Carlos Saura: “V mých filmech není nic náhoda.“

| Autor: redakce | Rubrika: Kultura

U příležitosti reprízování filmu Carmen od španělského režiséra Carlose Saury jsme pro vás připravili rozhovor s dramaturgyní ČT Evou Hrozkovou právě o tomto muži.



Dramaturgyně Eva Hrozková si jako téma diplomové práce vybrala právě Carlose Sauru. Proč?

V roce 1978 přijel Carlos Saura spolu s producentem Elíasem Querejetou do Prahy představit na FAMU svůj nový film Eliso, můj živote. Promítání se odehrálo v rámci pravidelných pátečních projekcí, které tehdy organizoval A.M.Brousil, a i když těch skvělých snímků, které jsme měli možnost vidět, bylo dost, Saurův film byl zásah. Naprosto mě ohromil. Svou filozofií, kontemplací, hloubkou, křehkostí, emotivním nábojem, tragickým přesahem... prostě byla to moje krevní skupina. Spustil ve mně zájem o španělskou kinematografii, kulturu a hispánský svět vůbec. Strefil se navíc šťastnou shodou okolností do okamžiku, kdy jsme se měli – byť teprve ve druhém ročníku - rozhodnout pro téma diplomové práce. A od tohoto okamžiku začalo platit básníkovo: “Láska je, když nelze nelze jinak…“.

Později jste měla možnost se s tímto španělským režisérem setkat i osobně. Jak na toto setkání vzpomínáte? Bylo tam z vaší strany nějaké zklamání, nebo naopak překvapení?

V ponuré atmosféře normalizačního roku 1979 nemohlo být mé první setkání s „buržoazním intelektuálem“ zklamáním. Byl to spíše otevření se mého nebe zázrakům. Už jen vycestovat, získat veškerá povolení dalo obrovskou práci. A naopak ve Španělsku, v Madridu najednou nebylo nic nemožné. Saurova první manželka, režisérka Adela Medrano, mi tehdy jako profesorka filmové školy umožnila projekce v madridské filmotéce, kde jsem se se dostala ke kompletní filmografii Saury, k jeho prvním filmům a ve „starých domech uprostřed Madridu“ jsem se pak setkala s protagonisty jeho filmů: s Geraldinou Chaplinovou, která se Saurou natočila devět filmů (v tom roce zrovna na Oscara nominovaný snímek Maminka slaví 100.narozeniny – a zároveň se po dvanáctiletém vztahu se Saurou rozešla) a s buñuelovským hercem Fernando Reyem – protagonisty filmu Eliso, můj živote -, s Juanem Diegem (později ztělesnil postavu sv.Jana z Kříže ve filmu Temná noc) a také se skvělým komikem José Luisem Lópezem Vázquezem, kterého Saura objevil pro tragikomický rozměr stejně tak jako z Chaplinové sňal nálepku herečky výpravných okázalých filmů.

Samotná setkání se Saurou byla ohromně přátelská, vstřícná. Jako studentka jsem byla nečekaným zjevením ze socialistického tábora a navíc i v průběhu dalších let a setkání s humorem konstatoval, že jsem „jediná žena, která o něm píše…“

Zůstáváte v kontaktu?

Ano. Naposledy jsem mu telefonovala k nedávným osmdesátým narozeninám.
Saura neměl jednoduché dětství a leccos z něj promítl i do svých filmů.

Nakolik se ho vlastně dotkla občanská válka ve Španělsku?

Když vypukla občanská válka, byly Saurovi čtyři roky... Jeho otec pracoval na ministerstvu financí jako tajemník, a když se republikánská vláda stěhovala z Madridu do Valencie a pak do Barcelony, znamenalo to stěhování i pro Saurovu rodinu. Saura vzpomíná na válečná léta jako na velice chaotickou dobu, poznamenanou nálety, kdy zpočátku vedl život jako venkovan a nemohl chodit ani do školy. A později v Barceloně se mu školní docházka spojila takřka výlučně s válečnými zážitky. Odkaz najdeme například ve filmu Sestřenice Angelika, v sugestivní reminiscenci bombardování školy uprostřed vyučování. A tento obraz je zároveň propojen s rovinou jakéhosi ideologického násilí, netolerance a zkostnatělé výuky, tak jak si tento sugestivní pocit Saura odnesl z prožívání školy v Barceloně. Vzpomíná třeba na to, jak ho zavřeli v temné místnosti, protože neuměl katalánsky.

