Může zdobit interiér nebo se stát módním doplňkem. Paličkované krajky se odedávna vyráběly z dostupných materiálů, proto si mezi nimi významné místo našla i kopřiva a její tzv. kopřivové vlákno.
Pro obyčejné lidi bylo levné a surovina se dala sklízet kdekoli v okolí jejich obydlí. Vlákna kopřivy jsou po zpracování velmi jemná, téměř bílá, snadno se barví a dobře sají vodu. Používala se podobně jako len nebo konopí také v plátenictví. Vyrábělo se z nich i ve slavné české vamberské továrně.
V oficiálním dopise z roku 1246 odeslaném papežem Inocencem IV. anglickému opatovi se našly zmínky, aby jím objednaný oděv byl zdoben technikou popsanou jako anglické dílo nebo jeptišská práce. Těmito termíny se později v Anglii a dalších zemích západní Evropy označovala právě paličkovaná krajka.
Historie krajkářství se váže k Itálii, odtud se toto umění rozšířilo po celé Evropě. Najdeme ovšem i odkazy směřující třeba na britské ostrovy či k Orientu. Tak či tak, ženy, ale i muži po celém světě toužili po krajkách na krásném čepci, v límci či kroji. Každá oblast přenášela do vzorů své specifické znaky a zvyklosti. Vznikaly tak později již typické druhy krajek, jako je naše vamberská nebo slavná benátská.
Krajky lze zhotovit různými technikami. U nás je nejrozšířenější tzv. paličkování. Je to jedna z nejmladších textilních technik. Historické prameny uvádějí především produkci síťové a šité krajky, ovšem paličková metoda se rychle rozšířila a zařadila mezi oblíbené. Jedná se vlastně o plošnou textilii, která je tvořena nejrozmanitějším obtáčením a křížením nití odvíjených z paliček, k čemuž je třeba značné dovednosti a zručnosti.
Pro orientální původ krajky by mohly svědčit také dochované výrazy v arabštině a italštině, které mají stejný slovní základ. Výšivka se italsky nazývá ricamo a arabsky rabuna, krajka je v italštině trine a v arabštině target.
„Další zajímavé články najdete v aktuálním čísle časopisu My life„