První dámy v módním reji

| Autor: Zdeňka Soukupová | Rubrika: Celebrity

Zatímco političtí komentátoři visí při jednáních hlav států na rtech prezidentů, nemalá část populace spočine spíš na oblečení jejich manželek. Co si budeme povídat - je to větší zábava.



V půli října minulého roku se sešel před televizními kamerami americký prezident Barack Obama a jeho republikánský vyzyvatel v boji o Bílý dům Mitt Romney. Zatímco ti dva se na ničem neshodli, jejich manželky si oblékly šaty prakticky stejné barvy - sytě růžové. To byl jasný signál pro autory blogů o módě, a tak měli okamžitě o čem psát. Někteří z toho pak dokonce vyvodili, že obě ženy asi chtěly zahrát na charitativní strunu amerického lidu, neboť právě sytě růžová je tradiční barvou kampaně pro boj s rakovinou prsu, jež ve Spojených státech vrcholí právě v říjnu… Může to působit možná jako velmi vratký oslí můstek, na druhé straně ovšem nelze vyloučit, že to je pravda.

Když to prostě první dámy umí, dokážou dělat svými šaty doslova divy. Občas se dokonce zdá, že prostřednictvím svých garderob vysílají nikoli nepodstatné signály. Někdy dokonce mnohem jasnější, než jsou gesta jejich protějšků. Růžové klání Obamová versus Romneyová bylo uzavřeno slovy: „Zabodovaly obě, ale lehce navrch měla Obamová.“ A stejně dopadly i poslední prezidentské volby v USA - Obama vyhrál, ale velmi těsně.

Michelle, ma belle…

Existuje jen málo článků o Michelle Obamové, kde by autoři nerozebírali její módní styl, kde by se nepsalo o tom, že je v tomto směru „druhou Jackie Kennedyovou“, a tím pádem je nová „módní ikona“. Na staronovou americkou první dámu se ovšem dá pohlížet i jako na relativně mladou ženu, která má prostě vkus a ví, co jí sluší. Ač její životopisy vyprávějí příběh o tom, jak vyrůstala v chudých poměrech, žádnou Popelkou, kterou by princ Barack vytáhl odněkud z chýše, rozhodně není.

Absolventka dvou prestižních univerzit (práva na Harvardu a sociologie na Princetonu) měla slušně rozjetou právnickou kariéru, než se její manžel rozhodl kandidovat na prezidenta. Michelle se tedy pohybovala ve společnosti, kde umět se oblékat je součástí role. Za své přijala, že první dáma má být oblečená elegantně a ve stylu, který jí sluší. Jistá si v kramflecích ovšem odkopla zažitou představu, že oficiální oblečení první dámy musí být formální, tedy nenapadnutelné a neutrální.

Poprvé na sebe výrazně upozornila při Obamově inauguraci, na niž si oblékla výrazný žlutý kostýmek. Porušila tím tradici, kterou dodržovaly její předchůdkyně, a to že se na tuto událost volí šaty v jedné z barev americké trikolory - modré, červené nebo bílé barvě. Až hysterické reakce pak vzbudila, když se na oficiální portrét do Bílého domu nechala vyfotit jen v černých šatech s ramínky. „Ve Washingtonu je zvykem se vyhýbat smyslnosti,“ podotkl komentátor New York Times David Brooks. „Lidi ji mají rádi pro její mozek, neměla by být známá pro svůj fyzický vzhled a jednu část těla.“ Mnohem víc lidí se jí ovšem zastávalo a oceňovalo, že se nebojí bořit konvence a že Bílý dům udělala po letech konečně sexy. Michelle také vyvolala veřejnou diskusi kvůli své róbě, jejíž barvu označila jedna tisková agentura za „pleťovou“. Nebyla by to totiž politickou korektností postižená Amerika, kdyby nezazněl hlas: „O čí pleti je tu řeč? O její evidentně ne.“ Agentura v důsledku toho změnila kontroverzní označení odstínu na „šampaň“.

Všechna tato Michellina faux pas se stala na samém začátku jejího působení ve funkci „paní prezidentové“, kdy Američané byli skálopevně přesvědčeni, že Obama přinese změnu. A co se těch nepolitických týče, minimálně ve dvou krocích je nezklamal - nejenže se stal prvním prezidentem USA s afroamerickým původem, ale také si do Bílého domu přivedl manželku, jež nad ostatními prvními dámami USA vyčnívá nejen svou výškou a barvou pleti, ale právě i svým šatníkem.

