Ačkoli se prý nejslavnější český moderátor a konferenciér Leoš Mareš při tomto focení po boku své nové přítelkyně Petry Faltýnové cítil jako módní doplněk, ve skutečnosti se z něj stává pravý fashion guru, česká ikona pánské módy. Hubne, mění účes, sleduje módní trendy, sám ty nejčerstvější obléká a přitom se tváří, že se to všechno děje vlastně tak nějak mimochodem…
Jak jste se cítil v roli fotomodela?
Obecně nemám focení rád vůbec, notabene takovéhle editorialy, které jsou časově strašně náročné. Já potřebuju, aby ta fotka byla za dvě minuty hotová. Ideálně stoupnout si někam ke zdi a cvak cvak. Ale tohle bylo moje první focení, kdy šlo v první řadě o módu a já jsem byl vlastně jen doplněk. Alespoň jsem to tak vnímal. A do jisté míry to pro mě bylo dost osvobozující v tom, že mi to vlastně bylo jedno, protože já nebudu ten, na koho se lidi na těchto fotkách budou dívat v první řadě. Alespoň já sám, když si budu prohlížet fotky v časopise pro muže, se určitě nesoustředím na mužskou polovinu toho páru. Takže jsem se cítil tak trochu ve vleku.
Fotky jsou ve stylu paparazzi, musel jste se snažit o nějaký herecký projev?
Ve finále ano. Bylo to celé zvláštní, úplně jiné, než jsem zvyklý. Víc než jako při focení jsem si připadal jako ve skryté kameře.
Nevzpomínám si, že by vás v posledních letech módní policie za něco ztrhala, právě naopak. Pomalu, ale jistě se z vás stává česká ikona pánské módy. Jaký byl vlastně ten impulz, že jste začal spolupracovat se stylistou, jak moc pánskou módu opravdu prožíváte?
Je to až zvláštní, jak nedávno se to všechno seběhlo. V showbyznysu se pohybuju zhruba deset dvanáct let, ale módu řeším poslední dva roky. Já si to zkrátka užívám. Pro mě je hrozně příjemné, že mi někdo to oblečení připraví, přinese mi je domů, zná moji velikost, takže mi všechno padne. Pak už je to taková souhra, že on ví, co se mi líbí, a já z toho vůbec nemusím mít nervy.
Kdy došlo k momentu, že jste si po tak dlouhé době řekl, že jako veřejně činná osoba potřebujete stylistu, a oslovil jste Filipa Vaňka, který pro vás pracuje?
To vlastně nevím. Prostě mě to začalo bavit. Zalíbila se mi ta možnost, že mi někdo může poradit, co na sebe. Vím, že sám bych to nedokázal. Najít ty věci, sehnat je, zkombinovat, vytvořit ten styl. Ale okamžitě jsem věděl, že to, co mi Filip připravil, se mi líbí. Loni v březnu jsme byli na jednom obrovském nákupu v New Yorku, kam jsme jeli vysloveně jen pro oblečení. Trvalo to pět dní, které jsme od rána do večera trávili jenom shoppingem. Od té doby jsme takový nákup vlastně ani jednou nezopakovali a já pořád ještě jedu z těch zásob. Hrozně se mi na tom líbilo, že on pracoval a já jsem byl jen ten věšák.
Zažili jste nějakou kolizi, že by vám Filip našel něco, co jste odmítl?
Úplně minimálně. Párkrát to bylo na mě takříkajíc „too much“, ale většinu věcí jsme cítili podobně.
Je to tak, že váš stylista je natolik dobrý psycholog, že se vcítí do toho, co vám sedne, anebo jste si prostě lidsky sedli a jste na stejné vlně?
Já jsem si původně myslel, že on se do toho dokáže takhle vžít, ale pak jsem si uvědomil, že nosíme dost podobné věci. On sám to samozřejmě má ještě trochu víc dotažené. Ale kolikrát se stane, že si nezávisle na sobě koupíme podobnou nebo stejnou věc.
Zmínil jste nákup v New Yorku, v jakých dalších městech se vám ještě dobře nakupuje?
Já myslím, že kdekoli. A není to vždycky jen záležitost ceny. Sám nemám s nákupy módy moc zkušeností, říká se, že perfektní je Berlín, Paříž, Milán. Ale to mám fakt jen z doslechu, nikdy jsem tam nebyl. New York jsme dali, protože je to prostě cool, udělali jsme si výlet.
Máte své oblíbené značky, anebo vybíráte jednotlivé kousky?
