V Sasově na Jihlavsku najdete nejmodernější jateční provoz ve střední Ev ropě. Porážejí tu vlastní biovepře i bioskot. Návštěva místa, kde probíhá porážka, není ani pro tak zarputilého milovníka masa, jako jsem já, žádná příjemná záležitost.
Až tam si totiž uvědomíte původ steaku, který dostanete na talíř, a čím musí zvíře projít, než ho sníme.
Majitel farmy Josef Sklenář má mezi odbornou veřejností výbornou pověst.
Patří mezi průkopníky ekologického zemědělství u nás. Pustil se do boje s úřady i obchodníky, kteří stále dávají přednost ceně před kvalitou. Začínal v roce 1991 jako drobný chovatel, na počátku se nesoustředil tolik na životní prostředí, spíš na snahu přežít mezi početnou konkurencí. Postupně se farma rozšiřovala a v roce 1999 se definitivně změnila na ekologickou. Po deseti letech tvrdé práce získala nejen značku „bio“, ale hlavně produkuje maso na vlastních biojatkách.
Podle pravidel
Prošla jsem si celý nově otevřený provoz a na vlastní oči viděla místa, kde končí život hospodářských zvířat. Během vyprávění pana Sklenáře jsem ale zjistila, že svou práci bere vážně a jeho úcta ke všemu živému je příkladná. Zakládá si na tom, že vymyslel a provedl několik zlepšováků. Vybavení odpovídá všem zákonným normám v celé Evropě.
Ve stájích je např. k dispozici po celý den dostatek vody, nechali si tu speciálně vytvořit průhled na denní světlo.
Zlepšuje to náladu jak zaměstnancům, tak samotným poráženým zvířatům, která reagují klidněji, když se cítí jako v přirozeném prostředí. Zmírňuje se tak stres a následně získané maso má lepší kvalitu. Slyšeli jsme také historku o jedné z kontrol na zjištění míry hluku, které jsou v podobných provozech časté. „Celý den slyšíte na jatkách křik umírajících zvířat, ale na této farmě je největším zdrojem hluku větrák,“ tvrdí majitel.
Zacházení se zvířaty je tu příkladné, a ona se tak na oplátku chovají klidně.Nemají strach z toho, co je čeká.
Úředníci byli asi zklamáni, ale pro provozovatele je to dobrá vizitka. Dalším problémem bývají hygienické předpisy, ovšem ani tady kontroly neuspěly. Majitel totiž dodržuje náročný postup, kdy na porážku jde vždy jeden kus a až po ukončení procesu a důkladném očištění místnosti i pracovníků může být přiveden další.
Na hygienu tu dbají. „Ani ortoped před operací neprojde takovou očistou jako řezník u nás,“ vysvětluje hrdě pan Sklenář.
„Další zajímavé články najdete v aktuálním čísle časopisu My Life.„
ČTĚTE TAKÉ:
Dětský svět