Nevítaní podnájemníci. Jak s nimi zatočit?

| Autor: Ivan Verner | Rubrika: Domácnost

Mnozí z nás vědí, že nemusí být lehké dobře vycházet se sousedem s jinými kulturními tradicemi. Ted si představte, že ten úplně nejbližší soused, ba přímo podnájemník, patří do jiného živočišného kmene, líbí se mu u vás a vůbec nebere ohledy na to, že ho tam nechcete.

Nevítaní podnájemníci. Jak s nimi zatočit?

Mravenci, moli, štěnice, švábi, různí členovci – ti všichni se naučili výborně prosperovat v nejtěsnější blízkosti člověka, v jeho domě, bytě, a někdy dokonce i posteli.

Nemají tady přirozené nepřátele a skvěle využívají všech možností, které jim často svojí neopatrností či nevědomostí nabídneme. Nacházejí u nás daleko lepší podmínky pro život, než by jim poskytla příroda, která kdysi byla i jejich domovem, a rychle se množí. Bohužel škodí nejen našemu majetku, ale i zdraví, popřípadě zdraví našich domácích zvířátek.

Jedna dvě, klíště jde

U domácích mazlíčků je ovšem i další problém – jsou to často právě oni, kdo otevře dveře dokořán nevítané návštěvě, když ji například ve své srsti donesou domů, a (co si budeme nalhávat) dokonce do postele. Nejsou ojedinělé příklady, kdy majitel psa onemocní po kousnutí klíštětem, i když tvrdí, že už dlouho nikde v přírodě vlastně nebyl a neví, jak k němu vůbec mohl přijít. Pes či kočka ho jednoduše přinesou z výletu a ještě nepřisáté klíště setřesou někde v bytě.

Občas ho může přinést i člověk sám – tady pomůžou nejen repelenty, ale i sportovní oblečení s technologií Insect Blocker, jež vydrží mnohonásobné praní a přitom hmyz permanentně odpuzuje. Nebezpečí může hrozit i z ptačích klecí či holubníků. Některé druhy roztočů se při přemnožení místo na svého pernatého nositele vrhnou na člověka a to samé platí i o klíšťácích holubích.

Štěnice jsou opravdu drzé

Velkým problémem jsou štěnice. Zakládají kolonie a schovávají se někde v úkrytu, který však může prozradit množství tmavších výkalů v jeho okolí. Kousnutí nejdříve nebolí, svědit začne až po zanícení. Není prokázáno, že by štěnice šířily nějakou nemoc, u postiženého však může kousnutí vyvolat alergickou reakci či otoky, jinak pochopitelně stačí nepříjemné svědění a psychická újma. U některých jedinců může být reakce velmi mírná a postižení si lze splést například s kopřivkou. Samičky nakladou za život až pět set vajíček.

K šíření štěnic pomáhá, že dovedou přežít bez potravy podstatnou část života a v ideálním prostředí, tedy v teple a s dostatkem stravy, se rychle množí. Mohou se rozšířit po domě z jediného zdroje – bytu, kde na jejich výskyt včas nepřišli, zanedbali jejich likvidaci nebo zvolili špatný postup. Stane se také, že si je přineseme z nějakého ubytovacího zařízení, návštěvy nebo třeba při koupi použitého nábytku. V bytě se ukryjí prakticky kdekoli, v čalounění, v konstrukci nábytku, za ostěním či jen odchlíplou tapetou, v rámech obrazů či za nimi, dokonce i ve hřbetech knih.

Jako prevenci lze doporučit pečlivou kontrolu věcí donášených do bytu, třeba jen zavazadel, s nimiž se vracíme z podezřelého ubytovacího zařízení. Štěnice je totiž noční tvor a na svém hostiteli se nedrží. Jestliže ji doma objevíme, nebývá to pouhý jedinec, ale člen větší kolonie, kterého překvapilo náhlé světlo. Zásah proti nim musíme svěřit odborníkům a zároveň bychom měli jejich výskyt nahlásit majiteli objektu. Akce je poměrně náročná a někdy si může vyžádat i plynování, které musí být povoleno hygienikem. To pak obnáší vystěhování z bytu na několik dnů.

Roztoč okem neviditelný

Roztoči jsou většinou pouhým okem neviditelní, o to však zákeřnější. Přežívají v teple a vlhku, hlavní potravou jsou pak pro ně šupinky naší kůže, které se z nás odrolí, ať chceme či nechceme, noc co noc. Za doplněk jejich stravy můžeme považovat mikroorganismy, které se také živí na zbytcích naší kůže. Roztoči jsou pro člověka nebezpeční především svým trusem, respektive enzymy v něm obsaženými, na něž jsou mnozí z nás alergičtí.

