Padouch 007 Javier Bardem: Vždy, když se na obrazovce objeví moje příšerná tvář, popadá mě amok

| Autor: Jamie O’Shea | Rubrika: Celebrity

U výslechu je španělský herec Javier Bardem, kterého fanoušci kvůli roli v bondovce Skyfall označují za nejlepšího padoucha ze série o agentovi 007 v celé její padesátileté historii!



Po premiéře zatím poslední bondovky Skyfall si značnou pozornost vydobyl nejen Daniel Craig, ale také agentův úhlavní nepřítel v podání Javiera Bardema. Ten pojal hlavní zápornou postavu Raoula Silvy vskutku netradičně: nikoli jako bondovsky standardního masochistického trýznitele, ale jako rozšafného gaye, který místo revolveru Bonda ohrožuje lascivním pohlazením po holé hrudi.

O Bardemovi se tvrdívá, že je přímým pokračovatelem hollywoodských superherců v čele s Marlonem Brandem, Jackem Nicholsonem, Robertem De Nirem a Al Pacinem. Na svém kontě má Oscara plus několik nominací, Zlatý glóbus, cenu BAFTA a mnoho dalších ocenění. Narodil se před třiačtyřiceti roky na Kanárských ostrovech a pochází z herecké rodiny, jejíž profesní kořeny spadají až do devatenáctého století. Původně toužil stát se malířem, ale po slibném hereckém rozjezdu nebylo o budoucí kariéře pochyb.

Ve třiceti letech dosáhl v tomto odvětví na Pyrenejském poloostrově takřka všeho a Hollywood byl logickým vyústěním Bardemova hereckého dobrodružství. Nedostatečnou znalost angličtiny španělský herec a bývalý vrcholový ragbista vypiloval poslechem hardrockové kapely AC/DC. Hvězdný odér této herecké superstar v dnešní době zprostředkovává nejen jeho výstavní manželka Penélope Cruz, ale také kamenná hvězda na hollywoodském chodníku slávy, té je od minulého měsíce hrdým držitelem.

* Co vás přimělo vzít roli padoucha v Bondovi? Jako jediný z herců jste prý otálel...

Vždycky se všechno točí kolem podoby scénáře. Už při letmém pohledu mi bylo jasné, že tenhle film má opravdu neskutečný drajv. Od scénáře k Bondovi máte samozřejmě jistá očekávání, ale tento byl výjimečný. Pečlivě jsem ho prostudoval a zalíbil se mi. Setkali jsme se následně s režisérem Samem Mendesem, abychom probrali naše myšlenky a pojetí. Samův pohled mi připadal úžasný, na Bonda neotřelý a vlastně svým způsobem statečný. A taky mě seznámil s dalšími herci. Vedle Daniela tam byla Judi Dench a Ralph Fiennes. Dál už nebylo o čem přemýšlet!

* Byla fyzická průprava hodně náročná?

Ani ne. Jen jsem trošku přidal v posilovně, kam chodím běžně, takže mi to nijak nenarušilo denní režim. Jedl jsem hodně bílého masa a ryby na grilu. Naprosto v pohodě.

* A co kaskadérské kousky?

Zastávám názor, že akční scény mají dělat profesionální kaskadéři, nikoli nezkušení herci. Kaskadéři jsou machři, občas se vám z těch kousků zastavuje dech. Jenže pak sledujete Daniela, který většinu akčních scén nadšeně zastane sám. Často jsou životu nebezpečné, ale Daniel svým rolím podřizuje vše.

* Kdo vás pro roli padoucha Silvy inspiroval?

Sam měl nějaké nápady na Silvovu fyzickou stránku, inspiroval se i u veřejně známých lidí, nerad bych je však jmenoval. Z těchto nápadů se nakonec utvořil takový mix, který nám dával největší smysl. Základem bylo, aby moje postava své protivníky co nejvíc znepokojovala. Aby nevěděli, co si o mně mají myslet.