Onu módní ikonu z ní pak udělala především média, přičemž lví podíl na tom má sama Anna Wintourová - šéfredaktorka časopisu Vogue, jenž určuje trendy, objevuje návrháře a modelky, zatracuje ty, kteří jí nesedí nebo nezajímají. Wintourová Obamovým od začátku fandí a neváhala dát Michelle na titulní stranu Vogue. Úplné unikum to nebylo, tuhle výsadu si užila už i Hillary Clintonová, ale ta se svými kalhotovými kostýmy moc důvodů k následování masou nedávala.

To Michelle nabízí mnohem širší módní rejstřík. Sympatie Wintourové vůči Obamovým pak „legalizují“ i Michellino občasné nošení kousků z lidových řetězců. Kombinace, jež by u většiny jiných byly zatracované, tak u Wintourové dostaly zelenou a rázem se z nich stalo to, čemu se říká styl.

Dámy v letech

S podporou časopisu Vogue v zádech je těžké Michelle Obamové v oblasti módy konkurovat a otázkou je, zda o to ostatní první dámy vůbec stojí. Třeba taková Livia Klausová určitě ne.

Jestli Obamové styl oblékání symbolizuje změnu, kterou voliči čekali od jejího manžela, pak styl naší první dámy jde ruku v ruce s konzervatismem, jenž je charakteristický pro politické postoje jejího muže. Nenápadné barvy, přesně střižené kostýmy a sladěné doplňky jsou typické znaky šatníku našeho prezidentského páru. Výstřelky ani drobné experimenty u nich nemají místo. Klausová je kromě toho dáma v letech, takže od ní nelze očekávat, že se bude v módě vyžívat jako ani ne čtyřicetiletá Obamová. Výsledkem je, že o ní stěží někdo řekne, že je skvěle oblečená, na druhé straně jí přičtěme k dobru, že svým stylem neuráží a za hranicí vkusu se také nepohybuje.

Podobný případ je i německá kancléřka Angela Merkelová. Bezpochyby nejvlivnější žena Evropy se do mužského světa politiky integruje přes poněkud nudné kalhotové kostýmy. Přesně jí padnou, zakrývají nedostatky kancléřčiny postavy, zřejmě se v nich i dobře cítí… Nejde ovšem o žádné modely, ale o oděvy.

Její ojedinělý pokus vyrazit do společnosti, konkrétně do nové opery v norské metropoli Oslu s hlubokým dekoltem se pak u našich západních sousedů setkal s výsměchem.

Kandidátka na post německé poslankyně Vera Lengsfeldová při té příležitosti využila „operní“ Angelino poprsí na svých předvolebních plakátech: na jejich levé straně byla fotka kancléřky, na pravé straně pak Lengsfeldová, taktéž v šatech s velkým výstřihem, a pod tím se skvěl nápis: Nabízíme víc.



Britská vlna

Kapitolou sama o sobě je britská královna Alžběta II., která i ve svém prababičkovském věku umí být šik. Její styl se vyznačuje klasickými liniemi, které nikdy nevyjdou z módy. Díky tomu se na veřejnosti občas objeví v něčem, co si nechala šít před mnoha lety.

Po bezmála půlstoletí tak například provětrala stříbrný plášť s kožešinou, který si pořídila pro svoji korunovaci v roce 1953. Alžběta II. se totiž svých oblečků nerada zbavuje, a když už, přenechá je své sestře Margaretě. Kromě své slabosti pro pastelové barvy je také pověstná dokonalým sladěním módních doplňků a tím, že „ujíždí“ na kloboucích. Někdo dokonce spočítal, že jich má ve svém šatníku více než pět tisíc, to znamená, že od doby své korunovace si jich v průměru pořídila 83 ročně tj. skoro dva týdně… I ona ostatně zabodovala ve Vogue, a to v roce 2007, kdy se dostala mezi padesátku žen, které podle časopisu mají největší osobní kouzlo. Spíše než o módu šlo ale v anketě o půvab, který, jak uvedl Vogue, „nespočívá v tom, co si oblečete, ale jak to nosíte.“

Královna v každém případě není člověk, který by udával trendy, navíc by bylo poněkud směšné a jistě nemístné, kdyby ulice zaplavily seniorky hrající si na Její Veličenstvo. Jinak je tomu ovšem u ženy jejího vnuka -vévodkyně Kate. To, co si na sebe vezme, je obvykle vyprodané během několika hodin! Pro její fanatické napodobovatelky se dokonce vžil přiléhavý termín „RepliKates“.

Kate si navíc získává masy tím, že, podobně jako Michelle Obamová, nakupuje v obchodních řetězcích a cenově dostupné kousky pak kombinuje s kostýmy a róbami od vyhlášených, výhradně britských značek jako je Alexander McQueen, Burberry, Amanda Wakeley, Erdem atd.

