Lukáš Hejlík: Spíš než popelář jsem chtěl být vždycky prezident

| Autor: MF | Rubrika: Celebrity

Z "Ordinace" ho znají všichni. Věděli jste ale, že Lukáš Hejlík se živí i tím, že píše, navrhuje oblečení a vaří? Přečtěte si náš rozhovor...

Ve své filmografii na ČSFD.cz máte napsáno, že jste v roce 1980 točil Studio Kamarád… Fakt?

To se tam budu muset taky podívat. Tyhle věci moc nesleduju. Pak vás to jen naštve, stejně jako to, že mám na serveru Osobnosti.cz deset let starou fotku se žlutejma brýlema nebo že jsem hrál komorníka bez věty, když mám za sebou v divadle šestnáct hlavních rolí.

A je tedy pravda, že jste zakládal hudební časopis BBaRáK a festival Hip Hop Kemp?

Je to dvacet let zpátky. Tehdy tu toho bylo málo a rozjížděl se internet, a já vždycky chtěl dělat něco víc. Ve všem, co mě bavilo a zajímalo, jsem to chtěl někam dotáhnout. Tak to mám dodnes. A tehdy jsem se místo klepání na Xchatu (taky slušnej oldskool) připojil ke klukům (parta kolem Davida „Affra“ Maryška) do BBaRáKu. Ten server jede dodnes a má opravdu velký rating.

Dodnes nevím, co vlastně to jméno znamená…

To nejste sám. Barevná Breaková a Rapová Kultura – dobrá blbost, co? My to ale hrozně žrali. Dávali jsme si litr z kapesného stranou (bylo mi osmnáct), abychom to rozjeli. Vydali jsme přes osmdesát skvělých čísel tištěného magazínu a rozjeli Hip Hop Kemp, ze kterého se stal světovej fenomén. Za ním stojí pro změnu Radek „Babs“ Maliník. A samozřejmě i já měl nick – Lukáš „K-Hill“ Hejlík. Byli jsme ve svý době tak daleko, že když přišel na scénu v Chicagu novej černej rapper K-Hill, všichni mu psali: Kámo, trapas, K-Hill už přece je. V podělaný Český republice!

Kolik jste udělal ročníků?

Stál jsem u prvních pěti. Dělali jsme to sami. Týden jsem nejedl a nespal, bylo to divoký. Měl jsem u sebe kopec trávy, abych uplácel líný černochy a opravdu šli na stage včas. Já mimochodem taky můžu za to, proč dnes na Kemp jezdí osm tisíc Němců a šest tisíc Poláků, a dokonce, což je nejdrsnější, skoro tisíc Anglánů.

Napadne vás ještě občas se na Hip Hop Kemp zajet podívat?

Ale jo, vytáhnu svýho VW Transportera z roku 1976, ve kterým byl třeba první rok backstage, a jedu. ČT tam dělala rozhovory například s PSH a dalšíma kapelama. Po pravdě, taky se musím v duchu smát, když se na sebe podívám dnes a vzpomenu si na tuhle dávnou historii. Co mě však těší, je, že BBaRáK i Hip Hop Kemp dál šlapou, i když z dnešních „kidz“ už asi nikdo neví, kdo je ten most legendary K-Hill!

V současnosti jste známý i jako stylový muž.

Jo, baví mě to. Nejsem do toho zas tak hrr, nejsem denně na Pinterestu, nejsem bloger, co si fotí selfies v nových outfitech, ale baví mě prostě vypadat jako v roce 2015. Díkybohu dnes už není trestné se o módu a svůj vzhled zajímat. Před pěti lety vás ještě veřejnost označila za metroše nebo bukvici. Strašný. V tomhle jsou u nás ty přežitky z komunismu stále hluboce zakořeněný. Lidi na sobě šetřej – říkaj si: to je pro mě přece škoda. Dávaj si hrůzu místo jídla a oblékají se pořád bezduše. Co je pro nás škoda? A proč by měla být? Je to jen jeden náš život. I u mě se vkus mění, i já mám svý období, a proto teď můžete najít fotku, kde jsem měl žlutý brýle. Ale to je asi v pohodě. Důležitý je, že je nemám těch deset let.

Jaký máte názor na pánský styl u nás? Dá se nějak definovat?

No, jde to fakt nahoru. A i když to tempo není tak rychlé jako třeba v gastronomii a kulinářství (a to i tam je dlouhá cesta před námi), je super, že se o tom vůbec můžeme bavit. Že najdete spoustu inspirace už nejenom v časopisech, ale konečně i na ulicích. Že jsou tu blogy chlapů, kteří si dávají práci sledovat, co jede venku. Že ForMen dělá Fashion Bibli. Před pěti lety by skončila celá v remitendě. Konečně je chlapům dobře, když vyjdou ven v něčem čistém, elegantním, v něčem, co vzbudí pozornost v tramvaji, v práci, v něčem, co jim do života dodá trochu jara.

Dokonce i sám navrhujete oblečení, že?

