Hnutí Haré Kršna

| Autor: Portál | Rubrika: Kultura

Hnutí Haré Kršna představuje dnes nejznámější podobu bengálského (gaudíjského) višnuismu. Je to směr, který uctívá indického boha Višnua, a to v jednom z jeho vtělení (avatarů) – v Kršnovi, jehož považuje za nejvyšší osobnost božství.

Historie
Zásluhu na rozšíření tohoto indického náboženství má bengálský brahmán Čaitanja Maháprabhu (1486/1487–1534). Tento světec, jehož višnuisté považují za jedno z Kršnových vtělení, kázal o tom, že k božství je možné dojít pouze cestou oddanosti (bhakti). Ta se nejlépe projeví v radostném zpěvu slov „Haré Kršna, Haré Kršna, Kršna Kršna, Haré Haré; Haré Ráma, Haré Ráma, Ráma Ráma, Haré Haré“, v tanci a hudbě. Ve slovech této velké mantry (mahámantry) je oslavován bůh Kršna a jeho druhá inkarnace – princ Ráma.

Láskyplná oddanost k bohu Kršnovi a zpívání jeho svatých jmen se ve 20. století rozšířily na Západě díky muži, který se narodil se jménem Abhaj Čaran De (1896–1977) v Kalkatě. Roku 1922 se rozhodl pro poslání šířit náboženství indických posvátných knih a o deset let později byl svým učitelem Bhaktisiddhántou Sarasvatím zasvěcen do Čaitanjova směru višnuismu (do gaudíjské sampradáji). Od počátku se orientoval na šíření gaudíjského višnuismu do anglicky mluvících zemí. Do angličtiny přeložil a komentoval skladbu o Kršnovi Bhagavadgíta a pokračoval v překladech a výkladech dalších děl.

V 69 letech (v roce 1965) odjel do USA, kde jako Bhaktivédanta svámí (v roce 1968 přijal titul Prabhupáda) postupně získal obdivovatele především v subkultuře hippies. K jeho velkým příznivcům patřil básník Allen Ginsberg (1926–1997) a bývalý člen hudební skupiny Beatles George Harrison (1943–2002). Rok po příjezdu do USA založil Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny (ISKCON), která měla v době jeho smrti již množství ášramů (klášterů), chrámů, škol a farem.

Prabhupáda před smrtí svěřil vedení organizace do rukou Správní komise o jedenácti členech. Někteří z těchto guruů však brzy po roce 1977 způsobili hnutí skandály a sobě i trestní stíhání. Celosvětová společnost oddaných Kršnovi pak musela být reorganizována, ale ještě několikrát byla postižena rozkoly. Zvláště citlivé pro hnutí bylo vyloučení Kirtanándy svámí Bhaktipády, zakladatele největšího amerického centra, Nového Vrindavánu v západní Virginii, k němuž došlo roku 1987. Na konci devadesátých let bylo hnutí postiženo dalším skandálem v souvislosti se zneužíváním dětí ve školách, provozovaných touto náboženskou společností.

Učení
Základní věroučnou literaturou jsou indické náboženské spisy (tzv. védská literatura), především Prabhupádův překlad a komentář Bhagavadgíty a Bhágavatamu (Bhágavatapúrany). Rozsah Prabhupádova literárního odkazu (překlady, komentáře i původní díla) je ohromný a oddaní Kršny k ní přistupují jako ke kanonické literatuře.

Prabhupádův následovník a Kršnův oddaný je veden k jednoduchému, až asketickému životu v duchu védských písem a podle Prabhupádových instrukcí. V chrámech a na farmách vstává již kolem čtvrté hodiny ranní, sprchuje se studenou vodou, vykonává pravidelné ranní obřady buzení, mytí a krmení božstev, účastní se společného uctívání Kršny. Každodenní činnost je velmi různorodá: zahrnuje jak tvrdou zemědělskou práci na farmě, tak např. překlady knih a jejich distribuci, pořádání přednášek, veřejné zpívaní mahámantry apod. Významnou součástí sádhany (denní cesty k dokonalosti) je jídlo. Vegetariánská strava oddaných je nápaditě upravena pomocí desítek druhů indických koření.