Její garderoba se ustálila na jednoduchém, elegantním stylu, v šatníku převládají jednobarevné šaty v délce těsně nad kolena a vypasovaná saka a kabáty se zajímavými detaily. Obecně vzato to žádná „pecka“ není, to Kate vyčetla například imagemakerka punku Vivienne Westwoodová, když řekla: „Z celého srdce bych ráda oblékala Kate Middletonovou, ale musím ještě počkat, než někde získá trochu stylu.“ Britkám je to ale úplně jedno. To, co má Kate na sobě, je in.

V Británii je ještě jedna vysoce postavená dáma, jejíž módní kreace sklízejí pochvaly, a to premiérova manželka Samantha Cameronová.
Ta preferuje spíše ležérnější módu, nebojí se obléct si koženou bundu a k ní obout conversky. Na sjezd konzervativců, který se nesl v duchu nutnosti zavedení úsporných opatření ve státní správě, zase přišla v šatech z Marks & Spencer za 65 liber (zhruba 1900 korun). I když zrovna tohle nejsou outfity, jež ji před dvěma lety vynesly mezi desítku nejlépe oblékaných lidí roku podle magazínu Vanity Fair. Časopis tehdy kromě Samanthina oblečení ocenil také její doplňky jako brože, přívěsky a náhrdelníky. V jejím případě se není vůbec čemu divit.

Když pomineme fakt, že sestra Cameronové je zástupkyní šéfredaktora britské verze Vogue, nelze nezmínit, že ona sama pracovala jako kreativní ředitelka firmy Smythson’s, jež se specializuje na luxusní kožené výrobky, a mezi jejíž klienty patří modelky Kate Mossová a Naomi Campbellová nebo návrhářka Stella McCartneyová.



Božská Carla & spol.

A pak je tu další první dáma, i když už bývalá, jejíž styl nelze opomenout - Carla Bruniová, manželka francouzského exprezidenta Nicolase Sarkozyho. Mocný rozruch vzbudila už tím, že se stala druhou ženou, kterou Sarkozy udělal první dámou.

Do úřadu totiž nastupoval s úplně jinou manželkou, s níž se však záhy rozvedl a stejně tak rychle si vzal Carlu - ve Francii žijící modelku italského původu, jež se v modelkovském důchodu dala na zpívání a ve frankofonních zemích s tím měla úspěch. Úspěšná ovšem byla i jako modelka, kariéru začala focením džín pro Guess, později se mohla pochlubit spoluprací s těmi neslavnějšími módními domy včetně brandů jako Christian Dior, Givenchy, Paco Rabanne, Sonia Rykiel, Christian Lacroix, Chanel a Versace.

Žádné „béčko“ rozhodně nebyla, o čemž svědčí i to, že v devadesátých letech patřila mezi dvacet nejlépe placených světových modelek. Svoje módní entrée jako první dáma zažila při státní návštěvě Velké Británie v roce 2008, kde obstála na výbornou. Její šedivý kabát a subtilní baleríny, jež spolu s kloboučkem, nutně vyvolávaly vzpomínky na zmíněnou „ikonu“ Jacqueline Kennedyovou, zastínily i diplomatická jednání jejího manžela. Carla v tu chvíli musela obměkčit i mnohé z těch, kteří typy „krásných rozvraceček manželství“ nesnášejí. Z jejího modelu, v němž stanula i před britskou panovnicí, se také dala vyčíst jistá dávka diplomacie.

Na svědomí ho měl kompletně francouzský módní dům Dior, jehož dvorním návrhářem byl tehdy ještě Angličan John Galliano (kdyby se loni neobjevila nahrávka, kde schvaloval holokaust a chválil Hitlera, byl by jím nejspíš dodnes...).

Carla se rovněž proslavila v roce 2010 (opět ve Velké Británii), když na schodech do Downing Street 10 ukázala světu typicky rudé louboutinovské podrážky svých lodiček. Nutno také připustit, že navzdory výše zmíněnému stylu Samantha Cameronová po boku šarmantní Carly, jež za léta v modelingu ví, jak se nosit, zapózovat a jak se tvářit do objektivů, ztratila mnohé ze svého jinak nezpochybnitelného kouzla. Fotit se vedle bývalé modelky je trochu ošemetná věc.

Partnerkou současného francouzského prezidenta Francoise Hollanda, jenž letos převzal štafetu po Sarkozym, je Valerie Trierweilerová. Není bývalá modelka, ale zato novinářka a na tom nehodlá nic měnit - bude prostě chodit do práce dál. A také „je hezká a elegantní,“ jak o ní pronesl návrhář Karl Lagerfeld, který si servítky rozhodně nebere.

