Partnerská krize: Vydělávám víc než on!

| Autor: | Rubrika: Domácnost

Ženy se čím dál častěji vyskytují v situaci, kdy se samy mohou finančně postarat o rodinu. Co ale s napětím, které nezvyklá nerovnováha pořád ještě přináší?

Partnerská krize: Vydělávám víc než on!

Manžel…,“ mrkla na mě spiklenecky moje nenahraditelná sekretářka. Vzdychla jsem, zvedla otráveně telefon, a zatímco jsem sluchátko bezmyšlenkovitě přidržovala ramenem u ucha, soustředila jsem se na odpovídání na pracovní e-maily.

„Ty mě neposloucháš…“ „Ale to víš, že poslouchám, jenom už musím zase běžet, uvidíme se večer,“ odbývala jsem otce mé dcery. Nechápala jsem: proč vlastně musí volat během dne, zdržovat mě. Ví přece, kolik toho mám na krku. (Na cizí muže, kteří mě zdržovali protahováním pracovních obědů, jsem byla milá…)

Moje sebestřednost mi došla až tehdy, když jsme si později po přestěhování do Londýna prohodili role. Byla jsem to najednou já, kdo zůstal v domácnosti, mimo redakci a s menším platem. Kolikrát jsem zklamaně ve ztichlém pokoji pokládala sluchátko: manžel mi zrovna netrpělivě věnoval pár krátkých minut, musel rychle běžet na poradu. Ale on mě těch pár minut aspoň upřímně poslouchal, utěšoval, rozveseloval… Teprve tehdy jsem si uvědomila, že v Praze jsem se chovala poněkud nefér, nesportovně. A on neutekl, neštěkal, trpělivě snášel vrtochy privilegované kariéristky. Jak jsem mohla být tak třeskutě krutá?

MRS. SUPERWOMAN

Ale já si tehdy nepřipadala krutá, nýbrž nesmírně velkorysá a obdivuhodně snášenlivá. V restauraci mi stačilo patnáct vteřin na to, abych si vybrala z desetistránkového jídelního lístku, v kanceláři jsem každý problém čtyřiceti podřízených vítala jako skvělou výzvu. A kudy jsem chodila, jsem kojila dítě, kterému dětská doktorka začala přezdívat Michelin. Všechno jsem věděla, všechno mi bylo jasné. Sama jsem si s údivem všimla, že když řídím auto, loket mám pohodlně vyložený z okýnka ve stylu Travolty z filmového hitu osmdesátých let. Nikdo by neuhodl, že měřím sotva 165 centimetrů…

Manžel měl sice metr devadesát, ale najednou byl od pohledu menší. Iritovalo mě, že o každém rozhodnutí přemýšlí, že je ze sebe jen nepálí tak jako já… Vadilo mi, že poté, co mi předložil své vzácným kořením skvostně vyšperkované kari, si chtěl povídat… Já se chtěla jen svézt k nenáročné televizi a pak honem do postele, než mě ve tři ráno vzbudí telefonát z New Yorku. „Co je to za život?“ brblal muž a já se pootočila, aby neviděl, jak mám panenky vytočené vzhůru. Já přece byla spokojená. Tedy byla bych ještě víc, kdybych se kromě práce a dítěte nemusela ještě zabývat nespokojeností manžela. „To musím vážně úplně všechno obstarávat já?!“ stěžovala jsem si kolegyním. Na svého manžela jsem neměla ani pomyšlení, ani sílu. Když chtěl moji pozornost, jenom jsem vrčela, zaskočená, že není ještě chápavější. On sám přece s tímto uspořádáním souhlasil, tak v čem je teď najednou problém?!

Neviděla jsem, že problém je kodrcat se na druhé koleji. Aby rodina měla aspoň jednu kotvu a aby mohla logisticky zabezpečit výchovu dětí, být k ruce jako spolehlivý záskok je stejná fuška jako zařezávat od nevidím do nevidím v práci. A v mnoha ohledech je dokonce větší.