Značky neřeším. Zrovna v tom New Yorku jsme nakupovali věci, které jsem do té doby vůbec neznal. Prostě jsme kombinovali všechno možné, začínající návrháře s luxusními značkami a k tomu trika za pět dolarů. A to je taky to, co mě na módě baví. Že máte jednu drahou věc, třeba boty, a zbytek klidně doplácáte ze Zary.
V čem se nejlíp cítíte, když za sebou zavřete dveře bytu, chcete si udělat pohodlí?
Já v tom moc velký rozdíl nedělám. Na akci, kde budu vidět, nosím třeba stejné věci jako do rádia.
Dobře, tak do čeho se převléknete, když přijdete domů z akce, kde jste fungoval v obleku?
To je něco jiného, oblek jsou moje montérky. Ale já se ve většině svých věcí cítím pohodlně. Mně nevadí ani kravata, nejsem z těch, co si ji při nejbližší příležitosti musí povolit nebo rovnou sundat. Já se v tom cítím příjemně.
Jak jste módu vnímal předtím, než jste měl stylistu?
Samozřejmě jsem si prošel různými obdobími. Třeba trička s velkými nápisy a potisky, dneska mi to připadá úsměvné, i když vím, že spousta lidí tak chodí pořád. Ale teď mi to připadá až hrůzostrašný. Je to zkrátka taková česká specialita a já to nezavrhuju, prošel jsem tím. Tak jako si každý musí projít obdobím Louise Vuittona. To je takové to okouzlení a oslnění značkovostí. V tom je třeba uznat genialitu téhle značky, s jakou se jí podařilo vytvořit poptávku. Ale je důležité projít si tím a opustit to. Taky jsem dřív toužil, aby ta značka prostě byla vidět. Někomu tahle touha vydrží napořád. (smích) Třeba fotbalisti to tak mají. Ti potřebují mít na triku napsáno DSQUARED nebo Dolce & Gabbana. Pro mě je to úsměvné, ale rozumím tomu, měl jsem to stejně. Teď mám rád oblečení plnobarevné, bez log, bez nápisů. Považuju to za mnohem víc sexy a trendy.
Máte v pánském oblečení nějakou sázku na jistotu, něco takového, v čem se vždycky cítíte a působíte dobře?
To je pro mě asi bílá košile. Ať už střih slim fit, anebo volnější, v kombinaci s nějakými kalhotami. Já obecně miluju „nedžíny“. Džíny jsou pro mě takový stejnokroj, kterému se snažím vyhýbat. Mám rád různé pláťáky, na podzim jsem si třeba koupil manšestráky, které jsem neměl na sobě patnáct let. To samozřejmě neznamená, že džíny nenosím, drtivá většina mých kalhot jsou džíny. Ale nejsem jako většina mužů, kteří nenosí nic jiného.
Jak se s módou perou vaši dva synové, už taky řeší co na sebe?
Vůbec ne a já se snažím je od těchto věcí držet co nejdál. Snažím se zachovávat tu jejich dětskost, osobně nemám rád stylizaci dětí do dospělých, oblékat je do miniatur dospělého oblečení. Ale je pravda, že jednou jsem taky podlehl a na jednu slavnostní příležitost jsem oběma koupil vestičku a košili s kravatou. Obecně to ale nemám rád. Líbí se mi, když mají na sobě kraťasy a právě to triko s nápisem. Vlastně jediné, co řeší, je právě to, co mají na tom triku, a to se odvíjí od toho, co mají zrovna rádi. Teď momentálně u Kuby vítězí Ninjago a Transformers, Matýsek má zase mašinku Tomáše. Ale že bych jim kupoval značkové věci, to vůbec. To považuju za vyhazování peněz.
Spousta modelů ze světových přehlídek bývá v běžném životě nenositelná, vybavujete si nějaký takový trend, který jste fakt nedokázal skousnout? Napadají mě třeba ponožky do dámských lodiček…
Ona je nenositelná drtivá většina těch věcí z přehlídek. Filip mi třeba jednou donesl přehlídkovou košili, která měla oranžovočervenobílé pruhy a kostičky, k ní byly boty na třech platformách. Vzal jsem si to na jednu akci, jako show kostým to bylo o. k., ale v soukromí bych si to samozřejmě nevzal. Já to beru jako výstavu obrazů. Líbí se vám, ale doma vám viset nemusí.
