Papoušek na smetaně Evy Brabcové

| Autor: redakce | Rubrika: Kultura

U příležitosti letošního knižního veletrhu představila svou další knížku, tentokrát humorně laděnou, spisovatelka Eva Brabcová. Svítivě žlutý přebal v sobě ukrývá množství situačního humoru.

Papoušek na smetaně Evy Brabcové




alt="Papusek na smetane" width="250" height="320" hspace="5" border="0"
align="left">
U příležitosti letošního knižního veletrhu představila svou další knížku,
tentokrát humorně laděnou, spisovatelka Eva Brabcová.

Svítivě žlutý přebal v sobě ukrývá množství situačního humoru, při jehož
četbě si nejedna žena nutně musí říct: "To je o mně. Ten pubertální škleben,
co trápí matičku Vilmu - no to je přece celá moje Jaruška, Kačenka, Romanka"

Ovdovělého, roztomilého a nepraktického Vilmina tatínka by bylo občas nejlepší
zavřít za masivní dveře a zamknout na tři zámky a hledá-li Vilma ochranitelskou
náruč u svého přítele, veterináře Vladimíra, bývá většinou druhá, neboň tam
dozajista dlí už nějaké to zvířátko.

Je to pohodové čtení, na léto a dovolenou jako dělané.

POZOR: Nečíst nikde, kde je zakázáno rušit klid a vodní ptactvo! Papoušek
patří k těm knížkám, u kterých se člověk nahlas nejen směje, ale přímo chechtá.



Knížku si můžete i objednat elektronickou cestou na adrese href="http://www.oftis.cz">www.oftis.cz, kde ji dostanete s příjemnou
15 ti procentní slevou. Inu - výhoda internetových obchodů



Anotace

Vilma, žena v "nejlepších letech" nemá sice manžela, nad nímž by přemýšlela,
kterak ho praštit po hlavě litinovou pánví, následně zastlat do peřiňáku
a odjet na dovolenou do exotických krajů, ale o povyražení v jejím životě
nouze není. Milý, avšak nepraktický tatínek, posedlý cestovatelskou vášní
se málem uvaří v termálním bazénu, z lesa se vrátí s košíkem muchomůrek,
protože jsou krásně barevné, nikoliv jen blbě hnědé, a roztomile se podivuje
nad svým žlučníkovým záchvatem poté, co se spolu s mládeží zúčastní v McDonaldu
soutěže v pojídání hamburgerů. Pubertální dcera Kamila jí 90% všech svých
činů usiluje o život, jorkšírská fenka Abi zapadne do kanálu v nejnevhodnější
chvíli a přítel, veterinář Vladimír, o sobě prohlašuje, že je nevychovanec,
hrubián a dobrý mrav je něco, co nezná.

Papoušek na smetaně je nejen zdatným útočníkem na bránice čtenářů, ale i
laskavým pohledem do zákoutí lidské i zvířecí dušičky.   



Ukázka z knihy Papoušek na smetaně

Uzdravila jsem se poměrně brzy. A tak cílem našeho slibovaného výletu, kterého
se zúčastnily i Kamila a Abi, byla chaloupka na Kokořínsku, kam Huberta odjížděla
navzdory vedrům, mrazům, lijákům a krupobitím každých čtrnáct dní na víkend.
Navařila jsem tatínkovi do zásoby a slíbila mu, že hned po návratu k němu
zajdeme na kus řeči.

A byla sobota dopoledne. Vladimírův vůz se s hlomozem, na který jsem si už
pomalu zvykala, dostavil před náš dům téměř přesně. Čili pouze s hodinovým
zpožděním. To je riziko  kamarádství s veterinářem. Když jsem ze zadních
sedadel odstranila holínky od hnoje a drátěnou klec připomínající zařízení
na přepravu menších medvědů napěchovala ke straně za  řidiče, vešla se do
auta i Kamila, byň nepřívětivě syčela, že trénovat na hadí ženu a ještě k
tomu takhle v noci je nad její síly.

Musela jsem sama sebe ocenit: "Ženy jsou přece jen statečnější než muži."

Vladimír se zasmál, řka, že co se oblečení týče určitě, a pohybem hlavy ukázal
na chodník, po němž kráčel módní kreace na téma Rybářská síň po vichřici.

