Michael letos slaví kulaté šedesátiny, ale i z blízkého pohledu a bez líčidel byste mu je hádali jen stěží. Pořád má v sobě pořádný kus d´Artagnana, kterého si před více než třemi desítkami let "střihnul" v režiji R. Lestera hned nadvakrát. Ale má v sobě i moudrost svého věku, klukovskou jiskru v oku, když se směje, a mimořádné zanícení pro svou práci.
include("mffkv2.htm");=""?>
Kabaretní mušketýr s jiskrou v oku
Exkluzivní zpravodajství z 37. MFF KV pro Dáma.cz
Když jsem před pěti lety šla poprvé na tiskovku s hvězdou první velikosti,
kterou Michael Douglas bezesporu je, docela se mi klepaly kolena. Tím nechci
říct, že při včerejší presskonferenci s
Michaelem Yorkem jsem byla ledově klidná, ale přece jen - zkušenostmi se člověk učí.
Michael letos slaví kulaté šedesátiny, ale i z blízkého pohledu a bez líčidel
byste mu je hádali jen stěží. Pořád má v sobě pořádný kus d´Artagnana, kterého
si před více než třemi desítkami let "střihnul" v režiji R. Lestera hned
nadvakrát. Ale má v sobě i moudrost svého věku, klukovskou jiskru v oku,
když se směje, a mimořádné zanícení pro svou práci.
"Víte, pro herce je vidět některý svůj film s odstupem času jako listovat
v deníku - nevidí scény na plátně, má před očima situace, za kterých se to
dělo - vzpomene si, aha, tenkrát zrovna pršelo a byla zima, támhle přišel
kolega pozdě a po téhle scéně se stalo to a to..." konstatuje Michael, který
prý nemá žádnou vysněnou roli, ale těší se na každou filmovou příležitost,
co ho ještě čeká. "V tomhle je film naprosto úžasný - vemte si, že moji vrstevníci
pomalu končí se svou prací a odchází na odpočinek, kdežto filmový herec může
hrát ještě pěkně dlouho. To by se nám na divadle nestalo - tam musíte mít
určité předpoklady, ale film s jednotlivým natáčením scén je jiný. Osobně
si myslím, že teprve propojení filmu s dílem Shakespeara mu dalo tu správnou
možnost plně se rozvinout - vemte si, takový Romeo a Julie - Julie je patnáctiletá
dívka a takovou herečku pro divadlo málokdy najdete. A Zeffirellimu se podařilo
krok po kroku. To je přece úžasné!"
Na otázku
www.dama.cz , zda sleduje mladou generaci režisérů a herců, odpověděl
York, že coby člen filmové Akademie týdně dostává domů všechny nové filmy
na DVD a snaží se je také všechny vidět. "Dřív se dělaly pro Akademiky speciální
projekce, které sice existují dodnes, ale na samotných nominacích je vidět,
že systém doručování snímků na nosičích má svůj efekt - v posledních letech
je volba Oscarů mnohem pestřejší než kdy v minulosti, a to je dobře. Pokud
jde o mě, sleduji pozorně snímky natočené podle Dogmatu."*
Za svou kariéru měl Michael York řadu zajímavých příležitostí, ale jsou i role, které odmítá? "Každá nabídka je
výzvou k vytvoření něčeho nového - oba moji agenti mne kdysi zrazovali před
postavou Briana Robertse v Kabaretu (snímek byl včera mimořádně uveden v
rámci festivalu v karovarském Divadle), ale nakonec se ukázalo, že poslechnout
je, přišel bych o skvělou spolupráci s Lizou Minelli a režisérem Bobem Fossem!
Na druhou stranu, asi bych nepracoval na filmu, kde by bylo mnoho zbytečného
násilí."
Pokud jde o filmovou profesionalitu, má York celkem jasnou představu: "Proč
pracovat na filmu, jehož scénář je dobrý, když můžu natáčet podle excelentního
scénáře? V tomhle musím zklamat řadu evropských filmařů, kteří mi nabízejí
spolupráci - víte, v Americe není nic neobvyklého, když se natáčí až podle
desáté nebo i šestnácté varianty scénáře - a tomu já říkám profesionalita."
O tom, že ke kumštu má blízko i jeho rodina, svědčí fakt, že manželka Patricia
McCallumová, s níž je ženatý od 1968, je uznávanou americkou fotoreportérkou
a spisovatelkou a syn se podílí na produkci Hvězdných válek.
A že Michael York není žádná nafoukaná hollywoodská primadona, i když už
nějaký ten pátek žije v L.A. svědčí i věta, kterou nám řekl na rozloučenou:
"Někdy jste jako herec v módě, jindy ne, a někdy máte to štěstí, že vás zase
objeví - ale to už je zkrátka život".
- Dogma je hnutí evropských režisérů preferujících přirozené natáčení filmu
- minimální svícení, hudba jen pokud je její zdroj opravdu v záběru, syrové
scény.
autor: Magda Peterková
foto: MFFKV