Vaření pod oblohou. Jak si zařídit (nejen) letní kuchyň

| Autor: Ivan Verner | Rubrika: Domácnost

Proč se zavírat v kuchyni při počasí, které láká k posezení venku? Když mohou mít úspěch zahradní restaurace, můžeme ho mít s venkovním posezením u jídla také.

Vaření pod oblohou. Jak si zařídit (nejen) letní kuchyň

Na čerstvém vzduchu chutná lépe. Tuto pravdu znaly už naše prababičky. Nemusíme si ven nosit jen jídlo, můžeme tam dokonce přenést i kuchyni. Pochopitelně ne celou, ale podle místa a toho, co v ní budeme chtít zvládnout.

Provizorní, či stálá?

Na zařízení provizorní kuchyně postačí lehký plastový či lépe ratanový nábytek, slunečník, gril nebo přenosný plynový vařič a samozřejmě nádobí. Musíme mít na paměti, že zejména syrové maso nesmí přijít do kontaktu s dalšími surovinami, a tak je dobré se vybavit větším množstvím talířů, misek, ale i nožů. Pro použité nádobí se bude hodit plastový dřez či jiná větší nádoba s vodou, kam ho odkládáme, abychom na zbytky jídla nelákali různá obtížná zvířátka z okolí.

Jestliže se nám venkovní stolování bude líbit a máme tu možnost, zvolme si stálé letní posezení. Pro takovou letní kuchyni bychom měli vybrat před větrem chráněné místo, které bude zároveň poskytovat určité soukromí před pohledy z okolí. Můžeme si ho také vybudovat.

Lehkou dřevěnou konstrukci, popřípadě pergolu, zvládne snad každý, kdo udrží v ruce pilu a kladívko. Důležité je, aby opory byly dostatečně ukotveny v zemi a zároveň izolovány od její vlhkosti. O zbytek se pak postarají rychle rostoucí popínavé rostliny, které v počáteční fázi mohou nahradit rákosové rohože. Jednu stěnu pak může ideálně nahradit zeď domu, která také poslouží k ukotvení konstrukce.

Musíme pamatovat na to, aby v naší letní kuchyni byl pevný podklad, poněkud vyvýšený nad okolí, jednak aby noha kuchařů měla pevnou podporu a za druhé aby dešťová voda neznepříjemňovala stolování. Materiál podlahy by měl odpovídat okolí. Beton by asi měl být tou poslední možností. Na chráněném místě lze použít prkna, jinak jsou vhodné obyčejné cihly i půdovky, nesmekavé (a mrazuvzdorné) dlaždice či ploché kameny. I podlahu bychom mohli zvládnout sami, nicméně je dobré se informovat na způsob úpravy podloží (štěrk apod.) a stejně tak budeme potřebovat načerpat informace o tom, jak lze upravit základy pro případný krb, gril a pevnou pracovní plochu.

Místo můžeme nechat zakrýt popínavými rostlinami, při častějším užívání se bude hodit lehká střešní konstrukce třeba s kanadským šindelem. Taková letní kuchyně už potřebuje i pevný přívod vody a elektřiny. Obojí je lepší svěřit odborníkům, chceme-li se vyhnout nežádoucím překvapením.

V blízkosti letní kuchyně vysaďte muškáty a afrikány. V truhlících či na záhoncích v blízkém okolí pak mohou být šalvěj, máta, levandule nebo bazalka. Mouchy na rozdíl od člověka tyto rostliny nemají rády.

Gril je magnet

Ke stavbě grilovacího zařízení je potřeba krom šikovných rukou a prostředků i znalostí. Bez nich se dostaví ten výsledek, že se bude špatně grilovat a navíc mizerně udit. Kdo se tedy do tohoto nechce pouštět, sáhne po hotovém grilu. Nejoblíbenější jsou grily na dřevěné uhlí, ale je nutné se přípravě grilovaných pokrmů neustále věnovat, zatímco od elektrického grilu není problém si odběhnout třeba pro pití.

Také příprava bude delší, je totiž nutné nechat dřevěné uhlí prohořet až do chvíle, kdy zmizí poslední plamínky a bude jen rudě žhnout. Velkým problémem je pak odkapávající tuk, protože s každou kapkou se znovu vybudí plameny a kouř, což nepřidá na chuti a právem se můžete obávat i karcinogenních látek. Je proto dobré mít na zkrocení plamínků rosítko, které bude naplněno třeba odvarem z bylinek, jenž připravovaný pokrm také ovoní.

