Možná ho najdeš na ulici

| Autor: redakce | Rubrika: Kultura

Pozval ji na výlet. Dokonce výlet s přenocováním. Tedy takhle lehce to nešlo, nejdřív se Liz ptal, jak dobře zná Krumlov, a když odpověděla, že jenom trochu, řekl, že se to tam hodně změnilo, tedy k lepšímu, a že architektura je půvabná a zámecká zahrada ještě líbeznější a muzeum… že by prostě stálo za to udělat si tam výlet. Přikývla, ale ještě si to prý rozmyslí. Matěj naléhal, že je třeba zamluvit hotel.

Jejich vztah byl vyrovnaný. Na první pohled se k sobě hodili, ona světlá a drobná, on poněkud vyšší a s vlasy tmavými v těch místech, kde ještě nezačaly ustupovat. Ona rozvedená, on vdovec. Ale už rok nedosáhli ničeho víc, než že spolu chodili jednou za měsíc do divadla, to platili každý zvlášť, jednou za měsíc do kina a za to ho jednou za měsíc zvala k sobě na večeři. Pravidelně také navštěvovali výstavy a chodili na procházky. Občas zašli na skleničku. Nebo dvě.
Tušila, že si Matěj vytkl návštěvu Krumlova jako rozhodující bod. Teď, anebo nikdy. Problém byl v tom, že sama nevěděla, jestli chce nezávaznost jejich vztahu překročit. Byla rozvedená pět let a odvykla si spát s mužem. Nechybělo jí to. Možná že by se jí to zalíbilo, ale co když ne? Nechtěla přijít o ta divadla, biografy, procházky, sezení v hospůdkách. Ale věděla, že nesmí být zbabělá.
Jeli do Českého Krumlova.

Byl to pohádkový výlet, dokonce i počasí dělalo, co mohlo. V zahradě ťukl žalud Liz do hlavy, zrovna když se jí ptal Matěj, co bude dál. Ťukl ji pořádně, téměř to bolelo. Pomohlo jí to vyhnout se odpovědi a utíkali a smáli se. Nespěchal na ni. Večeři měli zamluvenou v útulné hospůdce Pod věží, kde se zdálo, že už není nač se ptát. Candát byl vynikající. Vyšli do hvězdnaté noci, bylo lehce chladno, a Matěj se těšil, až se dostanou do hotelu. V tu chvíli se k nim přidružil nový společník.

„Podívej, to je wheaten teriér,“ podivila se Liz.
Matěj o wheaten teriérovi v životě neslyšel. Ten béžový pejsek, co se kolem nich motal, mu připadal jako přívětivý český voříšek.

„Je nádherný,“ jásala Liz. Pohladila ho a pejsek její dvoření přívětivě snášel.
Pokračovali v cestě a wheaten teriér se šmrdolil za nimi.
„Neměl by tu být takhle pozdě sám. Je to strašně vzácný pes. Kde má pána?“
Matěj se rozhodl spolknout své domněnky o voříškovi. Bylo mu to jedno. Chtěl už být v hotelu. V jejím pokoji? Nebo ve svém?
Došli k hotelu a voříšek alias wheaten teriér se k nim otočil se značným očekáváním.
„Tak přece běž domů, kdo máš boudičku?“ zaháněla ho Liz trochu rozpačitě.
„Prosím tě, je to nějaký místní tulák, který si dělá, co chce. Nemusíš se o něj bát,“ zmohl se Matěj na ráznou reakci a zavřel prosklené dveře.
Pes si sedl, v tu chvíli vypadal trochu jak marcipánová figurka, ale rozhodně ne veselá marcipánová figurka, a seděl.
„Přece ho tam nemůžem nechat.“
„Není zrovna mráz.“
„Ale je to vzácný pes. Můžou ho ukrást.“
„Jak se to na něm pozná, že je vzácný? Mně se zdá docela milý, ale zrovna cenný mi nepřipadá.“
„Protože tomu nerozumíš. Ale ti, co jdou po psech, ti to poznají!“
A mazali zpátky k restauraci, kde večeřeli.
Tam už je jen pár hostů a nikdo psa nepostrádá. Také personál neví, že by patřil někomu z okolí. Putují zas do hotelu a wheaten teriér vesele za nimi. Z jednoho přízemního okna se vykláněl osamělý kuřák. Liz pozdravila a poptala se po osudech wheaten teriéra.
„Neříkej wheaten teriér, každý v něm vidí vořecha,“ zašeptal Matěj.
Kuřák okolí znal, sám měl kokršpaněla a v okolí prý byl jen jezevčík, ohař, buldoček a dva labradoři.
„Úplnější zprávu jsi nemohla dostat.“
„Nebude zdejší. Někomu se zaběhl.“
„Tak co s ním? Dáme ho na policii?“
Kdyby řekl k rasovi, nemohl se setkat s horším pohledem.
„Myslel jsem, že policie by případnému majiteli mohla psa předat...,“ blekotal.
„Vezmeme ho do hotelu. A ráno se uvidí.“
Matějovy naděje silně poklesly. Měli sice pokoje dva, takže pes mohl být v jednom a oni v druhém, ale už ho slyšel jak škrábe a ňafe a dožaduje se pozornosti. A i kdyby ne… Nevyhovět Liz ovšem také nemohl.
„Policii zavoláme, že o psu víme. Pro jistotu.“