Co se módy týče, není tedy třeba se o Valerii Trierweilerovou bát. Pověstný francouzský šarm má evidentně v krvi a k tomu má „doma“ ty nejšpičkovější módní návrháře.



Za humny je…

Do světa módy západního střihu pronikla i jedna ze tří manželek katarského šejka Mozah bint Nasser al-Missned. Coby muslimka má trochu v tomto ohledu ztíženou pozici, a tak musí volit šaty, které zakrývají nohy i ruce a často i vlasy, přesto tím její módní styl nikterak netrpí.

Naopak! Mezi těmito mantinely se pohybuje jako prvotřídní krasobruslařka na ledě. Není divu, že ji magazín Vanity Fair několikrát zařadil na špici žebříčku nejlépe oblékaných žen, a to nejen díky její vášni pro luxusní boty (hlavně pro ty s červenou podešví od Christiana Louboutina) a faktu, že šátek na hlavě si umí uvázat jako žádná jiná. Mozah, jež je mj. zvláštní vyslankyní UNESCO pro vzdělávání, zkrátka dává celým svým oblékáním najevo, že odmítá tradiční úděl manželek šejků, jejichž jedinou povinností je sem tam se objevit na oficiální fotografii panovníkovy rodiny a jinak se ukrývat za smutnými zdmi bohatě zdobeného paláce.

I Latinská Amerika má svou módní ikonu v politice. Je jí argentinská prezidentka Cristina Fernándezová Kirchnerová, která například prohlásila: „Ani bombový útok by mě nemohl odradit od toho, abych se nalíčila.“ Navíc si dává záležet především na tom, aby ji nikdo neviděl v jednom modelu dvakrát. Komentátoři ji často kritizují za to, že při zahraničních cestách tráví více času na nákupech než na jednáních, ale také je to jenom žena.

Dříve si potrpěla na jasné teplé barvy, avšak když v říjnu 2010 zemřel její manžel a přímý předchůdce v úřadu Néstor Kirchner, výrazně svůj šatník změnila - od té doby nebyla vidět jinak než v černém a ani na oslavu vítězství v prezidentských volbách vdovský smutek neodložila.
A ještě jedna první dáma, i když už bývalá, stojí za zmínku - Ruska Světlana Medvěděvová.

Ta sice žádnou poctu od Vogue ani Vanity Fair nedostala, ale když už se někdo komentářem jejího oblékání zabývá, hodnotí ho většinou kladně. Bývá-li Michelle Obamová srovnávaná s Jackie Kennedyovou, pak u Světlany se nabízí paralela s Raisou Gorbačovovou.

Ty dvě ovšem spojuje zejména to, že byly vidět, a to u manželek ruských ani sovětských „hlav“ státu nebývá obvyklé. Světlana jakoby se přitom poučila z toho, že Raise „doma“ vyčítali nošení luxusních šatů v době, kdy v Sovětském svazu byly prázdné obchody a nedostávalo se základních potravin.

Sice si potrpí na přepych, ovšem vytrubovat to do světa nechce. Důkazem budiž fakt, že když na titulní straně deníku Kommersant vyšel její černobílý snímek, na němž byly barevně vyznačené luxusní hodinky Reine de Naples v přepočtu za více než půl milionu korun, noviny zažalovala za „nepřiměřený editorský zásah“.

Soud samozřejmě vyhrála a noviny se musely omluvit. Zdá se, že hodinky má vůbec v lásce. Ty, které zdobily její zápěstí při návštěvě Pražského hradu, byly pro změnu od značky Patek Philippe a stály ještě asi o 100 000 Kč více než ty z kauzy Kommersant.

Komentáře

Komentářů celkem: 0

Další články z rubriky

10 seriálových hvězd, kterým nedokážeme odolat

10 seriálových hvězd, kterým nedokážeme odolat

5. 12. | Se seriály se v televizi roztrhl pytel. Sledovat se určitě nedá vše, a tak pomůže, když se v hlavní…

Děti ze seriálu Ulice: Ty se ale změnily!

Děti ze seriálu Ulice: Ty se ale změnily!

2. 12. | Nekonečný seriál Ulice se na televizních obrazovkách vysílá již dlouhých 11 let. Někteří herci v…

15 slavných gayů a lesbiček: Věděly jste to o všech?

15 slavných gayů a lesbiček: Věděly jste to o všech?

30. 11. | 3 | Ve filmech a seriálech jsou často za lvy salónů a sexuální dračice, které si užívají pozornosti a…

Móda na Slavících: Dcera Karla Gotta to natřela celebritám

Móda na Slavících: Dcera Karla Gotta to natřela celebritám

28. 11. | 6 | O tom, že hudební anketa Český slavík pomalu, ale jistě umírá, není pochyb. Spolu s úrovní pořadu…