Kniha Opera nás baví s živými a radostnými ilustracemi Jiřího Votruby je ideálním titulem pro celou rodinu. Autorky Jiřina Marková a Anna Novotná vybraly třicet operních titulů podle klíče - nejslavnější, nejhranější a pro děti nejsrozumitelnější. Souběžně s vyprávěným dějem, rozděleným podle jednotlivých dějství, je vždy představen i skladatel - jak žil, co jiného zkomponoval, čím se proslavil a co bylo pro něho typické. Na konci knihy je seznam skladatelů s podrobnějšími autobiografickými údaji.
Vedle příběhů jednotlivých oper jsou slovně i kresbou vysvětleny i různé odborné výrazy z oblasti scénických umění (např. maskérka, garderobiérka, inspicient, sbormistr, dirigent, režisér; portál, zákulisí, opona; árie, tenor, soprán). U nejslavnějších árií nechybí ani příklady klavírních výtahů, ukázka partitury a či např. Janáčkova rukopisu. Jmenovány jsou rovněž nejslavnější operní domy jako např. Metropolitní opera či La Scalla.
Ojediněle pojaté i zpracované publikaci dominují zářivé ilustrace Jiřího Votruby, které s nadhledem a humorem komentují psané slovo. Také díky nim působí kniha jako jedna velká zábava.
Titul z nakladatelství Práh (vydaný v listopadu 2005 a pod záštitou ND Praha) bude k dispozici na předvánočním knižním trhu.
Napsaly: Jiřina Marková, Anna Novotná
Ilustroval: Jiří Votruba
Vydalo nakladatelství Práh pod záštitou ND Praha v listopadu 2005.
Součástí této celobarevné publikace je CD s ukázkami z oper, které nahrála Dětská opera Praha, a karta na slevy vstupenek do ND, tzv. Karta věrného diváka ND.
Křest knihy proběhne 1. listopadu 2005 v Národním divadle. Křtít bude ředitel ND ing. arch. Daniel Dvořák a legendární exilová operní zpěvačka SOŇA ČERVENÁ.
Jiřina Marková (1957), operní pěvkyně
Jméno uznávané operní pěvkyně je dnes pevně spjato s činností Dětské opery Praha. Hned po skončení studia zpěvu na pražské konzervatoři se Jiřina Marková stala sólistkou opery ND v Praze. Zpívala hlavní role v nejslavnějších operách: Dvořákovu Rusalku, Mařenku ve Smetanově Prodané nevěstě, Janáčkovu Káťu Kabanovou, Abigail ve Verdiho opeře Nabucco, Amneris v Aidě a mnoho dalších sólových partů.
Její pěvecké výkony ji přivedly na pódia takových operních domů, jako je Carnegie Hall v New Yorku (v roce 1986 role Antonidy v opeře Ivan Susanin od J. M. Glinky), na mozartovský festival do Remeše, do Curychu, Japonska a německého Bayreuthu. Spolupracovala také s rozhlasem a nahrávacími studii. Dostalo se jí ocenění od Českého hudebního fondu. Od roku 1989 vyučuje zpěv na Pražské konzervatoři, založila vlastní Školu hudby a zpěvu a soubor Dětská opera Praha. Od roku 2000 je také sólistkou Státní opery Praha. V současné době vystupuje v Národním divadle v opeře Man and Boy od M. Nymana, v roli Cizí kněžny v rusalce, v ostravském opernímdomě zpívá roli kostelničky v Janáčkově Její pastorkyni a připravuje se k premiéře v roli Toscy a Bernsteinova Candide. Je vdaná, má dceru Zuzanu.
Anna Novotná (1959), redaktorka
Od doby ukončení studií (v roce 1984 - Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, obor čeština a psychologie, v roce 1985 titul PhDr.) Anna Novotná žila vždy ve spojení s kulturním děním. Pracovala střídavě v divadle nebo jako redaktorka v nakladatelství. Vedle toho psala do kulturních novin a časopisů (Scéna, Taneční listy, Javisko, Amatérská scéna). Pohybovému divadlu se věnovala jako zálibě. Po roce 1989 se již mohla stát nezávislou publicistkou a redaktorkou a přispívala do nově vydávaných periodik. Autorsky se podílela na odborné knize Skupinová psychoterapie psychotiků a osob s těžším somatickým postižením (Avicenum 1989). Svůj několikaletý pobyt v Kolumbii zhodnotila jako spoluautorka knihy Enrique Buenaventura a nové kolumbijské divadlo (H+H 1992). Po studijním pobytu v shakespearovském městě Stratford upon Avon se věnovala také výuce češtiny cizinců. Z této činnosti vzniklo i spoluautorství na anglických knihách Czech for You III. (Angličtina Expres 1992) a Bridging the Gap (Prognosis 1994). Dnes se převážně věnuje redaktorské práci. Je vdaná, má dcery Elišku a Kláru, syna Sebastiana.
Jiří Votruba (1946), výtvarník a grafik
Klid a pohoda, která vyzařuje z Jiřího Votruby (1946), se přenáší do jeho obrazů a ilustrací. Studia na ČVUT v Praze dokončil v roce 1970, stavebnímu oboru se věnoval pouze několik let. Rád cestuje a je fascinován hlavně cestovatelskými zážitky z tzv. ztracených rájů, jako jsou Madagaskar nebo Tobago. Na svých posledních obrazech kombinuje kontrast květinových vzorů s výseky z praktických uživatelských manuálů. Jeho současné malby odborníci označují jako "neopop". Vystavuje doma i po celém světě, jedny z posledních výstav měl v rakouském Salcburku, v německém Heilbronnu, ve Velké Británii, v Japonsku, v Irsku.
Znám je nejen jako malíř, ale také jako grafický designér, hlavně tvorbou věnovanou kulturní a historické Praze a s ní spojeným osobnostem F. Kafky, W. A. Mozarta, R. M. Rilkeho atd. Grafickou práci zaměřuje hlavně na oblast vážné hudby: ta našla své obdivovatele především v Salcburku, ve Vídni a v Tokiu. Právě v Japonsku je jeho práce velmi oblíbená - Jiří Votruba je mj. autorem reprezentativního plakátu české účasti na Expo 2005 v Aichi. Je ženatý, má dceru Marínu a syna Jirku.