Lásky paní Katty

| Autor: redakce | Rubrika: Kultura

Divadelní společnost Jana Hrušínského uvádí Jiřinu Bohdalovou ve hře irského dramatika Briana Friela Lásky paní Katty.

O hře Lásky paní Katty (1966)

Nové nastudování skvělé irské hry, v níž nechybí humor, životní nadhled i dojetí.

autor: Brian Friel
režie: Vladimír Strnisko
překlad: Věra Šedá a Jiří Josek
kostýmy: Jarmila Konečná
hudební spolupráce: Dalibor Gondík
v titulní roli: Jiřina Bohdalová
dále hrají: Simona Stašová / Dana Syslová, Jaroslav Satoranský / Petr Štěpánek, Oldřich Vlach / Rudolf Jelínek, Jaroslav Kepka, Věra Kubánková, Andrea Elsnerová / Tereza Němcová

Tragikomická hra Lásky paní Katty (The Loves of Cass McGuire, 1966) irského dramatika Briana Friela přechází z repertoáru Divadla na Vinohradech, kde byla uváděna velmi krátce (od února 2004). Divadlo Na Jezerce hru nabízí ve hvězdném obsazení. Jde mimochodem o první jevištní setkání Jiřiny Bohdalové a Simony Stašové. K původnímu obsazení přibylo pět dalších, alternujících herců, byla provedena nová úprava textu, použita nová hudba a hraje se v nové dekoraci.
„Těší mě, že si paní Bohdalová zvolila Divadlo Na Jezerce. Je to skvělá herečka, která dokáže v divácích vyvolat nejen vlny smíchu, ale i slzy dojetí, což právě v této hře může bohatě využít. Považoval bych za hřích, kdyby nemohla stát opět na jevišti,“ říká Jan Hrušínský. „Jsem šťastná, že jsem se tu hru neučila zbytečně. Paní Katty byla pro mě jedna z nejtěžších rolí vůbec. Postava Katty se pohybuje v poloze, kterou mám ráda - balancuje mezi smíchem a slzami,“ dodává Jiřina Bohdalová.

Příběh Kattyina života se odvíjí jako diskuse s diváky. Katty bez sentimentu vzpomíná na svůj život, návrat do rodiny mladšího bratra i pobyt v domově pro seniory. Přes všechna strádání i prohry zůstává duch Katty silný a nezlomený a v podání Jiřiny Bohdalové získává nádherný, lidský rozměr.

Frielův text nemá tak drsný jazyk jako většina irské dramatiky, která u nás v posledních letech získává stále větší oblibu. Je spíše jevištní básní, které nechybí jak tóny teskné, tak i humorné. A proč jsou nám irské hry tak blízké? Podle režiséra Strniska je to proto, že sahají k našim praprakořenům, které jsme zde zapustili ještě dávno předtím, než jsme se stali Slovany.

Lásky paní Katty slovy režiséra Vladimíra Strniska
„Katty je hra o návratu do minulosti, k mládí, blízkým lidem, k místům svých vzpomínek. Hledání ztraceného času je pro nás na konci života nutkavou potřebou vědět, jak to doopravdy bylo a jak je to doopravdy teď. Je tedy i hledáním pravd. Tato hra je nabitá humorem a poezií, ale i krutostí. A její podivné bizarní příběhy jsou plné laskavosti a moudrosti. Kdo více může naplnit tak bohatý poetický text jako Jiřina Bohdalová?“


