Žili spolu desítky let, vychovali děti, dokázali podržet jeden druhého v nelehkých situacích. A hlavně si malovali, jak si v důchodu budou moci konečně začít užívat a vychutnávat dny, které jim ještě zbývají. Představy, jež si před odchodem na odpočinek hýčkají mnohé manželské páry, však brzy dostávají vážné trhliny.
Podle essenského manželského poradce Michaela Vogta, který se na toto téma zpracoval obsáhlou studii, se už po čtyřech měsících "nicnedělání" dostává většina do té doby bezchybně fungujících svazků do vážné krize.
"Nejde o to, že muž a žena mohou být konečně spolu po celých čtyřiadvacet hodin, ale problémem je, že spolu být musí," vysvětluje.
A právě v tom tkví příčina rozvodů lidí nad šedesát let, kteří ještě ve vzájemné lásce a spokojenosti oslavili třeba stříbrnou svatbu. Jejich počet se ve srovnání s obdobím zhruba před třiceti lety více než zdvojnásobil.
Problémy, které vedou k rozchodu, narůstají zejména v průběhu všedních dnů. Zvýrazňuje je zejména rutina, s níž jeden z partnerů přistupuje ke každodenním povinnostem a druhého tím popuzuje. Nemluvě o dlouhodobých osobních návycích a zlozvycích, jež se ve dnech naplněných prací a rodičovskými starostmi daly lehce přehlédnout, nicméně v důchodovém věku nabývají až neúměrně na váze a stávají se podhoubím manželské nespokojenosti, jež může vyústit v rozvrat.
"Většina manželů však může, zejména v počátečních fázích, krizi ještě zažehnat. Třeba tím, že si uskuteční dlouholetý cestovatelský sen," zdůrazňuje Michael Vogt.
Proto doporučuje, aby si lidé ještě před odchodem na odpočinek pečlivě promýšleli, jak chtějí náhle nabytého volného času a vzájemného partnerského vztahu využít a nenechávali věcem volný průběh. (Plus)