Měla jsem na mysli spíše trendy dámské módy, kdy se módní odborníci pokoušejí do běžné módy uvést právě tyto extravagance. Většina mužů třeba u žen nesnáší kalhoty se spadlým sedem. Vy jste naopak jeden z mála mužů, kteří je sami nosí…
Já to úplně zbožňuju. Ale všiml jsem si, že jsem v tom dost ojedinělý. (úsměv) Je fakt, že mi strašně moc žen říká, že to chlapi nemají rádi, že to považují za asexuální, protože to ničí postavu, mně to ale připadá super. Já byl s tímto výstřelkem poprvé konfrontován už v roce 2009, kdy je přivezla stylistka na SuperStar, a doteď je mám. A fakt je zbožňuju i na ženách. A ony jsou šťastné, že to mám rád, protože je to pro ně strašně pohodlné. Mě to baví, když má člověk fantazii, může si pod tím taky leccos představit. (úsměv) Oni návrháři bývají prostě praštění, neunesou, aby jejich modely byly normální, to je jasné už z té stylizace v účesech, líčení.
Co z těch nejnovějších trendů vás v poslední době zaujalo?
Moc se mi zalíbila móda, která u nás vůbec nefrčí, a to je chodit naboso. Velká móda je to třeba v Itálii. Samozřejmě, že to není tak, že se najednou rozhodnete a začnete svoje oblíbené boty nosit bez ponožek. Ale je strašně moc typů bot, které se k tomu hodí a působí to strašně cool. Lidi se toho bojí, ale vypadá to perfektně. Obout si třeba naboso semišové mokasíny nebo měkké společenské boty k obleku je neskutečně sexy.
A z ženské módy?
Žena může nosit fakt cokoli. Nedokážu říct, co by se mi nelíbilo.
Vy jste tu svou vizáž v poslední době proměnil docela od podlahy. Nedávno jste prozradil, že za hubnutím bylo rýpnutí vaší expřítelkyně Michaely Kociánové. Jak jste na tom s váhou teď?
Pořád se to drží dole, i když už jím normálně a s hrůzou očekávám, kdy začnu nabírat zpátky, ale zatím se tak neděje nebo jen minimálně. Za to jsem rád, protože teď se nehlídám vůbec. Pro mě není problém dát si v pět ráno cestou z akce pár hamburgerů.
Změnil jste ale taky účes, na tom má zásluhu kdo?
To byla strašlivá náhoda. Já jsem vlasy nikdy moc neřešil, léta letoucí jsem je měl hodně nakrátko. A před několika týdny jsem najednou dostal pocit - vůbec tu svou náladu nedokážu definovat - že chci změnu. Hned jsem zavolal kamarádovi z kadeřnického studia Bomton a chtěl jsem první kadeřnici, která bude mít okamžitě čas. Padlo to zrovna na Janu Kabourkovou. Přišel jsem k ní a ona, že má jen chvilku a že se specializuje spíš na avantgardní účesy, a já na to, že to neva, ať mě ostříhá. A ona, že nikdy nedělala pánské účesy, a já zase, že neva, že budu její první. Tak mě ostříhala a já byl v šoku, že i z toho krátkého účesu šlo udělat něco nového. Od té doby chodím jen k ní a jsem u vytržení z toho, že mám poprvé v životě vlastně nějaký účes. Poslední roky jsem to měl tak, že jsem si umyl hlavu a šel jsem. Nepoužíval jsem ani žádné stylingové přípravky.
Takže to necháte ještě růst?
Já nevím, nechávám to úplně na kadeřnici.
Rád cestujete, už jste určitě na mnoha zajímavých místech byl. Teď je tady období dovolených, můžete tedy čtenářům něco doporučit?
Já mám moc rád zážitkové dovolené. Cestování, poznávání měst, žádné resorty, moře, toho už jsem si užil až až. A v poslední době jsem se zamiloval do Ameriky. Loni jsem tam jel s kamarádem, půjčili jsme si auto a jeli jsme trasu Grand Canyon, Las Vegas, San Diego, LA, taky Carlsbad. To je úsměvné, protože ten kámoš je z Karlových Varů. Výhoda Ameriky je ta její velikost, pořád je tam co objevovat. Ještě mě třeba láká Yellowstone, nestihl jsem San Francisco.
Takže letos taky oblíbené Spojené státy americké?
Vypadá to tak. Slíbil jsem staršímu synovi, že ho vezmu do Orlanda na Adventure Island a do Universal Studios. Myslím, že už je dost velký na to, aby si ty atrakce užil. Asi pojede i Monika ještě se známými, takže budeme taková jedna velká rodina.
Seznamovací dovolenou vašich synů s Petřinou dcerou náhodou ještě neplánujete?
Ti už jsou seznámení. (úsměv) Něco plánujeme, ale zatím nic konkrétního.
Asi je na závěr našeho povídání zbytečné ptát se, jestli jste se svým životem teď spokojený...
Naprosto! Všechno se ubírá správným směrem. Kdyby to takhle vydrželo, bylo by to super!
Foto: Ondřej Pýcha
ČTĚTE TAKÉ:
Leoš Mareš: Moje talk show bude přelomová!