Zora Jandová: Tai-či mi vylepšilo rodinné mikroklima

| Autor: Ivana Matyášová | Rubrika: Celebrity

Talentů má Zora Jandová nepočítaně. Na jevišti hraje i zpívá, píše knížku pro děti a vede kurzy tai-či.



* Jak se cítíte v roli cvičitelky?

Tai-či je meditace v pohybu. Když cvičím sama, bývá koncentrace určitě větší, než když učím a opravuji své žáky. Na druhou stranu mě ale vždycky potěší, když vidím, jak se od minulé hodiny zlepšili. V centru na pražské Brumlovce, kde učím, mě naštěstí nenutí, abych během deseti lekcí naučila co nejvíc lidí celou sestavu. A proto mohu kromě tai-či vyučovat i relaxačně-meditační techniky nebo automasáž. Tak aby se moji žáci nejen naučili cvičit, ale zároveň se i uměli postarat o svoje tělo.

* V čem toto cvičení nejvíc pomáhá?

Může být dobrým pomocníkem v boji s vnějším nepřítelem, v takovém případě ale musíte trénovat bojové aplikace. Já se však věnuji jemnějšímu stylu yang, který připomíná spíš pomalý, důstojný, tanec. S jeho pomocí se hlavně bojuje s vlastními stresy a strachy, což rozhodně není málo! Zároveň je toto cvičení také vynikající prevencí všech civilizačních chorob i problémů s pohybovým aparátem. Když se vám tai-či dostane pod kůži, naučíte se lépe poslouchat své vlastní tělo a vyrovnávat sama se sebou. A tím pádem i lépe vycházíte se svým okolím.

* Jak rychle se vám dostalo pod kůži?

Dřív jsem dělala sebeobranu, šerm, balet a různé jiné sporty, při nichž si výtečně vycvičíte pohybovou paměť. Divadlo, které odjakživa považuji za jedno z nejtvrdších bojových umění, mi zase správně nastavilo hlavu. Bez pokory, koncentrace, přísnosti k sobě i ostatním, smyslu pro detail i řád se totiž na jevišti neobejdete. Obojí se vám při cvičení tai-či hodí. Snad proto jsem se do něj ve svých 38 letech doslova zamilovala. Za dva měsíce už jsem byla pátá na republice a o čtyři roky později, kdy se mi narodila druhorozená dcera Esterka, sedmá na světě.

* Co na to říkala rodina?

Nejdřív mě považovali tak trochu za blázna a mysleli si, že mě to za čas pustí. Ale pak pochopili, že tai-či může vylepšit naše rodinné mikroklima. Když je totiž vyladěná maminka, všechno funguje úplně jinak. S manželem jsme úplně normální lidi, různé krize se nevyhýbají ani nám, a já se je díky cvičení naučila řešit poměrně s nadhledem.

* Pomáhá vám tai-či i na jevišti?

Rozhodně! Na Fidlovačce hraji v muzikálu „Jeptišky“, kde skoro celou dobu protancujeme a prozpíváme. Když si zacvičím, nemusím se už před představením protahovat. Ovšem na golfovém hřišti mi zase moje taičistické návyky spíš překážejí. U tai-či totiž – když to hodně přeženu a zjednoduším – musíte mít podsazenou pánev, zatímco u golfu vystrčený zadek. Na některé věci je zkrátka zapotřebí více přemýšlení.

* Ke cvičení obvykle patří i zdravá výživa. Snažíte se jí dodržovat?

Spíš se řídím pravidlem, že je důležité poslechnout tělo a netrápit ho. S radostí snědená čabajka podle mého nadělá míň škody než sebemrskačsky naordinovaná dieta. Když se ale člověk přehoupne přes padesátku, musí přece jenom dávat víc pozor na to, co jí. Už proto, že se jeho metabolismus zpomalí a kila začnou přibývat – i mně nějaká přibyla. Navíc jsem měla úraz kolena, nemohla jsem cvičit tolik jako jindy a teď to musím řešit, už kvůli své profesi. Těším se proto, až bude míň bláta a já začnu víc chodit a postupně koleno zatěžovat. Chůze je totiž to nejpřirozenější, co může být.