Je pravda, že měl svérázný přístup k výuce náboženství?

V Boha Saura nevěří, což je výsledek toho, jakou roli hrála církev ve Španělsku coby opora Frankova režimu v době jeho dětství a dospívání. Nedůvěryhodnost klerikálů, kteří působili na školách, se objevuje v jeho filmech stejně jako v Buñuelových. Vzpomíná, jak i atmosféra střední školy byla plna apokalyptických kázání kněží.

Ještě než Saura začal točit filmy, koketoval s myšlenkou kariéry profesionálního tanečníka. Proč mu to nevyšlo?

Koketoval i s myšlenkou stát se zpěvákem flamenka. Ale zatímco svou indispozici odhadl u zpěvu sám, kariéru tanečníka mu rozmluvila až Kika. Jméno připomíná název filmu Pedro Almodóvara, ale v tomto případě šlo o tanečnici flamenka a respektovanou osobnost v oboru.


Vidina emigrace ho nelákala? Nabídku točit v Hollywoodu přece dostal…

Hodně o tom přemýšlel, ale nakonec dospěl k názoru, že aby tam mohl natočit film, nesměl by do Ameriky přijet jako turista. Že by tam musel nejdříve dlouho žít, poznat do hloubky tamní lidi a kulturu. Napadá mě, že třeba podvědomě navždy sehrál roli v rozhodování onen zážitek z dětství, když se s rodinou přistěhoval do Barcelony, kde ho ve škole zavřeli do temné místnosti za to, že neuměl katalánsky. Saura se sebeironií navíc komentuje svou jazykovou indispozici: “Je to absurdní, žil jsem dvanáct let s Angličankou, a přitom jsem se nenaučil anglicky, to je katastrofa…“

Ovšem dnes se Saura staví k Hollywoodu velmi kriticky s tím, že Hollywood končí, protože už neví, co točit. Sám byl třikrát nominovaný na Oscara, je členem Filmové akademie, ale o svém působení vtipkuje, že zásadně nehlasuje, jen radí ostatním členům, aby nikomu nedávali cenu… Jestli ale někdy uvažoval o emigraci, tak to bylo v těžkých dobách po jeho prvotině „Páskové“, kdy nesměl několik let točit a živořil. A pak také, když s napětím očekával, jak dopadne jeho následující, dnes klíčový a slavný film Hon, který natočil s minimálními náklady a čtyřmi herci během čtyř týdnů a který získal v Berlíně Stříbrného medvěda. V případě neúspěchu tehdy plánoval odjet na Kubu a už měl takřka sbaleno…

Vedle politiky a náboženství je dalším velkým tématem jeho filmů sex. Jde o další „ozvěnu“ jeho dětství?

I tady platí Saurovo: “v mých filmech není nic náhoda“. V dětství se o něho svářely dva protichůdné vlivy: aragonská rodina z matčiny strany a murcijská ze strany otcovy. Dá se říci tedy jakási soukromá válka „severu proti jihu“: matčino sice láskyplné, ale přísné, puritánské, silně katolické zázemí proti otcově radosti ze života, živočišnosti a smyslu pro humor. Tato prostředí se důmyslně v úrovni nadsázky mísí i v Saurových filmech 60. a 70. let. Třeba v Sestřenici Angelice, v níž se ona přísnost matčina prostředí – evidentně inspirovaná Saurovými zážitky z dětství – prolíná s kritikou frankistického režimu, ale jakýsi sarkastický odstup si nechává Saura zároveň i vůči otcově prostředí, které se geniálně prolnulo s tím matčiným ve filmu Maminka slaví 100.narozeniny.

Saura je v současnosti už potřetí ženatý a má řadu dětí, včetně několika nemanželských. Proč mu to nevyšlo hned napoprvé?

