Mnoho rodin se po přírůstku dalších potomků mnohdy stěhuje z těsných
bytů v centru města směrem na venkov, kde je příroda na dosah a zároveň je
tady větší životní prostor. Majitelka zajímavě zrekonstruovaného domu, kam
jsme se tentokrát vydali na návštěvu, dnes tvrdí, že by jej ještě potřebovali trochu „nafouknout“.
S rok a půl starými dvojčaty, několikaměsíčním miminkem a patnáctiletým synem jí to rádi věříme. Domek ležící blízko vesnického fotbalového hřiště překvapí detaily, které jsou podepsány rukou architekta Tomáše Klance. Jak říkají majitelé, ne každý si hned zvykne například na netradičně řešenou sedlovou střechu, z níž vystupuje špičatý „nos“. Velmi zajímavým prvkem, který na jiných novostavbách nenajdete, je také chrlič místo tradiční okapové roury. Zaujmou i překřížené dřevěné sloupy podepírající zastřešenou terasu. Výrazně pak zapůsobí červené obložení nové části domu cembonitovými fasádními deskami.
Nábytkový mix
„Pozemek, na kterém stál malý cihlový domek, jsme dostali od rodičů.
Rozhodli jsme se, že ho necháme zrekonstruovat, případně dostavět
tak, abychom se sem pohodlně vešli i s dětmi, měli jsme snadný přístup
na zahradu, zastřešenou terasu a hlavní obytný prostor spojený s kuchyní
a oddělený od soukromých částí domu.
Architekta jsme vybrali na základě deseti nejzajímavějších staveb roku zveřejňovaných pravidelně v časopise Reflex. Nejvíc se nám líbila dřevostavba architekta Tomáše Klance, s nímž jsme se spojili, přednesli jsme mu svoji představu a dál už to nechali na něm,“ vysvětluje nám majitelka úplný začátek projektu. Architekt majitelům navrhl několik různých řešení a oni si vybrali to, které bylo posléze zrealizováno a které si nyní můžeme prohlédnout.
Z původního domu zůstaly při rekonstrukci pouze obvodové zdi. Byly
změněny dispozice, z půdy jsou dnes dětské pokoje, schodiště se posunulo
do středu domu. Navíc přibyla již zmiňovaná přístavba s prosklenou stěnou
do zahrady. Jde o dřevostavbu s přiznaným trámovým stropem, v níž našel
místo největší prostor v domě – kuchyň s jídelnou a obývacím pokojem
– kde rodina tráví většinu času.
Interiér je zařízen nábytkem různých stylů a různého stáří. Kolem jídelního stolu jsou na doporučení architekta bílé plastové židle od firmy Vitra v designu z padesátých let. Jídelní stůl, komoda, knihovna, ale také venkovní nábytek na terase – vše je z masivního teaku vyrobeno na návrh architekta Klance až v Indonésii. Že má stejné datum a místo výroby i čalouněné křesílko připomínající ludvíkovskou éru, by odhadl málokdo. Nábytek doplňuje velká rohová pohovka z Ikey, nad níž se sklání stojací lampa, kterou si majitelé jako jeden z mála kousků přivezli ze starého bytu.
„Nakonec stejně nejvíc používáme židli, která tu zbyla ještě po řemeslnících a patřila k vybavení původního starého domku,“ směje se
majitelka, když nám ukazuje zařízení domu, které částečně vybíral architekt, částečně majitelé sami.
Ze zádveří, jež ještě čekají drobné úpravy, se vstupuje do hlavní obytné místnosti, dále do budoucí pracovny, která dnes slouží jako přebalovací místnost, a do větší ze dvou koupelen.
„Koupelnové studio nám doporučil architekt a my s ním byli velmi spokojeni. Kromě jiného měli velkou a hlavně zajímavou nabídku obkladů,“
pochvaluje si majitelka. Vana má obložení z tmavého dřeva, ze stejného materiálu je police pod umyvadlo. Na první pohled zaujme baterie ve tvaru kostky.
„Každý na nás z koupelny volá, jak si má pustit vodu. Funguje ale jako normální páková baterie,“ předvádí majitelka. Budoucí pracovně dominuje starožitný psací stůl – dnes přebalovací pult. Ten se stěhuje s majitelkou od bytu k bytu, od té doby, co opustila rodné Brno. „Moje prateta si za první republiky vzala brněnského velkopodnikatele, majitele textilní továrny.
Většina jejich nábytku bohužel zmizela za druhé světové války, psací stůl je jeden z mála kousků, který přežil. Můj dědeček ho v šedesátých letech, jak bylo tehdy moderní, přestříkal lakem stříkací pistolí z vysavače na bílo-fialovou. Koupila jsem si tedy plechovku s odstraňovačem nátěru z karoserií a odlakovala jsem ho. Bohužel tím dřevo trochu utrpělo,“ vypráví majitelka.
Teplo z čerpadla i kamen
Z budoucí pracovny je přístup do ložnice rodičů, která dnes slouží jako šatna. Celá rodina spí ve větším z dvojice dětských pokojů v podkroví, protože děti jsou ještě moc malé na to, aby byly samy. Výjimkou je už téměř dospělý syn, který má pokoj sám pro sebe. K dispozici je v patře druhá koupelna se sprchovým koutem.
Celým domem procházejí stejné podlahy – dlažba s kovovým efektem v koupelnách, v předsíni a v kuchyni, v obytných místnostech a na schodišti pak dřevěná mozaika.
V malé technické místnosti v přízemí je vedle bojleru a pračky umístěno
tepelné čerpadlo. Přitopit se dá navíc litinovými kamny v hlavní obytné
místnosti.
„Původně jsme uvažovali o krbu, ale pak jsme si řekli, že kamna jsou praktičtější, navíc se nám podařilo najít taková, která se nám opravdu líbí,“ vysvětlují majitelé. Kuchyň krémové barvy byla vyrobena v kuchyňském studiu na míru. Za pracovní plochou je použito čiré sklo,
za nímž je zeď vymalovaná červenou barvou – stejnou, jako mají desky
na fasádě. Ve skle se odráží celý pokoj a přes prosklenou stěnu také zahrada.
„Původně jsme uvažovali o zrcadle, ale báli jsme se, aby to tu nevypadalo jako v baru. Také jsme zvažovali, zda nezvětšit pracovní plochu ostrůvkem či rohovým dílem. Přesto jsem spokojená. I když pracovní plocha není velká, je větší než v bytech, kde jsem bydlela dřív,“ uvádí majitelka. Úložné prostory jsou v domě řešeny pomocí vestavěných skříní. K tomu majitelé navíc zachovali podsklepenou část původního domku.
STAŇTE SE FANOUŠKEM DAMA.CZ NA FACEBOOKU