Ivana Jirešová: Od Lucie se učím být extrovertem

| Autor: KF | Rubrika: Celebrity

Herečka Ivana Jirešová (38) je známá především díky „nekonečnému“ seriálu Ordinace v růžové zahradě, kde ztvárnila barmanku Lucii. Když s ní mluvíte, působí stejně mile, bezprostředně a přirozeně, jako by svou postavu ani nehrála. V létě loňského roku navštívila Malý Tibet, nejen proto, že je jí blízký buddhismus. Tvrdí, že východní filozofie je pro ni návodem na život a receptem na štěstí.

Ivana Jirešová:  Od Lucie se učím být extrovertem

Jaký je rozdíl mezi Ivanou Jirešovou a Lucií z Ordinace?

Rozdíl není velký, alespoň já to tak cítím. Postavu Lucie jsem si naplnila po svém. Scénář má sice jasnou dějovou linku, ale myslím, že i to, co já v té době prožívala, se na Lucčině postavě odrazilo. Před deseti lety, když jsem vyhrála konkurz do Ordinace a začali jsme natáčet, jsem zažívala nelehké období. Měla jsem malé dítě, odešla jsem od jejího otce. Příběh Lucie se tomu mému v lecčems podobá. Odlišné jsme v tom, že ona je extrovert. Já jsem spíše introvertní typ, což zrovna pro herce není jednoduché. Od Lucie se učím být extrovertem, nebo, jak jsem dneska někde četla, být alespoň hrdým introvertem.

Máte Lucii ráda?

Mám ji ráda a jsem za ni ráda, i když občas dost „magoří“ ;)....

Oslovují vás lidé v souvislosti s vaší seriálovou rolí?

Ano. Zajímavé je, že mě daleko častěji oslovují lidé v menších městech, než v Praze. Samozřejmě mě těší, když se někomu seriál líbí, a když je lidem sympatická postava Lucie. Většinou přicházejí v dobrém, takže je neodmítám. Zrovna minulý týden se mi stala moc hezká věc. Nezávisle na sobě mě oslovily dvě ženy, jedna v metru a jedna na plese, a poděkovaly mi. Moc mi děkovaly za Lucii. Bylo mi málem do breku, to mě úplně to dostalo. Byla to satisfakce po těch deseti letech.

Umíte si představit, že byste byla bez herecké profese?

Už jsem byla. Pracovala jsem v redakci módního časopisu a bylo to fajn. Existuje spousta věcí, které by mě bavily. Herectví je ale povolání, které mě naplňuje. Práce je to sice krutá a těžká, ale dostáváme spoustu energie zpátky od diváků. Hraní je pro mě jako meditace. Když jste na jevišti, ani nevíte, že hrajete. Je to jako droga. Někteří herci se na tom mohou stát závislí.

V čem je herecká profese krutá?

I v naší branži funguje silné konkurenční prostředí. Pomluvy, nevraživost, závist, žárlivost nejsou nic neobvyklého. Navíc, když herečka stárne, ztrácí výhody. Vzhled je, bohužel, velmi důležitý. S přibývajícím věkem vydrží jen ty nejlepší...

Co uděláte, až za vámi přijde vaše desetiletá dcera a řekne, že se chce stát herečkou?

To už se stalo! Moje první reakce byla, že o herectví nechci ani slyšet. Kamarád mi ale řekl, že jsem sama herečka, ať nejsem pokrytecká. Nějak jsem si to zpracovala. Když Sofie bude trvat na svém, bránit jí nebudu. Taky jsem si v mládí šla svou cestou a žádné domluvy rodičů nepomohly. Budu se snažit spíš Sofinku opatrně a nenásilně směrovat jinam. Nerada bych jí znechutila školu. Vysvětluji jí, že učení není povinnost, ale že se jí vědomosti budou hodit do budoucna. Nejdůležitější je umět jazyky, pak může dělat prakticky cokoliv. Hodně se naučí, když bude cestovat. Vloni v létě jsem ji na měsíc vzala s sebou do Malého Tibetu. To pro ni byla dobrá škola

Jak jste se dostala do Malého Tibetu?

Organizace „Brontosauři v Himaláích“ staví ve vesnici Mulbekh v Malém Tibetu školu, a my tam jeli učit místní děti. Já vyučovala angličtinu a dramatickou výchovu. K projektu jsem se dostala přes úžasnou manažerku „Bikramjógy“, která studovala v Americe a sama výborně mluví anglicky. Měla jsem možnost s sebou vzít manžela (hudebníka Viktora Dyka, pozn. red.) i Sofinku. Vůbec jsem neváhala. Celá akce byla výborně zorganizovaná a sešla se tam skvělá parta lidí. Sofie byla jediným dětským členem výpravy, a tak byla často středem pozornosti. Všechno, i dlouhé treky po horách, zvládla úplně s přehledem.

