ROZHOVOR S JANEM HŘEBEJKEM
Nevím, zdali nám to vystačí na celý život, ale Horem Pádem je moje láska na první pohled. A má režijní explikace zní: velmi jemnými prostředky tento text realizovat. Namixovat herce i neherce, hvězdy i začátečníky, Čechy, Slováky… Aby se vzájemně inspirovali, vzbudit v nich vědomí závažnosti společné práce a zároveň dovést k lehkosti provedení, k ukotvenosti v místě, charakteru a příběhu. Ta jemnost a nenápadnost (samozřejmost) prostředků je to hlavní, čeho musíme docílit. Taky se dá říct pravdivost, což je to, co v Čechách vítězí.
Jan Hřebejk
Co je vaším hlavním cílem, když točíte nový film?
Pro mě je nejdůležitější radost z vyprávění. Radost ze setkání se s Petrem Jarchovským na začátku a potom s celým tvůrčím štábem, za účelem vyprávět příběh, který nás zaujal, prostřednictvím osob, kterým důvěřujeme, divákům, ve které doufáme.
Jaké místo mezi vašimi snímky zaujímá Horem Pádem?
Dalo by se říci, že je tento film jakousi novinkou v naší společné tvorbě, protože zasahuje do současnosti, je i odbočkou v žánru. S lehkou nadsázkou by se mohl označit jakýmsi druhým začátkem.
Film měl ještě před uvedením do kin pověst převratného díla, zasazením do současnosti - což je u vás novinka - vzbuzoval velká očekávání. Záleželo vám na tom, jak bude přijat?
Nepochyboval jsem o naléhavosti toho, co se snažíme vyprávět. Byl jsem přesvědčen, že si takový krok můžeme či máme dovolit. Ale samozřejmě jsem byl také zvědavý, jak na to zareaguje publikum, očekávající od nás nostalgické, laskavé komedie, vycházející z povídek Petra Šabacha. Ale v mé práci mě to neovlivňovalo v tom smyslu, že bych se tomu nějak přizpůsoboval nebo se bál. Ale čekali jsme s obavami, jestli nám změna kursu projde.
Jsou tedy pro vás čtyři Čeští lvi dostatečným zadostiučiněním?
Já nedělám filmy pro České lvy, ale mám z toho ocenění radost. Jsem rád, že jsme získali ocenění v hlavních tvůrčích kategoriích.
Vaše filmy jsou vždy bez výjimky přehlídkou nejlepších českých (a slovenských) herců. Musíte někdy někoho přemlouvat, aby ve vašem filmu hrál?
Pro herce je především důležité, jakou roli jim nabízíme. A v Jarchovského scénářích jsou postavy, které je radost hrát. Dneska se nám už podařilo vytvořit takový tým, který je k hercům laskavý, hlavně v napjatých chvílích během natáčení, což je i zásluhou kameramana Jana Malíře a producenta Ondřeje Trojana. Pochopitelně i dnes se stane, že někdo roli odmítne. Ale už když chystáme s Petrem Jarchovským scénář, tak myslíme na toho prvního diváka, respektive prvního čtenáře, který je bude číst, a to jsou herci, o jejichž přízeň budeme usilovat nejdřív.
Na které hvězdy se tedy můžeme těšit ve vašem připravovaném snímku Kráska v nesnázích, jenž budete točit se stejným štábem jako Horem Pádem? A o čem bude vyprávět?
Tento film bude podobně jako Horem Pádem tragikomedie ze současnosti. Titulní roli bude hrát Aňa Geislerová. Teď hledáme dětské představitele.
Kromě herců, se kterými jsem už spolupracoval, jako je Emília Vášáryová a Csongor Kassai, se těším na znovusetkání s Jiřím Schmitzerem, se kterým jsem spolupracoval už na FAMU na krátkém filmu L.P. 1948. Těším se na spolupráci s Aňou Geislerovou, která hrála v našem kolektivním debutu Pějme píseň dohola a hlavní roli v Želarech Ondřeje Trojana. A těším se, že ve filmu má po letech velkou roli i Jana Brejchová.
ROZHOVOR S PETREM JARCHOVSKÝM
Za scénář Horem Pádem jste získal Českého lva. Je pro vás takovéto kritické ocenění významné? Vnímáte je jako oficiální potvrzení svých schopností? A naopak, pokud cenu nezískáte, berete si to nějak osobně?
Filmem Horem Pádem jsme společně s Honzou Hřebejkem vykročili novým směrem: k současným tématům, k větší fabulaci a také hořkým intimním dramatům kořeněným ironií, paradoxem a často černým humorem. Český lev je cenou, kterou dostáváte od kolegů, filmových autorů, profesionálů a kritiků, a je pro mne určitým potvrzením, že naše nová cesta není slepá a může vést k cílům, které zajímají i někoho jiného než nás samotné.
Horem Pádem byl váš první společný film s Janem Hřebejkem, který se odehrával v současnosti. Psal se vám k němu scénář snadno? Anebo jste s měl s tímhle obdobím problémy?