Myslím, že jemu to vyšlo, spíše to nevyšlo těm druhým.
Co by o něm řekly „všechny jeho ženy? Galantní švihák? Promiskuitní dareba? Nesmělý sympaťák?
Nic z toho nesedí. Setkala jsem se se čtyřmi z jeho žen či partnerek, a vím, že za sebou nenechává nenávist. Naopak. Je známý Saurův výrok, že bohužel nebo bohudík vztah se ženou má začátek a konec. Což na druhé straně umožňuje uvěřit jeho tvrzení, že byl vždycky monogamní. Prošel náboženskou výchovou, která v něm formovala obraz ženy jako nedosažitelné panny, nedotknutelné až netělesné bytosti, skrývající v sobě nadpozemskou záhadu.

Přiznává, že dodnes žije v jakési kontradikci, kdy na jedné straně se rozpomíná na ženu, vnímanou jako něco, co se vznáší někde tam nahoře, a zároveň smí pociťovat onu závrať z toho, že dnes je dosažitelná a je po jeho boku. Nevím, co by o něm řekly všechny jeho ženy, ale z rozhovoru s letitou múzou jeho kultovních filmů Geraldinou Chaplinovou vím, že té společně prožité doby nelitovala. Ještě dlouho po rozchodu se starala o Saurovy dva syny z prvního manželství, vztahy s nimi stále zůstávají dobré a Saurův nejstarší syn dokonce obsadil před časem Geraldinu do svého filmového debutu.


Na co si potrpí v soukromí?

Je rád sám, v hájemství své skvěle vybudované pracovny. Jak říká: “Mám rád společnost, ale jen tu, která respektuje moji samotu.“ Viděla jsem v jeho madridském bytě i později v jeho novém sídle mimo Madrid obrovské množství knížek, kterými je obklopen, velká část je věnovaná fotografii, jeho celoživotní vášni. Každý den fotí, fotografování pro něho představuje jakousi „vizuální rozcvičku“. A taky si každý den promítá nějaký film, do kina nechodí.

Saura často říká, že nemá rád žánrové škatulkování a svoje filmy točí podle momentálního rozpoložení. Dá se odhadnout, o čem budou jeho další filmy? Myslíte, že si nakonec troufne i na sci-fi, které má tak rád?
Myslím, že jeho zájem se po posledním filmu Flamenco, Flamenco, který je portrétem nejlepších zpěváků, tanečníků a kytaristů současného flamenka, k sci-fi rozhodně neubírá. Právě dokončil scénář k filmu 33 dní o Picassově Guernice, točit by se mělo začít někdy o prázdninách. V tomto projektu se Saura vrátil takřka nostalgicky po řadě dekád opět ke spolupráci s Elíasem Querejetou, v jehož produkci točil skvělé snímky na počátku své kariéry. Guernica má být hraným filmem o příběhu, který se k ní váže. Podle Saury totiž Picassův obraz v soudobém kontextu nabývá stále většího významu a symbolizuje válku na celém světě.

Na ČT 2 můžete dnes vidět jeden z nejznámějších jeho filmů: Více se dočtete Carmen v podání Carlose Saury rozhodně nezklame

Komentáře

Komentářů celkem: 0

Další články z rubriky

Konec léta se blíží, rozlučte se s prázdninami hudbou

Konec léta se blíží, rozlučte se s prázdninami hudbou

10. 8. | Jeden z posledních festivalu, který nám letošní sezóna dopřeje, je zavedený Rock for Churchill. Ten…

Beverly Hills 90210: Jak dnes vypadá Brenda, Brandon a jejich parta?

Beverly Hills 90210: Jak dnes vypadá Brenda, Brandon a jejich parta?

1. 8. | V 90. letech usedaly před televizní obrazovky miliony lidí po celém světě, aby se dozvěděly, jak…

Jsme superlidi, vzkazují v emotivním videu paralympionici

Jsme superlidi, vzkazují v emotivním videu paralympionici

20. 7. | Velmi dojemné video v posledních dnech ovládá sociální sítě. Trailer k letošním paralympijským hrám…

8 tipů pro knihomoly: Knihy k moři i na chalupu

8 tipů pro knihomoly: Knihy k moři i na chalupu

18. 7. | Ať už jedete do exotických krajin nebo jen na českou chalupu, dobrá kniha je základní výbavou všech…