Nepřítelem je pro ně sluneční záření, sucho a extrémní teploty – buď mráz, nebo naopak horko nad 50 stupňů Celsia. Z toho vyplývají i doporučené postupy proti nim, jako je větrání lůžkovin (nikoli jejich zastýlání), mrazení či sušení na slunci, častá výměna ložního prádla i častější vysávání prachu vysavačem se speciálním HEPA filtrem (high-efficiency particulate air). Lze si také pořídit spreje proti roztočům nebo speciální povlaky na deky a polštáře. Vhodné jsou i čističky vzduchu, které však řeší jen následky pobytu roztočů u nás.

Svrab je aktuální problém

Zvláštním případem je roztoč zákožka svrabová, který si navrtává chodbičky ve svrchních vrstvách kůže a klade do nich vajíčka. To pochopitelně napadeného intenzivně svědí. V nedávné době se vyskytly zprávy o vzestupu jeho výskytu svrabu u nás. Odborná léčba je nezbytná, lékař je navíc povinen hlásit jeho výskyt na předepsaném formuláři orgánu ochrany veřejného zdraví. Svrab se přenáší kontaktem s takto postiženým člověkem či v ubytovnách s nedostatečnými hygienickými opatřeními.

Divoké hemžení

Poměrně neškodnými podnájemníky jsou svinky, stínky a rybenky. První dva jsou suchozemskými korýši, mají rádi vlhko a tmu. Setkáme se s nimi nejspíše ve sklepě nebo v koupelně. V prvním případě mohou působit škody na ovoci, jinak se živí různými organickými zbytky. Rybenka (nebo též šupinuška) patří mezi hmyz, má ráda teplo a vlhko, ale přežije i kratší dobu v suchu. Živí se mimo jiné celulózou a z toho také vyplývají možné škody v domácnosti. Přirozené nepřátele mají například v pavoucích.

Tím se tedy dostáváme k parazitujícím živočichům, kteří se neživí přímo na člověku, ale působí mu škody jiné. Nejen že napadají potraviny a další materiály, ale navíc je kontaminují exkrementy či jinak znehodnocují a jsou zároveň přenašeči dalších škodlivých mikroorganismů.

Například výskyt mravenců faraonů nemá žádnou souvislost s úrovní hygieny v našem bytě. Tento druh mravence je druhem invazivním, jenž si dávno oblíbil lidská obydlí. Je teplomilný a k naší škodě v jeho hnízdě žije hned několik královen, navíc proti sobě dvě sousedící kolonie nebojují. Hubit je musíme prostředky k tomu speciálně určenými, které si sami donesou do hnízda. To bývá ukryto ve zdi, u stoupaček, zkrátka na špatně přístupných místech. Ve volné přírodě nepřežijí zimu.

Další návštěvník, kterému jen těžko zabráníme vstoupit, je octomilka obecná. Její schopnost najít zralé ovoce či různé šťávy je obrovská. Sama o sobě by možná až tak škodlivá nebyla, ovšem rekordně rychle se množí a přenáší kvasinky či plísně.

Další články z rubriky

Kuchyňská magie: Proč míchat těsto po směru hodinových ručiček?

Kuchyňská magie: Proč míchat těsto po směru hodinových ručiček?

Dnes | 1 | Největší čarodějky jsou ženy a největší magii provozují každý den právě v kuchyni. Spoustu věcí,…

12 triků, které z vašeho cukroví udělají neodolatelnou lahůdku

12 triků, které z vašeho cukroví udělají neodolatelnou lahůdku

2. 12. | Ať už se letos pustíte do jednoho, dvou druhů, nebo hodláte zásobit sladkými „jednohubkami“ celou…

Trendy letošních Vánoc: Vyhrajete to s bílou, zelenou a fialovou

Trendy letošních Vánoc: Vyhrajete to s bílou, zelenou a fialovou

2. 12. | Vsadit při zdobení na aktuální trend, nebo spoléhat na to, co se osvědčilo vloni? Udělat Vánoce ve…

Kdy je správný čas trhat barborky, aby vám na Štědrý den vykvetly?

Kdy je správný čas trhat barborky, aby vám na Štědrý den vykvetly?

1. 12. | Podle staré pověry se věřilo, že děvče, kterému právě o Vánocích větvičky „barborky“ vykvetou, se…