Jitka Čvančarová: "Jsme tradiční a považujeme manželství za smysluplné a důležité"

| Autor: Klára Kotábová | Rubrika: Celebrity

Krásná žena, které vychází vše, na co sáhne. Herečka, jež se dostala k vysněným rolím, dotančila si pro životní lásku a před necelým rokem porodila krásnou zdravou holčičku. Má sny splněné, nebo už se jí v hlavě usídlily další?



Poprvé jsme spolu dělaly rozhovor před pěti lety a tehdy Jitka na mou otázku, jak to má s plánováním dětí, odpověděla, že je neplánuje a že přijdou ve správnou chvíli a se správným mužem. Uplynulo pár let a je to tady. Z krásné herečky se stala ještě krásnější maminka a já pochopila, že jen šťastným lidem se rodí šťastné děti. Elenka během focení a rozhovoru ani jednou nezaplakala. Ozvala se pouze v případě, když měla pocit, že se jí málo věnujeme. Stačilo ale, aby se na ni její maminka usmála a nebe bylo zase bez mráčku. A co jsem od Jitky zjistila?

* Jak se máš?

Já nevím, jestli to jde tak úplně verbalizovat. Ono to bude znít… Mám se božsky, úplně úžasně. Líp to už snad ani nejde! (usmívá se při pohledu do kočárku, ze kterého se na ni směje její dcera)

* Co dcera, užívala sis ji víc jako miminko, nebo dnes, kdy objevuje svět?

My si pořád myslíme, že už to nemůže být lepší, ale pravda je taková, že to každý den lepší a lepší je. Ale to pochopí asi jen ten, kdo má děti. Ten pocit absolutního štěstí slova vyjádřit nedovedou. To nadšení je nepřenosné.

* Jak jsi prožívala těhotenství?

Těžce (teď už se směje), ačkoli to nevylučuje to, že jsem se na něj hrozně těšila. Ve finále jsem měla co dělat, abych to nějak vydržela, rozhodně jsem nepatřila mezi ženy, které ani nevědí, že jsou těhotné a gravidita je v životě nijak neomezuje. Věřím, že takové ženy, které mají v těhotenství v tomto směru štěstí, jsou, mě se to ale netýkalo. Na druhou stranu dnes mám jiné štěstí. Asi to bylo všechno potřeba, a i když mi to ještě dnes připadá neuvěřitelné, své těhotenství jsem „přežila“, a to je myslím zásadní.

* Takže tě to neodradilo od toho mít další miminko?

Teď už ne, ale musím říci, že když manžel něco takového poznamenal v době těhotenství, říkala jsem mu, aby o tom vůbec nemluvil, aby na další potomky nemyslel. Dneska je všechno jinak.

* Byl ti manžel v těhotenství oporou?

(směje se) Byl dobrej. (A vysvětluje mi, že Elenka má ráda tkaničky, že si je nejradši strká až do krku, malá v tom okamžiku pokašlává, ale tváří se spokojeně.) V těhotenství jsem mimo jiných problémů hodně otékala, zadržovala vodu. Měla jsem i moc plodové vody, ono to má nějaké lékařské pojmenování, ale to už si nepamatuji, prostě během dvou týdnů po porodu mi odteklo z organismu přes dvacet kilogramů tekutin. Takže ačkoli jsem přibrala asi třicet kilogramů, většina z toho byla právě voda. A můj muž mi do poslední chvíle říkal, že běhám jako laňka a vždycky se mnou tu taneční zvedačku udělal. Pak už se tedy nemohl zvednout sám, ale pořád mi říkal, jak jsem štíhlá… Moc mě povzbuzoval. Sice jen chvilku, ale ty tři otočky se mnou udělal vždycky. Byl vtipný a byl mi velkou oporou, to on ale je stále, i když nejsem těhotná. On je mou životní oporou, a kdyby nebyl, asi bych si ho nevzala.

* Záměrně říkám manžel, není totiž obvyklé, aby se lidé brali před narozením dítěte. Proč pro tebe byla svatba důležitá?

