Říkáte o sobě, že se věnujete pozitivnímu přístupu k životu. Jak to funguje? Znamená to, že ráno vstanete, řeknete si, že budete mít dobrý den, a on opravdu dobrý je?
To určitě ne. Ale znamená to, že i když je den, kdy se třeba ne všechno daří úplně optimálně, náladu mi to nezkazí. Jsem pozitivista hlavně proto, že se snažím nechat se ovlivňovat hlavně pozitivními věcmi.
Myslíte, že všichni lidé mohou smýšlet pozitivně? I pesimisté?
Každý máme v něčem nějaké limity, to je jasné. Ale důležitá je snaha a především skutečné rozhodnutí něco na sobě doopravdy změnit. Konkrétní cesta už se potom určitě objeví.
Platí podle vás, že co si hodně přejete – za předpokladu, že pro to uděláte maximum – opravdu dostanete?
Úspěchem si nemůžete být jistá nikdy. Důležité je tomu věřit, a jak říkáte – obětovat maximum. Člověk už dokázal spoustu původně nereálných věcí. Vznést se a létat, vidět Měsíc zblízka, stavět chrámy. Mnozí se ale drží pořekadla, kdo nic nedělá, nic nezkazí, a tak pro ten svůj sen nejsou ochotni ani zvednout se z křesla. Řekla bych, že mnoho lidí se velkých snů bojí, aby nebyli zklamáni.
Jak jdete vstříc splnění přání vy?
Jednou začas se pokusím hodit své plány na papír. Nijak si je neodškrtávám, ale líbí se mi se zpětně ohlédnout a říct si: opravdu jsem tohle všechno už zvládla? Vždy si vytvořím nějakou představu cíle a za tím jdu krok za krokem. Je to jako velké dobrodružství, jako za pokladem. Nevím, jestli je to výhoda, nebo naopak, ale nikdy nemám jen jedno přání, mám jich několik zároveň. Kolikrát se stane, že na konci do sebe tak nějak přirozeně zapadnou. Navíc když nevyjde jedno, vyjde druhé, takže jsem svobodnější, protože nejsem závislá na úspěchu jediného projektu. Obrovským klíčem je nelpět na přáních. To vlastně platí obecně, nelpět na ničem. Tomu říkám svoboda v hlavě a tu mi nikdo nemůže sebrat. Když nemám hranice v sobě, neexistují nikde. To je ale téma na dalších deset rozhovorů.
Olga při předávání hudebních cen TV Óčko 2011
Kdesi jste řekla: „Mám se dobře, jsem šťastná a chci, aby se lidi ode mě dozvídali, jak toho dosáhnout.“ To „jak“ už jste ale nezmínila. Takže jak?
Jednoduchý recept na štěstí neexistuje, to bych byla miliardář. Ale existují například efektivní dechová a vizualizační cvičení, která pomáhají nejenom motivovat, ale také lépe se koncentrovat na určitý cíl. Anebo prostě jen tak zklidnit mysl před spaním. Jinak štěstí je dost relativní pojem, já spíš hledám něco jako mír. A jak ho dosáhnout? Konkrétně bych začala tím, že každý, kdo chce takto pracovat, musí se především naučit správně dýchat. Správně dýchat umí málokdo, i když většina zpěváků a hudebníků hrajících na dechové nástroje to umí, neboť je to součástí studia, a to nejen kvůli větší kapacitě nádechu. Bohužel dát jednu radu bez dalšího kontextu a vedení není úplně nejúčinnější.
Dnes si lidé často pletou štěstí s krátkodobým uspokojením. Koupí si nový mobil a myslí si, že je to učiní šťastnými, ale ouha, nefunguje to…
Protože štěstí je uvnitř nás, není venku. Každý prožíváme svůj vlastní vesmír, takže každý děláme chybu někde jinde. Není to jen o tom, co si koupíme. Podnět ve smyslu „kup si mě a budeš šťastnější jako modelka na tomto letáku“ nefunguje. Ale je dobré si uvědomit, že celý ten náš hodnotový žebříček je vlastně MATRIX. Sestává z reklam, neustále působících médií. Všude nám říkají, jak se máme chovat, jak máme vnímat které věci, co je správné a nesprávné, zdravé a nezdravé. Pořád nám někdo něco vyloženě nutí a cpe, je velmi těžké zachovávat odstup. Vyžaduje to značné úsilí a hlavně mít sám své hodnoty pevně srovnané. Baví mě si kupovat věci, které si předtím důkladně vyberu, není na tom ovšem závislé ono uspokojení, o kterém mluvíte.