Tento prostý způsob života má být doplněn hlubokým duchovním poznáním a přiblížením se Kršnovi především prostřednictvím zpěvu mahámantry. Prabhupáda doporučoval opakovat mahámantru (džapovat) za pomoci mály, obdoby růžence o stu osmi kuličkách, a to šestnáctkrát denně. Tyto mahámantry vysloví oddaný zpravidla brzy ráno asi za dvě hodiny soustředěné džapy. Během dne pak džapuje dále podle možností, které mu poskytuje jeho práce. Džapováním má dojít k osvobození mysli oddaného od připoutanosti k hmotným požitkům. Dále se oddaný řídí čtyřmi zásadami, které přikazují vegetariánství, zakazují omamné látky, sex mimo manželství a mimo záměr zplodit potomka a hazardní hry. Ti, kdo ještě nedodržují tyto čtyři regulativní principy nebo nesplňují doporučené množství mahámanter, mohou praktikovat vědomí Kršny na své úrovni a podle svých možností i mimo komunitu.

Oddanost Kršnovi se v praxi nejvíce projeví oddaností duchovnímu učiteli. Védská literatura vysvětluje, že právě duchovní učitel může oddaného vést k probuzení jeho božského vědomí a uvědomění si skutečné duchovní totožnosti, tedy k poznání, že je věčnou duší a že tělo je pouze dočasným oděvem. Toto poznání pomůže oddanému rozvinout lásku ke Kršnovi a službu tomuto bohu a může ho vysvobodit z koloběhu životů. Vysvobození závisí především na jeho upřímnosti, ale samozřejmě také na karmě (zatížení dobrými či špatnými skutky), kterou si v tomto životě či v životech minulých nashromáždil. Mezi duchovními učiteli však zcela mimořádná úcta náleží Prabhupádovi, jemuž náleží zvláštní pobožnost (gurupúdžá).

Společenství
Potenciální příslušníci hnutí Haré Kršna přicházejí do kontaktu s hnutím zpravidla díky jeho veřejným sankírtanům (skupinovým oslavám Kršny zpěvem, hudbou a tancem), přednáškám, vegetariánským restauracím, ekologickým farmám nebo prostřednictvím literatury, kterou hnutí vydává a šíří. Pokud se sympatizant rozhodne stát se oddaným Kršny, prochází vyučováním a duchovní přípravou, která vrcholí obřadem zasvěcení. Při tomto obřadu přijímá duchovní jméno, jehož součástí je i titul dás(a) nebo dásí s významem „služebník“, resp. „služebnice“, a zavazuje se k dodržování výše zmíněných regulativních principů.

Oddaní Kršny dávají své životní zaměření najevo i vystupováním na veřejnosti. Můžeme je potkat v typických splývavých oděvech (muže v oranžovém či bílém dhótí a ženy v bílém či pestrém sárí), se znamením žluté hlinky na čele mezi očima, ženy se zahalenou a muže s vyholenou hlavou. Na ulici a při různých příležitostech rozdávají či prodávají prasádam, jídlo obětované Kršnovi.

Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny (ISKCON) byla založena roku 1966, roku 1970 vznikla Správní komise (GBC), která se stala po Prabhupádově smrti hlavní autoritou v hnutí. To je spravováno prostřednictvím národních poboček, vedených místními vedoucími pod supervizí guruů příslušné světové zóny. Každoroční setkání asi čtyřiceti členů Správní komise se koná i v indickém Majápuru, Čaitanjově rodišti. Kršnův chrám v tomto městě je možné považovat za centrum hnutí. Velké publikační aktivitě hnutí Haré Kršna slouží nakladatelství Bhaktivedanta Book Trust (BBT), které vydává knihy Prabhupády a jeho následovníků v mnoha jazycích. I do ČR je distribuován studijní časopis ISKCON Communications Journal. Počet členů hnutí se odhaduje na 10–20 tisíc, u nás a na Slovensku celkem asi 200. Kromě nich další desítky lidí s hnutím sympatizují, dodržují některé jeho zásady a podporují ho. Čeští příslušníci hnutí dávají v poslední době přednost výslovnosti i pravopisu „Krišna“.

První neoficiální komunita oddaných vznikla na území někdejšího Československa roku 1988 v Lanšperku blízko Ústí nad Orlicí. Brzy po roku 1989 vznikla střediska v Praze Na hrázi a na statku u Chotýšan a hnutí postupně vytvořilo stabilní strukturu. Oddaní z ČR a SR mají společné vedení, které tvoří vedoucí představitelé jednotlivých středisek, mezi nimi především prezident pražského chrámu Nenad Nejkov (Narakriti dás), vedoucí Kršnova dvora Václav Lichtág (Varnašram dás) a tiskový mluvčí Antonín Valer (Trilokátma dás). Spojení se Správní komisí zajišťuje československé pobočce guru Bhaktivaibhava Maharádž.