* Prý si vás vyžádal sám Daniel Craig?

Před pár roky jsme se potkali na jednom soukromém večírku, do té doby jsme se neznali. Ale dali jsme se do řeči a na konci našeho rozhovoru se mě Daniel zeptal, zda bych o takovou roli neměl zájem. Říkal jsem si, že by to bylo úžasné, ale než se mi do ruky skutečně dostal scénář, na všechno jsem zapomněl.

* Čím vás postava Silvy zaujala?

Třeba jak ohromně to umí s počítači a novými technologiemi. To je něco, čemu absolutně nerozumím. Odeslání e-mailu s přílohou se u mě rovná kvantové fyzice. Vím, že to je špatně, je třeba jít s dobou a takovéhle věci se naučit. Ale raději píšu klasické poštovní dopisy. A dělá mi radost, když nějaký i dostanu. To už se tak často neděje.

* Jste fanouškem bondovek od dětství?

Jasně. Myslím, že když mi bylo tak dvanáct, viděl jsem je všechny. Ve Španělsku je Bond neskutečně populární. Ale nějaká nostalgie určitě nebyla hlavním důvodem, proč jsem roli přijal. Zásadní u mě byla kvalita scénáře.

* Vzpomenete si, kterou bondovku jste viděl jako první?

Byl to Moonraker z roku 1979 s Rogerem Moorem. Roger byl skvělý, ale ještě víc mě nadchnul záporák, který se jmenoval Jaws.
Hrál ho neodolatelný obr Richard Kiel. Jaws je parádní filmový padouch a navzdory tomu, jak vypadal, mu Kiel přidal tolik lidskosti, šarmu a vtipu.

* Máte v rodině ještě nějakého rovnocenného fanouška Bonda?

U nás v rodině je jasně největším fanouškem Bonda můj starší brácha. Pro něj to byla ohromná událost. V našich dětských hrách byl skoro vždycky za Bonda on. Já byl spíš Luke Skywalker.

* Vzal jste ho na natáčení?

Jasně. Ale bylo to takové zvláštní. Brácha je velmi úspěšným hercem a moc dobře ví, jak takové natáčení probíhá. Ale přibral s sebou ještě kupu našich kamarádů, kteří byli z průběhu natáčení trošku rozčarovaní. Asi si mysleli, že během jediného dne uvidí celého Bonda od začátku do konce. Půl dne zírali na natáčení scény, která se opakovala pořád dokola. A pak mi říkali: „Javiere, co je to za šílenou nudu?“ A já jim odpovídal: „Chlapi, tohle je filmové natáčení. Takhle to prostě celé funguje.“

* Potkal jste se někdy s nějakým hercem, který Bonda ztvárňoval?

Ne. Jen jsem před pár roky zahlédl Pierce Brosnana na koncertě Rogera Waterse v Londýně, kdy jel světové turné s The Wall. Tancoval jako šílenec, já taky a v euforii jsme na sebe zamávali. Pierce má výtečný hudební vkus!

* V minulosti jste párkrát zabijáka hrál, chtělo se vám zase vůbec do role bondovského padoucha?

Opět musím zmínit kvalitu scénáře, která byla rozhodující. Podívejte, živím se jako herec pětadvacet let, takže jsem na pár vyloženě záporných rolí již narazil. Prvního zabijáka jsem ztvárnil na začátku kariéry v jednom španělském dramatu, ale poté až o mnoho let později ve filmu Tahle země není pro starý od bratří Coenů. Každý můj padouch byl však úplně odlišný. V Tahle země není pro starý nebyl nelítostný Anton Chigurh ani skutečným člověkem jako spíše živým symbolem zla. Ve Skyfallu ztvárňuji zlého člověka, který má své jasně dané cíle a ohromnou ctižádost jich dosáhnout. Takže tyto postavy ani nelze srovnávat.



