Neřízená střela světové gastroscény, rebelant Anthony Bourdain, shrnul situaci následovně: „Kdyby byl kdokoli jiný na barometru popularity tak vysoko jako Jamie, válel by se v pětihvězdičkovejch hotelech a koukal, jak si dvě tranďácký štětky vzájemně sjížděj lajny z pupíků. Tak mi nevykládejte, že to ten kluk dělá pro prachy. Já ho mám teda rád. Vybral si totiž docela obtížnou cestu, zatímco už by fakt nemusel dělat vůbec nic.“ Anthony naráží na poměrně drsnou realitu spojenou s jedním z posledních Jamieho projektů.
Bitva o Huntington
Poté, co Jamie nikoli bez překážek, ale přesto úspěšně dokázal v rodné Británii změnit systém školního stravování (a vysloužit si mimo jiné i za to povýšení do šlechtického stavu), rozhodl se stejným způsobem napomoci i příbuzným za oceánem. Měl už za sebou úspěšnou kuchařku a TV seriál amerických receptů, a tak si roku 2009 vybral městys Huntington v Západní Virginii, v kraji nechvalně proslulém vysokým procentem skutečně obézních obyvatel. V Huntingtonu je to víc než polovina, což je ještě mnohem víc než celonárodní průměr, když v USA trpí obezitou třetina populace. Jamie se rozhodl pro osvětovou misi ve stylu „jste to, co jíte“.
Strávil pět měsíců informačními schůzkami s provozovateli kaváren, restaurací a rychlých občerstvení, nenásilnou výukou předškoláků a školáků (z těch pochází i kontroverzně proslulá videa, kde děti nejsou s to pojmenovat základní zeleninu a ovoce, a dokonce si pletou i brambory s rajčaty). Byla také otevřena sponzorovaná komunitní kuchyně a škola vaření, kde se podávají kvalitní, na místě připravovaná jídla z místních surovin.
Huntington ale kladl nečekaně tuhý odpor. Jamie tu zpočátku působil jak příslovečný červený hadr na býka. „Nějakej podělanej Anglán nám tady nebude kázat, jak máme jíst. Přece tady nebudem sedět a žvejkat salát jak králíci!“ Huntingtonští mastodonti si zkrátka postavili hlavu tak, že Jamieho dohnali dokonce k slzám a prohlášení, že mu tady nikdo nerozumí.
„Vždyť tu mají jedny z nejhorších zdravotních statistik na zeměkouli, a to jsme v nejvyspělejší zemi světa,“ kroutí hlavou Jamie. Přestože diskuze na internetu neutichly dodnes a mnohé komentáře nejsou pro britského šéfkuchaře nijak lichotivé (a povětšinou jsou nespravedlivé), nakonec se karta obrátila. Oliver svou pozici obhájil a mnozí obyvatelé Huntingtonu objevili krásy domácího vaření, kouzlo farmářských trhů i šmrnc menších oděvních velikostí.
Dnešní starostka zdůrazňuje, že i v mnohých školách už byl jídelníček upraven podle požadavků zdravé výživy a cílem je postupně zahrnout do projektu všechny školní jídelny. Neopomene ale také zdůraznit, že město bylo zařazeno do vládních antiobezitních programů už dříve, ale komu čest, tomu čest. Další bitvou, která na Jamieho čeká v rámci kampaně Food Revolution USA, zaměřené na zlepšení školního stravování a zvýšení povědomí lidí o tom, co vlastně kupují a jedí, je boj o Los Angeles.
Malá rekapitulace
Jamieho aktivity jsou tak mnohačetné, že je v této chvíli namístě si je zrekapitulovat. Na rozdíl od mnoha raných pověstí kolujících u nás před lety při vyslovení jeho jména je Jamie vyučený kuchař. Nejprve dostal školu života v hospodě svých rodičů v Claveringu v Essexu a na tohle období vzpomíná opravdu s láskou. „Můj táta s mámou byli v Anglii jedni z prvních, kdo provozovali skutečnou hospodu, kde se dobře vaří. Dneska je pro to módní termín ,gastropub’, ale oni už v osmdesátých letech dělali zajímavé akce, jako jsou týdny mořských plodů nebo italské kuchyně, a hlavně vařili a dodnes vaří bezvadnou britskou klasiku se vším všudy.
