Kdo si počká....v nakladatelství Motto

| Autor: Dana Švigová | Rubrika: Kultura

Říká se, kdo si počká, ten se dočká. Čeho se dočkají hrdinové knihy Ruth Rendellové Kdo si počká....., kterou vydalo nakladatelství Motto?

Kdo si počká....v nakladatelství Motto


Říká se, kdo si počká, ten se dočká. Čeho se dočkají hrdinové
knihy Ruth Rendellové Kdo si počká....., kterou vydalo nakladatelství
Motto? Britská spisovatelka Ruth Rendellrová bývá po právu označována za
pokračovatelku slavné Agathy Christie. Nakladatelství Motto vydalo řadu jejích
( Ruthiných) napínavých knih - psychothrillery Družička, Panenka, Od deseti
k pěti, Čas všechno zahojí, Na každého jednou dojde a další.


Psychologická detektivka Kdo si počká... nás zavede do
aristokratického prostředí anglického venkova. Patrick Selby, v okolí ne příliš
oblíbený bohatý mladý muž, je po narozeninové oslavě nalezen mrtev ve své
vlastní posteli. Jeho smrt zpočátku vypadá jako souhra nešňastných okolností,
ale posléze vše nasvědčuje tomu, že se jedná o naplánovanou vraždu. Cožpak
selhání srdce může být způsobeno nepatrným vosím bodnutím? Hlavní
podezřelou se stává jeho manželka Tamsin, která se po smrti svého manžela
stává velice bohatou vdovou a začíná teprve skutečně žít. Ani ostatní
sousedé Linchesteru nejsou podezření ušetřeni - bratr Patrickovi milenky
Fredy Carnabyové Edward, Tamsiin milenec Oliver Gage nebo tradice milující
Crispin Marvell. Na jaké rozuzlení celého příběhu přijde doktor Greenleaf,
jakou roli v odhalení vraha hraje obrovská olejomalba Salome? Doženou vraha výčitky
svědomí k přiznání? To vše a ještě mnohem víc odhaluje detektivka Kdo
si počká.... Ruth Rendellové.


Autor: Dana Švigová



Knihu můžete koupit přímo v nakladatelství Motto.


Ukázka:

Kdyby se to všechno odehrálo za bílého dne nebo alespoň v osvětleném prostoru,
celá situace by vypadala úplně jinak.Ale protože den už téměř pohltila noc , osvětlení
bylo ještě pomálu a vzduch se téměř nepohnul a dokonce neexistoval ani průvan, který
by přes otevřená okna tu a tam zacloumal záclonami, účinek byl okamžitý a v tom
daném pošetilém okamžiku šokující.

Marvell protáhl obličej. Ostatní muži nehnuli ani brvou, Paul Gaveston vyloudil zvuk,
který připomínal psí odfrknutí. Smith-King vypískl a potom propuknul v srdceryvný
smích.

Dámská část společnosti vyluzovala výkřiky hrůzy, pištěla, a předstírala splašené
zděšení, kromě Fredy, která vypadala upřímně rozrušená. Greenleaf, stojící těsně
u ní, slyšel její slabý dech a cítil , jak se otřásla hrůzou.

"To je k zbláznění," podotkla Nancy. "Představte si, že byste o tom
nevěděli a třeba šli večer na toaletu..!"

Greenleaf náhle pocítil znechucení. Ze všech lidí, kteří se teď tlačili v
pohostinské ložnici, byl jediný, kdo ve svém životě viděl opravdovou hlavu oddělenou
od skutečného těla. Poprvé, když studoval a druhou při silniční nehodě, při níž
byla setnuta mužská hlava. Avšak i přes tuto zkušenost a psychickou obranyschopnost,i
on byl více či méně ovlivněn výjevem, na který všichni s hrůzou upírali svůj
zrak.

Dívali se na obrovskou olejomalbu v pozlaceném rámu stojící na podlaze proti
nepromokavé silonové tapetě. Greenleaf neměl ani ponětí o malířství a okamžiku,
kterým lze vystihnout celý lidský život nebo celou smrt,ale ta dokonalost výběru
vhodného modelu ho až vyděsila. Nebylo to dáno přesnými tahy štětce nebo živými
barvami, které ho nezajímaly, ale protože byl znalcem lidského těla, dech mu vyrazila
perfektně vystižená anatomie modelu a přesně vyjádřená dávka sexuální
zvrhlosti, která z postavy vyzařovala.Byl proto schopen obdivovat malíře pro jeho
preciznost, s níž namaloval odseknutý krk na stříbrné míse znázorňující přesně
příslušné páteřní a krční obratle a cítit lítost pro smýšlení, které považuje
sadismus za součást zábavy. Greenleaf nenáviděl krutosti, nosil v sobě navždy všechno
to utrpení jeho předků v ghettech ve východní Evropě. Chladnokrevně sevřel spodní
ret, vytáhl z kapsy brýle a začal je leštit o své sako.

