Mezi nejčastější infekční onemocnění v populaci patří záněty močových cest
a ženy jimi v produktivním věku trpí padesátkrát častěji než muži. Co je
způsobuje a jaká nebezpečí hrozí z jejich zanedbání?
Nepřítel má jméno E. coli
Záněty močových cest u nás trpí každá pátá žena a u každé čtvrté se tyto nepříjemné zdravotní potíže objevují opakovaně. V oficiálních pramenech se uvádí, že 80 až 90 % zánětů je způsobeno střevní bakterií Escherichia coli.
Jde o druh tzv. gramnegativní bakterie, která se běžně nachází ve zdravém lidském trávicím ústrojí – v tlustém střevě, kde je prospěšná. Někdy však může způsobit infekci a kromě zánětů močových cest může jít i o průjmová onemocnění, infekce žlučových cest, popřípadě i zápal plic.
Když se záněty vracejí
Velkému procentu žen se záněty močových cest bohužel vracejí a periodicita může být různá. Některá žena zánět prodělá jednou za dva roky, jiná dvakrát do roka anebo také dvakrát do měsíce. O recidivujících infekcích hovoříme, vyskytne-li se močová infekce třikrát až čtyřikrát do roka.
Pak je nezbytné nejen vyšetření na urologii, ale také na gynekologii. K vyšetření u obvodního lékaře či urologa je nutný vzorek středního proudu moči, v některých indikovaných případech se moč odebírá cévkou. Při opakovaných infekcích se odesílá do mikrobiologické laboratoře na kultivační vyšetření ke zjištění vyvolávajícího mikroba a jeho citlivosti na testovaná antibiotika.
„Při opakovaných (recidivujících) zánětech je nutná spolupráce urologa s gynekologem, protože je zapotřebí vyloučit a případně zaléčit gynekologické záněty, též často opakované, jež mohou druhotně způsobovat záněty močových cest.
Doprovodným příznakem gynekologických zánětů bývají svědivé hutné tvarohovité výtoky z rodidel či bolestivý pohlavní styk, zarudnutí a otok zevního genitálu, bělavé povlaky sliznice rodidel, prasklinky, ale také pálení vulvy na konci močení i mimo něj, připomínající infekci močových cest.
Může jít o bakteriální vaginózy či plísňové poševní infekce, takzvané kandidózy, jež mohou být zdrojem močové infekce nebo naopak propuknou až po léčbě antibiotiky. U mužů se projevuje kandidóza zřídka buď zarudlými skvrnkami a bělavými povlaky na žaludu penisu a na vnitřním listu předkožky, nebo svěděním, vřídky a zúžením předkožky, takzvanou fimózou.
Plíseň Candida albicans je příbuzná kvasinkám a daří se jí v místech vlhké zapářky. Je nutné pátrat po příčině časté infekce a jejího opakování a začarovaný kruh přetnout,“ vysvětluje lékařka.
Kdy jít k lékaři
Kromě pocitů řezání a pálení při močení patří mezi příznaky zánětu močových cest také časté nutkání na močení, přičemž moč z těla vychází jen v minimálních dávkách. Moč je zároveň kalná, nepříjemně zapáchá a může v ní být i příměs krve.
Právě podle intenzity příznaků se zpravidla rozhodujeme, zda zvýšíme příjem tekutin a půjdeme si koupit do lékárny volně prodejné přípravky, nebo navštívíme lékaře. Příznaky zánětu se objevují s různou intenzitou.
Potíže jsou mírné, střední až naopak velmi silné, stejně tak se různí i doba jejich trvání. Někdy zmizí během několika hodin, jindy trvají i řadu dnů. „Infekce lékaři dělí na komplikované a nekomplikované.
O nekomplikované případy jde většinou tehdy, postihne-li zánět jinak zdravé mladé ženy. Komplikujícím faktorem je věk pod 18 a nad 65 let, mužské pohlaví, cukrovka, vrozené anomálie močového traktu, snížená imunita, prodělané onkologické onemocnění s léčbou zářením a chemoterapií, těhotenství, klimakterium, močové kameny, potíže s vyprazdňováním moči a tak dále.
Pak je vždy nutné spolupracovat při léčbě s urologem,“ dozvídáme se od doktorky Pichlíkové. Podle odborné literatury pacienti úspěšně řeší domácí samoléčbou až 70 % zánětů dolních močových cest, ale je nutné vědět jak na to a v případě jakýchkoli dalších zneklidňujících faktorů už návštěvu lékaře neodkládat.
Domácí samoléčba
Prvním potravinovým doplňkem, který si pacienti v lékárně koupí, jsou většinou extrakty a šťávy z brusinek, jenže ty pomáhají spíše preventivně snížením pH moči. Pak si lidé většinou ordinují urologický čaj, ale ten je určený především k prevenci tvorby kamenů v močových cestách či v ledvinách.