Brian Friel
Brian Friel (narozen 9. ledna roku 1929 v severoirském Omaghu), autor povídek a divadelní režisér a autor, patří bezpochyby k největším irským dramatikům generace 60. let. Ačkoli původně studoval na kněze, přesedlal na kantorství, u něhož setrval deset let. Od učení nebylo daleko k autorskému psaní – brzy začal tvořit vlastní povídky (např. pro The New Yorker) a rozhlasové hry, spisovatelem na plný úvazek se pak nadobro stal v roce 1960. Brzy odcestoval do Ameriky, kde také napsal svou první úspěšnou hru, Filadelfie, tady mě máš! (Philadelphia Here I Come, 1964). Hra, která staví na doslovném rozdvojení ústřední postavy na „veřejnou“ a „soukromou“, slavila veliký úspěch a autor se zakrátko stal stálicí irského divadla.
Frielovy hry jsou hlubinnými sondami do společenských a kulturních problémů moderního Irska, zejména emigrace, náboženské nesnášenlivosti a poangličťování místních jmen v 19. století. Zaměřuje se na okolnosti zrodu politických rozporů a snaží se revidovat zakořeněné představy o irské historii. V tomto duchu se v roce 1980 zrodila i divadelní společnost Field Day Theater, kterou Friel založil společně s hercem Stephenem Reou, literárním kritikem a spisovatelem Seamusem Deanem a básníky Seamusem Heaneyem a Tomem Paulinem. První uvedenou hrou se staly Frielovy Proměny (Translations, 1980) vyprávějící o jazykové „kolonizaci“ země.
Na fenomenální úspěch Proměn navázal Friel řadou dalších výjimečných dramat, která kromě nacionálních otázek řeší i témata rodinného života, jež snoubí se surreálnem a naturalismem: např. Léčitel (Faith Healer), Aristokraté (Aristocrats) či později zfilmovaná hra Tanec na konci léta (Dancing at Lughnasa). Ta je dosud jeho neúspěšnější hrou: byla s velikým ohlasem uváděna na Broadwayi a vyhrála tři prestižní ceny Tony, včetně té za nejlepší hru.
Brian Friel je kromě divadelních her i autorem překladů díla Čechova a Turgeněva.


Vladimír Strnisko
Slovenský režisér a dramaturg Vladimír Strnisko patří k předním osobnostem soudobého slovenského divadla. Je absolventem VŠMU (obor dramaturgie). Zpočátku pracoval jako dramaturg ve slovenské televizi. Byl zakladatelem Divadla na korze (1968) a po jeho zrušení (1971 – první zrušené divadlo v době normalizace) působil jako dramaturg a poté režisér Nové scény. Zde působil až do roku 1987. Spolupracoval zde především se „svými herci“, s nimiž ho vázalo pouto generační i názorové (např. Martin Huba, Marián Labuda, Magda Vášáryová, Stanislav Dančiak, Milan Lasica, Július Satinský). Od roku 1988 je režisérem Slovenského národního divadla.
Od prvních režií projevoval náročný postoj ke slovu, obrazu a hercům. Východiskem mu je precizní dramaturgicko-režijní přístup. Většinou si dramatický text přizpůsobuje (často již v překladu) potřebám své režijní koncepce. Výsledný tvar inscenace je vždy dynamický, herecké kreace jsou výsledkem jemné analytické práce.
V letech 1993-1999 byl ředitelem pražského Činoherního klubu, během své kariéry se zúčastnil i mnoha festivalů v zahraničí, režíroval v Maďarsku, Polsku, Jugoslávii i v Americe. V Los Angeles dostal za režii Svatby Bertolda Brechta cenu za režii a nejlepší inscenaci.
Z mnoha Strniskových inscenací můžeme vzpomenout - Samuel Beckett: Čekání na Godota, Georg Büchner: Vojcek, Goethe: Clavijo, Molière: Lakomec nebo Sartre: S vyloučením veřejnosti. V současnosti se hrají v Praze hraje Williamsův Skleněný zvěřinec s Věrou Galatíkovou v hlavní roli a černá komedie Edwarda Albeeho Koza aneb Kdo je Sylvie, kde hrají Oldřich Kaiser, Dáša Bláhová a Jiří Lábus.