Na chvíli nebyl ve své pozici schopen vidět tvář muže, který stál těsně u něj,
po boku Fredy Carnabyové, tvář muže, v jehož domě byl na návštěvě. Slyšel prudký
nával dechu a mdlobné přidušení výkřiku.

"Jenom se podívej, jak nevraživě se dívá na tu useknutou hlavu,"naříkala
Nancy mačkajíc Oliverovu ruku. "Asi bych měla chápat, co to znamená, ale jsem úplně
vedle."

"Asi je to jenom výraz po spáchání takového strašného činu," mrazivě
odpověděl její manžel.

"Co tím má být vyjádřeno, co to má znamenat, Tamsin?"

Tamsin přejela svými prsty po hrubém povrchu malby a zastavila nehet v místě, kde z
hlavy vytékala krev.

"Salome a Svatý Jan Křtitel," vysvětlil Marvell. Velice rychle ho znudila předstíraná
naivita a ohromení přítomných a poodešel k oknu.

"Samozřejmě, Salome nebyla oděná tímto způsobem. Malíř obrazu jí propůjčil
moderní oděv. "Kdo to maloval, Tamsin?"

"Nechtěla bych to ani vědět", pokrčila lhostejně rameny Tamsin. "Patřilo
to mé babičce. Vyrůstala jsem s tím obrazem, proto už na mne nijak zvlášň nepůsobí.
Dokonce jsem ten obraz jako malá holka milovala. Byl pro mne jakýmsi hrůzným tajemstvím!"

"Nemíníš jej nikdy pověsit na stěnu?" zajímala se Clare Millerová.

"Možná. Ještě jsem se nerozhodla. Když babička před dvěma lety zemřela,
zanechala všechen svůj nábytek přítelkyni, paní Prynnové. Jednou jsem se u ní náhodně
zastavila a, samozřejmě, nedokázala jsem nedat najevo, jak ten obraz zbožňuji. A ona
mi ho slíbila k narozeninám. Svůj slib dodržela, jak vidíte.

"Mohla bych ho pověsit do jídelny. Jak myslíte, že by u něj chutnal plátek
grilovaného masa?"

Všichni obrátili oči na obraz. Každý něco prohodil, aby vyjádřil své zděšení z
toho hrůzného výjevu. Jenom Patrick stále mlčel a Greenleaf se na něj tázavě zadíval.
Pod mračnem pih, byla Patrickova tvář smrtelně bledá. V té chvíli ho jeho
pihovatost hyzdila. Na tváři mu vyskákaly podivné skvrny, které působily jako modřiny.
Když konečně promluvil, jeho hlas byl nepřirozeně hlasitý a přerývaný a skoro z něj
vymizel Patrickův jedovatý tón. "Mám těch vtipů plné zuby. Teď mne
omluvte." Odstrčil Edwarda Carnabyho, stáhl pokrývku z jedné postele a hodil ji přes
obraz.

Dosáhl však zcela opačného efektu. Jakokdyby rozhrnul oponu , za níž se zjevil jasný
a mnohem zřetelnější obraz. Svítící oči a jasně vykrojená ústa a plná ňadra
Herodovy neteře vystoupily před zraky všech v obludnou skutečnost. Její pohled na
trofej na stříbrném tácu se teď zdál mnohem hrůzostrašnější a živější.

"Ty mrcho!" Procedil mezi zuby Patrick. Ten způsob, jakým to vyřkl všechny
šokoval. Tamsin rychle přistoupila k obrazu a přikryla jej. Salome byla zahalena.

"Ale, no tak, uklidni se miláčku. Vždyň to byl jenom žert.Trochu se ovládej."

Smith-King neklidně přešlápl.

"Je pozdě, Joanie. Je čas ukládat se pomalu do postele."

"Vždyň ještě není deset." Tamsin uchopila Patricka za ruku a políbila ho
na tvář. Začal se uklidňovat, do tváře se mu vracela barva, ale na Tamsin ani nepohlédl.
"Ještě jsme nic nesnědli. Ani jste se nedotkli všech těch dobrůtek!"