Uznání žádné; mně jen strašně vadilo, že se, kromě všeho ostatního, musím ještě zabývat chandrou manžela. Jako opuštěný bernardýn stál u dveří. Proč nemůže být jako dřív – veselý a zábavný, když se ten týden líčím na třetí večírek? Ne, vážně ho nechci vzít s sebou, jdu se tam přece jenom ukázat, protože musím. Ví, že nenávidím večírky, mnohem raději bych zůstala doma – kdybych mohla…

PANINKA ZLOBÍ

Koupila jsem si (tajně) závodního koně. Manželovi jsem se přiznala až mnoho let poté, nechtěla jsem jeho mužské ego ještě víc znejistit tím, že jsem začala vydělávat víc než on. Ale evidentně to byl jen klasický příklad hulvátství: partner, který vydělává víc, trpí představou, že může rozhazovat. Dnes by manželovi můj plat nejenže nevadil: takový „problém“ by naopak přivítal.

Například Američané považují lhaní nebo zastírání skutečného příjmu za nejhorší možný partnerský přestupek. Musím s nimi souhlasit a jedním dechem přiznat, že mě nesmírně těšilo být takto delikventní. Angličana mé pozdní doznání pobavilo: má barvitou historku, kterou může dávat k dobru („Tvoje žena koupila nesmyslně drahý kočárek? Předcházej si ji, kamaráde. Moje si nechala ustájit vlastního závodního koně…“).

Ženy ovšem obecně častěji mívají problém s výrazně vyšší výplatní páskou, než jakou pobírá jejich partner. Proč?

V řadě zemí univerzitní studium každým rokem dokončí víc mladých žen než mužů. To se odráží ve finančním ohodnocení obou pohlaví. Navíc krize roku 2008 nepřála tzv. tradičně mužským zaměstnáním. Například v Británii nyní třetina žen vydělává víc než jejich partner, v USA je to najednou skoro čtyřicet procent. Jenomže zatímco ekonomická situace se změnila rychle, pocitově, společensky se měníme mnohem pomaleji. Popelka se tradičně do zámku provdala. Dnes si nemovitost může sama koupit a pozvat chudobného, ale vtipného zahradníka, ať se do něj přižení. Ale o tom, že to nejde hladce obrace, svědčí i zkušenost, že většina párů se tímto uspořádáním nechlubí.

Má-li ovšem netradiční domácnost fungovat, potřebujete oba znát úskalí pozice toho druhého a najít způsob, jak si to, co vám činí největší stres a vrásky, vzájemně zmírňovat. Největší problém manželství nebo partnerství je, že v každodenním shonu začneme zapomínat (pokud jsme si to vůbec uvědomili), že se oba kymácíme na stejné lodi. Pokud máte to (pořád ještě) neobvyklé štěstí, že partnerovi nevadí, že jste v práci úspěšnější, a má-li vám vztah vydržet, budete si muset na něj najít čas. Je to stejně nutné a nevyhnutelné jako se zahrádkou v parném létě. Jinak vás čeká spoušť.

NĚCO ZA NĚCO

Sousedé Ema a John pro mě vždycky byli hrdinové v tom, jak se zvládají dělit v péči o dvojčata a přitom oba pokračovat v práci, která jim přináší uspokojení. Občas přemluví některého z prarodičů, aby přijel a vypomohl, ale jinak se snaží poradit si sami. Věci se změnily letos v létě. Začalo být jasné, že Johnova práce je po brexitu nejistá a Ema přijala povýšení, kterému se dlouho vyhýbala, aby měla víc času na kluky. Teď bere víc než John, ale je věčně vystresovaná a najednou navíc zjišťuje, že nemá na vybranou. Protože její příjem může být dříve nebo později jediným, musí se snažit, aby s ní byli na výsost spokojení. Najednou odsekává, vybuchuje, chová se jako… nevrlý vystresovaný chlap.

