Pelíšky
Pelíšky je film, který by jste si
opravdu neměli nechat ujít. Atmosféru, kdy se téměř celý film směje celé kino si
můžete vychutnat právě při Pelíškách. Kde právě tento skvělý film dávají si
můžete zjistit na www.dokina.cz. Další informace o
filmu (fotky i video a zajimavosti) najdete na www.pelisky.cz.
Základní údaje:
Tvůrci:
JAN HŘEBEJK, filmový a televizní scenárista a režisér
PETR JARCHOVSKÝ, filmový a televizní scenárista a dramaturg
PETR ŠABACH, autor literární předlohy
JAN MALÍŘ, kameraman
VLADIMÍR BARÁK, střihač
MILAN BÝČEK, architekt
Herci hlavních rolí:
MIROSLAV DONUTIL, otec Šebek - skvělý
JIŘÍ KODET, otec Kraus - excelentní
SIMONA STAŠOVÁ, maminka Šebková
EMÍLIA VÁŠÁRYOVÁ, maminka Krausová
BOLESLAV POLÍVKA, strýc - jako vždy bomba
EVA HOLUBOVÁ, učitelka
JAROSLAV DUŠEK, Saša Mašlaň - k popukání
STELLA ZÁZVORKOVÁ, babička
JIŘÍ KREJČÍK, dr. Stárek
KRISTÝNA NOVÁKOVÁ, Jindřiška
MICHAEL BERAN, Michal
SYLVIE KOBLÍŽKOVÁ, Uzlinka
MAREK MORVAI - JAVORSKÝ, Péňa
Producenti a distributor:
Tvůrčí skupina Pavla Borovana
Totla Help Art T. H. A. - Ondřej Trojan
Space Film - Jiří Ježek
Stručný obsah:
Konec 60. let, pražská čtvrň staré
Košíře. V jedné dvoupatrové vile tu žijí dvě rodiny - Šebkovi a Krausovi.
Otec Šebek, prostoduchý, ale dobrácký důstojník z povolání, je zastáncem
panujícího režimu a stejně vehementně obhajuje i vlastní neomylnost v roli hlavy
rodiny. Elegantní otec Kraus, bývalý odbojář s trpkou válečnou zkušeností,
je naopak zarytým opozičníkem. Také on je přesvědčený o tom, že má za všech
okolností pravdu - není proto divu, že se tihle dva nemají zrovna v lásce.
Jejich děti - gymnazista Michal a jeho hezká spolužačka Jindřiška -
však spolu vycházejí docela dobře. Zvlášň Michal by byl moc rád, kdyby ho jeho
sympatická sousedka brala trochu víc na vědomí. Handicap kluka z fádního
"domácího hřiště" je však příliš viditelný.
Mladému Šebkovi nezbývá, než aby smutně přihlížel, jak mu jeho první milostné
body krade samolibý spolužák Elien s bezvadnou výbavou "made in
U.S.A.", kterou mu posílají jeho skvěle situovaní rodiče v diplomatických službách...
U Šebků a Krausů se zatím střídají rodinné návštěvy, s plným nasazením
a ve vší obřadnosti se tu slaví Vánoce, svatba i nečekaný, bolestný pohřeb.
Do zabydlených domácností vtrhnou i některé novodobé vymoženosti v podobě
umělohmotných lžiček, nerozbitných sklenic a podivných her pro statečné
pionýry.
Mládež zatím pokukuje po lákadlech světa kapitalismu a snaží se žít svůj vlastní,
na rodičovských autoritách a "velké" historii nezávislý život.
V soukromí rodinných pelíšků se tak čas od času odehrají malá dramata
názorů a vztahů, která se v paměti jejich účastníků otisknou už nejspíš
navždy...
