Klasický sporák z našich kuchyní prakticky vymizel a jeho místo zaujala kombinace samostatné vestavné trouby a varné desky. Díky širokému výběru si můžeme snadno pořídit techniku k přípravě jídel podle našich představ i peněženky.
Jestliže jsme se tu zmínili o peněžence, bude při výběru varné desky hrát velkou roli nejen její cena, ale i hospodárnost provozu. Tady bude pochopitelně při výběru elektrické nebo plynové desky záležet na ceně elektrické energie ve vztahu k ceně zemního plynu. U těch elektrických to je pak zřejmé – nejméně výhodné jsou litinové plotýnky, o dost úspornější jsou desky sklokeramické a nejlevněji budeme vařit s indukcí.
V RYCHLOSTI POMŮŽE TURBOHOŘÁK
Tam, kde je zaveden plyn, máme možnost se rozhodnout pro varnou desku plynovou. Základním materiálem bývá smaltovaný plech, elegantnější, ale i dražší jsou varianty z nerezu či se sklokeramikou. Taková moderní plynová varná deska by měla disponovat pojistkou proti zhasnutí plamene, elektrickým či navíc automatickým zapalováním, které zapálí hořák při pouhém otočení regulátoru.
Výhodou je také turbohořák, který disponuje daleko vyšším výkonem oproti ostatním hořákům, nebo hořák wok, který je potřeba pro přípravu jídel na pánvi wok prudkým osmažením. Ovládání je pochopitelně manuální a ti, kteří si na plyn při vaření zvykli, nedají na tento způsob dopustit.
Jestliže chcete mít doma i výhodu vaření na elektřině, lze si pořídit varnou desku kombinovanou či si ji sestavit z modulů, které jednotlivé firmy pro tento účel vyrábějí a které se k sobě designově hodí. Koupě plynové varné desky ale také znamená, že její instalaci by měl provést pracovník plynoservisu.
TŘI MOŽNOSTI ELEKTŘINY
Elektřina může vařit pomocí hned tří technik. Tou nejjednodušší a nejlevnější je prostě litinová plotýnka, pod níž je topná spirála. U takovéto varné desky ale musíme počítat s delší dobou ohřevu (ale i chladnutí) a velkou spotřebou energie. Hlavní výhodou desky sklokeramické je poměrně nízká spotřeba spolu se slušnou účinností ohřevu a jednoduchá údržba.
Díky sklokeramickému materiálu je totiž teplo ze spirál vyzařováno jedním hlavním směrem, tedy nahoru, což je pro úspory podstatné. U víceokruhových varných zón lze zapnout jen ty části, které odpovídají velikosti dna nádobí. Sklokeramické desky mají indikátor zbytkového tepla, který pomůže uspořit energii tím, že počítá s účinkem tepla zůstávajícího po vypnutí plotýnky. Také by měly být schopny udržet teplotu již hotového jídla.
Kontrolky indikují teplotu jednotlivých částí a upozorňují třeba na to, zda je již bezpečné desku otřít. Samozřejmostí by měla být dětská pojistka. Podobně jako u indukčních varných desek musí být ty výkonnější připojeny na 380V elektrické vedení, což nemusí být v každé domácnosti k dispozici, a je tedy nutné k instalaci desky zavolat odborníka.
INDUKCE JE NEJÚSPORNĚJŠÍ
Nejmodernější způsob vaření představuje indukce. Má jedinou nevýhodu (pomineme-li vyšší cenu) a tou je nutnost používat výhradně nádobí pro indukční ohřev určené; dále zůstávají už jen výhody. Tou největší je minimální ztráta energie, protože pomocí indukce ohříváme přímo dno nádoby, v níž jídlo připravujeme. Jedinou ztrátou tepla je ta, při níž ohřátá nádoba zpětným ohřevem převádí část tepelné energie na indukční desku.
Nádoby pro indukční vaření musejí mít dno z feromagnetického materiálu, popřípadě takovou vložku alespoň obsahovat. Proč je to nezbytné? Když do vodiče pustíme střídavý proud a do jeho blízkosti umístíme jiný vodič, bude se v tom druhém indukovat elektrické napětí. Vodičem může být jak pouhý drát, tak třeba vodivá plocha, v našem případě dno nádoby pro vaření na elektromagnetické indukční desce. Cívka jako elektrotechnická součástka slouží mimo jiné právě k indukci elektrického proudu.
Pod sklokeramickou deskou jsou rozmístěny cívky napájené přes měnič napětím s frekvencí 25 až 35 kHz, které vytvářejí magnetické pole jednoduše regulovatelné nastavením výkonu. Není-li na desce nic z feromagnetického materiálu, nebude se po zapnutí také nic dít. Jestliže položíme nad cívku nádobu s feromagnetickým dnem, začnou skrze něj procházet vířivé proudy, které ho rychle zahřejí.
Celá soustava funguje na principu transformátoru (cívka má velké množství závitů a dno pak prakticky jediný zkratovaný), jenž zároveň sníží napětí a zvýší proud procházející dnem. Zatímco u skutečného transformátoru je vznik tepla nežádoucí, tady je to nutnost; výhodu pak představuje až devadesátiprocentní účinnost.
VARIABILITA MODERNÍ INDUKCE
Na indukční varné desce se nám nepřipálí nic, co ukápne z hrnce nebo co tam nedopatřením upustíme. To spolu se sklokeramickým materiálem desky pochopitelně usnadňuje údržbu. Další výhodou vaření na indukci je minimální možnost popálení – nebereme ovšem v potaz opaření samotným jídlem či dotek v místě, kde stála nádoba s hotovým jídlem bezprostředně po odstavení.
U moderních indukčních desek je výhodou také variabilita. Ty první byly s vyznačenými aktivními zónami, kam bylo potřeba klást nádoby. Dnes místo základních varných zón s příslušnými cívkami je pod sklokeramikou ukryto větší množství cívek, které se pak podle potřeby aktivují. Varná deska také rozpozná, že byla nádoba odstraněna. Nejen to – podle změny proudu a napětí také pozná, že se už například voda v nádobě vyvařila.
Orientuje se rovněž podle tvaru kovového předmětu, takže ji nesepne třeba položená vidlička nebo zapomenutý nůž. Senzorové vybavení umožňuje propočítat, nakolik lze pro udržení teploty již hotových pokrmů využít zbytkového tepla či v kombinaci se senzory na nádobí k tomu určeném prakticky modulovat celý proces vaření. V takzvané chytré domácnosti pak může varná deska komunikovat s ostatními přístroji v bytě a přenášet data o průběhu přípravy jídla na počítač či televizní obrazovku.
Článek vyšel v časopise Bydlení, stavby, reality.