Oslovil mě Jakub Lohniský z LePremier. Od začátku byla jeho představa stejná, jako byl můj sen – chtěl jsem dělat tvář nějaké české značce a chtěl jsem mít možnost se spolupodílet na kolekcích. S Premiérama jsem navrhl už dvě a moc mě to baví. Jakub mi dovolil jít kreativně a materiálově dál, než sahají průměrné požadavky klientů značky, kteří často chtějí jen nějaký modrý obleky, hnědý polobotky Loake a hlavně se moc nestarat. Chtějí mít vlastně zakázkové šití, ale vzdávají se možnosti na tom spolupracovat. Já jsem se ale snažil zase neuletět moc. Vše, co jsem navrhl, a většinou to byly dvě třetiny těch kolekcí, jsem dělal s představou, že by to stále mohli ti konzervativnější páni ustát. Na druhou stranu s pokorou musím říct, že to vůbec není snadné. Jsem pořád jenom herec s vkusem, nejsem návrhář. Snažím se jen čerpat inspiraci, trefně ani ne tak kopírovat jako spíše účelně přenášet do českých podmínek pro klientelu, která to u LePremier může ocenit.

Koukal jsem, že si potrpíte na pěkné obroučky. Máte nějaké echt oblíbené?

Jo! Miluju brýle Frederic Beausoleil, těch mám nejvíc. Bohužel u nás této značce končí distribuce. Naštěstí není tak těžké nakupovat venku nebo on-line.

Někde jsem četl, že jste fascinován klanem Baťů. Čím to je?

Ano, hráli jsme v mém LiStOVáNí knížku Gottland a úplně jsem se pro tenhle fenomén nadchnul. Nikdo nikdy tuhle rodinu nepřekoná. Ani Jágr. Baťové byli nejslavnější čeští vizionáři. Mám sen hrát Jana Antonína Baťu ve výpravném velkofilmu. HBO natočilo skvělou trilogii Hořící keř. Baťaklan by si něco podobného zasloužil. Teď se mi splnil další sen a svezl jsem se tím pracovním výtahem v Baťově kancelářské budově. Zlín vůbec neskutečně rozkvetl, je to krásný město a vidět to můžete právě z nejvyššího patra téhle budovy.

Nosíte baťovky?

Už ne. Protože obouvám Loake. Mám deset párů a štve mě, že má Loake v Čechách klienta, který jich má dobře třikrát tolik. Ne, zas mě to tolik neštve.

Jak jste se dostal k blogu o jídle?

Gastromapa je pro lidi, kteří nechtějí chodit někam nablind a pak toho litovat. S mým projektem LiStOVáNí navštívím ročně až 200 českých měst a všude se musím někde najíst. A to právě ukazuje moje Gastromapa – kavárny, bistra a restaurace, které jsem navštívil, zhodnotil v krátkém reportu a které převážně doporučuju. Tedy konkrétně, mapa ukáže, že se třeba ve Žďáru nad Sázavou moc dobře nenajíte, ale máte si zajet například do Čáslavi do Café LaDus. Teď bychom z tohoto nápadu rádi udělali v létě pořad pro jednu internetovou televizi i takovou knihu z cest a konečně kromě blogu i aplikaci, která vás rovnou povede k nabídnutým nejbližším vlaječkám na mapě.

Vaříte rád?

Nejenom já, ale i moje manželka. Však také pořádáme už docela fenomenální gastrokroužky, kdy se sejdou nadšenci, food šéfredaktoři, profesionálové a na vybrané téma vaří každý jeden chod.

* Z vašich zálib mě nejvíc zarazilo chalupaření a kutilství…

Jasně, náš dům na vesnici je nádherný. Je super tam přijet z města a stejně tak super je se do města pak zase z chalupy vrátit. Rčení „kdo má chalupu, má prdel v kalupu“, je naprosto výstižné. Mívám takových projektů v hlavě spoustu, dokonce mám takový seznam vil, které si raději nikdy nekoupím. Na druhou stranu, opravdu seriózně uvažujeme o bytu ještě i v Olomouci, protože jsem s LiStOVáNím stále na cestách. Tři domovy, tři auta a mezitím spousta hodin ve vlaku.

O LiStOVáNí jsem slyšel, ale přesně nevím, co to je…

Je to fakt kultovní. Asi to přeháním, ale jednou se s tím fakt možná dostaneme do učebnic, jestli ještě nějaké budou. Děláme to dvanáct let a každý měsíc přinášíme na jeviště na velkém turné po republice, je to kolem třiceti měst, nějakou jinou knížku. Nečteme, nenudíme, nevybíráme. Upravíme děj knížky do akční hodinky, pobíháme, vyhráváme, vtahujeme do děje.

Jezdí s vámi i autoři?

Docela často, z Čech i ze světa – byl s námi třeba i Dan Brown. Bývají fakt překvapení, jak jejich příběh před nimi ožívá a jak se publikum srdečně baví.

Toužil jste být vždycky hercem?

