Muzeum hlavního města Prahy představuje dosud nevystavované fragmenty z výzdoby Prašné brány, sejmuté při jejím restaurování na počátku 60. let 20. století, a modely soch, jimiž byla výzdoba doplněna při rekonstrukci na konci 19. století. Chybět nebude ani dobová dokumentace či materiály z nedávného restaurování vystavených předmětů.
EXPONÁTY
První skupinu exponátů tvoří fragmenty několika figurálních torz, části chrličů, kytek, krabů, akantových listů, žebroví, fiál nebo nápisových pásek. Všechny je lze s jistotou časově zařadit do poslední čtvrtiny 15. století, ale nelze stoprocentně určit, ze kterého konkrétního místa Prašné brány pocházejí.
Druhou skupinu exponátů tvoří sádrové modely soch Panny Marie, světců, světic a křesťanských ctností. Podle těchto předloh, které vytvořil sochař Ludvík Šimek (1837 – 1886) v poslední čtvrtině 19. století, byly zhotoveny kamenné sochy, dnes osazené v prvním a druhém patře západního a východního průčelí a na nárožích věže.
RESTAUROVÁNÍ A KONZERVACE
Před uložením do nového lapidária a depozitáře zadalo muzeum restauraci
a konzervaci kamenných fragmentů i sádrových modelů restaurátorskému ateliéru ARCHKASO spol. s r.o.
Kamenné části byly poprvé od svého sejmutí očištěny od povrchových nečistot, byly dohledány a sceleny na sebe navazující fragmenty, drobná poškození se zatmelila kamenickým tmelem na minerální bázi. Narušený povrch byl zpevněn a zakonzervován a následně byla na potřebných místech provedena patinace povrchu.
Obdobně se postupovalo také při restauraci a konzervaci sádrových modelů.
Z HISTORIE PRAŠNÉ BRÁNY
● Nová věž, známá později jako Prašná brána, byla postavena přibližně v místě, kde dříve stávala Horská brána, jedna ze sedmi bran staroměstského opevnění.
● Na konci 14. století, po přestěhování Václava IV. do Královského dvora, nabyla svého nového významu i pojmenování „turris regis“, tedy věž královská.
● V roce 1431 se o bráně pro zchátralost hovoří jako o bráně odrané – „valva lacerata“.
● Po nástupu krále Vladislava II. Jagellonského (1471 – 1516) se staroměstská obec usnesla, že na své náklady nechá postavit novou věž, lépe odrážející její úctu a respekt vůči novému panovníkovi. K budování brány bylo přistoupeno 20. března roku 1475.
● Projektantem i stavitelem byl zednický mistr Václav ze Žlutic, o němž máme jen kusé informace. Následujícího roku přizvali staroměstští konšelé k výzdobě Nové věže Matěje Rejska z Prostějova, který se ujal vedení stavby po propuštění mistra Václava v roce 1478. Datum dokončení brány není známo. Je možné se domnívat, že dostavba byla ovlivněna událostmi roku 1483 – morovou epidemií a povstáním pražských měst. Zásadní dopad jistě měl i panovníkův odchod z Králova dvora na Pražský hrad, kde si budoval nové sídlo.
● K dalším úpravám došlo ve 2. polovině 16. století, kdy byla věž ukončena atikou a nárožními baštami.
● Podle archivní zprávy z roku 1711 byl stav brány natolik špatný, že hrozila sesutím. Byly zřejmě provedeny nejnutnější opravy, aby mohla být využívána jako skladiště střelného prachu – od roku 1715 se již zmiňuje jako brána Prašná.
● Při obléhání Prahy pruskými vojsky 1757 byla poškozena dělostřelbou.
● Roku 1817 některé výzdobné prvky opadaly a městská rada navrhovala jako jedno z řešení bránu zbořit.
● V roce 1856 vypracoval návrh na rekonstrukci této památky architekt Josef Mocker, který byl pověřen i vedením rekonstrukce a jemuž vděčíme za dnešní podobu stavby. Stavební práce trvaly od roku 1879 do roku 1886. Nově nasazena byla dlátová střecha, na fasádě byly doplněny oblouky, došlo i k úpravě oken. Ikonografický program navrhl historik V. V. Tomek, který vycházel z Parléřova členění fasády Staroměstské mostecké věže na sféru pozemskou, sféru panovnické moci a sféru moci nebeské.
FRAGMENTY VÝZDOBY PRAŠNÉ BRÁNY
29. 7. – 25. 9. 2005
Hlavní budova muzea na Florenci, Na Poříčí 52, Praha 8
Otevřeno denně kromě pondělí 9.00 – 18.00 hodin
zdroj: tisková mluvčí MMP