Říkáte, že to, co o prádle víte, vás naučily samy klientky.
Všechno mě naučila ženská těla a ženské potřeby. Když jsem si já sama začínala kupovat prádlo, byly dvě značky podprsenek. Dostala jste bez zkoušení krabičku a nazdar. Já to chtěla jinak. Aby si ženy prádlo zkoušely a říkaly, kde to nesedí, táhne, tlačí. Měla jsem štěstí na úžasné klientky.
Zaskočila vás některá?
Ale to víte, že ano. Přišla třeba sedmadvacetiletá holčina a já automaticky říkám: „Vy budete chtít asi zakrýt ty strie, co?“ A ona povídá: „Ne, ty tam jsou, protože mám doma dvě krásný zdravý děti. Já jsem na ně naopak pyšná.“ Ženský mě naučily strašně moc a já, pokud můžu, to ráda předám dál.
Většina z nás má pocit, že rady experta potřebují při kupování prádla lidé s atypickou velikostí, třeba ňadry velikosti G. Že nás ostatních se to netýká.
Týká se to naprosto všech. Možná ne přírodních děvenek, které se rozhodly chodit jen v tričku a nikdo je nepřesvědčí o podprsence. To musí člověk cítit sám v sobě, že chce nějak vypadat a tělu pomoct. V prsou není sval, sama držet nebudou. Tak jim nebudu mít za zlé, že na ně působí gravitace. Podpora je důležitá, a to jednak pro celkové držení těla, ale i protože prsa hrají v životě ženy důležitou roli. Vyrostou v období, kdy se ženou stáváme, působí na muže a pak slouží dětem…
Jakou roli hrála ve vašem životě?
Začínala jsem být ženou za totáče, takže moje velikost 65 F pro mě znamenala především stud a hrbení se. Znala jsem přesně to, co zažívá i dnes řada žen – prsa na břiše a zapínání za krkem. Než jsem našla správné prádlo, bylo pro mě utrpením i hrát volejbal, aby mě prsa při podání neuhodila do brady. Pak jsem potkala svého muže, který mi neskutečně pomohl. Máme spolu tři děti. Moje prsa teď pro mě znamenají, že manželovi, rodině i svému okolí mohu dávat lásku, ženskost, porozumění, erotiku i cit.
Ve kterých zemích se vyrábí kvalitní prádlo?
Německá výroba pro mě vždycky byla vzorem funkčnosti. Prostě umějí udělat to, co sedne, co je prověřené, co funguje. Nemají ale invenci jako Francouzi, neumějí tolik barevnost, zdá se jim zbytečné utrácet za drahou krajku, ale funkčnost je perfektní. Na sexy prádlo jsou zase experti Italové, ale jen v malých velikostech. Francouzi umějí obléknout ženu od G do A a pořád to vypadá krásně. Ale jejich prádlo vyžaduje od klienta určitou inteligenci.
V jakém smyslu?
Musí vědět, jak se mají prsa nosit a co potřebují. Že nemají ležet na břiše ani se drát do podpaží. U nás se to tolik neví. Maminkám dnešních mladých dívek nikdo nedovolil prádlo zkoušet. Ve Francii si cácorky v kabinách zkoušejí kalhotky od šesti let. Právě od maminky vědí, že každá prdelka je narostlá jinak, a ona si jich vyzkouší třeba třicet, než najde ty, co jí sednou perfektně. České ženy mají stále pocit, že zkoušet prádlo je trochu nepatřičné. Některé ženy považují podprsenky s push-up efektem za takový švindl na muže. Nejzajímavější bytost, objekt nebo věc, chcete-li, je člověk. Spoustu věcí můžete změřit nebo dokonale poznat, ale každá lidská duše je jedinečná.
Za prvé: Pokud si svlékáte podprsenku a je u toho muž, už dávno není při smyslech, aby řešil nějaké vycpávky. A za druhé: Žena, která něco takového říká a myslí to vážně, se v push-up podprsence prostě necítí. Pokud ale vnitřně zpracuje, že si může pomoct schovat třeba bříško a dodat si sebevědomí, že si díky ní může vzít tričko s velkým výstřihem, je to daleko lepší než plastický zásah do těla.
Je těžké najít do obchodu spolupracovnice?
To nejtěžší. Už proto, že musí vyjít se mnou! Ale ony musí navíc přesvědčit i spoustu ženských, které sem chodí. Některé už od dveří křičí: „Dejte mi 80 cé.“ S nikým nehodlají diskutovat, jen chtějí mít prádlo od Konarovské. A naše prodavačky jim musí vysvětlit, že pokud si chtějí koupit prádlo tady, tak jim budeme něco doporučovat. Já mám ještě tu výhodu, že díky tomu, jakej je mě kus, se přede mnou ženský míň styděj.
Pracují s vámi i syn a dcera…
Díky své úžasné rodině mám pět vnoučat a už jsem byla tak trochu upozorněna, že bych mohla víc hlídat! Tak se těším, že to brzy dcera a syn převezmou. Už teď dělají moře práce, oba se mnou například jezdí dvakrát ročně na veletrhy do Paříže a syn navíc vymyslel a vede e-shop.
Internetový obchod? Neprotiřečí si to s tím osobním přístupem?
Spousta žen, které k nám chodí, je mimopražských. Někdy sem jedou jen pro prádlo, jindy to spojí třeba s muzikálem. E-shop funguje především pro ty, které si u nás už jednou vybraly a chtějí další kus. Nebo mi napíšou: Mám od vás to a to, neměla byste něco podobného, ale v červené? A pak je tu pořád určitá vrstva žen, která se prostě stydí. A to neovlivním ani kdybych měla ještě o sto kilo víc. Jedna naše klientka měla jizvu na břiše a strašně se styděla. A já věděla, že tu nepřesvědčím, aby si něco vyzkoušela v kabině. Proto také točíme videa, jak si správně vybrat, proto dáváme klientkám možnost nepadnoucí prádlo vrátit. A to, i když jí ho vybereme my. Jsme jen lidi a stane se, že po dvou dnech paní zjistí, že jí je prádlo fakt těsné. Je to třeba tím, že má citlivější kůži, což za pár minut v kabině neodhadne. Tak jí ho vyměníme.
Představovala jsem si, že přijdu k vám do obchodu a všude budou viset podprsenky na ramínkách a mně bude přecházet zrak. Zatím jsou tu ale jen krabičky a já netuším, jak bych si měla vybrat.
A já zase nesnáším obchody, kde visí stovky podprsenek na ramínkách a každý na ně sahá. Klidně vám přinesu 40 neosahaných podprsenek a všechny je z krabičky vytáhnu. Pro mě je v tom úcta k práci jiných, vždyť ta podprsenka je šitá klidně z osmdesáti částí. Já vím, rychle žijeme, tak chceme rychle i vybrat a jít. No ale nějakou společnou řeč bychom snad našly, ne? Jakou nosíte velikost, mimochodem?