Pětačtyřicetiletá Yvona už patnáct let umožňuje manželovi, aby si bádal v laboratoři za třetinu toho, co vydělává ona. Jednak uznává smysluplnost jeho poslání a jednak si cení spokojenosti životního partnera. Ale občas přiznává: „Jdu Pařížskou a řeknu si: já bych si tak ráda ještě jednou koupila nesmyslně drahé rozkošné botky, luxusní kabát… A mohla bych, kdyby manžel nevydělával tak málo. Až to jednou udělám,“ směje se, „dvojčata budou muset přestat hrát hokej.“ Takže to už neudělá nikdy… Byly to deprese izolovaných Američanek, co nastartovalo feminismus. Izolovanost partnerů vede k rozpadu vztahu. Teprve při psaní tohoto článku jsem si s překvapením uvědomila, že teď (po letech práce z domova) už naopak miluji večírky. Když mě před několika lety pozvali na ples, bez váhání jsem se na něj nadšeně kodrcala až do Bruselu.

Nic netrvá věčně. V dlouhodobém vztahu se můžete s partnerem několikrát za život v roli „živitele“ vystřídat. Nejdůležitější je být fl exibilní a společně vyhodnocovat cíle, pružně zvažovat, co je právě pro vaši rodinu a zrovna v tuto chvíli nejprospěšnější.

Nejbohatší muž světa, Warren Buffett vždycky tvrdí, že uspěl díky tomu, že odjakživa investoval na dlouhé tratě. To, co se osvědčuje v případě burzovních akcií, platí i v případě těch partnerských. Trpělivost a investice v dlouhém časovém horizontu se vyplácí nejvíc. A mluvte, mluvte spolu o financích. Pomůže vám to vyhnout se pocitům příkoří, zbytečnému urážení a nevraživosti.

VÁŠ PLAT JE VYŠŠÍ NEŽ JEHO - CO DĚLAT?

Mluvte spolu – když máte pocit, že jeden z vás se ochuzuje o základní věci a přehnaně škudlí, protože si vyčítá, že vydělává míň, promluvte si o tom. A naopak proberte i přílišné utrácení. Párům s nerovným příjmem se osvědčilo platit hypotéku a další velké položky třeba 70 na 30, tedy v poměru, který realističtěji odráží jejich příjmy.

Veďte si rodinný rozpočet. Pokud nemáte podrobnou představu o příjmech a výdajích, sedněte si spolu k papíru a udělejte si ji. Pak se můžete dohodnout, jak rozpočet regulovat, na čem ušetřit a kde si naopak pásek popustit o pár dírek.

Aby partneři byli v pohodě, musejí mít pocit férového uspořádání. Když žena pracuje od nevidím do nevidím a táhne rodinný rozpočet, muž musí své volné hodiny investovat do péče o děti, starání se o domácnost. Když ale oba pracují stejně tvrdě, a jeden z nich je méně placený, musejí se doma spravedlivě střídat, nikdo nemůže být trestaný za to, že má hůř placenou práci.

Utrácejte spolu, rozmazlujte se jako pár. Může to být dovolená nebo večer ve skvostné vinárně. Zasloužili jste si to oba, spolu si to užijte.

Komentáře

Komentářů celkem: 0

Další články z rubriky

Tradiční recepty: Co se jedlo za první republiky?

Tradiční recepty: Co se jedlo za první republiky?

Dnes | Když se řekne "prvorepublikové recepty", většině z nás se jistě vybaví pokrmy našich babiček -…

Jak si vybrat stromek v květináči? Záleží, co od něj očekáváte

Jak si vybrat stromek v květináči? Záleží, co od něj očekáváte

Dnes | Máte raději živý vánoční stromeček, ale je vám líto, že ho kvůli vám museli pokácet nebo že za…

Vánoční feng shui úklid: Vyhoďte, co vás netěší

Vánoční feng shui úklid: Vyhoďte, co vás netěší

Včera | Ano, většinou před Vánoci alespoň trochu poklidíme. Chceme se tu cítit dobře. Není třeba ale…

Od pondělí do pátku: Rychlé recepty

Od pondělí do pátku: Rychlé recepty

5. 12. | Večeře do 30 minut? Vykouzlete ji z jednoduchých surovin a uvidíte, kolik času vám najednou zbude…