My jsme se nebrali kvůli těhotenství, i když pro nás bylo automatické, že rodina jsou manželé a děti. My jsme od začátku toužili být rodina, jen jsme byli překvapení, že se nám miminko podařilo tak brzo. Proto jsem se vdávala těhotná. Na druhou stranu jsem ráda, že to tak rychle vyšlo, protože nervozita, kdyby se nedařilo, by byla hrozná. Jsme tradiční a považujeme manželství za smysluplné a důležité, ačkoli je to zřejmě totálně nemoderní. Chtěli jsme si nahlas slíbit to, co teď nebudu zveřejňovat, ten slib byl dlouhý, částečně jsme si ho psali sami, částečně byl, jako u všech církevních obřadů, předepsaný. Oba jsme u toho brečeli a je to jeden z našich nejemotivnějších zážitků v životě.

* Cítíš se jako paní Čadková jinak?

Já se cítím pořád dobře. Ale jako manželka jsem pyšná na svého muže a jako máma se cítím jako ten nejšťastnější člověk pod sluncem!

* S mateřstvím jsi nezapomněla ani na svou činnost v občanském sdružení DebRA. Můžeš přiblížit, co dělá a pro koho?

DebRA existuje osm let a systematicky se stará o pacienty s takzvanou „nemocí motýlích křídel“, což je nejsložitější dermatologické onemocnění vůbec. Nevyléčitelné, vrozené, bohužel smrtelné. Je to jediná charitativní organizace u nás, která dětem s EB pomáhá.

* Jak ses k práci pro tuto charitativní organizaci dostala?

Oslovila mne s prosbou o pomoc zakladatelka sdružení Magda Hrudková. Dnes na mateřské dovolené, ale i tak, ač externě, je jedním z nejdůležitějších článků organizace. Vlastně bych měla říct, že DebRA je interně tvořena pouze třemi lidmi, což samo o sobě mnohé vypovídá. Máme o všem naprostý přehled! Magda mi tehdy vyprávěla o pacientech, respektive o dětech, které bojují s tímto nesmírně bolestivým onemocněním. A protože jde o vzácné onemocnění, mnozí jej ignorovali a dělali, že neexistuje, to mne doslova zvedlo ze židle. Dnes již úspěšně spolupracujeme se zdravotními pojišťovnami, které s námi nekomunikovaly, v parlamentu se již činí stále více vstřícných kroků a já jsem šťastná za pacienty a jejich rodiny, že jsme to celé dotlačili tam, kde jsme dnes, protože jedině tak můžeme efektivně pomoci.

* Vždy jsi bojovala za práva utlačovaných?

Nás s bratrem rodina vždy vedla k silnému sociálnímu cítění, takže vždycky bojuju za nespravedlnost a chráním bezbranné. A kromě jiného jsem v DebRA našla stejně zapálené přímočaré srdcaře. Když jsem se přesvědčila, že tato charitativní organizace funguje naprosto ryze, s totálním zapálením pro věc, které k charitativní činnosti náleží a jinak se dělat nedá, téměř okamžitě započala naše spolupráce. Takových lidí nepotkáte mnoho.

* Prožívala jsi těhotenství se strachem, co vše se může přihodit?

Já jsem hrozně radostný a pozitivní člověk, takže na takové věci nemyslím. Nemám je v hlavě. Jistě, nevymažete úplně všechny špatné myšlenky, ale snažila jsem se nepřemýšlet negativně, a to dělám dodnes.

* Věříš v Boha?

Nezlob se, ale to je tak intimní otázka... Jsem věřící člověk a více to nehodlám pro nikoho rozvádět!



* Bulvár tě nedávno propíral, že jsi matka, která od dcery odchází do práce, myslíš si, že svou dceru zanedbáváš?

