Pro mnoho žen po celém světě jste vzorem ženy, která zvládá stárnutí s grácií. Jak na to?
„Většinou máme my ženy stárnutí zafixované jako něco, co musí být negativní a podle toho k tomu přistupujeme. Místo abychom se zaměřily na pozitiva, která vyšší věk přináší, a že jich je, snažíme se za každou cenu vyzmizíkovat vrásku, která je v konečném důsledku úplně nepodstatná. Stárnutí je fantastická příležitost růst, učit se, těžit ze zkušeností, které už máte, dovolit si svobodně se rozhodovat a říct na věci svůj vlastní názor. I když to zní jako klišé, každý věk je krásný, když si ho takový umíte udělat. Neexistuje jeden věk, který lze označit za absolutně nejlepší, každý má svá pozitiva i negativa. A dnes je doba, ve které na věku víceméně vůbec nezáleží. Můžete dělat všechno, co si usmyslíte. Moje heslo je snažit se žít v každém věku naplno. Nečekat, až dospěju do určitých let, nebo naopak nelitovat, že už mi není tolik jako dřív. Naučit se ocenit přítomnost. To je, myslím, to nejdůležitější, co pro sebe každá žena může udělat.“
Helena Rubinstein kdysi řekla, že neexistují ošklivé ženy, jen ženy líné. Je to dřina vypadat dobře?
„Ten citát se mi líbí, ale osobně bych nebyla tak striktní. Co se týká toho dobře vypadat, nechci říct, že to jde samo od sebe, ale nikdy jsem to jako dřinu nebrala. Pro mě je radost jít si zacvičit, starat se sama o sebe, dobře a zdravě jíst, vybírat si kvalitní potraviny. Spousta žen to ale chápe právě jako úsilí: musím si jít zacvičit, musím tohle, nesmím tamto. Nijak se netajím tím, že denně cvičím, ale když to nevyjde, nenadávám si, že to nevyšlo. Není to povinnost, kterou musím splnit za každou cenu. Je to radost a fakt, že dobře vypadám, výsledek tohoto mého přístupu k životu. Pokud člověk v péči o sebe sama neumí najít radost, těžko bude vypadat dobře, navzdory sebevětšímu drilu.“
Změnilo se během let to, jak vnímáte pojem krása?
„Určitě. Ve dvaceti a třiceti pro mě byla krása spojená víceméně pouze se zevnějškem. Teď ve svých čtyřiapadesáti se mnohem víc orientuju i na psychiku. Věk je v dnešní době velmi relativní pojem a čtyřicítka už není totéž, co byla před lety. Nikdy nezapomenu, když mi bylo o deset míň a jedna novinářka se mě na tiskové konferenci zeptala, jaké to je stárnout a ztrácet krásu. Vážně se to děje? Já si to nemyslím. Nespojuji totiž krásu s věkem. Nejdůležitější je udržovat se zdravá, protože od toho se pak odvíjí to ostatní. Když jste zdravá, můžete se o sebe starat a zůstávat pozitivní ohledně budoucnosti, tudíž krásná. Můžete si koupit sebedražší make-up, ale jestliže o sobě jako o krásné nebudete přemýšlet, pak krásná nebudete. A jestli je vám dvacet nebo padesát, na tom tolik nesejde.“
Jaké má pro vás osobně stárnutí benefity?
„Mám tři dospělé děti, takže největší úkol mého života, být matkou a být dobrou matkou, se pomalu chýlí ke konci. Všechnu energii a všechen volný čas, který jsem dřív věnovala dětem, si teď můžu dovolit věnovat jenom sama sobě. To je myslím největší benefit, který zažívají všechny ženy mého věku.“
Kdo je pro vás nejhorším příkladem toho, jak by žena stárnout neměla?
„Asi nečekáte, že vám řeknu konkrétní jméno? Řeknu to diplomaticky: každý, kdo nesmyslně pronásleduje své mládí a život, který už byl. Zatěžovat se minulostí, chtít se vracet zpátky je nesmysl.“
Kdybyste mohla vrátit čas, našla byste něco, co byste ve svém životě udělala jinak?
„Určitě, stejně jako každý jiný člověk. Ale takhle to na světě prostě nefunguje. A já jsem za to ráda, protože jinak bychom se nestali tím, kým jsme dnes. Člověk je na světě mimo jiné také proto, aby se něco naučil a jak se říká, a já s tím absolutně souhlasím, nejtěžší životní lekce jsou pro nás zároveň ty nejlepší. Ale nikdy bych vám neřekla konkrétně, co byla moje největší chyba a co bych změnila. Nejsem rozhodně ten typ člověka, který toho o sobě mnoho prozrazuje anebo se ochotně svěřuje s těmi nejniternějšími problémy ze svého soukromí. Nejde jen o novináře, myslím, že tyhle věci zkrátka neřeším ani se svou nejbližší přítelkyní.“
Jste tváří kosmetické firmy a také hollywoodská herečka. Co je nejdůležitější, aby člověk uspěl v Hollywoodu? Štíhlost, krása, charisma, talent...
„Jsem přesvědčena o tom, že nic z toho nemůžete oddělovat, je to kombinace všeho plus samozřejmě štěstí. Všechno vyjmenované je podstatné, ale co je vůbec nejdůležitější, je být sám sebou a přestat se neustále s někým srovnávat, chtít se někomu podobat. To je takový fenomén dnešní doby, všichni to děláme a neuvědomujeme si, jak jsme jedineční. A že jediná cesta, jak můžeme uspět, je prodat svoji jedinečnost. Na to by měl člověk sázet nejen v Hollywoodu, ale i kdekoli jinde.“
Když stárnou muži, kupují si drahá auta, motorky, vyměňují manželky. Co dělají ženy?
„Stáváme se inteligentnějšími, proto se takhle nechováme. Ale upřímně, myslím, že některé ženy smýšlejí podobně. Taky je napadne, co by mohly udělat jinak, jestli by jim nebylo lépe s někým jiným a někde jinde. Jen nejednají tak impulzivně. Myslím, že pro obě pohlaví platí, že v určitém věku není nejdůležitější kompletně změnit život, spíš se nad ním pořádně zamyslet: co zásadního jsem ještě nestihl a co bych chtěl. To mohou být maličkosti, nemusím kvůli tomu ze dne na den překopat celý život a za pár měsíců nebo let zjistit, že to byla totální hloupost. Stárnutí je skvělá příležitost k sebereflexi a k tomu poučit se z předchozích zkušeností. Na to bychom se všichni měli zaměřit.“
Kdo je Andie MacDowell?
Narodila se 21. dubna 1958 v Jižní Karolíně jako nejmladší ze čtyř sester. Když jí bylo šest, rodiče se rozvedli a z její matky se stala alkoholička. Andie ve dvaceti odešla z vysoké školy a začala pracovat jako modelka. Skrze modeling se pak dostala i k filmu. Znáte ji například ze snímků Sex, lži a video, Zelená karta, Objekt krásy, Na Hromnice o den více nebo Čtyři svatby a jeden pohřeb. Byla dvakrát vdaná, z prvního manželství má syna Justina a dcery Rainey a Sarah Margaret. V poslední době je víc než z filmového plátna známá jako tvář kosmetické firmy L´Oréal Paris.