Jiřina Bohdalová
Jiřina Bohdalová se bezesporu řadí k největším a nejoblíbenějším českým herečkám. Ihned po absolutoriu dostala angažmá v divadle ABC od Jana Wericha a s ním také v roce 1962 přešla do Městských divadel pražských. Pět let nato pak zakotvila v Divadle na Vinohradech, kde působila až do roku 2004. Je známá hlavně jako představitelka celé škály komických až tragikomických postav. Velkých úspěchů dosáhla jako Josefa v Achardově Idiotce, Líza v Pygmalionu, Krivcovová v Gorkého Měšťácích, Frosina v Lakomci, Dorina v Tartuffovi, Dášenka v Leonově Zlatém kočáře, Dolly v Dohazovačce, Erži Orbánová v Kočičí hře a Klára v Hubačově Domě na nebesích. V současné době hraje pouze v Divadle Na Jezerce.
Do povědomí širokého okruhu lidí se ovšem divadelní herci dostávají hlavně prostřednictvím filmového média. Netřeba zdůrazňovat, že ani „Jiřinka“ není výjimkou. Kdo by neznal a nemiloval její komediální i veskrze dramatické výkony ve snímcích, které patří do zlatého fondu české kinematografie? Z více jak sedmi desítek snímků jmenuje alespoň filmy Hvězda zvaná pelyněk, Bílá paní, Dáma na kolejích, Ucho, Čtyři vraždy stačí, drahoušku, Pěnička a Paraplíčko, Ženy v ofsajdu, Jedna kočka za druhou, Nesmrtelná teta nebo Fany.


Simona Stašová
Už coby studentka dvou divadelních škol – konzervatoře a DAMU – přišla v roce 1976 hrát do Českých Budějovic. Po ročním angažmá v Jihočeském divadle zakotvila na 14 let v tehdejším Divadle E. F. Buriana, kde ji čekala řada rolí komediálních i dramatických. Pozornost si získala např. její Agáta v Ženitbě nebo Varja ve Višňovém sadu.
Po příchodu do Městských divadel pražských v roce 1991 spolupracovala nejprve s Divadlem K a současně hostovala v Divadle za branou II, v Činoherním klubu i v soukromých divadelních produkcích. Za výkon ve hře Třikrát život se dostala do širší nominace na Cenu Thálie. Ačkoli ji stále častěji vyhledávají filmoví i televizní režiséři, zůstává věrná jak divadelnímu herectví, tak Divadlu ABC, v jehož hereckém souboru je doma nepřetržitě od sezóny 1993-1994. V Divadle ABC hraje např. v inscenacích Ideální manžel, Sestup Orfeův, Taxi na věčnost nebo již umíněný Třikrát život.


Dana Syslová
V roce 1966 absolvovala DAMU, kdy už byla rok členkou Městských divadel pražských. Působila zde třicet let. Od počátku hrála charakterní role – Anouilhova Eurydika, Markéta v Urfaustovi, studentka Sůva v Sekyře na studánky, Alexandra v Hellmannové Lištičkách, Inken ve hře Před západem slunce, Terezka v Obrácení Ferdyše Pištory. Jako Jelena hostovala v Leonově Vlku v Činoherním klubu. V současné době hostuje v různých pražských divadlech – Divadelní společnost Háta (Bosé nohy v parku), Divadlo Ungelt (Sylvie), Studio dva (Kočičí hra) ad. V Divadle Na Jezerce ji můžete nyní vidět také jako skvělou hraběnku Ilonu Czibor v komedii Kaviár nebo čočka.


