Několik měsíců trvalo osmnáctiměsíční kočičce Cacao, než se vrátila přes hory a lesy ke svým původním majitelům. Cesta plná úskalí a nástrah měřila vzdušnou čarou neuvěřitelných sto dvacet kilometrů! Majitelé kočku museli odvézt pryč, protože kotě začala týrat jeho vlastní kočičí máma. Po návratu však vzala i ona malou Cacao na milost.
Pro lásku k lidem překonala kočka sto kilometrů
Několik měsíců trvalo osmnáctiměsíční kočičce Cacao, než se vrátila přes hory
a lesy ke svým původním majitelům. Cesta plná úskalí a nástrah měřila vzdušnou
čarou neuvěřitelných sto dvacet kilometrů! Majitelé kočku museli odvézt pryč,
protože kotě začala týrat jeho vlastní kočičí máma. Po návratu však vzala
i ona malou Cacao na milost.
O touze či pudech, která nutí zvířata trmácet se i stovky kilometrů, jen
aby se vrátila domů, existují už snad stovky příběhů. O zatím poslední v řadě
se postarala mladá kočka Cacao, kterou její majitelka paní Silvie Fevre-Pierre
musela v říjnu minulého roku odvézt, aby jí zachránila život. Malou Cacao
totiž ohrožovala její vlastní matka Mirtilla, která z ničehož nic začala své
kotě nenávistně napadat.
Když už šlo kotěti vysloveně o život, odvezla paní Silvie Cacao ke svému otci.
Starý pán žije v malé vesničce vzdálené od dceřina domu přes sto kilometrů
a paní Silvie si byla jista, že malá Cacao u něj bude v bezpečí a pohodlí.
Zanedlouho však přišla od starého pána smutná zpráva – Cacao zmizela. Zejména
děti paní Pierrové zasáhla zpráva velmi bolestně a několik týdnů doufali,
že se kočička jen zatoulala a k dědečkovi se vrátí. Po několika měsících
se však i jejich naděje rozplynuly.
K nečekanému zvratu došlo počátkem května. „Pamatuji si to jako dnes,“ říká
paní Silvie. „Byl krásný slunný den, děti si hrály venku a najednou slyším
radostný křik – Cacao, Cacao! V první chvíli jsem se lekla, že se děti zmýlily,
ale vzápětí vběhly do domu a v náručí nesly naši malou Cacao. Byla zmožená,
vyhublá, měla rozdrásané tlapky, a přesto bylo vidět, že je šňastná.“
Dnes už je kočička čilá, zdravá a celá Francie v ní vidí statečnou hrdinku.
Dokonce máma Mirtilla ji vzala na milost a dnes jsou velké kamarádky.
O kočkách se říká, že na rozdíl od psů netíhnou k lidem, ale k domu. Pak
je ale s podivem, že se kotě, které mělo u starého pána veškerý blahobyt,
trmácelo několik měsíců cestou necestou, aby se vrátilo k mámě, paní Silvii
a dětem.(Plus)
include("info/nazor.php");=""?>