Jaromír Nosek: Chtěl bych hrát v opravdu dobrém filmu

| Autor: Gabriela Vágner | Rubrika: Celebrity

Jak sám říká, nebýt Rebelů, Románu pro ženy či Účastníků zájezdu, asi by ho moc lidí neznalo. V současnosti je známý jako „ten herec“ z Vyprávěj.

Jaromír Nosek: Chtěl bych hrát v opravdu dobrém filmu

Dívala jsem se na nějaký přehled tvých filmů a blíží se to číslovce čtyřicet. Není to na tvůj věk trochu moc?

To tak jen vypadá, leckdy jde v tom filmu jen o pět vět… Těch věcí bylo hodně, ale ono se to takhle nedá soudit, protože každé umění je kvalitativně nepočitatelné. Byly doby, kdy jsem třeba tři nebo čtyři roky po sobě točil dva filmy ročně a teď jsem o celuloid dva roky nezavadil. Dělal jsem sice nějaké nárazovky v České televizi, ale ta představa, že si zahraješ v prvním filmu a už to jede, je mylná. Takže pořád castingy, hodíte se, nehodíte, pak ti třeba i někdo zavolá, domluvíte se a oni ti nakonec řeknou, že to hraje někdo jiný. Někdo, kdo byl v tu chvíli známější…

Máš poměrně nabitý diář, nejsou v něm nějaké větší pauzy, ne?

To ne, zaplať pánbůh! Hraju v pěti divadlech, takže mám fůru práce, ale natáčení mě hrozně baví a dva natáčecí dny jsou jako výplata z divadla za měsíc. Často to řešíme s kamarády v divadle, jsou to výborní herci, ale nikdy nic netočili. Je to takový začarovaný kruh. Nezlobte se, vy u nás nebudete hrát, nejste známý. No ale jak se má stát známým, když nikde nemůže hrát? Je to smutné, protože i když jsi známá nějakým způsobem, je zrovna známější někdo, kdo měl v nějaké soutěži bezvadnou písničku… Dřív si režisér řekl, co chce za herce, dneska je to čistě producentská záležitost. Je dvacet natáčecích dnů, a když ty z toho nemáš dva dny čas, bude to hrát někdo jiný. Do toho taky začínají hrát děti slavných herců… A tahle eroze vkusu, devastace práce mi prostě vadí. Když truhlář udělá špatně stůl, tak mu nezaplatíš, ale když herec hraje ve špatném seriálu, tak to nikomu nevadí, lidi si zvyknou.

Tvojí první rolí byli Rebelové. Posunulo tě to tenkrát někam?

Ono to tak možná vypadá, ale ne. Já jsem to natočil ve dvaadvaceti na konci školy, ve čtvrťáku, a myslel jsem si, jak se to rozjede. Šel jsem do Olomouce do divadla, výplata pět tisíc, ubytovna dva a půl a najednou to bylo spíš kontraproduktivní. Co nějaký film, tady budeš hrát Jeníka Ratkina ve Stříbrném větru a nazdar. A zase milion castingů… Ale vážím si Filipa Renče, že vždycky dělá poctivě castingy, je konstruktivní a až na výjimky se mu lidi ve filmech neopakují a jsou zajímaví. Kdyby ho nebylo, kdoví, kde by dneska byla Aňa Geislerová. Takže když točí nový film a nepozve si mě, tak vím, že zase dá šanci někomu jinému.

Co teda podle tebe bylo to zásadní, co ti pomohlo, zviditelnilo tě to pro diváky?