Jaroslav Satoranský
Vystudoval katedru herectví u Vítězslava Vejražky a Libuše Havelkové na DAMU (1961). Působil v Divadle Jaroslava Průchy v Kladně (1963-1966). Brzy se zde vyhranil v hrdinský milovnický typ, ale nezapřel ani sklon k herectví komediálnímu. Od roku 1966 je členem Divadla na Vinohradech. Hrál zde např. Seana v Hubačově-Clavellově Králi krysovi, mladého Goluba v Caru Fjodorovi, Horatia v Hamletovi, poštmistra v Revizorovi, Valentina ve Vančurově Josefíně, Claudia v Mnoho povyku pro nic, Ferchada v Legendě o lásce. Tuzenbacha ve Třech sestrách, pana Vodičku ve Veselých paničkách windsorských. Známá je také jeho pedagogická činnost na DAMU (1982-1990), od roku 1990 učí na pražské konzervatoři.


Petr Štěpánek
Absolvoval DAMU roku 1970. Již od roku 1969 začal hostovat v Národním divadle v Praze, kde hned po absolutoriu dostal angažmá. Působil zde až do roku 1993. Hrál stěžejní role v české a světové klasice i v soudobých hrách, každý rok dvě až tři premiéry. Hrál milovníky, komické typy i charakterní role. Z divadelních rolí: Kristián (Cyrano z Bergeraku), Vilík Roškot (Měsíc nad řekou), Antonín (Paličova dcera), Evarista (Vějíř), Hakon Hakonsson (Nápadníci trůnu), Petr (Matka), Mlynář (Lucerna), Jaša (Višňový sad), Albert Gregor (Věc Makropulos).
Až v Hudebním divadle Karlín, kde je angažován od roku 2002, začal vystupovat v méně dramatických rolích: tou první byl manažér Bártík v českém muzikálu Superhvězda Mařenka (1996), dále strážmistr Halík v muzikálu českých autorů Anděl s ďáblem v těle (1998), učitel Kulíšek v revivalu českého muzikálu Zvonokosy (2001).
V broadwayských klasických muzikálech nastudoval role Mavrodani (Řek Zorba - 1999), Squash Bernstein (Viktor–Viktorie - 2000), kapitán Georg von Trapp a spolu s Michaelou Dolinovou hlavní dvojici v muzikálu Za zvuků hudby (2002).


Rudolf Jelínek
V roce 1957 absolvoval DAMU. První angažmá získal v Beskydském divadle v Novém Jičíně, následovalo Divadlo F. X. Šaldy v Liberci, 1963-66 Divadlo S. K. Neumanna v Praze, 1966-72 Krejčovo Divadlo Za branou a od roku 1972 Divadlo na Vinohradech. Tady ještě v sezóně 2001 hrál i v osmnácti představeních za měsíc. V současné době hraje v příbramském divadle.
Kterých svých rolí si nejvíce cení? Například ve Třech mušketýrech v Liberci hrál dokonce devatenáct rolí, svěřili mu zde i roli Caliguly. Pak přišly další velké role: Leslie v Behanově Rukojmím, Josef v Kafkově Zámku - to bylo v Divadle S. K. Neumanna. Pak tu byl Solenyj v Čechovových Třech sestrách, Strick v Provaze o jednom konci - u Krejči v Divadle Za branou.. Ve Vinohradském divadle například role Bena v Simonově Vstupte, Davena v Hubačově hře Král Krysa, Vojtěcha v Šamberkově Jedenáctém přikázání, Fila v Nashově Obchodníku s deštěm a v poslední době i biskupa Zerborna v Cestě Karla IV. do Francie a zpět...
Hrál také ve Strniskově inscenaci Zkrocení zlé ženy na Letních shakespearovských slavnostech na Pražském hradě.


Oldřich Vlach
Vystudoval DAMU, 26 let byl členem Divadla Na zábradlí, poté přijal nabídku Divadla na Vinohradech. V roce 1978 získal ocenění Literárního fondu za hlavní roli v Hamletovi. Z divadelních představení: spolupráce s Janem Grossmanem (Král Ubu, Proces), Evaldem Schormem Hamlet, Macbeth (v obou titulní role), Bratři Karamazovi. Z poslední doby připomeňme: Abbé (Dáma od Maxima), Špunt, pivovarník (Talisman), Jo, Pan Lord, Nemocniční zřízenec, Lou (Howard Katz), Inspektor Malcolm (Co v detektivce nebylo), Max (Krejčovský salon), Duncan (Mackbeth), Otec (Popis jednoho zápasu).