Recenze v časopise Cinema
Zajímavosti z natáčení:
"Film jako je Pelíšky vyžadují účast výrazných hereckých
osobností," říká režisér JAN HŘEBEJK. "Potřebovali jsme lidi, kteří
nám postavy nejenom odehrají, ale kteří vnesou do příběhu i svoje osobní kouzlo a
zkušenost. A měli jsme štěstí, protože na účast ve filmu kývly naše největší
současné herecké hvězdy."
JAN HŘEBEJK myslel na Pelíšky už v době, kdy natáčel svůj debut -
dejvický muzikál Šakalí léta. Na rozdíl od předchozího filmu, kdy mu záleželo
spíš na vnějších efektech, které k žánru muzikálu nedílně patří, se ale v
novém filmu snažil jít přímo k podstatě vyprávění - k obsahu.
Pro nový projekt se režisérovi podařilo dát dohromady mimořádně silnou
hereckou sestavu, počínaje zkušenými veterány až k talentovaným představitelům
dětských rolí.
"Velkým hercům se snažím nabídnout dobré role a prvotřídní štáb.
Nebojím se jich - pokouším se s nimi vytvořit partnerský vztah," říká JAN
HŘEBEJK. "A naopak - cítím pokoru i před talentem třináctileté holky."
Výběr hereckých představitelů považuje režisér vždy za velice
důležitý. Značnou péči proto věnoval i hledání představitelů vedlejší postav
a dětských rolí.
JAROSLAV DUŠEK v rámci role učitele Saši Mašlaně uplatnil svoje proslulé
improvizační schopnosti, kterými pravidelně "odrovnával" svoji filmovou
partnerku EVU HOLUBOVOU. Znejistil ji i ve chvíli, kdy byl ve svůdnické scéně
ochotný jít až "do naha."
"Dušek si nápady nikdy nenechává jen pro sebe, ale nahrává i
ostatním", potvrzuje EVA HOLUBOVÁ. "Potíž byla v tom, že si vždycky něco
přidal, já se začala chechtat a nebyla jsem k zastavení."
Milovník improvizací DUŠEK ovšem doplatil na "realistické"
důsledky natáčení některých filmových obrazů: scénu, kdy jeho hrdinovi chytnou v
koupelně od plynové karmy vlasy, musel opakovat šestkrát, a protože nakonec
"došel materiál", dostal malý příčesek.
JIŘÍ KODET si zase scénu, kdy Mašlaně jako rozhořčený otec Kraus udeří
holí, užil tolik, že z toho měl představitel nesympatického učitele pořádnou
modřinu.
Postaráno bylo i o atraktivní obsazení dalších rolí. V případě postavy
babičky Šebkové myslel režisér od začátku na STELLU ZÁZVORKOVOU: "Existuje
spousta vynikajících herců, ale takových, kteří mají charisma i na plátně, mnoho
nenajdete, " vysvětluje Jan Hřebejk. "Když jsem se rozhodl, že bratry budou
hrát Miroslav Donutil s Bolkem Polívkou bylo jasné, že jejich maminku nemůže hrát
nikdo jiný než právě ona. Koho vybrat, když potřebujete někoho bytostně
šaramantního - dámu, osobnost a komičku zároveň?"
"Zatím jsem nepoznala ženu s takovým smyslem pro humor. Málokdo tuší,
jak inteligentní a vzdělaná je to dáma - nedává to totiž nějak okatě najevo. A
hrát v souladu s ostatními je pro ni úplně samozřejmé," pochvalovala si
spolupráci se stále svěží veteránkou českého filmu EVA HOLUBOVÁ.
Také SIMONA STAŠOVÁ, která pro velkolepý drdol paní Šebkové využila
vlastní vlasy, si na práci na Hřebejkově "kouzelné komedii" nejvíc cenila
příjemné a hladce probíhající spolupráce s partou kolegů, naladěných na stejnou
strunu.
Znamenitě se shodla se i svou filmovou dcerou v podání třináctileté SYLVIE
KOBLÍŽKOVÉ. Ta svoji postavu sladké holčičky s kuší vidí takhle: "Uzlinka je
Michalova ségra, která svého bratra občas pěkně otravuje - má ale štěstí, že je
jinak docela roztomilá, takže jí nakonec leccos projde..."