"To je pravda", Smith-King si zálibně zamnul rukama. Situace by se zase změnila,
kdyby se Patrick uklidnil. "Nejen duši je třeba osvěžit."

"Že by zase vítr do plachet", Marvell se pokusil vrátit pohodu. "Pvažuji
to za výzvu", dodal Smith a poplácal Marvella přátelsky po zádech.

Patrickova ruka stále vědomě setrvávala v Tamsině. Rychle ji ale vyškubnul a rázně
zamířil z místnosti ke schodišti zanechávaje za sebou hlučnou ozvěnu. Se vzdorným
pohledem na Tamsin, ho první následovala Freda.

"Podívejte se na tu krásnou noc!" Zvolala Tamsin. Pojďme se najíst do
zahrady!" Oči ji zazářily. Uchopila Oliverovu paži a hned nato Nancyinu ruku a
zavěsila je do sebe. "Jezte, pijte co hrdlo ráčí, zítra už tu nemusíme být!"

Sešli dolů a Tamsin vtančila do jídelny. Greenleaf si myslel, že Patricka už této
noci neuvidí, ale ten přešlapoval na chodníku a otupělý, bez výrazu, začínal
prostírat proutěné stoly. Vedle něj postávala Freda Carnabyová a zbožně pozorovala
každý jeho pohyb.




"To by snad stačilo!" pronesla rázně Nancy Gageová a přisunula si své křeslo
vedle Greenleafa."Myslím, že Patrick se vydováděl, co o tom soudíte?"
"Považuji to za poněkud pošetilé, dělat tolik skandálu kolem jednoho
obrazu."

"Ti, kdož spí a mrtví nejsou než obrazy. Jen děcko strach má z čertů malovaných,"
zarecitoval Marvell a podal jí lososovou rolku a tmavý chléb.

"Juvenile," uvažovala nahlas Nancy. Myslím tím, že se cítím, jako kdybych
právě shlédla film, při němž jsem se hrůzou koupala ve vlastním potu, nemáš
podobný pocit, Olivere?"Ale Oliver byl příliš vzdálen toho, aby ji
poslouchal.Seděl ve stínu stěny v důvěrném rozhovoru s Tamsin.

Nancy mávla bezradně rukou a vložila šunkovou rolku do úst.

"Pozor!" Vykřikl Greenleaf a vytrhl jí sousto z ruky. "Právě jste si málem
zakousla vosu!"

"Bože", vyděsila se Nancy a začala vytřepávat svou sukni. "Nenávidím
je. Mám z nich panický strach."

" Už je to v pořádku, vyplašili jsme ji. Je pryč."

"To není pravda, podívejte, tady je další,"vykřikla Nancy a snažila se
odehnat vosu, která se právě mihla kolem jejího obličeje."Olivere, vždyň já
ji mám ve vlasech!"

"Co se tu k čertu děje? Tamsin vstala a prošla mezi stoly. "A tak, vosy, to
je nepříjemné." Byla vyšší než Nancy a snadno je odehnala. "A jsou pryč."

"Byl nesmysl podávat jídlo venku," řekl Patrick. "Tys to způsobila."
Protože Patrick byl první, kdo navrhl jíst venku, Greenleaf si pomyslel, že se nechová
příliš galantně. "Jsme proti nim úplně bezmocní, podívejte jsou jich tu celé
roje!"

Všichni začali vstávat a odstrkovat svá křesla,zatímco jídlo nechávali nedojezené.Hmyz
se napřed pustil do ovoce a krémů. Vypadalo to, jakoby náhle spadl z nebe a pomalu
kroužil nad potravinami , jakoby prováděl průzkum dříve než napadne nepřátelské
letadlo. Pak se, ukázněně, jedna vosa po druhé, postupně snášelyna pečivo, želé
a pudingy a neskrývaly svou touhu po sladkostech. Jejich útok byl doprovázen šustěním
křídel.

"Už se stalo", zachovávala rozvahu Tamsin. Natáhla se pro francouzské rohlíčky,
ale rychle je upustila a s leknutím tiše vykřikla. "Jděte pryč, odporné vosy!
Patricku, udělej něco!" Patrick stál vedle ní, ale rychle odstoupil, kam až to
bylo možné. S rukama v kapsách, vyjadřoval svou zlost, nevšímavost a podráždění.
Mlčky zíral na rojící se včely. "Přenes to všechno dovnitř!"