------------------------------------------
Ukázka z nejnovější kniha Ivy Hercíkové!
Možná ho najdeš na ulici
Před půldruhým rokem prodělala autorka mozkovou příhodu a nemohla komunikovat s okolím. Podařilo se jí však nejen vrátit do normálního života, nýbrž i k tvůrčí práci. Poněkud to ovšem změnilo její pohled na svět a jeho hodnoty. Výsledkem je kniha povídek, kterou držíte v ruce a která vás povede od New Yorku a Floridy přes Prahu až po malou vesničku v Brdech. Laskavě a s lehkou ironií zachycuje křehkost lidských vztahů, roli zvířat v životě člověka i každodenní problémy, s nimiž se potýká každý z nás.
Váz., 180 stran, 189 Kč
Vychází 6. 6. 2006


Iva Hercíková je autorkou dvaadvaceti románů a novel, několika scénářů a televizních a rozhlasových her. Její prvotinu Pět holek na krku, přeloženou do řady jazyků, úspěšně převedl na filmové plátno režisér Evald Schorm. Zfilmovány byly i další romány a povídky. Mnohé tituly se staly bestsellery, především Hester aneb O čem ženy sní či Pavouk, který kulhal, Vášeň, Touha, Klára, holub růžový, Lékař duší a zvířat a jiné.

V roce 1986 z politických důvodů emigrovala s manželem do Spojených států, kde nejprve žili na Floridě a potom deset let na Manhattanu v New Yorku. Iva Hercíková dál psala česky a také se nikdy nevzdala českého občanství. Po roce 89 žila vždy několik měsíců v Praze, ale kvůli manželově povolání se do České republiky vrátila definitivně až v roce 2000. Nyní žije střídavě v Praze a v Harrachově.

Komentáře

Komentářů celkem: 0

Další články z rubriky

Konec léta se blíží, rozlučte se s prázdninami hudbou

Konec léta se blíží, rozlučte se s prázdninami hudbou

10. 8. | Jeden z posledních festivalu, který nám letošní sezóna dopřeje, je zavedený Rock for Churchill. Ten…

Beverly Hills 90210: Jak dnes vypadá Brenda, Brandon a jejich parta?

Beverly Hills 90210: Jak dnes vypadá Brenda, Brandon a jejich parta?

1. 8. | V 90. letech usedaly před televizní obrazovky miliony lidí po celém světě, aby se dozvěděly, jak…

Jsme superlidi, vzkazují v emotivním videu paralympionici

Jsme superlidi, vzkazují v emotivním videu paralympionici

20. 7. | Velmi dojemné video v posledních dnech ovládá sociální sítě. Trailer k letošním paralympijským hrám…

8 tipů pro knihomoly: Knihy k moři i na chalupu

8 tipů pro knihomoly: Knihy k moři i na chalupu

18. 7. | Ať už jedete do exotických krajin nebo jen na českou chalupu, dobrá kniha je základní výbavou všech…