Spousta lidí se dnes snaží najít útěchu v knihách s tematikou osobní motivace a seberozvoje. Čtete je také?
Čtu pravidelně, ale ne příliš, především kvůli času. Kombinuji životopisné knihy s odbornými. Mám raději realitu než smyšlené příběhy. Jsou inspirativnější. Ale když sama produkujete složité natáčení videoklipu s Karlem Gottem v téměř nepřístupných prostorách, do toho závodíte v rallye, mezitím objíždíte celou republiku po koncertech, a ještě se musíte fyzicky připravovat na koncertní šňůru, o nácviku akrobacie ani nemluvě, těžko stihnete ještě studovat náročné knihy. To nemluvím o tom, že si ty písničky sama skládám a textuju.
Jaká kniha leží teď právě u vás doma na nočním stolku?
Úplně nová mysl, kniha o používání levé i pravé hemisféry, a dvě životopisné knihy. Životopis Lady Gaga a Madonny, jsou velmi inspirativní. Je zajímavé srovnání velkého světa showbyznysu a českého rybníčku. Nechci žádné knihy doporučovat. Mám takový pocit, že taková kniha, kterou člověk potřebuje, se mu ve správný okamžik dostane do rukou.
Zabýváte se také sportovním koučinkem, což souvisí s vaší zálibou v adrenalinových sportech. Existuje nějaký jednoduchý recept, jak se člověk může zbavit strachu?
To je poměrně dlouhá cesta a práce. Strach podněcuje především naše představivost. Je potřeba se tak trochu přeprogramovat, učit se směrovat své myšlenky jinam. Konkrétně to opět znamená práci s dechem, koncentrací a také vizualizacemi, protože ty jsou řečí podvědomí, odkud ten strach do vědomí proniká…
Je něco, čeho se opravdu bojíte?
Války a osudových tragédií, se kterými nic neudělám, kromě toho, že se s nimi tak nějak pokusím vyrovnat. Všichni jsme jenom lidi.
Když točila film Tacho, nadchla se pro rallye a začala jezdit v závodních autech.
Řekněme, že mám strach z rychlosti a posadím se s vámi do závodního auta… Můžu svůj strach takto odbourat – že si ho vlastně prožiju?
To si nejsem jistá, to je spíš otázka pro odborníky a do toho bych se nerada pouštěla. Podle mě je rozdíl mezi strachem z neznámých situací, na kterém se dá skutečně velmi dobře pracovat, a mezi strachem panickým. Mne zajímá především oblast sportu a kultury, kde je potřeba pracovat na běžných věcech, jako je například tréma nebo slabší schopnost vizualizovat. Tam já mohu být poměrně k užitku.
Váš bývalý partner Ondřej Ládek se nedávno oženil. Můžu se zeptat, co jste mu přála k svatbě?
Upřímně: nic.
Váš rozchod se v médiích dost propíral. Jaký dnes spolu máte vztah?
Žádný. Já Ondřeje nesleduju ani nijak neřeším.
O svých vztazích už s médii nemluvíte. Není to od lidí v showbyznysu tak trochu póza směřující k vyvolání zájmu? Pokud budou novináři opravdu chtít, s partnerem vás prostě vyfotí nebo si – v případě bulváru – nějakého vymyslí. Nebylo by jednodušší přiznat, že jste zamilovaná a do koho, nebo že nejste zamilovaná vůbec? Možná by ta informace prosvištěla kolem prakticky bez povšimnutí…
Tak jednoduché to není. Zrovna poslední zkušenost byla příšerná. Zkuste si na chvíli představit, že na vás občas skutečně číhají paparazzi, sledují vás celý den úplně stejně jako policie a zveřejní vaše tajemství, které si chrání každý člověk. Budete se cítit zranitelná a budete mluvit úplně jinak. Jsou jistě lidé, kteří si takové články na sebe přímo objednávají, ale ti jsou v drtivé menšině, protože většina mých kolegů je z toho neustálého šmírování, které už nemá žádné hranice, skutečně zoufalá. V mnoha případech došlo k rozpadům rodin, takže tohle je téma, které mne opravdu vůbec netěší. Jsem ráda, že si zachovám alespoň nějaký kousek svého soukromí, dokud to jde. Navíc spousta partnerů známých tváří je najednou do té odporné hry vtažena bez svého vědomí a svolení. Je potřeba věci domýšlet. Já už chci mít klid. Sama, nesama anebo třeba s patnácti manžely, to je prostě moje věc.