A máminy recepty, ty používám pořád.“ Když přeskočíme v čase, oslavou Jamieho dětství, britské kuchyně a záviděníhodného sortimentu tamních kvalitních potravin je i poslední knižní opus Jamies Great Britain, vydaný i u příležitosti londýnské olympiády a královnina diamantového jubilea - vám mohou být inspirací recepty os str. 58 v Jamieho stylu. Kniha je okamžitě překládána do řady jazyků a očekává se i brzké české vydání. Formální kuchařské vzdělání završil Jamie hotelovou školou, praxemi ve francouzské (michelinské) restauraci a především v proslulém londýnském restaurantu River Café, kde se pod vedením dnes už zesnulé Rose Grayové završil jeho přerod v milovníka čerstvých, jednoduchých, lahodných jídel, připravovaných pokud možno z místních surovin.
Jools, Jamie, Poppy a Daisy Oliverovi na premiéře Harryho Pottera v Londýně.
Multimediální Jamie
Bylo to také v River Café, kdy si ho všiml tým BBC hledající zajímavé mladé tváře do kulinárních pořadů a kde se zrodil i ten Jamieho první, a možná také nejslavnější.
U nás uváděný jako Šéfkuchař bez čepice, původně The Naked Chef - nahota v názvu se vztahuje k Jamieho replice na otázku, jak a pro koho nejraději vaří. Odpověděl tehdy, že pro svou dívku Jools (dnes paní Oliverovou a matku čtyř dětí) a jak ho pánbůh stvořil. Od seriálu, kde rozčepýřený, byť oděný Jamie skotačí v kuchyni a s úsměvem ukazuje všem předchozím a většině pozdějších televizních seriálů o vaření, jak se to má dělat, uplynulo už hodně vody.
Pro Jamieho znamenal jen začátek cesty. Následoval řetězec restaurací a nadace Fifteen, umožňující dětem z ohrožených sociálních skupin začlenění i kariéru v gastronomii, projekt Ministry of Food, kampaně Jamieho školní obědy a zmíněná Food Revolution USA, série skvělých kuchařek i řada vlastního nádobí a kuchyňských pomůcek, kulinární dvouměsíčník Jamie, další televizní pořady, bezpočet vystoupení na festivalech i charitativních projektech. Jools, tedy Juliette Nortonovou, si vzal 24. 6. 2000. O dva roky později přišla na svět Poppy Honey, za další rok Daisy Boo, roku 2009 Petal Blossom Rainbow a před dvěma lety syn Buddy Bear.
A co dál, Jamesi?
Otázka položená v úvodu by se v závěru měla dočkat odpovědi. Podle všeho to vypadá spíš tak, že náš oblíbený šéfkuchař neví, kam skočit dřív. Jsou i okamžiky, jako bylo poměrně nepříznivé přijetí kampaně Food Revolution, kdy byl vysloveně unavený, a to nejen coby čerstvý otec čtvrtého dítěte. „Copak, ztratili vám zavazadla?“ zeptal se poněkud opuchlého a zmačkaného Olivera po dlouhém letu vždy elegantní a uhlazený moderátor David Letterman v show, která ani potom nepokračovala v příliš úsměvném duchu. Ale Jamie se má o co opřít. „Moje nadace Jamie Oliver Foundation má řadu aktivit, ale jejich cílem je hlavně to, čemu a jak naučíme děti, doma i ve škole, a co jim tam dáváme jíst.
Veškerá naše činnost směřuje k tomu, aby se jejich život zlepšil tím, že se naučí jídlo znát a rozumět mu, že pochopí, odkud jednotlivé potraviny pocházejí a čím a jak nám prospívají. A naopak, jaký druh stravování může našemu tělu škodit,“ říká čtyřnásobný otec a pokračuje: „Snažíme se dávat vzdělání a příležitosti mladým, nezaměstnaným a znevýhodněným lidem, vedeme neúnavné boje za zlepšení školního stravování, učíme malé děti, jak si můžou snadno něco vypěstovat a tak pochopit, jak vlastně potraviny vznikají. Zaměřujeme se ale i na dospělé, kteří neměli příležitost nebo se prostě nenaučili vařit. Chceme jim ukázat, že i jednoduché věci a rozhodnutí mohou mít dalekosáhlé důsledky a že je může učinit každý bez ohledu na společenské postavení a finanční situaci. Rádi bychom k tomu poskytli vědomosti a poznatky, protože rozhodnutí zlepšit postoj k jídlu a způsobu, jakým se stravujeme, má výrazný a veskrze pozitivní dopad na celý náš život.“