U zánětu močových cest jeho pití příliš vhodné není, protože působí dráždivě. A když, tak se doporučuje pít maximálně jeden hrnek denně. Nejvíce pomůže pití obyčejné vody bez bublinek, a to v množství 2–3 l denně, aby se bakterie z močového traktu vypláchly.
K tomu je vhodné i pití slabého odvaru z heřmánku. Celkově bychom za den měli při zánětu pít kolem dvou až tří litrů tekutin, při akutních potížích se doporučuje vypít tři deci tekutiny každých dvacet minut a zůstat v klidu a v teple. Nejvíce pomáhá suché teplo, čili pobyt ve vytopené, nikoli však přetopené místnosti, a teplé ponožky na nohou.
Zhruba po několika hodinách by měl záchvat začít ustupovat, ale to ještě neznamená, že je vyhráno. Na bolest pomáhá nejlépe Algifen ve formě kapek (předpis na recept) nebo paracetamol či ibuprofen (volně prodejné). Při zánětu močového měchýře však není nutné ležet v posteli, proto ani není indikovaná pracovní neschopnost.
Pacient nemá horečku nad 38 °C, maximálně jen zvýšenou teplotu. Když se rozhodneme pro domácí samoléčbu, většinou ji podpoříme i tabletami Biseptolu, které nám v domácí lékárničce zůstaly například z loňska. Jak se na to však dívá urolog?
„Pokud jde o plánovanou léčbu, kdy je s tím lékař srozuměn a antibiotiky pro tuto potřebu pacienta vybavil, nebo jde o léčbu po telefonické konzultaci, kdy již pacient se svými potížemi vyšetřen byl, je to možné, ale schvalovala bych to jen výjimečně,“ míní MUDr. Pichlíková.
Samoléčba má totiž vždy své hranice a lékaři o tom vědí své. „Muži se například při potížích s prostatou dlouhodobě léčí volně prodejným přípravkem, anižby navštívili lékaře a podstoupili vyšetření. Po čase se ukáže, že zdrojem obtíží byl zhoubný nádor prostaty.“
Také nádory močového měchýře mají někdy u obou pohlaví částečně podobné příznaky jako záněty močových cest (krev v moči nebo nucení na močení). Samoléčba je možná jen po dobu několika dnů, ale trvají-li potíže déle než sedm dní a objeví-li se horečka nebo zimnice a bolesti v bedrech, je nutné jít k lékaři.
To mají také vždy hned udělat těhotné ženy, diabetici, pacienti s močovými kameny, oslabenou imunitou atp. Při léčbě zánětů močových cest se doporučuje vyloučit z jídelníčku kávu, silný černý čaj, alkohol, ovocné koncentrované šťávy, ostrá kořeněná jídla, ocet a živočišné bílkoviny (vejce maso, sýry), neboť zvyšují bolestivost při vylučování moči.
Pokud se potíže nezmírní do dvou dnů, je nutné jít za praktickým lékařem, který moč otestuje pomocí „papírku“. Zjistí-li krev a přítomnost bílkoviny nebo bílých krvinek v moči, pacientovi většinou předepíše tzv. chemoterapeutika, např.
Biseptol (užívá se tři dny) anebo nitrofurantoin (léčba trvá pět až sedm dní). To se děje v případě, že pacient nemá žádné komplikující faktory či další onemocnění, jinak by měl být odeslán za specialistou.
Jak již bylo řečeno, v 90 % případů způsobuje infekci v močových cestách E. coli. Zbylých 10 % připadá na streptokoky, stafylokoky, enterokoka, klebsiellu, protea, pseudomonády a řadu dalších bakterií.
„Před užíváním léku by se proto při opakovaných infekcích u žen – a vždy u mužů, dětí a těhotných – měly pokaždé provést testy na citlivost bakterií, aby se ze škály chemoterapeutik nebo antibiotik zvolil ten nejvhodnější.
„Většinou se však se zahájením léčby na výsledek testů nečeká. Léčba se nasazuje empiricky se znalostí epidemiologické situace v dané lokalitě a po několika dnech se pak může ukázat, že zvolený přípravek nesedí.
Spíš než nasazení dalšího přípravku je ale důležité, jak se změnil klinický obraz, čili pacientovy obtíže,“ vysvětluje lékařka. „Procesy, k nimž dojde v laboratoři, totiž nemusejí být vždy identické s těmi, které pak nastanou v lidském těle. Někdy antibiotika změníme, jindy provedeme jen kontrolní kultivaci moči,“ dodává.
„Další zajímavé články najdete v aktuálním čísle časopisu Moje zdraví „