Páté pokračování slavné série Básníků si podle režiséra Dušana Kleina vyžádali diváci. Stále prý dostával dopisy, v nichž se ho diváci ptali, co se bude dít po čtvrtém dílu, jestli si Štěpán vezme Popelku. Klein míní, že humor právě natáčeného pátého dílu Básníků bude možná více hořký, což je dáno věkem a stárnutím hrdinů, ale jinak poezie příběhu bude zachována, dokonce i se Štěpánovými básničkami.
"Básničky, to bylo zajímavé téma i v dopisech. Dostával jsem dopisy od fanynek, v nichž mě paradoxně žádali, abych jim zařídil speciálně pro ně také nějakou básničku od Štěpána. Většinou jsem jim pár veršíků napsal sám," prozradil se smíchem Dušan Klein.
Prozradil také, že se před kamerou vůbec poprvé objeví naše nejslavnější topmodelka Adriana Sklenaříková, takže patrně bude velký zájem o film i ze strany zahraničního publika. Dokonce má Dušan Klein přislíbeno, že se premiéry filmu 22. ledna příštího roku zúčastní i její slavný manžel, francouzský fotbalista Christian Karambeu.
"Přestože film je komedií, začíná smutně," vrátil se režisér k ději filmu. "Štěpán přijde o práci a zemře mu maminka. Ve čtvrtém pokračování jsme Štěpána a Kendyho zastihli v ranném období kapitalismu v roce 1993. Mezitím naši hrdinové zestárli a to jejich určité nadšení, které měli, pominulo. Euforii vystřídala krutá realita. Pátý, a doufám, že opravdu poslední díl Básníků, je vlastně střetnutím dvou názorů na život. Zda zůstat věrný svým ideálům nebo podlehnout materiálním svodům.
Pátý díl je o básnících, kteří neztrácejí naději, a je nabíledni, že Štěpán samozřejmě zůstává věrný svým zásadám na rozdíl od Kendyho, který kdysi toužil být velkým filmařem, ale nakonec končí u takzvaně lehce vydělaných peněz z reklam. Změní se Štěpánův vztah k Popelce. Z velké lásky se stane jenom přátelství a Štěpán ještě není tak starý, aby neměl další lásku," uvedl režisér Dušan Klein, který film natáčí ve zběsilém tempu. Začal točit 1. října, posledním natáčecím dnem má být 8. listopad, 22. ledna 2004 premiéra. (Korzo)
Známá tvář Vendulka
Eva Jeníčková jakožto Vendulka utěšitelka se objevila jen ve druhém a třetím díle Básníků, zanechala však v divácích nesmazatelný dojem. Čtvrtý díl vynechala, protože od roku 1989 žije a hraje v Americe. Tentokrát ale přijala nabídku znovu si zahrát Vendulku a přijela kvůli tomu až z Los Angeles.
Jak jste reagovala na nabídku znovu hrát v Básnících?
S Milošem Šmídmajerem jsme plánovali určitý projekt a on se mě zeptal, jestli bych měla také zájem hrát v dalších Básnících. V podstatě jsem nebyla proti, a tak mi poslal scénář.
Byl to první český scénář po letech...
Ano. A když jsem ho četla, uvědomila jsem si, jak jsem si zvykla pracovat v jiných podmínkách. Měl skoro tři sta stránek. Když dáte v Hollywoodu někomu scénář, nesmí mít víc než sto dvacet, jinak se nikomu nechce číst, protože je moc dlouhý.
V Americe jste ve své profesi ušla velký kus cesty. Tehdy odjížděla talentovaná absolventka DAMU a teď přijela vyzrálá herečka. Je vůbec role Vendulky důstojný come-back?
Věděla jsem, že to je postava, která se ve filmu objeví jenom proto, že je známá z předchozích dílů, a není to role, která prochází celým příběhem. Ale to mi vyhovovalo, nechtěla jsem z Ameriky odjíždět na dlouho, protože tam mám práci. Dostala jsem tady i nějaké další nabídky a vím, že jestli nějakou přijmu, budu si bedlivě vybírat, protože pak bych chtěla ukázat, co ve mně skutečně je. A navíc chci dělat to, co by mě opravdu naplnilo.
Vendulka utěšitelka se díky popularitě Básníků a vinou vaší dlouhé nepřítomnosti v Čechách stala vaší nejznámější rolí. Určitě ale nepatřila k nejdůležitějším, není-liž pravda?
Natočila jsem tady věci, kde si své práce cením víc. Básníků si však vážím, protože jsou lidem milí a rádi se na ně dívají. To, že znovu hraju Vendulku, je pro mě i jakýmsi vyrovnáním se s minulostí, kdy jsem odjížděla naštvaná na zdejší poměry.
Štěpána hodně starých kamarádů v novém pokračování rozčaruje…
Já ho také rozčaruji. Když jsem četla scénář, bylo mi líto, že se z Vendulky stala penězchtivá byrokratka, a chtělo se mi to změnit. Nechtěla jsem, aby Vendulka byla nesympatická. Jenže pak jsem si řekla, že když její charakter zůstal takový, jaký byl, a ona dělá věci, které všude na světě dělá spousta lidí, tak jim třeba tak nesympatická nebude. Samozřejmě můj první nápad byl: To se musí změnit! Ale věci, které herce zarazí v dobrém scénáři, jsou právě klíčem k postavě.
Jaké bylo setkání po letech s hereckými kolegy?
Hezké a někdy legrační - třeba s Pavlem Křížem jsme zjistili, že jsme několikrát byli ve stejnou dobu ve Vancouveru, aniž jsme o tom věděli. Dělala jsem tam muzikál Ragtime a on tam pracoval. Ze setkání s Pavlem jsem měla velkou radost, vždycky jsme spolu dobře vycházeli.
Chová se k vám pan režisér Klein jinak než před lety?
Chová se ke mně úplně normálně. Jenom kontroloval, jestli nemluvím s americkým přízvukem. Pavel Kříž prý tak mluvil ze začátku, když se vrátil z Kanady. Pan režisér si s tím poradil tak, že do inscenace, do níž ho obsadil, dopsal, že pět let žil v Kanadě. Podle mě ale Pavel pořád mluví moravsky.
zdroj: ČT
autor rozhovoru: Zuzana Ptáčková