Myslím, že už vám je jasný, že jsem spíš než popelář chtěl být vždycky prezident. Pak jsem chtěl být dlouho účetní. A potom jsem se omylem dostal na Vyšší odbornou školu hereckou, a to mi změnilo kompletně vidiny a obzory. A tak jestli jsem toužil být divadelním ředitelem, splnil se mi sen v LiStOVáNí, ve kterém zaměstnávám deset herců a půl své rodiny.

Máte svůj herecký vzor?

Největší šviháci jsou ti, které uvidíte v každé roli jinak. Bardem, Cooper, McConaughey, Gosling, Hardy. Jsou takoví herci u nás? Moc ne, mění se scénáře, ale zůstávají nám herci, u kterých přesně víme, jak to zahrajou, protože to na nich takhle máme rádi, než se nám to přejí.

V seriálu Ordinace v růžové zahradě hrajete svůdníka, vašimi fanynkami jsou hlavně divačky. Můžete to potvrdit, nebo to tak není?

No a přesně proto mě Ordinace tolik nebaví. Vážím si jí jako skvělé práce, produkce toho seriálu šlape tak, že by jí to mohly všechny ostatní závidět, ale role flinka a floutka, který mele hovadinky, je lehkomyslnej troud, který balí holky, a nejlépe vdaný, a přitom všem je vlastně hrozně sympatickej, takže mu všichni všechno odpustí – to už jsem hrál v Ošklivce Katce. Takže, baví mě právě ty výzvy. A jsem rád, že jsem mohl hrát v Základce homosexuálního učitele nebo v Terapii vojáka, který omylem sestřelí šestnáct dětí v Afghánistánu a nechce si připustit výčitky svědomí. V LiStOVáNí, které je mi vším, si tedy připravuju role – úkoly a protiúkoly, které mi dávají zabrat a kde mě lidi můžou vidět zase jinak. Vlastně se na tom dost trénuju.

MUŽ PĚTI ŘEMESEL

  • 1. Hiphoper

Než se prosadil v seriálech, poslouchal rap a byl jedním ze zakladatelů Hip Hop Kempu. To taky nebyl špatný kariérní tah, uvážíme-li, že tento původně malý fesťáček nyní patří k největším svého druhu v Evropě. Autor těchto řádků nedávno cestoval Lufthansou a právě Hip Hop Kemp se v jejich firemním magazínu dostal do výběru nejlepších hudebních festivalů letošního léta. (20.–22. 8., Hradec Králové, vystoupí např. Joey Badass, Mobb Deep, Yelawolf)

  • 2. Seriálový herec

Sám o sobě říká, že je jediným hercem, který hrál nejenom v nejlepším českém seriálu (Terapie), ale také v tom nejhorším (Ošklivka Katka). Veřejnost ho zná ale hlavně z Ordinace v růžové zahradě, kde hraje empatického playboyského lékaře Jáchyma Kalinu.

  • 3. Gurmán

Na osobním blogu Hejlik.cz najdete i část, která se jmenuje Gastromapa. Lukáš tam velmi zdatně glosuje svoje zážitky z restaurací a kaváren po celém Česku, které má díky celorepublikovému projektu Listování fakt pečlivě zmapované, schválně se podívejte pro inspiraci.

  • 4. Literát

O jeho divadelním projektu LiStOVáNí bylo napsáno už víc než dost (ptáme se na něj samozřejmě i v rozhovoru). Vzhledem k úspěchu pořadu se ukazuje, že lidé mají o knihy zájem a celý projekt navíc živí jak Lukáše, tak i vystupující herce a autory. Kolik knížek ročně přečte, nám Lukáš neprozradil, ale z nových knih mu jistě uniká jen málokterá.

  • 5. Chalupář

Überstylový Lukáš Hejlík a chalupaření? Že vám to nejde dohromady? Omyl. Chalupa je jeho kotvou, kde relaxuje, kutí a chová stádo ovcí. Vážně! Chalupu navíc nabízí na svých stránkách k pronajmutí.

Autor: TOMÁŠ OTTA

Článek vyšel v časopise ForMen.

Komentáře

Komentářů celkem: 0

Další články z rubriky

10 seriálových hvězd, kterým nedokážeme odolat

10 seriálových hvězd, kterým nedokážeme odolat

5. 12. | Se seriály se v televizi roztrhl pytel. Sledovat se určitě nedá vše, a tak pomůže, když se v hlavní…

Děti ze seriálu Ulice: Ty se ale změnily!

Děti ze seriálu Ulice: Ty se ale změnily!

2. 12. | Nekonečný seriál Ulice se na televizních obrazovkách vysílá již dlouhých 11 let. Někteří herci v…

15 slavných gayů a lesbiček: Věděly jste to o všech?

15 slavných gayů a lesbiček: Věděly jste to o všech?

30. 11. | 3 | Ve filmech a seriálech jsou často za lvy salónů a sexuální dračice, které si užívají pozornosti a…

Móda na Slavících: Dcera Karla Gotta to natřela celebritám

Móda na Slavících: Dcera Karla Gotta to natřela celebritám

28. 11. | 6 | O tom, že hudební anketa Český slavík pomalu, ale jistě umírá, není pochyb. Spolu s úrovní pořadu…