[Rozhovor] DAGMAR HAVLOVÁ: Žena by měla zůstat ženou

| Autor: Barbora Šťastná | Rubrika: Celebrity

Sebevědomí žen, jak a proč využívat ženskost a další typické ženské vlastnosti, nebo jak ukončit tzv. „neviditelnost“ žen ve společnosti. To jsou hlavní témata dubnového čísla časopisu Moje psychologie, jehož tváří na titulní straně se stala Dagmar Havlová.

Vaším poznávacím znamením vždy byl velký, široký, upřímný úsměv. V poslední době ho na oficiálních akcích, jichž se účastníte, moc často nevídáme. Co vás dnes rozesměje?

Na těch oficiálních akcích není čemu se smát. Ne že by mě ten úsměv přešel, směju se moc ráda a naplno, pořád je proč se smát. Dnes mě rozesmějí moje vnučky, ale i hloupí lidé.

Jak se vám žije bez Václava Havla?

Zvykám si, ale vím, že si stejně nikdy nezvyknu. Každý není nahraditelný. To už dneska vím. V prvních měsících po smrti manžela nastalo velké prázdno a temnota. Snažila jsem se ho zaplnit prací, charitou, staráním se o vnučky, péčí o dům, ale často jsem cítila, že jsou to jen náhražky a prostředky, které mi pomáhají žít dál. Nějakým způsobem jsem s ním ve spojení stále. Ani smrt nás nerozdělí je úsloví, které úplně chápu, platí doslova.

Jak vypadá jeden váš typický den?

Nevím, jestli má smysl rušit obecně vžité a bulvárem utvořené představy, že můj život je samá zábava a radovánky. Že utrácím nesmyslné peníze za blbosti a můj den je vyplněn především návštěvou kadeřníka, kosmetického salonu, různých masáží, návštěvou butiků, že je vyplněn opulentními večeřemi a společenskými akcemi. Prostě takový život od radosti k radosti, od slavnosti ke slavnosti. Že je to jinak, že jsem normální pracující ženská, která musí ve svém životě plnit více úloh, než bývá zvykem, to nechme „na pak“. To mi stejně málokdo uvěří.

Když máte volný čas, jak ho strávíte?

Volného času mám velmi málo. Stále mám potřebu se něčím zaměstnávat. Někdy mě volno zaskočí a překvapí, takže chvíli váhám, jak s tou vzácnou chvilkou naložit. Někdy váhám tak dlouho, že ji promarním. Většinou si vezmu knížku, pracuji na zahradě, učím se, jdu s pejskem na procházku, nebo uklízím.

Co se učíte?

Nové role, a také angličtinu a francouzštinu, se kterou jsem začala asi před rokem.

Chtěla byste se naučit něco úplně nového, co jste ještě nikdy nezkusila?

Chtěla bych se naučit pořádně malovat. Maluju oleje, začala jsem s tím v Lánech, když mi bylo znemožněno hrát a potřebovala jsem se kreativně vyjádřit. Tady ostatně visí jeden z mých výtvorů (ukazuje na malířský stojan s portrétem ve své pracovně). Děti z nadace mi koupily k narozeninám stojan a tohle jsem malovala v roce 2006: pokus o samoobraz. Nejdřív jsem chtěla malovat Vaška, ale on mi nevydržel sedět, a tak jsem se rozhodla pro autoportrét. Je tam všechno podstatné, jak se sama vidím. Maluju cokoli, i abstrakce. Také maluju na kameny. K mým oblíbeným patří kámen zvláštního kubistického tvaru, který jsem dostala od Václava. Zachytila jsem na něj své pocity a vždycky, když se na něj podívám, vychází z něho takový zvláštní smutek a beznaděj. Zatímco ostatní kameny jsou jinak barevně komponované, působí na mě jinak.

Kdybyste si měla zvolit jinou kariéru než herectví, bylo by to tedy malířství?

Chtěla bych studovat psychologii a historii. Když jsem kdekoli ve světě, moc mě baví navštěvovat galerie a historická místa. Něco si o tom přečtu, v knize si to podtrhám a potom to místo vyhledám. Nedávno jsem si znovu přečetla Hemingwayův Pohyblivý svátek a když jsem loni zjara trávila čtrnáct dnů v Paříži, chodila jsem na místa, o kterých v něm píše, bylo to moc krásné. Takový čas pro sebe bych teď chtěla mít, z toho čerpám klid a rovnováhu.

  • Odkud Dagmar Havlová v životě čerpala sebevědomí?
  • Co pro ni znamená potslek a pochvala?
  • Jak si dokázala udržet přirozenou ženskost?
  • Jak se naučila vážit si svého času?