Co bylo nejnáročnější?

Pro mě bylo dost náročné Dillí. Dostali jsme se i do jeho nejstarší části „Old Market“. Tahle obchodní čtvrť má specifické kouzlo, ale zároveň tam panuje hrozný chaos: davy lidí, špína, po ulicích skáčou opice, běhají krysy. Necítila jsem se tam dobře. Pak nás čekala pro mě nejnáročnější část celé cesty, a to byl 18 tihodinový přejezd ze Šrínagaru (Kašmír) do Lehu (severní Indie-tzv.“Malý Tibet“) starým přeplněným džípem a v obrovské nadmořské výšce, pouze úzkou jednostopou cestou. Tam jsem zažila největší strach svého života. Jako bonus byl fakt, že řidič měl „ramadán“, takže celou cestu pouze překusoval jednu sirku za druhou... Je tam ovšem fantastická příroda. Nádherné lesy, čisté řeky, divocí koně. V Lehu se nám všem ale velmi líbilo. Malebné tibetské městečko, uprostřed Himalájí, plné úžasných obchůdků, restaurací, jógy... tam se dalo krásně vegetit. Myslím, že tam i Sofie byla šťastná. Často se ptá, kdy se tam zase vrátíme.

Cvičíte jógu a netajíte se svými sympatiemi k buddhismu. Byl i toto důvod, proč jste se vydala zrovna do Malého Tibetu?

Ano, Tibet mě vždycky přitahoval. Jógu cvičím už řadu 12 let. Objevila jsem ji, když jsem ještě pracovala jako redaktorka. Kvůli článku jsem se zašla podívat na lekci powerjogy. Hned mně bylo jasné, že to je ono, že jóga je moje cesta. Vyzkoušela jsem i další druhy jógy a meditace. Blízký je mi buddhismus. Nic nepřikazuje, k ničemu nás nenutí. Učí člověka najít vnitřní sílu a přijmout zodpovědnost za svůj vlastní život. Byl pro mě velký zážitek, když jsem si v Léhu mohla zajít na jógu k místnímu učiteli.

Jak jste se aklimatizovala po návratu?

V horách jsem si leccos uvědomila a utřídila v hlavě. Po návratu jsem se zase plně ponořila do práce. Od půlky března, například, hrajeme v pražském divadle Broadway představení „Mýdlový princ“- muzikálovou komedii s písničkami Václava Neckáře. Hodně lidí tam chodí právě kvůli nim. Je super pozorovat, jak se po čtvrt hodině lidé začnou pohupovat do rytmu a broukat si s námi. V divadle J.K.Tyla, v Plzni, jsem souběžně nazkoušela hlavní roli v muzikálu „Hello Dolly“. Alternujeme se v ní se Zuzkou Kolářovou, výbornou a zkušenou herečkou, mimochodem, držitelkou Thálie za jednu z jejích dřívějších rolí. Postava „Dolly“ je velmi náročná, fyzicky i mentálně. Byla pro mě další velkou výzvou, ale od nedávné premiéry si ji už užívám. Také jsem namluvila jsem svou první audiokniku. Byla to, pro mě, také nezvykle náročná, avšak moc milá práce, navíc šlo o můj milovaný titul - „Dalajlámova kočka“. Prý dopadla skvěle.

Komentáře

Komentářů celkem: 0

Další články z rubriky

10 seriálových hvězd, kterým nedokážeme odolat

10 seriálových hvězd, kterým nedokážeme odolat

5. 12. | Se seriály se v televizi roztrhl pytel. Sledovat se určitě nedá vše, a tak pomůže, když se v hlavní…

Děti ze seriálu Ulice: Ty se ale změnily!

Děti ze seriálu Ulice: Ty se ale změnily!

2. 12. | Nekonečný seriál Ulice se na televizních obrazovkách vysílá již dlouhých 11 let. Někteří herci v…

15 slavných gayů a lesbiček: Věděly jste to o všech?

15 slavných gayů a lesbiček: Věděly jste to o všech?

30. 11. | 3 | Ve filmech a seriálech jsou často za lvy salónů a sexuální dračice, které si užívají pozornosti a…

Móda na Slavících: Dcera Karla Gotta to natřela celebritám

Móda na Slavících: Dcera Karla Gotta to natřela celebritám

28. 11. | 6 | O tom, že hudební anketa Český slavík pomalu, ale jistě umírá, není pochyb. Spolu s úrovní pořadu…