V listopadu chystáte turné s názvem Optický klam. Kdy jste naposledy sama na vlastní kůži zažila nějaký takový optický klam?
Třeba nedávno v lese jsem myslela, že vidím hřib, a byl to jen list. A taky bych se vsadila, že jsem viděla zelený kámen, a on byl žlutohnědý, jen si ho moje paměť přikreslila. Občas se nechám zmást tím, jak na mě něco nebo někdo zapůsobí na první pohled, i proto miluju iluzionisty.
U zpěváků a zpěvaček člověk snadno získá pocit, že turné rovná se přijet, odzpívat, popít… Co všechno musíte vy osobně udělat pro to, aby turné klaplo a abyste byla spokojená?
Jsem matkou celého projektu, proto nejsem vázaná žádnými cizími požadavky, jsem naprosto volná v tom, co se na scéně bude dít. Chci představit dokonalou show se všemi vizuálními efekty. Líbí se mi představa takové přehlídky pódiového umění, kterou by chtěl divák vidět znovu, protože si nebude jistý, zda je tam opravdu skryto poselství, nebo je to celé jen velká párty na kolečkách. Fyzicky i duševně se na celou šňůru chystám několik měsíců, abych byla opravdu dokonale připravena na vydání se. Přece jen tam předvádím akrobatické kousky bez jištění, a ještě u nich zpívám hlavou dolů. Navíc musím kontrolovat celý tým, musím se do toho dát celá. Když dám svoje maximum, výsledek mě tak netrápí, i kdyby byl nakonec plný chyb.
Když jede zpěvák turné a odzpívá koncert, co následuje? Velká párty?
Já prožívám párty během koncertu, to je ta pravá jízda.
Jaká je vaše největší neřest?
Hudba. Je to posedlost, která mě jednou zničí.
V jakém smyslu?
Miluju věci, které dělám pořádně. Když tedy dělám videoklip, platím si ho sama, protože nechci, aby mi do toho kdokoli mluvil. Můžete natáčet ve stanu anebo v Klementinu v Barokní knihovně. Stan je o mnoho levnější, což znamená, že peníze, které vydělám, vrhnu do drahých detailů, takže sama sebe ekonomicky tak trochu ničím, ale zase je mi krásně, když vidím ten výsledek.
Za jakých okolností jste si změnila příjmení z Pytlounová na Lounová?
Přestože jsem na své krásné, až hobití jméno hrdá, v prostředí, v němž se pohybuji, je z praktických důvodů výhodnější být Lounová či Bílá než Pytlounová se Zaňákovou. Tak to zkrátka je. Tak proto.
Olga Lounová
Narodila se 7. března 1981 v Liberci jako Olga Pytlounová. Vystudovala gymnázium, pedagogickou fakultu a konzervatoř. Do širšího povědomí pronikla jako „zlá a blbá“ Patricie ze seriálu Ošklivka Katka a vztahem a společným songem s hudebníkem Xindlem X. Znáte ji například z filmu Tacho, hraje v seriálu Vyprávěj, skládá a píše texty. V listopadu vyráží na turné s názvem Optický klam. Jezdí na koních a v závodním autě, věnuje se akrobacii. Je svobodná a bezdětná. Více informací na www.olgalounova.cz
ČTĚTE TAKÉ:
Jan Nedvěd se během koncertu oženil s o 35 let mladší ženou Pavlínkou
ČTĚTE TAKÉ:
Čekám své první dítě. Manžel mě ale opustil těhotnou!