Žlutému monstru cestou kromě nánosů hlíny od kol nic neupadlo a my se víceméně
v pohodě dostali na Hrad, jak Vladimír honosně nazýval Hubertinu chaloupku.
Vůz jsme ponechali u místního hostince a potom jsme se vydali "kousek" pěšky.
Pět kilometrů stoupání mezi skalami, v období kdy je všechno náležitě vlhké
a kluzké, je kulturní vložka pro zdatné alpinisty, nikoliv pro mne a Kamilu.
Abi,  s výhodou náhonu na všechny čtyři, výstup potěšil. Šli jsme tou cestou-necestou,
až jsme narazili na dřevěný plaňkový plot, za kterým nám už zdáli mávala
Huberta. Nedostatky zevnějšku, zelená kolena, listí za uchem a mech čouhající
z bot. jako by neviděla a opětovně se mi pokusila ukroutit ruku. Musím uznat,
že když jsem tu pohádkovou chaloupku uviděla, přestala jsem klít, a dokonce
bych byla ochotna těch pět kilometrů absolvovat ještě jednou. Les přede mnou,
les za mnou, chaloupka jako z perníku přilepená ke skále, vpravo kamenné
schody k sousední  chaloupce, vlevo propast a nad ní - houpačka. Vladimír
zaregistroval můj obdivně vyděšený pohled: "Toho si nevšímej, to je prak
pro nepohodlné návštěvy."

"Jak je tu jen krásně v létě, sakra, to byste teprve viděla, Vilmo," zaklela
Huberta po té, co uklouzla po slimákovi.

Chaloupka byla čisňoučká, vytopená, útulná a voňavá. Když se do té idylky
ozvalo hrčivé "Krrrávo!", skoro jsem se lekla. Abi se rozštěkala.

"Hele, ptáček," ukázala na záclonovou tyč Kamila. Skutečně. Seděl tam jakýsi
pták se zahnutým zobákem, z čehož jsem usoudila, že se nejedná o vránu. Když
zjistil, že příchozí upoutal, dal hlavičku na stranu a zatřepal křídly. "Čumíííšššš,
čumíííššš," zasyčel a načepýřil se.

"Je to takový opičák," láskyplně konstatovala Huberta a usadila nás ke stolu.
Že papoušek je kromě opicí ještě čunětem jsme zjistili poté, co přistál Kamile
v talíři na knedlíku, nedobrzdil a vyráchal se v omáčce celý.

"Jé, hele, papoušek na smetaně," rozchechtala se Kamila.

"Je to prostě debil, co se dá dělat," pravil Vladimír, popadl nezbedného
ptáka nedbaje jeho křiku a klování a proti jeho vůli ho vykoupal ve škopíku
mezi našpiněným nádobím. Potom ho vstrčil do klícky, čímž se dopustil nenapravitelného
hříchu a docílil tak toho, že pták zarytě mlčel po celé odpoledne a tvářil
se, že je vycpaný.

Všem se nám v pohádkové chaloupce líbilo. Huberta byla pro mou pubertální
dceru společnice nadmíru vítaná. Přistihla jsem je v družném rozhovoru, z
něhož jsem zaslechla, kterak Huberta vypráví Kamile o svém předsevzetí pohybovat
se ve svém životě pouze a výhradně ve společnosti džentlemanů. Kamila, do
té doby přesvědčená o tom že dospěláci jsou prohnaní až běda, učinila rychlostí
kulového blesku v Hubertině případě výjimku a s obdivem v očích na ni zírala.

"Kdyby tvoje matka věděla, co úsilí mne stojí, abych z toho klacka bez použití
středověkých mučících nástrojů vychovala mladou dámu, nevěřila by tomu. Ona
pronese dvě tři věty a světe div se, dítko zjihne a obratem pozmění názor,
že by se bez výjimky všichni nad třicet měli chovat v rezervaci," lkala jsem
nad tou křivdou.

