„Jedním z naších cílů je kontinuálně napomáhat rozvoji tuzemské taneční scény. V divadle Ponec se snažíme dávat co nejvíce prostoru a profesionální podmínky pro vznik nových českých tanečních projektů a osm premiér v příštích několika týdnech je toho jistě dostatečným důkazem“ říká ředitelka Tance Praha, který je zřizovatelem této scény, Yvona Kreuzmannová.
První premiérou 22. února je projekt absolventky Duncan Centre Soni Kupcové „Kód: 31582“. O týden později (1. 3.) na ni naváže premiéra Martina Vraného, který se mimo jiné může pochlubit spoluprací s Ruiem Hortou, představením s názvem „Tak, a teď?“ 15. března se uskuteční již dlouho očekávaná premiéra rumunské umělkyně, která trvale spolupracuje s českými tanečníky, Ioany Mony Popovici „Remote Edens / Vzdálené ráje“. V dalším týdnu (22. 3.) představí v Ponci svou premiéru „Homo sentimentalis“ skupina Lenky Ottové Domino Dance Company. Na 29. března jsou plánovány dokonce dvě premiéry v rámci jednoho večera. První z nich je „Špetka věčnosti navíc“ rovněž absolventky Duncan Centra Jany Hudečkové a druhou „Tichomluva“ slibné umělecké dvojice VerTeDance (Veronika Knytlová, Tereza Ondrová). V dubnu se pak můžeme těšit na premiéru tanečního představení „Unique“ držitelky 1. ceny festivalu Masdanza Věry Ondrašíkové (5. 4.). Poslední premiérou této série jsou 10. dubna „Avignonské slečny“ Lenky Vokurkové a Rostislava Šroma.
Náročné zkoušení na mnoha místech tak vyvrcholí těsně před 11.ročníkem festivalu Česká taneční platforma, na kterém se zároveň tato díla utkají s dalšími o Cenu Sazky za „objev v tanci“.
Divadlo Ponec - Premiéra každý týden
Út, 22. 2. , St, 23. 2. / 20.00 h
Soňa Kupcová: Kód: 31582
Sólová choreografie Kód: 31582 je výpovědí o člověku - v různém věku, situacích a podobách. Život před narozením, v pubertě, dospělosti, vyspělosti a stáří. Pohled na člověka jako na jednoduchou postavu. Přiblížení sama sebe.
Soňa Kupcová (1982) v roce 2001 dokončila studium na taneční konzervatoři Duncan Centre. Během studia se zúčastnila několika soutěží, festivalů a workshopů u nás i v zahraničí.
Choreografie: „39-45“ (Taneční festival – Holandsko Tilburg, Divadelní festival v Terezíně),„Saidá Inéš“ - Cena Jarmily Jeřábkové – 2. místo, „Možná úmrtí“, „Kód: 31582“. Tančila v choreografiích: „Nevěsty Cháronovy“ (choreografie: Kristýna Celbová), uvedeno na festivalech Tanec Praha, Jerash – Jordánsko, Macau – Hong-Kong, DanceEuropa – Izrael, Euroscene Leipzig, Nová Paka a Brno. „Madame Blanche“(choreografie: Marta Trpišovská, Jana Hudečková).
Út, 1. 3. , St, 2. 3. / 20.00 h
Martin Vraný: Tak, a teď?
Martin Vraný se tentokrát ve své choreografii ptá: Když se životní podmínky x-krát změní, co z nás zůstane? Žijeme, nebo přežíváme?“ a zároveň se inspiruje citátem Charlese Darwina: “...nepřežívá nejsilnější, ale ten kdo se dokáže nejlépe přizpůsobit.”
Tančí: Pavla Drtinová, Tereza Ondrová, Radek Mačák, Ondra Nosálek, Petr Opavský. Hudba: koláž. Kostýmy: kompilace. Scéna: puzzle. Námět a režie: Martin Vraný. Asistentka: Dorka Hoštová. Světelný design: Mikoláš. Za podpory: divadlo Ponec, o. s. Tanec Praha, Dance Perfect (Lenka Ottová).
Út, 15. 3. , St, 16. 3. / 20.00 h
Ioana Mona Popovici (Rumunsko): Remote Edens / Vzdálené ráje
Světová premiéra duetu rumunské choreografky, která vždy diváky a kritiky zaujala neobvyklou precizností a hereckým talentem, ale i neopakovatelnou intimní poetikou a atmosférou svých děl (např. Židle, Requiem for a Dog). Kritik prestižního Ballett International ji před rokem označil za "objev roku". Remote Edens: “Obraz království pádu – opuštěného, vzdáleného, kde je vše postaveno na tekutých píscích.“
Choreografie: Ioana Mona Popovici ve spolupráci s tanečníky Annou Caunerovou a Danielem Račkem. Light design: Vladimír Burian. Za podpory: Městská část Praha 3, o.s. Tanec Praha, divadlo Ponec, Taneční centrum Praha.