Žádný scénář se nepíše snadno. Každý film předpokládá několik verzí scénáře. Musíte být ochotni svoji látku vnímat jako živou látku, jako prostor pro vznik nápadů, které se vzájemně oplodňují, vyvíjejí nebo zanikají. Takový proces nebývá snadný, ale může být zajímavý, dobrodružný, vzrušující a inspirativní. A pokud se ptáte, zda mám s obdobím, které nyní žijeme, problémy, tak se domnívám, že film samotný, témata, kterými se zabývá a jak je ukazuje, je nejlepší odpovědí.
Jaké scénáře vás vůbec nejvíce baví? Komedie, dramata (jako Musíme si pomáhat, Želary)? Ten, který tvoříte zcela sám, anebo adaptace knižních předloh?
Na to je snadná odpověď – ten právě rozepsaný, ten nehotový, fantomatický obraz, který se promítá zatím pouze v mé hlavě.
Můžete prozradit něco bližšího k dalšímu připravovanému snímku s Janem Hřebejkem, Krásce v nesnázích?
Film Kráska v nesnázích vypráví o věčném rozporu mezi rozumem a citem, o dvou podobách lásky, duchovní a tělesné, o možnosti přátelství mezi mužem a ženou tak, jak o ní píše ve své stejnojmenné básni Robert Graves a která se stala inspirací pro naše vyprávění. Vyprávíme o tom, jaké to je potkat své oživlé dětské vzpomínky, zda je možné navázat na dávno zasuté vztahy a city. A také o tom, zda je možné zpřetrhat vztahy, které nás dusí, zda se lze osvobodit a odhodit závaží.
Jak je z mého expozé patrné, jde nám tentokrát o příběh, který vypráví o lidských citech a intimitě. Humor zůstává stále přítomen jako médium, které pomáhá přijímat hořká sousta. Kráska v nesnázích, stejně jako Horem Pádem, je portrétem několika výrazných charakterů, které mají opět svůj předobraz ve skutečnosti a které jsou dobrou hereckou příležitostí. Osobně se velice těším na setkání s herci a na to, jak svojí invencí a zkušenostmi mé postavy obohatí. Těším se na setkání s těmi, se kterými jsme již pracovali, jako jsou: Emília Vášáryová, Aňa Geislerová, Csongor Kassai, Eva Holubová, Jirka Macháček, a také na naši první zkušenost s Jiřím Schmitzerem, Romanem Luknárem nebo Janou Brejchovou...
ROZHOVOR S ONDŘEJEM TROJANEM
S Janem Hřebejkem tvoříte řadu let sehraný tým. Víte už, co od sebe můžete čekat. Omezujete ho nějak při výběru a realizaci filmů, anebo mu necháváte volnou ruku?
Hlavní postavou impulsů pro možné scénáře je Petr Jarchovský. Petr s Honzou jsou v neustávajícím kontaktu, vyměňují si nové nápady, neotřelé historky, klokotavé filozofující reflexe naší doby… Prosévají je, oddělují zrno od plev a zalévají bobtnající semínka. A když tento proces shledají dostatečně prokypřený a provzdušněný, když pletenec kořenů ze sazeničky zapustí svá chapadélka do zemitého lůna, přicházejí s touto křehkou rašící rostlinkou za mnou, abych nalezl vhodný pozemek pro sadbu, navezl zeminu, hnůj a mulč a zajistil kvalitní zahradníky a další nezbytné profese a procedury pro kvalitní růst a následné množení a řízkování této nové rostliny a dále její prodej lačnícím botanikům a milovníkům filmové flóry…
V tomto procesu se neomezujeme, nýbrž oplodňujeme. Naším největším rajcem je nám samozřejmě událost, kdy naše společná rostlina rozkvete a my můžeme svými sosáčky, společně s ostatními kolegáčky, nasávat z vypučelé květeny sladký nektar.
Promítá se do vaší práce producenta to, že jste sám filmový režisér?
Ano.
Jaké jsou pro producenta českých filmů ideální pracovní a finanční podmínky?
Při této otázce mně vytanula na mysl má maturitní otázka z češtiny: Moderní čeští básníci. Pomatuji se, že jsem odrecitoval část básně Otokara Březiny Matka. Snad jest tato má citáž přesná:
„Šla matka žitím mým jak kajícnice smutná
Den její neznal slunce jasu
Plod žití trpký jenž jako popel chutná
Bez osvěžení trhala ze stromu času…“
V těchto dnech a týdnech se lopotně snažím zafinancovat náš nový projekt Kráska v nesnázích a taky se snažím angažovat mezi poslanci za účelem prosazení novely zákona o Fondu pro podporu české kinematografe. Oboje jde více než ztuha, takže mne jímá depka ne nepodobná té, jež sálá z pera modernisty a depkaře Otokara Březiny.
Podmínky jsou blbé a ještě zřejmě blbější budou. Držme si palce, abychom vůbec začali v létě točit.
Máte nějaký producentský sen a můžete prozradit pracovní plány na letošní rok?
Sny ponechám svému snění. Pracovní plány:
1.Kráska v nesnázích: léto - natáčení = pokrýt chybějící dvacetimilionové manko (heh!)