Jaroslav Kepka
Vystudoval katedru herectví na DAMU u profesora Miloše Nedbala (1954-1958). Začínal v Plzni v Divadle J. K. Tyla (do roku 1960), poté nastoupil do Divadla na Vinohradech. Nejvýznamnější divadelní role: Toni - August junior - Josef Kán - Ljutov - Bobčinský - šašek Feste - Trepifajksl - klaun Schmittolini ad. V novém muzikálu Cats hraje starého divadelního kocoura Múze.


Věra Kubánková
Absolvovala konzervatoř, 1948-50 členka divadla v Jihlavě, 1950-52 divadlo v Gottwaldově, 1952 Realistické divadlo v Praze, 1967-72 Divadlo za branou. Hrála různorodý repertoár: emotivnost psychologické kresby, technická zralost i přirozenost projevu jí umožnily hrát složitější postavy, v nichž našla postupně těžiště své tvorby.
Z rolí: Julie (Romeo a Julie 1954), Alma (T.Williams: Léto a dým 1965), Madame Glanzová (Nestroy: Provaz o jednom konci 1967), Olga (Čechov: Tři sestry 1972), Stařena (Voltaire: Candide 1989). V současné době hraje např. v inscenaci Divadla Radka Brzobohatého Nejstarší řemeslo a v Divadle na prádle v režii H. Glancové v Shpil zhe mir a lidele in yidish (Klezmerská hudba a jidiš poezie).


Tereza Němcová
Vystudovala konzervatoř, hudebně-dramatický obor. Už během studií začala hostovat v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích v představení Malováno na skle. Hostovala také ve Švandově divadle (Studna světců). V Divadle Na Jezerce hraje také v představení Kaviár nebo čočka. Vede dramatický kroužek na základní škole v Radotíně.


Andrea Elsnerová
Po konzervatoři dostala nabídku z Mladé Boleslavi. Pokračovat na DAMU ji nelákalo, uvědomila si, že divadlo je lepší praxe než škola. V Boleslavi strávila tři roky. Poté dostala nabídku Divadla na Vinohradech, kde ji můžete vidět v inscenaci Měsíční běs, Mezi úterým a pátkem, Tango sólo, Brouk v hlavě, Krejčovský salon, Pokorný Felix.


Oficiální stránky divadla: www.hrusinsky.cz

Komentáře

Komentářů celkem: 2
laco lada 12. 12. 2006 | 19:04
spokojen ladislav cihi 12. 12. 2006 | 19:03

Další články z rubriky

Konec léta se blíží, rozlučte se s prázdninami hudbou

Konec léta se blíží, rozlučte se s prázdninami hudbou

10. 8. | Jeden z posledních festivalu, který nám letošní sezóna dopřeje, je zavedený Rock for Churchill. Ten…

Beverly Hills 90210: Jak dnes vypadá Brenda, Brandon a jejich parta?

Beverly Hills 90210: Jak dnes vypadá Brenda, Brandon a jejich parta?

1. 8. | V 90. letech usedaly před televizní obrazovky miliony lidí po celém světě, aby se dozvěděly, jak…

Jsme superlidi, vzkazují v emotivním videu paralympionici

Jsme superlidi, vzkazují v emotivním videu paralympionici

20. 7. | Velmi dojemné video v posledních dnech ovládá sociální sítě. Trailer k letošním paralympijským hrám…

8 tipů pro knihomoly: Knihy k moři i na chalupu

8 tipů pro knihomoly: Knihy k moři i na chalupu

18. 7. | Ať už jedete do exotických krajin nebo jen na českou chalupu, dobrá kniha je základní výbavou všech…