Václav Glazar, původním povoláním televizní scénárista a dramaturg, dnes ředitel, autor, režisér pražského kabaretu Srdce a kámen a komediální herec, je velký gurmán. A je to na něm také vidět.
"Helenka Růžičková, pusinka moje zlatá, o mně říkala: Ten Václav je línej, ale jak jde o žrádlo, tak za mnou přijel třeba přes celou republiku! A je to pravda, já mám rád totiž dobré jídlo. A vlastně všechna jídla, když jsou správně udělaná. Stejně jako všechny druhy hudby. Zlí jazykové o mně říkají, že se určitě nikdy neošidím. My herci jsme dost odkázáni na hospody, ale těch dobrých je jako šafránu. Proto je vždycky pěkné, když si sám pro sebe a svoje přátele uvařím.
Ale jídlo je pro mne umělecká záležitost. Když vařím omáčku a podle receptu se musí vařit hodinu, aby byla chutná, tak já ji tu hodinu vařím. Když vývar k dokonalosti potřebuje čtyři až pět hodin tvorby, tak ho taky neošidím. A když se do něčeho má dát máslo, tak tam rozhodně nedám margarin," vysvětluje své kuchařské zásady Václav Glazar. "Uvařit dobrá jídla pro dobrou partu lidí, to je kořením mého života. A je to pak dobrota! Lepší než někde v podniku. Vždyť teď už se ani nedá jít do cukrárny! Laskonku bych si tam nekoupil. Jsou samý margarin. A větrníky, to je přímo hrůza, mají uvnitř žloutkový krém, který tam vůbec nemá být. A tak si nejraději sám vařím a peču sám," usmívá se "matka představená" z Kameňáku.
Hladoví lidé jsou zlí
Václavu Glazarovi teď vyšla kuchařka Recepty z komediantského kotlíku aneb Matka představená vaří. Jsou hodně kořeněné, stejně jako v této knize jeho pikantní historky ze života.
"Lidi, kteří se pořádně nenajedí, protože drží nějakou dietu a jedí jenom zrní a podobné věci, z toho mají neurózy," prohlašuje sebejistě. "A třeba nakonec mají chuť někoho i zapíchnout na ulici. Ne snad proto, že by byli tak zlí, ale jsou prostě hladoví! Proto jsem připravil pořádnou kuchařku, aby se lidé podle ní dobře najedli," uzavírá korpulentní herec.