Út, 22. 3. , St, 23. 3. / 20.00 h
Domino Dance Company: Homo sentimentalis
"Homo sentimentalis nemůže být definován jako člověk, který cítí, ale jako člověk, který povýšil cit na hodnotu." Nový projekt Lenky Ottové je představení o lidech, jejich sexuální představivosti, fantazii, pocitech a vzpomínkách – o našem „vnitřním poli“, ze kterého čerpáme sílu a inspiraci. Vyvolává v nás pocity, které nás osvobozují a přináší nám pocit jistoty. Rozdílnost pohlaví zakládá i individuální přístup k životu a jednání v určitých situacích.
Lenka Ottová po studiích založila roku 1996 taneční soubor Domino Dance Company. Roku 2001 ukončila studium choreografie na Hudební akademii múzických umění v Praze. Vedle této umělecké činnosti je majitelkou největšího tanečního studia Dance Perfect v Praze a ČR.
Choreografie: Lenka Ottová. Tančí: Domino Dance Company (Tereza Ondrová, Michaela Ottová, Lenka Vágnerová, Pavel Mašek, Radomil Trefný). Light design: Daniel Tesař. Kostýmy: Martina Víchová. Hudba: hudební koláž (Plastikman, Clint Mansell a jiní). Produkce: Nina Davidová. Projekt podpořily: hlavní město Praha, divadlo Ponec a o. s. Tanec Praha.
Út, 29. 3. , St, 30. 3. / 20.00
Jana Hudečková: Špetka věčnosti navíc
“Skulinou mezi dnem a nocí proudí na zem sny, ve kterých můžeme chytit šero do dlaní. Světlem na cestu mezi světy jsou nám hvězdy - malincí stříbrní pavoučci, co se spouští na zem po vláknech utkaných z celého vesmíru - ve své nekonečnosti studeného a pustého, plného nevyřčených věcí a neuskutečněných představ.“
Jana Hudečková v r. 2001 absolvovala konzervatoř Duncan Centre. Jako tanečnice a choreografka se zúčastnila tanečně - divadelních festivalů v ČR (Tanec Praha, Konfrontace, Prague Quadrienalle) i v zahraničí (TransArt - Kazachstán, Fringe - Macao, Festival of experimental theatre - Egypt, IT'S – Holandsko). Nyní se věnuje vlastní tvorbě, interpretaci, spolupracuje se souborem Mamacallas a působí ve skupině Nanohach.
Námět, choreografie: Jana Hudečková. Spolupráce, tančí: Veronika Kacianová, Jana Hudečková. Scéna, kostýmy: Jan Suša. Zvukový design: Tomáš Procházka. Světelný design: Štěpán Látal.
VerTeDance – Veronika Knytlová, Tereza Ondrová: Tichomluva
Autorky choreografie prostřednictvím současného jazyka počítačových technologií v oblasti hudby, light designu a videoprojekcí promlouvají k divákům o prožitcích starých jako lidstvo samo. O hloubce propasti mezi dvěma lidmi dýchajícími vedle sebe - v těsné blízkosti. Hlavní inspirací je relativita času i prostoru a absurdita harmonie soužití lidských bytostí. Tělo i duše a umění je ovládnout se stává výrazem jejich citů a postojů.
Choreografie, tančí: Veronika Knytlová, Tereza Ondrová. Hudba: Tomáš Procházka. Světla: Pavel Kotlík. Podpořili: divadlo Ponec, Tanec Praha, Nadace HAMU a Dance Perfect (Lenka Ottová).
Út, 5. 4. , St, 6. 4. / 20.00 h
Věra Ondrašíková: Unique
Věra Ondrašíková získala na choreografické soutěži Masdanza 1. cenu za skupinovou choreografii. V červenci bude uvedena na festivalu Aerodance v Amsterdamu, poté na Lyonském Biennale a na festivalu v Santiagu de Compostela. Věra Ondrašíková (1979) začala po absolvování výtvarného gymnázia studovat na Taneční katedře HAMU, obor choreografie (prof. Pavel Šmok). Studium ukončila v roce 2004 státní závěrečnou zkouškou. Jako interpretka se představila v choreografiích Lenky Ottové, Mariky Blahoutové, Normana Douglase, Tommi Kittiho, Clauda Brumachona. Na workshopech spolupracovala s Janem Kodetem, Martinem Vraným, Karine Ponties aj.
Ne, 10. 4. , Po, 11. 4. / 20.00 h
Lenka Vokurková / Rostislav Šrom: Avignonské slečny
Informace budou zveřejněny později.
Ponec – scéna pro současný tanec a pohybové divadlo.
Divadlo Ponec provozuje občanské sdružení Tanec Praha za finanční podpory Hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR a Městské části Praha 3.
zdroj: Divadlo Ponec, Husitská 24A, 130 00 Praha 3, www.divadloponec.cz