* V jednom článku psali, že jste v těhotenství přibrala asi 20 kilo. Nebyla to jen novinářská kachna?

U první dcery, Viktorky, jsem přibrala dokonce 22 kilo! Ale celkem rychle se mi podařilo se dostat na původní váhu. Snad to bylo stresem, snad celkem dlouhým kojením. S Esterkou, která se narodila o deset let později, se 20 kilo navíc shazovalo podstatně hůř. V té době mi totiž bylo 42 let a to už se tělo začíná chovat úplně jinak. Hodně mi tehdy pomohl David Huf (pozn. red. – fitness trenér, odborník na zdravý životní styl). Teď, když už mám vystudovanou Vysokou školu tělesné výchovy a sportu Palestra, bych si asi dokázala poradit i sama. Korekce někoho zvenčí je ale vždycky dobrá. A jen tak mimochodem, právě teď si připadám trošku těhotně.

* Těhotně?

Plodím knížku pro děti, ale o té zatím nechci moc prozrazovat. A také píši disertační práci a mám před státnicemi na své třetí vysoké škole. Psaní a sezení nad knížkami se vždycky podepíše na váze. Při studiu na sportovní škole jsem tak paradoxně ztloustla, i když třetinu vyučování tvořily sporty. Možná to bylo tím, že jsem vždycky chtěla mít samé jedničky a navíc mi zůstaly návyky z gymplu a z DAMU. Jenže když si dnes k učení dám kafe a k tomu čokoládu, mé tělo reaguje úplně jinak než před lety. Na rozdíl od dřívějška se na to ale dívám s větším nadhledem, nemusím už překonávat sama sebe, víc si hlídám, abych při cvičení své tělo nepřetížila.

* Možná vám pomáhají i další alternativní metody, kterým se věnujete.

Mám opravdu výcvik v lecjakých „čarodějných“ technikách – od Reiki přes One Brain, Silvovu metodu až po Reconnection. Díky tomu dokážu odblokovat nejrůznější problémy. Na sportovní škole jsem pak ale ještě studovala anatomii a psychologii, obory, které mě nesmírně zajímají. Dnes tedy mohu kombinovat západní léčebné metody s tradiční čínskou medicínou. A vedle certifikátu na klasické a sportovní masáže mám i certifikát na tradiční čínské masáže Tuina.

* Masírujete i rodinu?

Říká se, že kovářova kobyla většinou chodí bosa, a u nás to tak opravdu někdy platí. Když je ale nejhůř, tak jim na ta těla sáhnu, pomůžu s odblokováním. O baby masáže, kterých je dnes spousta, sice moje holky přišly, ale… Když masíruji Esterku, vím, že to zároveň posiluje naše vzájemné vazby. Podle vědeckých studií už například i u malých miminek masáž podporuje třeba i rozvoj jejich inteligence.

* Esterka už s vámi dnes i vystupuje v představení „Smrt v růžovém“. Jaké to je hrát s vlastní dcerou?

Pochvalujeme si to obě dvě. Pro Esterku, které nedávno bylo 11 let, je to večer, kdy může být s maminkou. Cestou z Mníšku do pražského divadla Akropolis, kde hrajeme, si navíc stačíme povědět spoustu věcí, na které doma není čas. Díky společnému hraní může odkrýt i neopozlátkovanou kuchyni mojí profese. Ať už ji to od herectví odradí, nebo k němu naopak přivede, v každém případě se to Esterce hodí. Jednou před spaním jsem si všimla, že má u postele text písničky, kterou spolu v tomhle představení zpíváme. Potěšilo mě, že si ho opakuje sama od sebe, aniž bych jí to musela říkat. S pubertou se ovšem ještě může všechno změnit. Vidí ale, že se maminka učí, a díky tomu velice brzy zjistila, že je potřeba zaměstnávat hlavu i tělo. Jestliže jí tohle zůstane jako vklad do života, není to vůbec málo.