Zatím jsem od porodu poskytla jen jediný rozhovor, protože vím, že bulvár si ho vycucá, přemele podle svého a na jedné tvé větě vykonstruuje úplně jiný příběh. I proto mi redaktorka z toho druhého, velmi solidního časopisu trochu vyčítala, že jsem opatrná/nudná. Naučila jsem se vážit každé slovo a snažím se domyslet, jak bude a může být jakékoli moje prohlášení zneužito a zpřevraceno. U nás v Čechách se svoboda tisku zaměňuje za naprosto jiná slova, jako jsou lež, pomluva… Bulvár si útržkovitě vezme, co jsem naznačila, dotvoří si vlastní omáčku. Ta redaktorka mi nevěřila. A v době, kdy vyšel mnou autorizovaný rozhovor, se asi ve čtyřech bulvárech najednou objevily články o mně. Ať si klidně píšou, co chtějí, ale z principu mě nebaví bulvár živit. Proč by měli vydělávat na mém jméně, nebo jméně mé rodiny? Tak to ani náhodou! (poprvé v životě vidím Jitku bez úsměvu a opravdu naštvanou) Takže proto dávám nerada rozhovory a novináři se vždycky zlobí, že nechci komunikovat. To je ten důvod. Protože i když dáte solidní rozhovor, bulvár ho zneužije. A na mně vydělá. Ale na otázku jsem ti vlastně neodpověděla: Jak se starám o svou dceru? Je jí devět měsíců a stále ji kojím, z toho do sedmého měsíce jsem kvůli jejímu ekzémku kojila plně, bez příkrmů, já myslím, že to jako odpověď na podobná skandální odhalení úplně stačí… nebo dá se snad kojit na dálku?

* Jak se dá skloubit herecká práce a mateřství?

Pokud člověk není líný, dá se skloubit mnoho věcí… Já jsem vůbec pracovitý člověk. Malá usne a já sednu k počítači a pracuji. Nejsem workoholik, ale jsem hyperaktivní člověk, který řeší věci za tři lidi. A mě to takhle baví. Nejdu si během dne lehnout, protože to neumím, takže vytvářím hrozně moc věcí. To znamená, že skloubit to jde, nemám ve zvyku cokoli zanedbávat a vše je jen otázkou osobního nastavení.

* Jaké role tě baví nejvíc? Maminkovská, divadelní, role manželky?

Baví mě moje práce, ale tohle je poklad, Elenka je smysl života. Rodina je naprosto nejvíc.

* Odmítla jsi někdy nějakou roli? Jak máš nastavené mantinely?

Odmítám nejen „nahé“ role, ale může to být i odmítnutí krásné role, o které vím, že už není pro mě. Nedávno jsem odmítla svatou Janu, myslím si, že jako ona už nemám co říci. Přitom je to krásná role, ale musela bych ji dostat v jiný životní okamžik. Takže k odmítnutí role nemusí být jen důvod ryze negativní.

* Kdysi jsi studovala stavařinu, dnes hraješ, jak se na podobné veletoče budeš dívat u své dcery?

Ono je to jistě těžké, když dítě přijde s něčím, co si rodič úplně nepředstavuje, je ale důležité udržet demokracii. Myslím, že nemá smysl cokoli zakazovat. Kéž bychom byli s mužem tak osvícení, abychom Elence nechali volnost.

* Elenka je spokojené dítě, jaký máš recept na výchovu?

Ona má zkrátka dobrou povahu. Ale taky vnímá, jak moc je od samého počátku chtěná. Už když jsme se rozhodli, že bychom děťátko chtěli, mysleli jsme na ni s největší láskou a asi se to takto projevilo. Třeba v ní naše láska zakořenila.

* Co bys jí nikdy neodpustila?

Svému dítěti? Uf! Obecně řečeno, já odpouštět umím, ale neodpouštím, respektive nezapomínám lež a křiváctví. Budeme se snažit Elenku vychovat příkladem, aby z ní byl dobrý a kvalitní člověk. Kéž by se nám to povedlo.

* Když přeskočíš následujících třicet let a budeš najednou mít dceru třicetiletou, jak bys ji chtěla vidět?

