom ať dřou, nebo se flákají, mají peněz víceméně pořád stejně. Moji klienti za mnou často přicházejí nešťastní a přepracovaní s tím, že se jim přes jejich dlouholetou snahu nedaří zbohatnout. Při práci se mnou pak zjistí, že je rodiče naprogramovali tak nevhodně, že peníze nikdy bez změny finančního naprogramování nevydělají. Až když jejich naprogramování objevíme a oni se naučí hlavní zákonitosti peněz, tak bohatnou,“ vysvětluje Aleš Kalina.
Co se v mládí naučíš…
To, co do nás rodiče a okolí uloží, může být emoční rovnice typu „bez práce nejsou koláče“ nebo „peníze na stromě nerostou“, zatímco že se dá žít třeba z úroků a bez práce, už v sobě uloženo nemáme.
Rodiče nám nemusí ani nic říkat, naši finanční budoucnost nastartuje to, co doma prostě vidíme. A podle Aleše Kaliny je prý dokonce úplně jedno, že jsme se třeba se šetřivým otcem hádali a byli přesvědčeni, že my takoví nebudeme. Zasutá emoční rovnice jednoho dne vyplave stejně, i když třeba v jiné intenzitě. „Důležité je ten vzorec, který se do nás zapisoval od dětství a dřív nebo později vyraší, vytáhnout,“ říká Aleš Kalina.
Mozek rád šidí
Mozek, potažmo emoční rovnice v něm uložené, nás ovlivňují ve všech oblastech našeho chování a přemýšlení. Co se týče vztahů, zapomeňte na lásku na první pohled. Partner, který vám padne do oka, má s největší pravděpodobností pouze ze 70 % emoční nastavení podobné jako vy. „Mozek v tu chvíli prostě řekne, tohle by mohl být partner pro tebe. Pokud je většina emočního nastavení v plusu, tedy v kladných a pozitivních pohledech na svet, pak bude pár v harmonii, pokud se vetšina emočního nastavení týká negativních rovnic, tak si nerozumíme,“ tvrdí Aleš Kalina. Mozek nám neříká, co je pro nás nejlepší, ale naopak nás šidí a potvrzuje pouze „pravdy,“ které jsou v nem uložené. A stejne nás šidí s penězi.
Máte na to?
Pokud chcete zjistit nastavení svého finančního barometru, vyzkoušejte jednoduchou metodu. Napište si na papírek ruzné výšky měsíčních výdělku, například od deseti tisíc do sta tisíc, a ke každému přiřaďte hodnotu od nuly do desíti podle toho, kolik si myslíte, že byste meli brát. Nemusí to být váš aktuální skutečný výdělek, ale vaše reálná představa do budoucna. Pokud se vaše nejvyšší hodnocení zastavilo u třiceti tisíc, je váš financní barometr nastaven přesně na tolik a s největší pravdepodobností se k vyššímu výdělku nikdy nedostanete. Kde jste napsali číslo deset, tam se chcete dostat, a jednoho dne se vám to s největší pravdepodobností podaří.
„Vetšina z nás se k vyššímu platu nedostane jen proto, že si myslí, že na to nemá,“ vysvětluje Aleš Kalina, který financní nastavení přirovnává například ke špatné mape. Když chcete někam dojet a máte špatnou mapu, mužete se do ní dívat, jak chcete, ale stejne se tam nedostanete. Mapu je treba změnit a financní termostat přenastavit. Jakmile se emocní nastavení odblokuje, výdělky se začnou jakoby nejak samy naskytovat.
Když je nastavení nízké, nevylučuje to, že se človek nemůže dostat k větším penězům, ale zpravidla o ne nejakou záhadnou okolností přijde. „Měl jsem mezi klienty paní, jejíž manžel dobře vydělával, ale pak o práci najednou přišel. A když si našel jinou, vyhořel jim dům a museli si vzít pujčku. A když opravili dum, manžel onemocněl a byli zase bez peněz.
A tak to šlo pořád dokola a nemohli se z toho vyhrabat. Když jsem s oběma probral podrobnosti, zjistil jsem, že to prostě byli z domova oba naučení, že táta nosil domu vždycky málo peněz, a at se manžel snažil sebevíc, nedokázal to s dosavadním nastavením překročit,“ říká Aleš Kalina. Důkazem jeho teorie je prokázaný fakt, že například devatenáct lidí z dvaceti neudrží dědictví, stejne jako že vetšina lidí, kteří přijdou nečekaně k výhre v loterii, peníze neudrží a nezúročí, a po pár letech nemají na účtu opet ani korunu.