Když se Abi rozhodla, že by také ráda na chvíli ven, provedla pro ni a Kamilu
Huberta instruktážní cvičení, kterak si počínat při pádu do propasti, a obě
dvě byly vypuštěny na zdravý kokořínský vzduch.. Na stole přede mnou se ocitla
malá sklenička voňavé slivovice. Po čtvrté skleničce se mi olysalá vycpaná
veverka zdála tou nejhezčí, kterou jsem kdy viděla. Huberta krom toho, že
byla výtečnou zábavnou společnicí, byla i neméně výbornou kuchařkou. Její
omelety plněné houbami si v ničem nezadaly s pečenou kačenkou, knedlíkem
a nedostižným jablečným závinem, neboli štrůdlem.

"Vladimíre, objednej stěhováky pian, aby mne snesli dolů k autu. Já jsem
se tak strašně přejedla, že nástroj od Petrofa je proti mně jak pírko. A
v tom mokrém listí se mi nechce dolů kutálet."

"Větší poklonu jste mi, Vilmo, nemohla vyseknout. Ovšem musím se Vám přiznat,
že vaření pro mne po celý život představuje to, co pro hodné děti klekánice.
Když už ale vařím, potom do toho jdu celá."

"A to nejen co do kvality, Vilmo," přidal se Vladimír, "neboň množstvím vyrobených
poživatin by Huberta dokázala zčásti utišit světový hladomor. Kdyby se bramborový
salát tak rychle nekazil, mohla by ho na Vánoce dělat jen jednou za dva roky.
Bramborovou polévku zásadně vaří  v prádelním hrnci a přes množství knedlíků
nelze projít kuchyní."

Vladimír byl jemně upozorněn, že cesta dolů nebude pro něho zase až tak lehká,
neboň kromě mě ponese na zádech ještě tolik dobrot, že průměrně prožraná
šestičlenná rodina by s tím vydržela týden.

"Tak, děňátka, utrpěli jsme otravu kyslíkem, takže honem  domů, loknout si
trochu hutného pražského vzdoušku."

Jen velmi nerada jsem to místo opouštěla. Nejraději bych si lehla ke Kamile
a Abi před kachlová kamna a ve sladkém nicnedělání v té kouzelné chaloupce
strávila zbytek života. Abi i na druhé zavolání - Abi, procházečka!!- které
ji obvykle uvádělo do stavu šílenství, reagovala tak, že předstírala bytovou
dekoraci.  Jak mi v té chvíli byla její psí dušička blízká!

"Vilmo, co takhle karty, hrajete?" zeptala se mne na odchodu Huberta.

"No, že bych byla udatný karetní hráč, to říci nemohu, ale nějaké ty žulíky
či kanastu snad ještě svedu."

"Fajn, karty jsou totiž moje vášeň. A ten mizera Vladimír z karet pozná sotva
tak žolíka. Takže kdyby se vám chtělo, jsem tu každých čtrnáct dní a moc
ráda vás uvidím."

Viděla mi zřejmě až do žaludku. a já v tu chvíli byla schopna si přísahat,
že ve volných chvílích nebudu dělat nic jiného, než se zdokonalovat ve hře
karet, zatímco Kamila s tatínkem budou nejen hladovět, ale svým zanedbaným
zjevem navíc pohoršovat okolí.

Další články z rubriky

Konec léta se blíží, rozlučte se s prázdninami hudbou

Konec léta se blíží, rozlučte se s prázdninami hudbou

10. 8. | Jeden z posledních festivalu, který nám letošní sezóna dopřeje, je zavedený Rock for Churchill. Ten…

Beverly Hills 90210: Jak dnes vypadá Brenda, Brandon a jejich parta?

Beverly Hills 90210: Jak dnes vypadá Brenda, Brandon a jejich parta?

1. 8. | V 90. letech usedaly před televizní obrazovky miliony lidí po celém světě, aby se dozvěděly, jak…

Jsme superlidi, vzkazují v emotivním videu paralympionici

Jsme superlidi, vzkazují v emotivním videu paralympionici

20. 7. | Velmi dojemné video v posledních dnech ovládá sociální sítě. Trailer k letošním paralympijským hrám…

8 tipů pro knihomoly: Knihy k moři i na chalupu

8 tipů pro knihomoly: Knihy k moři i na chalupu

18. 7. | Ať už jedete do exotických krajin nebo jen na českou chalupu, dobrá kniha je základní výbavou všech…