Přála bych si, aby byla usměvavá, zdravá, šťastná a čestná a jinak ať si dělá, co chce.

* Čeho se bojíš nejvíc, když se budeme bavit o její pubertě – drog, toho, že pozná nevhodného partnera, kyberšikany? Jak vnímáš nebezpečí, která děti ohrožují…

Já se snažím strachy nemít a řešit věci, až nastanou. Ale jak ji můžu chránit? Můžu jí věci vysvětlovat, ukazovat… Kéž by ji v životě potkalo jen to dobré. I když vím, že to není úplně reálné. Musí mít rozum a dostatek lásky, aby se se situacemi kolem sebe dokázala popasovat. Aby uměla zabojovat.


Medailonek Jitka Čvančarová

Vystudovala Střední průmyslovou školu stavební v rodném Mělníku, následně muzikálové herectví na JAMU v Brně. V letech 2000–2008 byla v angažmá v Městském divadle Brno. Nyní je na volné noze a pravidelně hostuje na čtyřech pražských divadelních scénách. Je vyhledávanou filmovou a televizní herečkou. Za svou dosavadní divadelní kariéru ztvárnila více než 30 rolí. Byla několikrát nominovaná na Cenu Thálie, poprvé v roce 2000, poslední její dvě nominace, a to hned ve dvou kategoriích, jsou z roku 2007.

Byla tváří Letních shakespearovských slavností na Pražském hradě v roce 2008, kde v Komedii omylů po tři roky ztvárňovala hlavní ženskou roli Adriany. Mezi její filmovou tvorbu patří například role ve filmech Kdopak by se vlka bál (2008), který slavil úspěch nejen na filmovém festivalu Berlinale, Sněžná noc (2009) či Muži v naději (2011). Účinkovala v několika úspěšných televizních seriálech – Četnické humoresky, Ordinace v růžové zahradě či Dokonalý svět. Ztvárnila role v několika televizních inscenacích a filmových pohádkách.

Cestovatelská vášeň ji svedla dohromady s cestovateli a dokumentaristy Rudou Švaříčkem a Stevem Lichtagem. Na společné měsíční cestě po Tibetu sbírali v roce 2010 materiál pro dokumentární film. Již několik let je patronkou charitativní organizace DebRA ČR, která jako jediná v ČR poskytuje péči a podporu lidem žijícím s vzácnou vrozenou vadou Epidermolysis bullosa congenita. Pro podporu DebRA ČR organizuje dobročinný projekt 12 plus 12, jehož je autorkou. Úzce spolupracuje s Dětským fondem OSN UNICEF. Je ambasadorkou projektu na vymýcení mateřského a novorozeneckého tetanu v africkém Mali.


ČTĚTE TAKÉ: MAMINKA.CZ - Web pro těhotné a maminky!


Komentáře

Komentářů celkem: 1
mám ji ráda, je krásná a přeji jim vše nej nej ... ludena 18. 1. 2013 | 21:13

Další články z rubriky

Až na věky? Letošní utajené i prozrazené svatby slavných

Až na věky? Letošní utajené i prozrazené svatby slavných

Dnes | Rok 2016 přál svatbám slavných nejen ve světě, ale i u nás v České republice. Řadě z nich se termín…

10 seriálových hvězd, kterým nedokážeme odolat

10 seriálových hvězd, kterým nedokážeme odolat

5. 12. | Se seriály se v televizi roztrhl pytel. Sledovat se určitě nedá vše, a tak pomůže, když se v hlavní…

Děti ze seriálu Ulice: Ty se ale změnily!

Děti ze seriálu Ulice: Ty se ale změnily!

2. 12. | Nekonečný seriál Ulice se na televizních obrazovkách vysílá již dlouhých 11 let. Někteří herci v…

15 slavných gayů a lesbiček: Věděly jste to o všech?

15 slavných gayů a lesbiček: Věděly jste to o všech?

30. 11. | 3 | Ve filmech a seriálech jsou často za lvy salónů a sexuální dračice, které si užívají pozornosti a…