Dům u jezera

| Autor: Jitka Rákosníková (FOOD) | Rubrika: Domácnost

Švýcarská návrhářka Ines Boesch představuje svůj okouzlující dům na svahu u jezera Murten. Své vlastní kreace tu dokázala citlivě propojit se starými kousky. O svém domově také s láskou vypráví.

Když jsem poprvé stála na tomhle místě, nebylo tu nic jiného než divoká louka se starými ovocnými stromy a ostružinami. Asi proto jsem každé ráno při procházce zahradou, plnou kvetoucích slézů, hortenzií, plaménků, které se pnou po stromech, bambusů a cypřišů, vždycky znovu překvapená. Původní divočina se pomalu, ale skutečně mění v zahradu.

I přesto, že jsem nikdy nebyla rozená zahradnice, je neuvěřitelné, co tu za těch osm let vyrostlo. Tehdy dostal můj muž nabídku pracovat jako vedoucí lékař na plicní chirurgii v Bernu. Jelikož já byla jako svobodný umělec nezávislá, rozhodli jsme se přestěhovat z Curychu do oblasti Bernu. Známí nám doporučili kraj okolo jezera Murten a zvlášť místo jménem Mont Vully. Stěhování sem byla událost, které jsem ani na vteřinu nezalitovala. Nakonec mám díky svému obchůdku pořád ještě v Curychu zázemí. Moji kluci, tehdy osm a deset let staří, vyrůstali v německy mluvícím prostředí, ale dnes mluví plynně i francouzsky.



Tahle parcela byla láskou na první pohled. Okouzlil nás výhled na jezero, do kterého vyvěrá vlastní pramen, i celá okolní atmosféra. A po marném hledání bytu nebo domu jsme se na místě rozhodli změnit plány a postavit si vlastní dům.

Jak dneska vidím, bylo toto rozhodnutí tím nejlepším. Dům byl postaven přesně podle našich přání a představ. Sami jsme si ho namalovali, a to podle jednoho základního plánu: že v něm zohledníme nejhezčí a nejpraktičtější rysy všech našich předchozích obydlí a spojíme je v jedno. Tak například výška 3,30 metru přesně odpovídá našemu starému secesnímu bytu v Curychu. Krytá dřevěná veranda, které Američané říkají „porch“, je zase kopií té, kterou jsme měli při pobytu v St. Louis ve Spojených státech.

Náš oblíbený prázdninový statek v oblasti Appenzell nás zase podnítil k dřevostavbě. Zvnějšku je to tessinský modřín, uvnitř jsou obklady z borovice a podlahy z masivního buku. A stará továrna na provazy a lana v Tobbenburgu, ve které jsme nějaký čas bydleli, byla inspirací vysokých, pravidelně uspořádaných oken.



Dokonce jsme okopírovali i klasické zavírání na kličku na otočné tyči. Vždycky se nám líbila koncepce ateliérového bydlení s velkým otevřeným prostorem. Když máte malé děti, je dobré mít velký prostor.

Já sama mám ráda pocit zatažených závěsů, proto jsme dělení velkých prostorů vyřešili právě jimi. To je ostatně to jediné, co bych změnila, pokud bych ještě někdy budovala dům – vymyslela bych moduly, které by se měnily podle životních situací. V každé fázi života totiž člověk potřebuje jinak členěný prostor.



To dobře pochopili Japonci se svými posuvnými stěnami. Děti rostou a nejednou potřebují mnohem víc místa i soukromí. U nás to dopadlo tak, že se naši kluci, kterým je mezitím 17 a 19 let, nedávno odstěhovali do přízemí, kde jsem předtím měla ateliér. Našli si tam svůj nový vlastní prostor a užívají si to jak oni, tak my.



Je přirozené, že zařízení našeho domu nese můj rukopis. Jako umělkyně se automaticky obklopuji věcmi, které mám ráda a které sama vytvářím: povlaky na polštáře, keramické nádoby a velká kachlová kamna, která jsou poklonou té prázdninové chalupě a jejichž kachlíky jsem sama namalovala v dílně u kamnáře. Klasickou delftskou modří, protože mám pocit, že nejlépe ladí s barvou dřeva. Občas mi můj muž napůl žertem říká: „Poslyš, já tu bydlím taky.“ To když se mu zdá, že ho moje estetické cítění utlačuje. Ani kluci nebyli občas z našeho zařízení úplně nadšení, asi měli pocit, že bydlíme ve vetešnictví.

Myslím, že se někdy trochu styděli před kamarády, že máme tak nekonvenční bydlení, ale dneska už je to myslím obráceně. Jsou spíš hrdí na to, že nemáme běžný dům, a cítí se tu dobře. Ráno se ještě v pyžamu projdu zahradou, osprchuji se a obléknu stejně, jako kdybych šla do města.

Přitom jdu do svého nového ateliéru, který jsme přistavěli přede dvěma roky k domu, jenom pár kroků. Ale já tenhle ranní rituál potřebuji právě proto, že pracuji z domova. V ateliéru vyřídím nejdříve administrativu okolo svého obchodu a telefonáty se všemi dodavateli. Odpoledne se konečně pustím do něčeho tvůrčího. Navrhuji a kreslím textilní vzory, které jsou předlohou pro textilku v Glarnu.



Pro naši manufakturu ve Varšavě připravuji keramické formy na vázy a hrnky, které tam pak v malých sériích vyrábějí. Dělám tady taky ruční malbu na keramiku a vypaluji ji pak ve vlastní peci. A někdy jen navlékám barevné korálky nebo připravuji voskové formy na odlévání zlatých šperků. Občas se tak ponořím do práce, že na svět kolem sebe úplně zapomenu. Ale jen do chvíle, kdy přijdou domů moji tři chlapi a kdy mne kouzlo místa zase vtáhne do reálného světa.



Další zajímavé články se dočtete v aktuálním vydání časopisu Food.

Další články z rubriky

Trápí vás rýma a nachlazení? Pořiďte si rýmovník!

Trápí vás rýma a nachlazení? Pořiďte si rýmovník!

Včera | Rýmovník je na pěstování velmi nenáročná bylinka, která má mnoho výhod. Pomáhá zmírňovat rýmu a…

Cukroví z rodinného receptáře: Pracny, linecké i rohlíčky

Cukroví z rodinného receptáře: Pracny, linecké i rohlíčky

Včera | 1 | S vánočním cukrovím je to jako s domácími koláči. Recepty se dědí z generace na generaci. Staré…

Jak se zbavit pavouků a přestat je lákat do bytu

Jak se zbavit pavouků a přestat je lákat do bytu

8. 12. | 10 | Domy jsou pro pavouky, zvlášť v zimě, až magicky přitažlivé. Uvnitř i zvenku. Většina jich sice…

Jak si vybrat stromek v květináči? Záleží, co od něj očekáváte

Jak si vybrat stromek v květináči? Záleží, co od něj očekáváte

7. 12. | Máte raději živý vánoční stromeček, ale je vám líto, že ho kvůli vám museli pokácet nebo že za…