Myslím, že to byly hlavně tři věci, které byly divácky úspěšné. Rebelové, i když se po nich nic zásadního nestalo, a pak Vieweghův Román pro ženy a Účastníci zájezdu. Ty vidělo opravdu hodně lidí, protože on píše takovou populistickou literaturu, která lidi osloví. Nejvíc se to asi hnulo po tom Románu pro ženy. A už asi sedm let mi pořád někdo říká: „Jééé, vy jste ten teplouš z Účastníků zájezdu!“

Tak teď se to možná změní na Tondu z Vyprávěj…

Pro mě je hlavní, že se za Vyprávěj nemusím stydět, i když nemám rád ty nekonečné seriály. Ale ve Vyprávěj jsme měli scénáře dopředu, věděla jsi, kdo tam hraje, o čem to bude, mělo to vývoj a bylo to fajn. Na začátku tam Tondovi bylo 20, teď je mu 57, to je mazec…

I tvůj seznam divadel a divadelních her je rozsáhlý, jak to děláš?

Ono je to podobné jako s těmi filmy. Když vypočítáš všechno včetně věcí, kde jsem měl třeba jen dvě věty, takže kdybych zaspal a nepřišel tam, tak se nic nestane, tak je toho fakt hodně. Ale ono je to spíš i tak, že jsem se nedostal na JAMU na činohru, šel jsem na muzikál, ale tam zase nebylo skoro žádné herectví. Pořád jsem dělal s lidma z činohry nějaká představení a to byl takový hnací motor, když pořád musíš dělat dvě věci najednou a poctivě. A to ve mně zůstalo.

Takový výčet divadel hned tak někdo z herců nemá!

Pro mě je lepší než souborové divadlo sbírat zkušenosti na různých místech. Proto jsem v každém divadle vydržel maximálně tři roky. Odcházel jsem proto, že jsem chtěl dělat něco jiného, stereotyp mě nebaví a nemám na to energii. Plus je samozřejmě problém s platem v angažmá – dvanáct tisíc čistého s osobním ohodnocením při pětadvaceti představeních měsíčně. Čurda se tam nejmenuje čurda, ale úkol a pořád je to nějaké nesmíš, musíš, tohle, tamto… Na volné noze ti proti tomu čurdu nikdo nenabízí, a když jo, tak ti řekne: Je tady taková čurda, chceš tam hrát? Když tě někdo zve do divadla, víš, že tě tam zve proto, že tě tam chce a ne že jen plníš úkol. Ta práce je pak příjemnější. A když do toho točíš, hraje se v divadle něco jiného nebo se třeba posune zkouška. V angažmá ti řeknou: Hele, sorry, zítra neseš samovar, říkáš sice dvě věty, ale co by tomu řekli ostatní. Systém je systém.

A stíhal jsi to vždycky všechno nějak zorganizovat?

Asi před dvěma lety jsem hrál v jedenácti divadlech dvacet inscenací. A to ani nemám manažera! Ale mám bezvadnej diář, je na něm napsáno notebook, na obalu jsou nakreslený jablka, a tam mám na každý měsíc velkou stránku rozdělenou na tři kolonky – ráno, odpoledne a večer. A u něj si pak takhle volám a zařizuju.

Máš ještě čas na moderování?

Jo, ale málo. Vždycky, když se něco takového objeví, tak to dobře dopadne, ale mám z toho pokaždé strašnou trému, větší než na divadle. Nedělám to úplně rád, myslím, že to byl Kevin Spacey, kdo říkal, proč nechodí do soutěží a těch bulvárních věcí. Říkal, že to není tak, že by nechtěl lidem říct o svém soukromí, kolik má dětí, jak se má jeho žena a tak, ale že čím víc se těm lidem ukážeš, tím víc si tě pak neztotožňují s tvými rolemi. Pochopitelně to je něco jiného, když tohle říká Kevin Spacey a já, ale principiálně je to podobné. I Filip Renč mi po Rebelech říkal: Prosím tě, nikdy nechoď do poroty soutěžních pořadů, protože tam se úplně vyšťavíš a za tři roky si na tebe nikdo nevzpomene. A je to pravda. Co v seriálech hrálo za lidi, byli na titulkách všech časopisů a teď si ani nevzpomeneš na jejich jméno.

