Olga Menzelová doporučila Nadačnímu fondu Trebbia na evropskou cenu “Trebbia 2013” za přínos k dialogu národních kultur Sira Nicholase George Wintona, který prostřednictvím své dcery Barbary Winton cenu převzal.
“Můj otec má z ocenění velkou radost a mrzí ho, že vzhledem k jeho nedávnému úrazu, si jej nemohl převzít osobně, “ řekla Barbara Winton, která převzala cenu z rukou předsedkyně Poslanecké sněmovny PČR Miroslavy Němcové.
Právě paní Němcová v nedávné době odeslala k rukám předsedy Nobelova výboru nominaci sira Nicholase Wintona na Nobelovu cenu za mír. Tento návrh vzešel od předsedkyně PS ČR již potřetí.
„Důvodem této opakované žádosti není pouze mé osobní přesvědčení, ale především vytrvalá iniciativa a neustále se zvyšující počet žádostí studentů z celé České republiky. Jejich aktivita svědčí o hlubokém zájmu mladé generace o hrdiny i oběti 2. světové války, o upřímném úsilí dát najevo, že si váží skutečných autentických hrdinů, nezapomínají na jejich činy a nechají se jimi inspirovat,“ uvádí v průvodním dopise.
Opírá se především o petici na podporu nominace Nicholase Wintona na Nobelovu cenu míru, kterou organizují studenti Gymnázia Open Gate z Říčan u Prahy. Aktuálně je pod touto peticí podepsáno již přes 176 tisíc lidí a jejich počet téměř raketově roste.
Paní Olga Menzelová , jenž se předávání letošních cen Trebbia osobně zúčastnila po boku svého muže, se osobně setkala s Barbarou Winton. Jejich pozdrav však nebyl pouze v rovině společenské, neboť právě Menzelová spoluorganizovala vlak "Winton Train", který byl vypraven v roce 2009 z pražského Wilsonova nádraží do Anglie.
Ve vlaku jely Wintonem zachráněné děti spolu s jejich rodinami. Na nádraží Liverpool Street Station v Londýně na ně čekal 100letý Sir Nicholas Winton. Akce byla rekonstrukcí činu, který v roce 1930 uskutečnil Nicholas Winton, kdy z tehdejšího Československa vypravil 8 vlaků, v nichž převezl do Anglie 699 převážně židovských dětí, a zachránil je tak před hitlerovým konečným řešením.
Nicholas Winton o svém činu nemluvil, veřejně známým se stal až koncem osmdesátých let poté, co jeho žena náhodou při úklidu půdy našla knihu se seznamem dětí. Ve spolupráci s historiky pak bylo zorganizováno setkání „Wintonových dětí“ v pořadu BBC That’s life, které bylo překvapením i pro samotného Nicholase Wintona.
Článek je zpracován podle tiskové zprávy.