To všechno najdete v pokračování rozhovoru v dubnovém vydání Mojí psychologie.

To všechno najdete v pokračování rozhovoru v dubnovém vydání Moje Psychologie **


„Tímto číslem jsme chtěli podpořit a inspirovat všechny ženy, ukázat, že ženskost nutně neznamená slabost, a to ani v době, kdy stále čelíme nerovnosti platů ve srovnání s muži, a snažíme se uspět a být šťastné ve více méně maskulinní společnosti,“ řekla Lada Rudovská, ředitelka lifestylových redakcí vydavatelství Mladá fronta: „Proto jsme velmi rádi, že se na obálce tohoto našeho speciálního čísla objevila paní Dagmar Havlová, která je podle mého názoru příkladem velmi silné ženy, která ví přesně, co chce, a přesto si dokáže zachovat svoji ženskost a citlivost,“ dodala Lada Rudovská.

Rozhovor s Dagmar Havlovou dělala šéfredaktorka Mojí psychologie Barbora Šťastná: „Dagmar Havlová poskytuje rozhovory velmi vzácně, takže máme radost, že se nám podařilo ho získat právě pro Moji psychologii. V rozhovoru se ohlíží za svými hereckými začátky, mluví o své práci v Nadaci Vize 97, ale hovoří i o tom, co pro ni znamená sebevědomí, ženskost, humor.“

Na otázku redakce, zda Dagmar Havlová umí udělat, co chce, odpovídá: „To jsem uměla vždycky. Jím, co chci. Oblékám se, jak chci. Říkám, co chci. Občas si s tím způsobuji problémy, a i když nejsem už tak kritická k odlišnostem v trápení druhého člověka, narůstá počet mých nepřátel, ale jsem taková a jiná nebudu.“ Fotografie Dagmar Havlové pořídila fotografka Lucie Robinson. „Číslem o ženské síle navazujeme na již tradiční témata Mojí psychologie jako je prevence rakoviny prsu v říjnovém Růžovém čísle či ekologie v květnovém Zeleném čísle. Tak jako v předchozích letech bude i to letošní vytištěno na recyklovaném papíře,“ říká Lada Rudovská. Ke klíčovým tématům časopisu obecně patří psychologie, kariéra, personální a mezilidské vztahy z reálného života, osobnostní růst či výchova dětí.

Dagmar Havlová s vydavatelstvím Mladá fronta spolupracuje již dlouhodobě, a to v rámci prestižní odborné soutěže Sestra roku, kde je patronkou celého projektu. Soutěž Sestra roku oceňuje profesionalitu a obětavost zdravotních sester v oblasti ambulantní, nemocniční a ošetřovatelské péče. Soutěž se letos koná již po šestnácté a i letošní slavnostní galavečer se opět bude konat za osobní účasti Dagmar Havlové, která tradičně předá ocenění v kategorii Čestné ocenění za celoživotní dílo v ošetřovatelství.

Časopis Moje psychologie, který se stal v prestižní soutěži Unie vydavatelů Časopisem roku 2013, vychází v nákladu 36 tisíc kusů. Dubnové číslo vychází 29. března. Cena časopisu je 69 Kč.

Aktuální ženské téma časopisu bude doprovázet velká mediální kampaň, která bude nasazena v rádiích (Rádio Blaník Praha a Střední Čechy a Rádio City 93,7, rádio Expres), v síti Metrovision, v deníku E15, v lifestylových titulech vydavatelství, v on-line titulech a na sociálních sítích vydavatelství Mladá fronta.

Další články z rubriky

Děti ze seriálu Ulice: Ty se ale změnily!

Děti ze seriálu Ulice: Ty se ale změnily!

Včera | Nekonečný seriál Ulice se na televizních obrazovkách vysílá již dlouhých 11 let. Někteří herci v…

15 slavných gayů a lesbiček: Věděly jste to o všech?

15 slavných gayů a lesbiček: Věděly jste to o všech?

30. 11. | 2 | Ve filmech a seriálech jsou často za lvy salónů a sexuální dračice, které si užívají pozornosti a…

Móda na Slavících: Dcera Karla Gotta to natřela celebritám

Móda na Slavících: Dcera Karla Gotta to natřela celebritám

28. 11. | 6 | O tom, že hudební anketa Český slavík pomalu, ale jistě umírá, není pochyb. Spolu s úrovní pořadu…

Královny StarDance: Která je podle vás nejhezčí?

Královny StarDance: Která je podle vás nejhezčí?

18. 11. | Soutěží StarDance za jejích osm kol prošla řada krásných žen. V tanečním klání sice rozhodují…