Javier Bardem v bondovce Skyfall

* Snad jen v tom, že obě měly dost bizarní účes…

To je fakt. Ale s tím já vážně nemám nic společného. Odbarvený blondýn ve Skyfall nebyl úplně můj nápad. Ani bizarní Chigurhova patka v Tahle země není pro starý nepochází z mojí hlavy.

* Řada herců odmítá hrát role, kde nevypadají atraktivně…

Naprosto rozumím, že některým hercům se do toho nechce, podle mě je to ale chyba. Ne vždycky postava vyžaduje zásadní fyzickou proměnu, ale často tím získává kýžený třetí rozměr. Jsou i tací herci, kteří proměnu kvůli postavě dohánějí až do extrémů. Zhubnout anebo přibrat třicet kilo mě tedy moc neláká, taky mi už není dvacet a tělo potřebuje delší regeneraci. Ale na druhé straně: pokud to postavě tak významně prospěje? Leckdy si v maskérně užijete i spoustu legrace.

* Jak moc se lišila spolupráce se Samem Mendesem od řekněme bratří Coenů?

Sam při práci uvažuje jako architekt. Vážně, poznáte to hned první den na place. Taky je velmi kreativní a rád improvizuje. Dokonce až tak, že mě to samotného překvapilo. Napadne vás, že při tak ohromném rozpočtu bude všechno připraveno do posledního puntíku, místo toho jsme se při zkoušení a improvizacích perfektně vyblbli. Celkově to i pomohlo vztahům mezi herci a členy štábu.

* Jak se vyrovnáváte s přechodem z oblasti uměleckého filmu do komerce?

Zatím jsem natočil pouze dva vyloženě komerční filmy. Vedle poslední bondovky to byl ještě film Jíst, meditovat, milovat, takže jsem v komerční sféře spíše nováček. Ale nijak to nerozlišuji. Důležitý je počáteční scénář a pak je to víceméně jedno. Samozřejmě se při čtení scénáře můžete zmýlit. Znám to z vlastní zkušenosti. Existuje několik filmů, na které nejsem příliš hrdý. Ale zvolil jsem si je a při natáčení jsem byl v pohodě. Po celou dobu jsem projektu důvěřoval.

* Do jaké míry vaši práci ovlivnila vaše matka herečka?

Matce je dvaasedmdesát a divadlu se aktivně věnuje od svých patnácti, to znamená skoro šedesát let. Zkušeností má na rozdávání a ovlivnila mě značně hlavně v dětství, kdy jsme společně vystupovali. Máma má s hereckou profesí však docela jiné zkušenosti.

* Čím to je?

Celá naše rodina měla problémy s frankistickým režimem, strýc býval často zavřený, ani máma to neměla lehké. Zvlášť při své profesi herečky, kterou za Franka všichni ti bigotní ignoranti odsuzovali jako prostitutku. Sám si pamatuju, jak na mámu nějací hlupáci pokřikovali na ulici. V životě to neměla snadné. Hereckému povolání je oddaná celý život. Jenže aby nás uživila - mám ještě dva sourozence - musela mít i nějaké jiné zaměstnání. A tak se přes den dělala uklízečku, pracovala za barem nebo v herně binga.

* Jste prý své práci natolik oddaný, že i dnes docházíte na kurzy herectví…

Měli byste poznat mého učitele herectví Juana Carlose osobně! Je to neskutečný chlap. Chodím k němu už pětadvacet let a byl jsem jedním z jeho vůbec prvních žáků. Brácha si ze mě dělá legraci, že jsem Juanovým životním dílem. Ve Španělsku je Juan nejlepší ve svém oboru, každoročně si u něj zaplatím týdenní kurz, chodíme tam s bráchou, je to taková naše tradice. U Juana v ateliéru můžeme dělat chyby, jak se nám zlíbí. Pozorují vás u toho osmnáctiletí kluci a holky, budoucí herci, a říkají si, jak je skvělé, že řešíme tytéž problémy.

* Nakolik vaši práci změnilo udělení Oscara v roce 2007?

