Pavel Liška, Tomáš Matonoha, Marek Daniel a Josef Polášek získali v hlavní soutěži 47. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary Zvláštní uznání poroty za společný herecký projev v novém filmu režiséra Marka Najbrta Polski film. V rámci slavnostního závěrečného ceremoniálu ve Velkém sálu hotelu Thermal v sobotu 7. 7. ocenění převzala trojice Liška, Matonoha, Polášek.
„Toto ocenění je pro nás příjemné v tom, že nebývá zvykem, aby byla udělena kolektivní herecká cena. Ale kdo nás zná a uvidí tento film, tak pochopí, že umělecká tvorba není solitérská, ale kolektivní, když lidi spolu táhnou za jeden provaz a každý si nekope jen na svém hřišti. Jinak je hezké, že ještě než jdeme do kin, už máme nějaké ocenění v kapse. A rovnou čtyři!“ reagoval Tomáš Matonoha.
„Máme radost, že film, který ještě neměl distribuční premiéru, už má cenu z áčkového festivalu. Potěšilo nás, že jde o cenu od mezinárodní poroty, ačkoliv by se mohlo zdát, že náš Polski film je jen pro Čechy, případně Poláky, ukázalo se, že je srozumitelný mezinárodnímu publiku. Jsem rád, že cenu dostali právě tihle čtyři herci, na kterých Polski film stojí, ze kterých vyrostl,“ dodal režisér a scenárista Marek Najbrt.
O filmu
„To, že hraju sám sebe, ještě neznamená, že to jsem já.“ Čtveřice dávných spolužáků, dnes známých českých herců (Pavel Liška, Tomáš Matonoha, Josef Polášek a Marek Daniel), se rozhodla splnit si sen a natočit film. Jejich ambiciózní kolega Jan Budař se ujal režie a z Polska dorazily peníze. Počáteční idyla však vzala rychle za své. Liškova špatná výslovnost, Danielův dvojník Havlát nebo Matonohovy finanční machinace proměnily natáčení v boj o holé přežití uprostřed beskydských kopců.
Filmem o přátelství a absurditě hereckého života, který je zároveň vtipnou úvahou o hranicích reality a fikce, představuje režisér Marek Najbrt unikátní žánr „reality film“. Už postřeh Pavla Lišky z natáčení („Nevěděl jsem, jestli hrát, že hraju, nebo hrát, že nehraju, nebo nehrát vůbec.“) dokládá, že podvratná hra, kterou se Najbrt vrací ke svým kvazidokumentárním tvůrčím začátkům, bude provokovat a vyvolá řadu otázek.