2.HBO Na stojáka = jarní natáčení = show must go on! (tuto švandu naštěstí pokrývá soukromý kapitál HBO, takže zde je o jednu starost méně)
3.Afoňka už nechce pást soby = v květnu uvedeme do sítě kin vybavených videoprojekcí tento pozoruhodný etnografický celovečerní dokument režiséra Martina Ryšavého
4.Zapomenuté transporty = koprodukční podíl na postprodukci unikátního a obsáhlého čtyřdílného dokumentu o holocaustu režiséra Lukáše Přibyla
5.Dětská traumatologie v Krčské nemocnici = Petr Jarchovský mne požádal po osobní zkušenosti s příšerným finančním zázemím této důležité a potřebné instituce o pomoc při shánění prostředků pro podporu tohoto dětského pooperačního oddělení, což rád svými silami činím.
ROZHOVOR S EMÍLIÍ VÁŠÁRYOVOU
S Janem Hřebejkem jste točila už podruhé. Co vás na jeho filmech tak baví, láká?
Profesionalita. Jan Hřebejk je režisér, který ovládá svou profesi, rozumí jí. Baví mě také celý profesionální štáb, kterým je Jan Hřebejk obklopen. Nehledě na to, že mi nabídl už dvě vynikající role, z nichž je každá úplně jiná, každá má jiný charakter, což je vždy pro herce ohromná výzva. Nesmírně mě tím potěšil.
Získala jste Českého lva za hlavní roli. Jsou pro vás ocenění - ať od kritiků, tak divácká - důležitá?
Určitě ano, lhala bych, kdybych řekla, že ne. Každé ocenění potěší a já si jich nesmírně vážím. A Českého lva si vážím dvojnásobně, protože je to moje poslední cena, kterou jsem dostala. Český lev je velmi prestižní cena a já jsem za ni velmi vděčná.
Dostáváte v současnosti nabídky i od jiných českých režisérů?
Momentálně ne, ale dostala jsem nabídku od pana Hřebejka hrát v jeho novém filmu Kráska v nesnázích a v létě budu opět hrát na Letních Shakespearovských slavnostech.
Nemrzí vás, že velké herecké příležitosti získáváte více v Čechách než doma na Slovensku?
Nemůžu si stěžovat. Pokud se na Slovensku něco točí, tak role dostávám. Točí se ale opravdu málo, což je mi líto. Věřím ale, že se to brzy změní, že i slovenský film začne normálně fungovat a mladí lidé dostanou příležitost. Věřím, že i slovenská televize si už konečně začne všímat, že jsou na Slovensku herci, mladí krásní herci, velice talentovaní, kteří potřebují příležitost.
ROZHOVOR S JIŘÍM MACHÁČKEM
V Horem Pádem se sešla řada herců, s nimiž Jan Hřebejk už v minulosti točil, stejně tak se obklopil svým neměnným štábem. Vy jste byl mezi nimi vlastně nováček. Jaké to bylo, pracovat s lidmi, kteří tvořili již pevnou partu?
To byla pro mne jedna vůbec z nejzajímavějších věcí. Zjišťovat jakou mají mezi sebou hierarchii. Kdo komu chodí pro pivo, komu kdo čistí boty, zašívá rány a tak. Než jsem to pochopil, nanosil jsem se půllitrů, nazašíval ran a načistil galoší až hrůza… Teď už ale vím, jak to mezi nimi chodí. Budou si na mne muset dát pozor.
A jaké vůbec bylo hrát ve filmu Jana Hřebejka? Patří k české režisérské špičce – máte tedy ze své účasti na tomto filmu dobrý pocit?
Ano. Rozhodně. Nevím, co bych dodal.
A jak se vám hrálo s umělým rozštěpem? Můžete prozradit, jak takového realistického vzhledu maskérky dosáhly?
Maskérka, nebo spíš maskér František Příhoda, požádal svou zubní laborantku, aby mi otiskla patro a vymodelovala na něj násadku se vsazeným drátkem, který sloužil jako deformátor mého horního pysku. No a ten musel každý den František zamaskovat nejprve horkým voskem a pak pudrem.
Poté, co vám unikl Český lev za hlavní roli, jste prohlásil, že si přece můžete doma vyrobit z překližky svého vlastního. Znamená to, že pro vás získání této trofeje není životním cílem?
Ano. Přesně tak. Mým životním cílem je být šťastný z toho, že jsem na světě. I když Českého lva si velmi vážím.
Co je tedy pro vás nejdůležitější? Proč filmy točíte? Kvůli sobě, svému vlastnímu pocitu, anebo vás hřeje u srdce, že máte řadu obdivovatelů? Je pro vás důležitější divácký úspěch snímku, nebo pozitivní ohlasy kritiků?
Jednoznačně divácký úspěch. To, že můžu točit filmy, je můj splněný sen. Mám film prostě rád jako takový. Jako způsob vyprávění příběhu. Jako společně vnímaný zážitek.
zdroj: Total HelpArt T.H.A.