Mám dojem, že ji ani moc nezměnilo. Trošku to s vámi asi zatřese, ale pak se vše vrátí k normálu, ať už normální stav znamená cokoli. Soška Oscara byla poctou, kterou jsem opravdu vůbec neočekával. Ocenění přijímáte, vážíte si ho, ale na druhé straně dobře víte, že to je prostě loterie. Jak můžete rozsoudit, který z nominovaných herců a hereček ztvárnil svou roli nejlépe? To je přece úplně nemožné! Stojíte na ohromném pódiu, přebíráte cenu a říkáte si: Uf, zrovna jsem vyhrál v loterii. Skvělé! Další na řadu…

* Takže jste si to ani neužil?

Ale naopak! Byla to neskutečná oslava. Ze Španělska se mnou na předávání přicestovalo sedmnáct kamarádů. Nedovedete si představit, jaký mejdan dokáže rozjet sedmnáct Španělů na jednom místě. I když možná si vybavujete, jak Španělé oslavovali loňské vítězství na fotbalovém mistrovství světa nebo na letošním EURU. Bylo to něco obdobného. Slavili jsme, že jsem získal tu sošku, ale byla to oslava nás všech. Byl jsem tam s lidmi, kteří pro mě v životě moc znamenají a kteří se zasloužili o to, že jsem takový, jaký jsem.

* Díváte se občas na své staré filmy?

Jsou herci, kteří se na své filmy nikdy nekoukají. Nebo to alespoň tvrdí. Já se snažím vidět hotový film jednou. To mi stačí. Vždycky, když se na obrazovce objeví moje příšerná tvář a oči, popadá mě amok.

* Ale vás považují za sexsymbol…

Když se ráno probudím a při čištění zubů kouknu do zrcadla, musím se smát. Říkám si: Podívejte na ten křivý nos a zapadlé oči. A ten příšerný zastřený hlas…

* Ještě si občas zahrajete ragby?

Teď už jenom rekreačně, už jsem moc starý a po zápase se týden nemůžu hýbat. Skončil jsem aktivně ve třiceti a od té doby se sport úplně změnil. Já na hřiště nastupoval jako hubeňour s míčem v podpaží. Dnes tam hráči vletí jako namakaní hladoví vlci - skoro jako stroje. Ale je nádherné sledovat zápasy v televizi.

* Ve filmech jezdíte v rychlých autech, sám prý nemáte řidičák?

Je to pravda. Naučil jsem se řídit jenom kvůli své práci. Občas se projedu v nádherném autě, ale řidičák si stejně neudělám. Auta jsou jako neřízené střely, nemám k nim příliš důvěru. Asi nikdy ani nebudu...

Komentáře

Komentářů celkem: 0

Další články z rubriky

Seriál Ulice: Rvačka v Coolně, loupežné přepadení a pěkná lekce

Seriál Ulice: Rvačka v Coolně, loupežné přepadení a pěkná lekce

Včera | V Ulici se tentokrát budou odehrávat drsná dramata. V Coolně dojde ke rvačce a obyvatelé Ulice…

Antonie Hegerlíková: Chtěla být v klášteře, nakonec se podruhé vdala v 70

Antonie Hegerlíková: Chtěla být v klášteře, nakonec se podruhé vdala v 70

17. 11. | Seriál F. L. Věk ze sedmdesátých let minulého století zná asi každý. Maminku F. L. Věka si zahrála…

Proslavily je, a stejně je nesnášejí: Za které role se herci stydí?

Proslavily je, a stejně je nesnášejí: Za které role se herci stydí?

16. 11. | Zřejmě každá slavná herecká osobnost má na svém kontě nějakou roli, kterou by zpětně raději…

Seriál Ulice: Vloupání, velký podvod i nečekaná žárlivost

Seriál Ulice: Vloupání, velký podvod i nečekaná žárlivost

13. 11. | I když je Ulice poměrně klidné místo k žití, občas i tady dojde ke zločinu. Co se stane tentokrát a…