Finanční inteligence
Přerovnat si své emocní rovnice je podle Aleše Kaliny rozhodne klíč k vyššímu kontu, zároveň je podle něj ale dobré zapojit do akce také rozum. „Doporučuji domácí rozpočet, díky kterému mám přehled, kolik utratím ročne peněz a za co. Existuje aplikace do mobilu, díky které vidím, kolik peněz mi kam odešlo. A rozhodne je dobré mít někde naspořenou částku, která odpovídá mým ročním nákladům krát dvě, abyste netrpěli takzvaným finančním strachem. Podle statistických výzkumu je ale známo, že kdyby český národ prišel jednoho dne o peníze, tak by třetina Čechu za 2,5 mesíce umřela hlady, protože nemá žádné úspory.
„To, že 30 000 rodin nemá na splátku hypotéky a že žijeme z ruky do huby, je financní negramotnost,“ varuje Aleš Kalina, podle kterého by peníze měly přinášet radost, ale každý by měl mít také dostatek financní inteligence a mít nejakou částku naspořenou.
Jak změnit své nastavení
Pokud chcete svoje emocní rovnice změnit, je nejduležitější přesvědčit svuj mozek, že ty „nové“ jsou pravdivé. Mozek vždy zapisuje ukládané informace s hodnotou pravda (ANO). Na to funguje metoda otáčení emočních rovnic. Prakticky se s ní pracuje tak, že se posunete o dva roky dopředu a představíte si sami sebe v příjemné situaci. V představách si pak promítnete emoční film, ve kterém vidíte a cítíte vše, co byste chtěli za dva roky ve svém světě prožívat.
Pak si z nej vypíšete klíčová slova nebo věty a z nich sestavíte rovnice nové. Například místo své dosavadní rovnice „pořád dřu a nic z toho nemám“ dosadíte „pracuji pro radost a mám se dobre“ nebo „pracuji pro radost a majetek mi stále přibývá“. Novou rovnici si pak sedm dní po dobu jedné minuty přehráváte ve své hlave ve svém emočním filmu.
Co všechno umí peníze?
- Čínští psychologové experimentálně potvrdili, že peníze ulevují při vnímání fyzické bolesti a že soudem nařízená finanční kompenzace za zranění či psychickou újmu je opodstatněná. Doktoři v různých experimentech prokázali, že i pouhý dotek bankovek má vliv na tělo fyzicky i emocionálně. Ztráta peněz či vědomí jejich nedostatku zvyšuje psychickou nepohodu, ale zvyšuje také citlivost vůči vnímání bolesti.
- Bohatší lidé s lepším společenským postavením mají větší sklon k neetickému chování, porušování pravidel a k neupřímnosti, zvláště pokud to zvyšuje šance na jejich úspěch. Takový závěr přinesla studie, která se zaměřila především na to, jak bohatství ovlivňuje lidské rozhodování.
- U bohatých řidičů je třikrát vyšší pravděpodobnost, že nedají na přechodu chodci přednost. V jedné ze studií psychologové pozorovali chování řidičů na rušné čtyřproudové křižovatce. Majetnější automobilisté méně respektovali pravidla a platilo to shodně pro muže i ženy z vyšších tříd.
- Výhra v loterii je štěstí, ale většina z výherců o něj prý brzy přijde. Výzkumy z Velké Británie potvrzují, že do roka od výhry značného jmění jsou lidé většinou méně šťastní, než byli před výhrou. Začnou také víc pít a kouřit, mnozí propadají myšlenkám, že si to nezaslouží, anebo začnou být paranoidní a podezřívat všechny kolem, že se k nim chovají jinak a nepřejí jim to.
- Kdo zakládá charitu či chce získat peníze pro nějaký dobročinný projekt, ten by si měl najmout blondýny. Dívkám s plavými vlasy, které chodí vybírat peníze, totiž lidé dávají nejvíce peněz, zatímco brunety i rusovlásky přinášejí z charitativních obchůzek po dárcích mnohem méně.
- Dvě procenta nejbohatších lidí planety vlastní více než polovinu světového bohatství. Bohatství je z velké části koncentrováno v Severní Americe, Evropě a některých vybraných zemích asijsko-pacifické oblasti, například v Japonsku. Lidé v těchto zemích dohromady drží téměř 90 procent celkového světového bohatství.
- Podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) se za poměrně bohaté považuje sedm procent domácností. Za poměrně chudou nebo velmi chudou označilo svou domácnost 30 procent dotázaných. Na půli cesty mezi bohatstvím a chudobou se nachází 62 procent domácností.
Více se můžete dozvědět zde.
Článek vyšel v časopise Moje Psychologie