Pavel Vrba patřil k našim nejvýznámějším textařům a básníkům a měl nepochybně svůj osobitý, nezaměnitelný rukopis. Zemřel včera 7. září ve věku 73 let. Přinášíme Vám zkrácený rozhovor, který s ním v knize Cesta k vrcholu sepsala redaktorka Alena Hájková.
Foto Jakub Ludvík
Náš život se pohybuje v sinusoidách
Pavel je velmi zajímavý člověk, s obrovskými znalostmi literatury nebo umění. V poslední době se pohybuje také v oblasti vážné hudby, která vyžaduje jiný přístup a jazyk, než je v populární hudbě obvyklé (např. skladby J. S. Bacha Ave Maria a Air v podání Lucie Bílé nebo barokní árie uváděné Karlem Gottem a Evou Urbanovou). To však nic nemění na tom, že Pavel Vrba je vírou a založením rocker.
Věříte v osud?
Má-li člověk uspět, musí být „Něčím“ vržen na pravé místo, ve správný čas a na něm závisí „jen“ to, je-li dobře připravený. Po určitém rozjímání, tušení souvislosti a zdánlivých náhod bych řekl, že souřadnice života každého z nás jsou určené. Procházíme stálými zkouškami, které nás buď posunou vpřed, anebo zastaví. To si ovšem neuvědomujete vy, ale něco ve vás.
Vy jste se zřejmě během své dlouhé tvůrčí dráhy setkal skoro s každým, kdo šoubyznysem prošel. O kom byste mohl říct, že má noblesní chování?
Nebudu dělat nějaký pomyslný žebříček. V každé společenské vrstvě se najdou vychovaní i nevychovaní lidé. Mám-li už někoho jmenovat, příkladem takové kladné klasiky je bezesporu Karel Gott. Základ měl jistě z rodiny, ten základní kámen, aby bylo co brousit. Jeho fazety vytvářel svět kolem něj, pracovitost a rozdílná prostředí.
To, že miluje svoje posluchače, je dáno tím, že je jim časově dost k dispozici. Nikdy není na něm vidět, že by ho zdržovali nebo otravovali, a to, že se jim věnuje, mu oni hojnou měrou oplácejí. Máte-li úspěch a popularitu, jsou i chvíle, kdy je obtížné být noblesní, Karel takové chvíle nemá, i když to považuji za zázrak. Ale noblesních lidí bylo v naší generaci více, třeba pan Vlach, Ivo Fišer a hlavně gentleman mého života Petr Novák.
Mají dnes lidé v sobě určitou hrdost, nebo jsou pro úspěch schopni udělat cokoliv?
Myslím si, že je to případ od případu. Když jsme začínali my, žili jsme v jakési enklávě a navzájem jsme se učili. Kdo měl, tak dal a všichni jsme měli společného nepřítele, který nám nedával téměř žádné možnosti. To nás paradoxně uklidňovalo. Po převratu nastala chaotická doba a z představy, že peníze leží na ulici, se z normálních lidí stal rozběsněný roj sršňů. Jedni jsou ve svém živlu, jiní žijí ze dne na den. Nikdo, kromě pár „informovaných“, na změny takového rozsahu nebyl připraven. Někteří tím pádem se nezastaví ani pod stropem svého bývalého charakteru. Proto to tady vypadá, tak jak to vypadá.
Kde berete neustále invenci?
Psát není věc snadná. Odmala do dnešních dnů mám úctu před bílým papírem. Nikdy totiž nevíte, jestli ten „čas obdarovávání“ definitivně nezmizel. Když to nejde, jsem nervózní. Ale naštěstí to zatím bylo vždycky dočasné. Samozřejmě, že kdybych byl nucen napsat něco ihned, tak to napíšu. To ale není mým cílem a mám to nerad. Nerad kazím vkus sobě, a natož jiným. I když podvádím jen zřídka, dopustil jsem se jednoho „grandiózního podvodu“. Zneužil jsem totiž šoubyznys jako nenápadného sluhu poezie, která by se v takovém množství k posluchačům, čtenářům, a natož k nečtenářům nikdy nedostala. Nestydím se.
Máte „svůj“ svět?
Samozřejmě. I když jsem člověk společenský, tak proti své přirozenosti jsem odsouzen k samotě při práci. Když jsem byl mladší, tak mě ten rozpor trápil víc, nyní už chápu, že odsouzený vězeň dává přednost samotce před kolektivem. Ví, co dělá, má svůj svět, vystačí si a všechno ostatní by jen rušilo jeho kruhy.
Co pro vás znamená slovo láska?
Nejprofláknutější slovo ze všech, ale zároveň nejlíbeznější. Dřívější frekventovaný pojem láska k vlasti, když ji dnes porcují developeři, je směšný a urážející. Láska k dětem má své trhliny, když úchylové, co je zneužívají, nejsou ani často pořádně potrestáni. Lásku k ženě jsem vždycky bral a beru vážně, i když s rostoucím věkem má poněkud jinou podobu. Neříkám horší. Narcismus je láska k sobě s odérem duševní poruchy. Budiž, ale neměla by mít nic společného s řízením státu a tím tvrdý dopad na jiné – nevinné. Jinak láska předčí svou barevností paletu impresionistů. A často se slovo láska používá lehkovážně a jindy je vystavena takovému přetížení, že umírá. Nejlepší je slovo láska v textech písní. Nikdy se neošoupe, a přitom krásně zní. Někdy i opravdově.
ČTĚTE TAKÉ: MAMINKA.CZ - Web pro těhotné a maminky!