Další kategorií jsou čím dál oblíbenější plynové grily a takzvané grily vodní, kde je mezi přímým plamenem a upravovanou poživatinou nádoba s vodou. Stále oblíbenější jsou i pláty ze švédské litiny, které jsou na rozdíl od lávových kamenů neporézní a dají se použít jak na plynu, tak na dřevěném uhlí.

Co ale grilovat? Ke grilování je nejvhodnější maso té nejvyšší kvality, jež nepotřebuje dlouhou tepelnou úpravu. Jestliže takové maso nemáme, pak raději zkusme grilovat zeleninu nebo ovoce - ananas je v tomto případě zatím nedoceněný. Marinády, ať kupované nebo připravované doma, většinou chuť masa přehluší, což je u kvalitního masa škoda. Podobně to platí o solení, sůl navíc maso vysouší.

Solit je lepší na poslední chvíli a marinádou, jestliže se bez ní neobejdeme, potírat již grilované maso. A už vůbec není dobré kupovat marinované maso v obchodech. Nikdy totiž nebudeme vědět, do čeho se vlastně pouštíme.

Kouzlo domácí udírny

O tom, zda jsou uzeniny zdraví neškodné, nebo naopak přímo škodlivé, se dá pochopitelně diskutovat. Ale co naplat, maso, ryby (dokonce i sýry) a některé masné výrobky vylepší kratší či delší pobyt v udírně. Existuje hned několik možností jak udírnu postavit.

Určitě však musíme dbát na několik zásad: Udírna by měla být umístěna podle převládajícího směru větru a rozhodně by se neměla stát předmětem sváru se sousedy. Při větší zahradní stavbě je také dobré dbát na ráz výstavby. Respektujme okolí nejen stylem, ale i užitým materiálem. Jestliže si na to netroufáme, raději si pořídíme udírnu v kombinaci s grilem. Ten může být jak elektrický, tak na klasické dřevěné uhlí.

Podstatou je, že gril bude uzavíratelný a s víkem, které se přiklopí poté, co buď na speciální desku (u elektrického), nebo na žhavé uhlíky nasypeme k tomu určenou směs pilin či štěpek, jež vytvoří požadované aroma, aniž by se kouř šířil po okolí. Je to však opravdu jen ta vůně, o niž obohatíme již zpracované produkty. Těžko se nám totiž takto podaří vyudit třeba syrové maso z ryby. Na to už udírnu opravdu potřebujeme. Nejjednodušší udírnu, kterou zvládne postavit v podstatě každý, si můžeme založit ve svahu.

Skládá se ze tří částí: uzavřeného ohniště, kouřovodu a samotné udírny. Ohniště je pochopitelně níže, nejlépe na úpatí, vyzděné pokud možno šamotovými cihlami, vnější obložení pak musí odolat působení počasí. Tah by měl být regulovatelný, nejlépe kamnářskými dvířky.

Kouřovod by měl mít zhruba 20 centimetrů v průměru a alespoň 2 metry na délku. Velikost obvyklé domácí udírny je nanejvýš zhruba metr krát metr s výškou nanejvýš metr a půl a s dvoukřídlými dvířky.

K topení v udírně nejsou vhodná dřeva měkká, pryskyřičná. Vyhovuje buk (dub se nedoporučuje) a dřevo ovocných stromů. Skvělé je švestkové - pokud ho nemáme mnoho, stačí jej přidat před závěrem uzení. K jemnému zavonění lze také v závěru přihodit trochu jalovce. Před prvním uzením je dobré udírnu takzvaně zakouřit.

Článek jsme převzali z časopisu Moje zdraví 7-8/2013.

Další články z rubriky

Trápí vás rýma a nachlazení? Pořiďte si rýmovník!

Trápí vás rýma a nachlazení? Pořiďte si rýmovník!

Dnes | Rýmovník je na pěstování velmi nenáročná bylinka, která má mnoho výhod. Pomáhá zmírňovat rýmu a…

Cukroví z rodinného receptáře: Pracny, linecké i rohlíčky

Cukroví z rodinného receptáře: Pracny, linecké i rohlíčky

Dnes | 1 | S vánočním cukrovím je to jako s domácími koláči. Recepty se dědí z generace na generaci. Staré…

Jak se zbavit pavouků a přestat je lákat do bytu

Jak se zbavit pavouků a přestat je lákat do bytu

Včera | 8 | Domy jsou pro pavouky, zvlášť v zimě, až magicky přitažlivé. Uvnitř i zvenku. Většina jich sice…

Tradiční recepty: Co se jedlo za první republiky?

Tradiční recepty: Co se jedlo za první republiky?

7. 12. | 1 | Když se řekne "prvorepublikové recepty", většině z nás se jistě vybaví pokrmy našich babiček -…