Daniela Landu pravidla nezajímají

| Autor: redakce | Rubrika: Celebrity

Pouhá čtyři poslední představení v tomto roce čekají v červnu v pražském Divadle Kalich kultovní dirty muzikál Daniela Landy Krysař. S českou muzikálovou scénou se tak nadlouho rozloučí představení, které má na svém kontě více než 1000 repríz.



Pojďte s námi nahlédnout do autorské kuchyně Daniela Landy.

Čím vás vlastně tenkrát zlákal právě Krysař jako látka pro muzikál?

Zajímalo mě, co se může stát, když je jednomu člověku propůjčena tak obrovská síla, tak obrovská moc, jakou má Krysař díky své flétně. Je to velké téma: jak přemýšlí člověk, který rozhoduje o miliónech osudů, co ho přitom ovlivňuje… Kdysi jsem četl knížku, viděl jsem Krysaře i na divadle a vždycky mě fascinovala velká vnitřní mystika, kterou tahle figura má. Nikdo neví, odkud přichází a kam míří. Jeho tajemství mě natolik provokovalo, že jsem dostal chuť zabývat se jím dál a pokusit se Krysařův příběh vyprávět po svém, jinak.

Proč jste se rozhodl vstoupit do světa muzikálu jako autor?

Protože jsem se domníval, že jde vytvořit jistý protiklad k výpravným muzikálům typu Draculy, ve kterém jsem odehrál nějakých třicet představení. Vzal jsem to jako výzvu vytvořit muzikál, v němž je daleko důležitější, co se děje uvnitř příběhu, než jaké stojí na jevišti kulisy a jak drahé mají herci kostýmy. Muzikál jako žánr mě nikdy neurážel, neiritoval. Je to umělecká disciplína jako jakákoli jiná.

Nemám rád řeči, co je v určitých kruzích módní vést: ježíš, zase další muzikál, no to už snad není možný! Přijde mi to stejné, jako kdyby si někdo stěžoval: ježíš, zase další divadlo, no to už snad není možný! Muzikálových produkcí je v současné době opravdu hodně a jsou to představení velice rozdílných kvalit. Mně to ale nevadí, ať si každý dělá, co chce. Bylo by samozřejmě lepší, kdyby všechny muzikály byly povedené a diváci z nich odcházeli spokojení, nicméně to já neovlivním.

Muzikál je ovšem také uměleckým žánrem, který má svá jasná, pevná pravidla. Byl jste si jich vědom a řídil jste se jimi při psaní Krysaře?

Přiznám se, že vůbec ne. Většinou píšu tak, jak se to líbí mně, a pak jsem zvědavý, co na to řeknou lidi. Nesedám si za piáno s tím, že budu psát takovým a takovým způsobem, nehlídám si, jestli mi náhodou nechybí něco, co budou diváci očekávat. Důležité je, abych byl spokojený já sám, jedině za takové podmínky přece můžu přesvědčit i své posluchače a diváky.

Komentáře

Komentářů celkem: 0

Další články z rubriky

Antonie Hegerlíková: Chtěla být v klášteře, nakonec se podruhé vdala v 70

Antonie Hegerlíková: Chtěla být v klášteře, nakonec se podruhé vdala v 70

Dnes | Seriál F. L. Věk ze sedmdesátých let minulého století zná asi každý. Maminku F. L. Věka si zahrála…

Proslavily je, a stejně je nesnášejí: Za které role se herci stydí?

Proslavily je, a stejně je nesnášejí: Za které role se herci stydí?

Včera | Zřejmě každá slavná herecká osobnost má na svém kontě nějakou roli, kterou by zpětně raději…

Seriál Ulice: Vloupání, velký podvod i nečekaná žárlivost

Seriál Ulice: Vloupání, velký podvod i nečekaná žárlivost

13. 11. | I když je Ulice poměrně klidné místo k žití, občas i tady dojde ke zločinu. Co se stane tentokrát a…

Jana Dítětová: Vystřídala 5 mužů a byla nežádoucí osobou

Jana Dítětová: Vystřídala 5 mužů a byla nežádoucí osobou

10. 11. | Jana Dítětová byla pro roli ochotná udělat téměř cokoliv, když to bylo potřeba. Rudolf Hrušínský o…