Ale v jedné pěvecké televizní soutěži jsi stejně byl, ne?

Byl jsem v Duetech České televize, ale tenhle pořad měl pro mě jiný význam. Pořád jsem nevěděl, jestli můžu zpívat nebo ne, protože to nikdy s tím mým zpěvem nebylo úplně dobrý a hodně jsem se styděl. Tak jsem si řekl, že to zkusím a zjistím to. Když je herec nějakým způsobem plachý, pak mu to lidi nevěří, protože přece hraje v divadle pro 450 lidí. Jenže ty je nevidíš, tak si můžeš myslet, že tam nikdo není. Ale u toho přímého přenosu víš, že se na tebe dívá milion lidí, ve studiu je dalších 200, které vidíš, a když se spleteš, tak je to peklo. Ale prolomil jsem to, ztratil jsem stud, a když jsme pak hráli Pornohvězdy v Roxy pro 500 lidí a já tam měl 11 písniček, najednou mi to šlo. Takže jsem byl v soutěži, ale mělo to pro mě jiný význam.

Sem tam se objevuješ i za barem! To si tím hraním vyděláš málo?

Já to dělám, ale už jenom když se mi ve třetí kolonce diáře uvolní místo, takže třeba třikrát za měsíc. Mám za to stejné peníze jako ti barmani, ale mám to fakt rád. Někdy před sedmi lety jsem totiž přišel do Prahy, opíjel jsem se někde u baru a říkal jsem si, že když je srpen a zkouším až od října, měl bych jít radši na druhou stranu toho baru. Tak jsem se naučil nějaké věci, koktejly, pohazovat láhvema, začalo mě to bavit a když jsi za tím barem třeba od devíti večer do čtyř do rána a vidíš všechny ty lidi, tak je to dobrý i pro hraní. Projde ti tam spousta typů, vidíš, jak se chovají, jak se za tu noc devastují, některé vůbec nechápeš… Dělal jsem v Posteli, pak v Harley’s, a teď v Jamesi Deanovi, kde dělá v denní směně i moje paní.

A to vám takhle vyhovuje, že se skoro nevidíte? Ona dělá přes den a ty jsi večer v divadle nebo v baru…

Úplně nám to nevyhovuje, ale pořád tak nějak počítáme peníze. Jsou období, kdy se docela míjíme, ale když pak najdu pár okýnek volných, beru ženu do auta a jedeme někam třeba na tři dny. A jednou začas si to vynahradíme třeba tím, že jedeme na měsíc na Bali. To plánujeme letos o prázdninách, takže už se fakt těším. Přišlo mi ze všech těch zemí, kde jsem kdy byl, úplně nejlepší. Jsou tam fajn lidi a benzin tam stojí devět korun. (smích)

Komentáře

Komentářů celkem: 0

Další články z rubriky

Až na věky? Letošní utajené i prozrazené svatby slavných

Až na věky? Letošní utajené i prozrazené svatby slavných

9. 12. | Rok 2016 přál svatbám slavných nejen ve světě, ale i u nás v České republice. Řadě z nich se termín…

10 seriálových hvězd, kterým nedokážeme odolat

10 seriálových hvězd, kterým nedokážeme odolat

5. 12. | Se seriály se v televizi roztrhl pytel. Sledovat se určitě nedá vše, a tak pomůže, když se v hlavní…

Děti ze seriálu Ulice: Ty se ale změnily!

Děti ze seriálu Ulice: Ty se ale změnily!

2. 12. | Nekonečný seriál Ulice se na televizních obrazovkách vysílá již dlouhých 11 let. Někteří herci v…

15 slavných gayů a lesbiček: Věděly jste to o všech?

15 slavných gayů a lesbiček: Věděly jste to o všech?

30. 11. | 3 | Ve filmech a seriálech jsou často za lvy salónů a sexuální dračice, které si užívají pozornosti a…