Milovníci obrazů Vincenta van Gogha mají na jeho výstavě v New Yorku poprvé možnost číst dopisy, které slavný malíř psal svému příteli. Odhaluje v nich své životní názory, ale také řeší obyčejné každodenní starosti, jako způsob zajištění malířského stojanu ve větru.
Van Gogh dopisy napsal Emilu Bernardovi v průběhu dvou let, počínaje rokem 1887. Tedy krátce předtím, než umělec spáchal v hlubokém zoufalství sebevraždu.
"Tady vidíte ztělesnění výjimečné lidské existence, člověka, který začíná být vyčerpaný prací u stojanu, pod širým nebem, vystavený slunečnímu žáru a v některých dnech úplně bez jídla," říká Jennifer Tonkovichová, kurátorka výstavy Malováno slovy: Dopisy Vincenta van Gogha Emilu Bernardovi, otevřené v Morganově knihovně & muzeu.
Těchto 20 dopisů - střídavě upřímných, humorných a hlubokomyslných - má souvislost s 22 vystavovanými obrazy, kresbami a akvarely, které oba umělci ve své korespondenci buď zmiňovali nebo si je i vyměnili, a to včetně portrétu francouzského vojáka oblečeného do světlé uniformy alžírského sboru zvaného Zuávský regiment.
"Z výtvarného hlediska je brilantní. A zachycuje lidskost daného okamžiku," říká Tonkovichová o tváři, kterou umělec označil jako "proklatě ošklivou."
Bernard, o patnáct let mladší umělec a básník, se s rodilým Holanďanem van Goghem spřátelil v Paříži. Van Gogh se později odstěhoval do Arles, na jihu Francie. Ve svých 37 letech spáchal sebevraždu, když se v polích blízko Paříže střelil do hrudi.
Jen o několik měsíců předtím napsal Bernardovi: "Cítím se tady zdravěji než na severu - dokonce maluji uprostřed polí za poledne, kdy nejvíc praží slunce. Nemám žádnou stříšku, jen tam tak stojím. Libuju si jako cikáda."
Ve dvacátých letech minulého století se majitelkou dopisů stala baronka Marianne de Goldschmidt-Rothschild, která je uchovávala ve svém domě v Berlíně a odkázala je svým následníkům v Paříži. Devatenáct dopisů nyní patří americkým sběratelům Eugenovi a Clare Thawovým ze Santa Fe, kteří sbírku v hodnotě milionů dolarů přislíbili muzeu.
Dopisy narušují populární pojetí van Gogha jako neznámého, naivního génia, který byl fakticky objeven a oslavován až po jeho smrti.
"Z dopisů pochopíte, že jde o velmi sečtělého člověka; van Gogh přečetl vše, počínaje Biblí a konče Zolou. A jeho talent byl rozpoznáván už tehdy," vysvětluje kurátorka.
Van Gogh si stěžuje na únavu očí z malování a také zmiňuje, jak se snaží, aby mu vítr z polí neodnesl stojan.
A hovoří o sexu.
"Van Gogh byl skálopevně přesvědčen, že příliš mnoho sexuální aktivity rozptyluje od práce," říká kurátorka. "Věřil, že sexuální aktivita člověka vyčerpává."
Van Gogh opustil ženu, s níž žil v Holandsku, aby se zcela oddal malování. Ale vždy, když měl peníze, jak sám psal, snažil se navštěvovat každé dva týdny veřejný dům.
V dopisech hovoří o financích a o svém zdraví - jak si udržet vitalitu v práci dobrým jídlem. Je tam také malá zmínka o jeho duševním zdraví. Mluví o potřebě uklidnit svou mysl.
Výstava v New Yorku potrvá do 6. ledna.
foto 1: Vlastní podobizna z roku 1888
foto 2: Zvedací most u Arles z roku 1888