* Starší Viktorka má také herecké sklony?

Vymezit se vůči dominantní – a v mnoha ohledech šikovné – matce je asi dost těžké. Musela proto jít do oboru, kam jí s největší pravděpodobností „nevlezu“. Studuje tedy současně mezinárodní teritoriální studia a politologii na Univerzitě Karlově v Praze, což je hodně náročné. Ale zatím je radost se na ni koukat, dostala už i maximální stipendium.

* Jaké to je, když máte úplně volný den?

Když si potřebuji utřídit myšlenky nebo je po premiéře, hraji oblíbenou počítačovou hru. Poznám při ní, jak rychlé mám reakce, jestli nejsem zrovna ten den sama sobě nebezpečná. Někdy ji vydržím hrát i několik dní, potom ale zaklapnu hru a během dvou dnů napíši třeba dvacet stránek, protože to mám všechno v hlavě vymyšlené, zbývá už jenom naťukat to do počítače.

* Kolik času vám zbývá na zahrádku?

Vůbec mi nemluvte! Momentálně je náš dům porostlý přísavníkem, který se tlačí do krovu a na střechu, a já nemám tak dlouhý žebřík, abych ho zkrotila. Původně jsem toužila mít anglickou zahradu, ale poměrně brzy mi došlo, že nemůžu mít tak docela to, co bych chtěla. Na trávníku totiž Zdeněk s naší starší dcerou hráli fotbal, s mladší zase golf. Do toho ještě občas moje kurzy tai-či. K tomu všemu po zahradě běhá pes a muž drandí se sekačkou. Terásku, odkud je krásný výhled na zámek, si ale vždycky vyzdobím pokaždé v jiném barevném tónu. Na podzim pak zasadím cibulové rostlinky tak, abych na ně viděla, když si sednu na svá oblíbená místa. Obzvlášť miluji růže, ty na mé zahradě nikdy nesmí chybět. Teď jsem ještě zdědila zahradu po prarodičích ve východních Čechách, která zatím připomíná spíš džungli. Mám na ní také jednu růžičku po své prababičce, která mi loni na přivítanou krásně rozkvetla. Kdyby jednou tahle zahrada připadla někomu mimo naši rodinu, tu růžičku bych si určitě chtěla vzít s sebou na památku.

Foto: Profimedia.cz




ČTĚTE TAKÉ:
Klapalo nám to do té doby, než jsme spolu začali bydlet





ČTĚTE TAKÉ:
Hvězdy filmů z 80. let - jak vypadají dnes?

Komentáře

Komentářů celkem: 0

Další články z rubriky

Děti ze seriálu Ulice: Ty se ale změnily!

Děti ze seriálu Ulice: Ty se ale změnily!

Včera | Nekonečný seriál Ulice se na televizních obrazovkách vysílá již dlouhých 11 let. Někteří herci v…

15 slavných gayů a lesbiček: Věděly jste to o všech?

15 slavných gayů a lesbiček: Věděly jste to o všech?

30. 11. | 2 | Ve filmech a seriálech jsou často za lvy salónů a sexuální dračice, které si užívají pozornosti a…

Móda na Slavících: Dcera Karla Gotta to natřela celebritám

Móda na Slavících: Dcera Karla Gotta to natřela celebritám

28. 11. | 6 | O tom, že hudební anketa Český slavík pomalu, ale jistě umírá, není pochyb. Spolu s úrovní pořadu…

Královny StarDance: Která je podle vás nejhezčí?

Královny StarDance: Která je podle vás nejhezčí?

18. 11. | Soutěží StarDance za jejích osm kol prošla řada krásných žen. V tanečním klání sice rozhodují…