"Myslím, že je trochu pozdě teď něco zachraňovat", zapojil se Marvell.
"Obklíčily celou jídelnu." Podíval se směrem ke střeše. "Předpokládám,
že víte, že tu mají hnízdo."

"To mne vůbec nepřekvapuje," dodal Walter Miller, který byl k Hallows nejbližším
sousedem."Zrovna včera jsem říkal Clare, aby si dala pozor, protože Selbyovi mají
pod střechou vosí hnízdo."

"Co s ním zamýšlíte?

"Zlikvidovat ho." Edward Carnaby, kterého kromě jeho sestry doposud nikdo
neposlouchal,se nyní rázně ujal slova. Cítil, že teď konečně vzbudí obdiv a
pozornost, že nastal jeho čas. "Vyhladíme je", prohlásil důležitě. Vytáhl
z tašky plechovku Vespridu a položil ji doprostřed stolu, kde předtím seděli Marvell,
Nancy a Greenleaf.

"Měla jste mne to nechat udělat už dávno," obrátil se k Tamsin.

"Udělat co?" Tamsin pohlédla na Vesprid. "Jak to provedete? Hodláte je
postříkat?"

"Zdálo se, že se Edward chystá k dlouhé přednášce. Nadechl se.

Rychle však zasáhl Walter Miller:"Jestli potřebujete žebřík, mám ho v garáži."

"Správně," přitakal Edward. "Nejdřív totiž musím přesně
identifikovat místo, v němž se vosí hnízdo nachází. Pomůže mi někdo?" Zvedl
se Marvell.

"Ne, Crispine. Patrick pomůže." Tamsin uchopila Patrickovu paži. "Běž,
můj milý. Přece nenecháš své hosty pracovat."

Nemohl odmítnout. Svéhlavě přelétl očima od Marvella ke své ženě.Potom, aniž by
promluvil nebo se podíval na Edwarda, vydal se k bráně.

"Nelehký zápas, Tamsin,"usmál se Marvell."Jsi dokonalý hráč."

Když se Patrick s Edwardem vrátili se žebříkem, všichni už byli přemistěni na trávníku.
Verandu mezitím přikryl mrak vos.Na stolech se jich shromáždila celá stáda.
Opozdilci bzučeli závistivě kolem a kmitali se ve světle barevných žárovek.

Edward opřel žebřík o stěnu domu. Aby se ujistil, že jeho hrdinství je bedlivě
sledováno, s okázalým hrdinstvím popadl z nejbližšího stolu sladký koláček.
Potom odšrouboval zátku Vespridu a trochu na něj ukápl.

"Bude lepší, když se rychle přemístíte do pohostinského pokoje," důležitě
pokynul Patrickovi, "zdá se, že hnízdo je těsně nad oknem v pohostinské koupelně."

"Musí to být?"zbledl Patrick a Greenleaf si domyslel proč.

"Potřebuji více světla, nemyslíte?" Edward byl ve svém živlu. "A někoho,
kdo mi tohle podrží", pokusil se vnutit otrávený koláček do ruky svého
hostitele.

"Lezu nahoru," prohlásil netečně Patrick.

Edward začínal mít vztek. Nebyl tu snad on tím jediným odborníkem, který se uvolil
dobrovolně zlikvidovat vosí hnízdo?

Ó, nebesa, nezačínajte se hádat! Tohle měla být oslava mých narozenin!"

Edward nakonec uraženecky vešel do domu držíc v ruce svůj otrávený koláček.
Marvell přidržoval zespodu žebřík a když se v koupelně rozsvítilo okno, Patrick se
k němu začal spouštět. Všichni stáli na trávníku a upřeně pozorovali Patricka,
ozářeného pruhem světla, jak slézá podél okapové roury. Jeho křídově bílá tvář
vyjadřovala hluboké napětí. Lehce humorným tónem, prvním a posledním, který ten
večer projevil, zvolal:"Zvítězil jsem. Očividně ale nikdo není doma."

"Nepochybně všechny hodují na plných stolech," odpověděl mu Edward. Potěšen
smíchem, který zaslechl mezi diváky na trávníku, olízl si rty a pokračoval v představení.
Posunul koláč Patrickovi. "Výborně, nic lepšího jsme si nemohli přát."