V roli ústředí hnutí Haré Kršna v ČR je chrám v Praze, Jílová 290. Na stejné adrese sídlí také Centrum pro védská studia, které se zabývá osvětovou činností. Dalšími středisky hnutí Haré Kršna u nás jsou ekologická farma (Kršnův dvůr) u Chotýšan na Benešovsku, založená roku 1990, a dvě vegetariánské jídelny v Praze v ulicích Na hrázi (U Góvindy, od roku 1992) a v Soukenické (Góvinda, od roku 1995). K nim je volně připojena i vegetariánská restaurace v Orlické ulici v Praze. Další chrám vytvořilo hnutí v roce 1999 v Lutotíně na Prostějovsku. V roce 1996 se hnutí pokusilo založit vlastní základní školu (gurukulu) na Kršnově dvoře. Projekt byl však ministerstvem školství zamítnut. Roku 2002 získalo hnutí pod jménem Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny – hnutí Haré Krišna status státem registrované náboženské společnosti. Hnutí Haré Kršna v ČR vydává časopis Náma Hatta. Vyšlo také několik českých čísel časopisu Návrat k Bohu, který Prabhupáda založil již v roce 1944.

Diskuse
Hnutí Haré Kršna (ISKCON) se stalo již v šedesátých letech minulého století učebnicovým příkladem netradičního náboženského směru na Západě, často odmítané většinovou společností jako sekta. Ačkoli se hnutí ve svém vývoji nevyhnulo mnoha skandálům, je stále více považováno za autentického reprezentanta indického náboženství, a to dokonce již i samotnými Indy. Tento posun je patrný zvláště v těch národních pobočkách, které rezignovaly na agresivní formy misie a zápasu o přežití, tedy např. na nelegální podomní prodej literatury nebo na snahu izolovat potenciální oddané od okolního světa. Velký počet oddaných Kršny, kteří opouštějí strukturu ISKCONu, a jejich tvrdá kritika však ukazují, že tento vývoj není snadný.

Terčem kritiky ze strany většinové (a pohříchu konzumní) společnosti je od šedesátých let odříkavý život oddaných a především praxe džapování (odříkávání) mahámantry. Názory na dopad této praxe na psychiku oddaných se různí v zásadě podle toho, zda je možné považovat jejich duševní život před vstupem do hnutí za stabilní, nebo nikoli. Skutečně objektivním problémem je ovšem stálé selhávání duchovních autorit v hnutí. Selhávání autorit má o to nepříznivější dopad, že řadoví oddaní jsou vedeni k tomu, aby jim svěřovali moc nad všemi oblastmi svého života.



Ukázka z knihy: Encyklopedie náboženských směrů v České republice
Náboženství, církve, sekty, duchovní společenství
Náboženský život v české společnosti prochází řadou dynamických proměn, jež probíhají uvnitř tradičních církví a duchovních hnutí, ale jsou rovněž spojeny se vznikem nebo příchodem skupin a proudů nových. Renomovaný autor podává encyklopedický obraz současné náboženské scény v České republice s důrazem na co nejúplnější zachycení všech významnějších náboženských a duchovních skupin (s důrazem na ty, které jsou v obecném povědomí méně známé). O každé z nich poskytuje základní informace (historie ve světě a u nás, učení, podoba života daného společenství případně jeho představitelé u nás a ve světě, ukázku z textů, literaturu, kontaktní adresy) a stručnou charakteristiku kritické diskuse o dané skupině, pokud aktuálně probíhá. Pokryty jsou směry vycházející z křesťanství, judaismu, islámu, směry ezoterické, indické a čínské.

autor: Vojtíšek, rozsah: 462 stran , Cena: 485,- Kč
Vydalo nakladatelství Portál

Další články z rubriky

Konec léta se blíží, rozlučte se s prázdninami hudbou

Konec léta se blíží, rozlučte se s prázdninami hudbou

10. 8. | Jeden z posledních festivalu, který nám letošní sezóna dopřeje, je zavedený Rock for Churchill. Ten…

Beverly Hills 90210: Jak dnes vypadá Brenda, Brandon a jejich parta?

Beverly Hills 90210: Jak dnes vypadá Brenda, Brandon a jejich parta?

1. 8. | V 90. letech usedaly před televizní obrazovky miliony lidí po celém světě, aby se dozvěděly, jak…

Jsme superlidi, vzkazují v emotivním videu paralympionici

Jsme superlidi, vzkazují v emotivním videu paralympionici

20. 7. | Velmi dojemné video v posledních dnech ovládá sociální sítě. Trailer k letošním paralympijským hrám…

8 tipů pro knihomoly: Knihy k moři i na chalupu

8 tipů pro knihomoly: Knihy k moři i na chalupu

18. 7. | Ať už jedete do exotických krajin nebo jen na českou chalupu, dobrá kniha je základní výbavou všech…