Jsou známé, úspěšné, ale hlavně maminky. I jejich svět se točí kolem dětí, jsou pro ně na prvním místě. Myslí s láskou na jejich štěstí a vše tomu dokážou podřídit. Když mluví o svých dětech, je cítit, že všechna sláva by bez nich byla jen polní tráva. A ony si to dobře uvědomují, nikdy by totiž už za život „předtím“ rozhodně neměnily…
Marta Jandová, zpěvačka
(dcera Maruška)
Jak vám mateřství změnilo život?
Na mateřství je hezké to, že vám změní život, ani nevíte jak. Člověk si předtím vždy říká, že to bude tak a tak, ale nakonec se to všechno tak nějak nenápadně dostane pod kůži… Můj život jde dál, dále hraji s kapelou, občas něco natáčím nebo někde vystupuji, ale ty priority jsou už jinde. Prostě na Marušku pořád myslím, plánuji všechno kolem jenom tak, aby to vyhovovalo hlavně jí, i když to občas nejde :-) Jsem nejspokojenější, když je šťastná, když se směje… Jednoduše řečeno, najednou člověk miluje někoho víc než sám sebe. Přiznávám se, že když jde večer spát, jsem ráda, že si můžu odpočinout a mám klid a chvilku času jen pro sebe, ale mít dítě je krásná věc a nechtěla bych už to nikdy jinak.
Máte čas na sebe? A co ve volných chvílích děláte?
Mám čas, když malá spinká. Ale protože teď už běhá a studuje svět kolem sebe, mám co dělat, abych to všechno vykrámované zase uklidila, postarala se o domácnost… Ale to snad dělá každá maminka :-) Večer máme pré.
Kdy jste se po porodu vrátila k práci, kdo vám s malou pomáhá a nelitujete, když jste bez ní?
Když Marušce byly 3 měsíce, musela jsem si „odskočit“ na zkoušku do Vinohradského divadla. Poprvé hlídala naše rodinná kamarádka Deborka, která od té doby hlídá, když musím pracovat. Byla s námi i na turné s mojí kapelou Die Happy. Maruška je na ni zvyklá a holky si rozumí. Když jsem bez ní pár hodin, tak nelituji, spousta jiných maminek chodí denně na plný úvazek do práce a já si jen občas „odskočím“, ale když to je někdy trochu déle, šíleně se mi stýská. Děti jsou prostě vysoce návykové :-)
Michaela Maurerová, herečka a moderátorka
(dvojčata Josef a Magdaléna)
Jak vám mateřství změnilo život?
Obrátilo mi ho o 180 stupňů :-) Máte čas na sebe? A co ve volných chvílích děláte? Čas samozřejmě nemám, stejně jako všechny maminky, ale snažím se si nějaký uhájit a vytvořit. Je to pud sebezáchovné matky, jak jsem si to nazvala.
Kdy jste se po porodu vrátila k práci, kdo vám s dětmi pomáhá a nelitujete, když jste bez dětí?
Nejsem bez nich vlastně nikdy, ani když s nimi nejsem fyzicky.
Mám je pořád v hlavě a stále funguje ta pomyslná pupeční šňůra. A návrat do práce?
Žádný není, protože nejnáročnější a zároveň nejkrásnější práce je samotné mateřství. A od této práce si odcházím odpočinout k herectví. S dětmi mi pomáhá každý v mém okolí, kdo má ruce a nohy, a především mou důvěru.
Iveta Vítová Lutovská, moderátorka a modelka
(dcera Aneta)
Jak vám mateřství změnilo život?
Naprosto od základů! Mám pocit, že z mého předešlého života mi zbylo opravdu málo.
S Anetkou si užívám každý den, ale lhala bych, kdybych řekla, že si občas nepostesknu po bezstarostném životě před mateřstvím.
Máte čas taky na sebe? A co ve volných chvílích děláte?
Volný čas mám jenom tehdy, když Anetka spinká, i když to není jen čas pro mě, ale musí se do něj ještě vejít například úklid, prádlo a podobně, takže když nad tím tak přemýšlím, tak toho času, který je opravdu JEN pro mě, je pramálo. Díky Anetce se učím, jak nakládat s časem a dny si důkladně rozkouskovávat, abych všechno zvládla. Přesto mám ale někdy pocit, že to nejde zvládnout, a začínám být zoufalá. Pak se na mě ale Anetka usměje a já zjistím, že to vlastně vůbec není důležité…
Kdy jste se po porodu vrátila k práci, kdo vám s malou pomáhá a nelitujete, když jste bez ní?
Do práce se do budoucna těším, hlavně kvůli sobě, abych změnila prostředí a neříkala jenom „bác, ham a pápá“.
Ale jelikož mám obě babičky daleko od Prahy, tak o práci nyní nepřemýšlím. Anetku do jesliček dávat nechci. Vím, že i když bych to momentálně ocenila, v budoucnu by mi to bylo líto. Chci si ji užít, dokud je ještě maličká a potřebuje mě nejvíc.
V příštím článku vyzpovídáme Evu Decastelo, Markétu Hrubešovou, Barboru Špotákovou a Kláru Doležalovou.
Článek vyšel v časopise Maminka