Greenleaf, který mezitím zjistil, že vedle něj stojí Oliver Gage, se k němu obrátil
s úmyslem pronést pár vtipných poznámek. Ale cosi jej zarazilo. Muž vedle něj
jakoby hypnotizoval postavu na žebříku a jeho úzké rty se škodolibě svíraly soustředěným
napětím. Greenleaf si všimnul, jak bezděky svírá a otvírá zápěstí.

"Podívejte! Něco se děje!" Nancy sevřela Greenleafovu paži a tlumeně vykřikla,
upírajíc svůj zrak ke střeše.

Patrick se prudce pohnul a obrátil se při tom zády od žebříku. Cosi vykřikl. Potom
sebou trhnul, pokrčil lokty a zakryl si tvář volnou rukou.

"Poštípaly ho," zaslechl Greenleaf příkré Gageovo konstatování, "a
daly si záležet." Nepohnul se z místa, ale Greenleaf rychle následoval ostatní,
kteří se shromáždili pod žebříkem.Kolem Patricka kroužily tři vosy a očividně
se snažily proniknout k Patrickovým zavřeným očím. Na chvíli se vynořila
Patrickova zoufale se bránící hlava a bezradné mávaní paží. Edward zmizel a rozsvítilo
se světlo. V něm se Patrick stal jenom jakýmsi obrysem v tyrkisové modři nebe a
Greenleafovi připadal jako loutka ze zmačkaného černého papíru, která křečovitě
mává pažemi jakoby se snažila uvést do pohybu svá neviditelná křídla.

"Slez dolů!" Zakřičel ze všech sil Marvell.

"Můj Bože!" Patrick podivně zasténal a začal se hroutit po příčkách žebříku,
který se celý nebezpečně zakymácel.

Někdo vyděšeně vykřikl: "Vždyň padá dolů!" Ale Patrick pomalu začal slézat
dolů, opatrně, přidržuje se křečovitě každé příčky až skončil v Marvellově
náručí.

"Jste v pořádku?" Jednohlasně se zeptali Marvell a Greenleaf odhánějíc
vosu, která stále kroužila kolem Patrickovy hlavy.

"Už jsou pryč. Jsi v pořádku?"

Patrick neřekl ani slovo, jenom se celý chvěl a rukou si zakrýval tvář. Kdesi blízko
za ním Greenleaf slyšel štěněčí pofňukávání patřící Fredě Carnabyové,ale
jinak bylo hrobové ticho. Ve světle duhy tam všichni mlčky stáli jako diváci po právě
skončeném býčím zápase, v němž utrpěl neoblíbený matador. Jejich nevraživost
by se dala krájet a rozhostilo se naprosté ticho, v němž se ozývalo jenom neustávající
bzučení vos.

"Pojďme." Greenleaf uslyšl svůj vlastní hlas, který protrhl to ponuré
ticho jako zařinčení zvonku. "Doprovodíme vás domů." Ale Patrick se mu
vytrhl a bleskově zmizel v jídelně.




Shromáždili se kolem něj v hale. Všichni kromě Marvella, který odešel do kuchyně,
aby uvařil kávu.Patrick se schoulil do křesla zatímco před obličejem si stále přidržoval
kapesník. Byl poštípaný na několika místech, pod levým okem, na levém zápěstí a
předloktí a na pravé paži, v místě, které Greenleaf nazýval loketní jamkou (cubital
fossa)

"Mohlo to dopadnout podstatně hůř", konstatoval mrzutě Edward.

Patrickovy oči začínaly otékat a úžit se. Zamračil se na Edwarda a hrubě opáčil:"Zmizte!"

"Prosím, nehádejte se". Nikdo nezaregistroval, jak se Freda usadila na stoličce
u Patrickových kolen a dokonce ho držela za ruku. "Nedělejte to horší než to
je."

"To je pravda", přidala se Tamsin. "Příliš mnoho povyku pro nic! Buďte
tak laskavi a omluvte mne. Myslím, že manželovi pomůže, když se nadýchá trochu čerstvého
vzduchu."

Podruhé toho večera se Denholm Smith-King podíval na hodinky a vzápětí na svou ženu.
"Myslím, že půjdeme s vámi. Už nás tady nebudete potřebovat.

Marvell právě přinesl kávu, ale Tamsin je nezdržovala. Netrpělivě nastavila svou tvář
Joan k polibku.

"Dáte si kávu, Nancy, Olivere? Kolem Carnabyových prošla jako kolem kusu nábytku.
Oliver, který seděl na rohu opěradla blízkého křesla, chladně odmítl.

