Herečka Vilma Cibulková je jednou z osobností, které se rozhodly zapojit do kampaně Lavičky na podporu žen postižených rakovinou prsu. Její důvod byl velmi osobní, protože i její maminka se musela s touto zákeřnou chorobou potýkat. Co ze svého soukromí nám prozradila, když se přišla do ateliéru se "svojí" lavičkou vyfotit?
- Časopis Moje psychologie je již druhým rokem partnerem projektu Lavičky sdružení Mamma HELP. Kampaň je zaměřená na pomoc ženám, které bojují nebo bojovaly s rakovinou prsu. Několik známých českých osobností se rozhodlo akci podpořit. Jejich úkolem bylo, aby na bílou dřevěnou lavičku napsali nebo namalovali osobní láskyplný vzkaz pro všechny ženy, které byly nemocí nějakým způsobem zasaženy.
Proč jste se rozhodla podporovat kampaň boje proti rakovině prsu?
Jistě nejenom proto, že jsem se s rakovinou prsu setkala přímo ve své rodině. Maminka je už sedmým rokem po ablaci obou ňader a díky včasnému a skvělému zásahu lékařů je, troufám si říci, v úžasné kondici. Náš apel "LAVIČKY" je tudíž a především zaměřen na nutnost prevence a připravenost zápasit s tolik rozšířenou formou ženské rakoviny. My všichni v rodině jsme tehdy odložili veškerou nepodstatnou práci a nastavili, obrazně řečeno, obě ruce ku pomoci. Všemožně. Ať už to byla ruka, která hladí, podrží nebo převezme na chvíli opratě a zodpovědnost. Vždyť nemoc jednoho v rodině je nemoc rodiny celé. Všichni musejí zabojovat.
Přispěla jste tím, že jste pomalovala lavičku. Jak nápad vznikal?
Měla jsem více nápadů, jak lavičku pojmu. Prvním nástřelem bylo piano, na které všichni hrajeme své životní melodie, i tehdy, když některá z kláves odejde. Další variantou byl namalovaný proud vody, do kterého naklademe s manželem placaté kameny z řeky Vydry. Na každém bude zaznamenán jeden konkrétní příběh tak, aby se stala lavička trochu nepohodlnou, aby problém byl hmatatelný. Nevybídla by nikoho k usednutí. Nešlo nám o výtvarnou prezentaci, a tak jsme došli k tomu nejpřirozenějšímu, k příběhu vlastnímu...
Na lavičku jsme otiskli mé ruce, ruce mého muže, mého tatínka, mých sester a samozřejmě i ruce našich dětí, až po ty nejmenší, protože kdo dokáže s láskou držet ženské ňadro krásněji než malé dětské dlaně.
Jak se staráte o své zdraví Vy?
Já i moje dvě sestry samozřejmě docházíme na pravidelné ženské kontroly a bylo by tomu stejně, i kdyby se rakovina prsu v naší rodině neobjevila. Domnívám se, že je to přirozená součást hygieny těla i duše, a jakákoliv prevence je jistým důkazem úcty k vlastnímu životu.
Co děláte, když se potřebujete odreagovat?
Odreagovat? Moje práce je natolik pestrá, že se naopak snažím soustředěně uhlídat, aby neztrácela svůj smysl.
Patří mezi Váš způsob relaxu návštěva divadel?
Zajisté, sice svátečně, ale jsem vděčný divadelní divák. Nejčastěji však zajdu do výtvarných galerií a na koncerty svého muže a přátel. Ponejvíc jsem však čtenář a věčný student. Věčný.
Prozradíte něco z budoucích osudů Ivany v Ulici?
Asi diváky Ulice příliš nepotěším, sama totiž o dalším Ivančině osudu nevím nic, museli bychom se zeptat přímo autorů. Linie příběhů se často průběžně mění, a tak by se Ivana asi neměla kam vrátit, protože zázemí její rodiny prošlo velkými změnami. Necháme se tedy překvapit.
Co sport a cvičení? Máte z pohybu radost?
Sport považuji všeobecně nejen za nutnost, ale až povinnost každého z nás. A jak sama říkáte, máme-li z pohybu radost, pak pro sebe i svoje okolí děláme mnohé, aniž bychom se museli nutit či trápit. Já se ke sportu nikterak nenutím, průběžně už čtvrt století dodržuji pár zásadních fíglů - studenou ranní sprchou počínaje, přes několik kalanetických a posilujících cviků. Pravidelně cvičím Pět Tibeťanů a zavěšuji se na autotrakční lehátko. Když plavu, tak pod vodou, neboť můj milovaný lezecký koníček pomalu a jistě vytlačuje moje nastupující artritida, se kterou se nyní zarputile potýkám.
Co momentálně připravujete, čím žijete?
V loňské sezoně se mi zadařila dvě nová představení v Divadle v Řeznické,"Leni" a "Kalifornská mlha", a tak s nimi obrážím i kraje, ve kterých se do divadla chodí stále rádo. Vyjíždíme úspěšně i s představením "Druhá smrt Johanky z Arku". To je moje srdeční záležitost, vymodlené představení. Momentálně stojíme před premiérami pěti nově natočených filmů. Do kina vstoupí brzy " Celebrity s.r.o.", "Padesátka", "Krycí jméno Holec" a dvě filmové pohádky. Před sebou mám jednu filmovou práci s panem režisérem Jiřím Svobodou a jeden větší, neméně zajímavý projekt pro televizi Nova. Dokud však nezačneme natáčet, ponechám si to zatím v neverbální oblasti duše.
A především žiju rodinou, velkou láskou a s ní i novými formami práce, a to nejen momentálně, ale věřím, že napořád... Zbývá už jen to nejmilejší - popřát vám srdečně totéž.
Video z focení Laviček nejdete zde:
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!