"Bude lepší, když půjdeme také," Nancy se beznadějně rozhlédla po
rozzlobených tvářích."Nemáte doma octan? Je na vosí bodnutí nejlepší. Vzpomínám
si, když mojí sestře.........."

"Jdeme Nancy," řekl ostře Oliver. Uchopil ji za paži a neotesaně ji táhl
ven. Vypadalo to, že se ani nemíní rozloučit, ale zastavil se u dveří a chytl za
ruku Tamsin. Jejich oči se setkaly, Tamsininy ostražité, jeho, a Greenleaf věděl proč,
plné neskrývaného zklamání. Nancy ji políbila na tvář a polibkem, který nevyjadřoval
víc než běžnou linchesterskou zdvořilost, ji následoval Oliver.

Když spolu s Gavestonovými odjeli a po nich i Williseovi a Millerovi opustili hlavní bránu,
Greenleaf se vrátil k Patrickovi.Prohlédl mu poraněné oko a zeptal se ho, jak se cítí.

"Všivácky."

Greenleaf mu podal šálek kávy.

"Měla bych raději poslat pro doktora Howarda, Maxi?" Tamsin nepůsobila už vůbec
znepokojeně, vzrušeně či snad zoufale.Spíš vypadala unaveně.

"Nemyslím, že by to mělo smysl." Téměř s jistoutou věděl, že Howard
nenmá tento víkend službu. Přijel by někdo jiný a kdoví, možná by byl na řadě
právě on. "Nic moc s tíme nenaděláme. Snad bych mohl zkusit anti-histamin.
Zajedu domů a něco najdu."

Bernice a Marvell jeli s ním, ale vrátil se sám. Carnabyovi stále setrvávali. Když
prošel hlavními dveřmi, které mu Tamsin nechala otevřené a procházel halou neslyšel
ani hlásku. Všichni jenom mlčky vyčkávali, každý z nich si pečlivě střežil svůj
vlastní svět. Freda se odsunula z Patrickovy těsné blízkosti a usrkávala kávu,
kterou si uvařila.

Jako kdyby jí příchod doktora dodal kuráž,Tamsin se příkře zeptala:"Vy nepůjdete?"
mluvila k Edwardovi, ale dívala se na Fredu. "Samozřejmě, až dopijete svou kávu."

"Rozhodně tu nemíním být "de trop.", pokusil se o duchaplnost Edward a
začervenal se, ale jeho těžce získaná francouzština působila v té chvíli spíš
jako projev vzdoru. Freda stálé zabedněně otálela. Ale pak ji Patrick odstrčil.
Prudce a sadisticky až jí na paži zůstal červený otisk jeho prstů.

"Běžte pěkně domů, buď hodná holčička," řekl vladatelsky. Freda při
jeho pohledu celá zrůžověla a cudně si přetáhla sukni přes kolena.

"Nevšimli jste si, že je noc?, Patricka už opouštěla veškerá zdvořilost.
Odstrčil Edwarda, který se snažil opatrně protestovat. "Pojď, Fredo," prohlásil
hrdě. "Nebudeme se vnucovat." U východu potkal Greenleafa :"Jdete dovnitř?"
doktor jenom souhlasně sklopil hlavu.


 

Komentáře

Komentářů celkem: 0

Další články z rubriky

Konec léta se blíží, rozlučte se s prázdninami hudbou

Konec léta se blíží, rozlučte se s prázdninami hudbou

10. 8. | Jeden z posledních festivalu, který nám letošní sezóna dopřeje, je zavedený Rock for Churchill. Ten…

Beverly Hills 90210: Jak dnes vypadá Brenda, Brandon a jejich parta?

Beverly Hills 90210: Jak dnes vypadá Brenda, Brandon a jejich parta?

1. 8. | V 90. letech usedaly před televizní obrazovky miliony lidí po celém světě, aby se dozvěděly, jak…

Jsme superlidi, vzkazují v emotivním videu paralympionici

Jsme superlidi, vzkazují v emotivním videu paralympionici

20. 7. | Velmi dojemné video v posledních dnech ovládá sociální sítě. Trailer k letošním paralympijským hrám…

8 tipů pro knihomoly: Knihy k moři i na chalupu

8 tipů pro knihomoly: Knihy k moři i na chalupu

18. 7. | Ať už jedete do exotických krajin nebo jen na českou chalupu, dobrá kniha je základní výbavou všech…