Dávní kolegové z Divadla Na provázku a dlouholetí kamarádi MIROSLAV
DONUTIL a BOLESLAV POLÍVKA během natáčení bavili štáb žertíky a improvizacemi,
takže místy plynule a nepostřehnutelně přecházeli z rolí do civilu a naopak. Podle
jejich slov však - na rozdíl od postav bratrů Šebkových, kteří se neustále
trumfují a sázejí o hlouposti - se však na scéně nikdy nechovali jako rivalové:
"Vždycky jsme se různě hecovali a dělali si naschvály, ale jenom v
soukromí," potvrzuje MIROSLAV DONUTIL.
"Já si byl odjakživa jistý, že v umění neexistuje konkurence. Když
je někdo dobrý, je prostě dobrý a nikdo mu to nevezme. Ale je to jako na fotbalovém
hřišti. Hraje-li někdo jenom sám pro sebe, nutně na to doplatí," přitakává
BOLESLAV POLÍVKA.
MIROSLAV DONUTIL měl ovšem přece jen těžší pozici než jeho kolega,
který si ve filmu zahrál zábavného strýčka: postava otce Šebka totiž rozhodně
nepatří mezi ryze kladné hrdiny. "Vždycky se u takových figur snažím najít
to, co je v nich dobrého," vysvětluje přístup ke své roli MIROSLAV DONUTIL.
"I ve scénáři se ostatně mluví o "tatínkovi Šebkovi" a ne o
"majoru Šebkovi", což té postavě dodává lidský rozměr. A v některých
momentech je nakonec Šebek sympatičtější než otec Kraus."
Herecký představitel otce Šebka neopomíná zdůrazňovat, že v příštím
filmu už přijme pouze roli generála. Po poručíkovi v ČERNÝCH BARONECH,
nadporučíkovi v TANKOVÉM PRAPORU, kapitánovi v PEVNOSTI a majorovi v PELÍŠCÍCH je
to podle něj naprosto logický postup...
Všichni herci z PELÍŠKť se shodují na tom, že při hereckých zkouškách
i při natáčení panovala neobvykle dobrá atmosféra - a to nejen díky vzájemné
shodě a profesionální souhře herců a štábu, ale i díky příslovečnému klidu
režiséra JANA HŘEBEJKA.
"U něj máte pocit, že film spoluvytváříte. Dovede si udělat legraci
i ze sebe a užívá si práce jako dobrého jídla," vzpomíná EVA HOLUBOVÁ.
"Natáčení byla příjemná pohodová záležitost," potvrzuje
JAROSLAV DUŠEK.
Podle JANA HŘEBEJKA je sice nevyhnutelné, aby natáčení provázel chaos, ale
není nezbytně nutné, aby režisér na všechny pořád pokřikoval. Mírný zmatek na
place je navíc pro něj osobně stimulací k práci. Režiséra proto nerozházelo ani
zmizení scénáře s režijními poznámkami hned druhý den natáčení (nakonec se
našel mezi rekvizitami), ani přítomnost hned dvou režisérských kolegů na place:
ONDŘEJE TROJANA coby producenta a JIŘÍHO KREJČÍKA v nezvyklé roli herce.
"Samozřejmě jsem se pohledu režiséra nemohl úplně zbavit. Nechtěl
jsem ale Hřebejka moc znervóznit a znejistit ho v jeho pojetí," poznamenává
legenda českého filmu JIŘÍ KREJČÍK, a lehce ironicky dodává: "Kdybych ještě
něco režíroval, rád Hřebejka obsadím jako herce. Aby zažil to co já."
"Přít se s někým, jako je on, může být chvílemi nepříjemné, ale
mně to spíš pomohlo. Když prokouknete tu jeho podmračenost a image rozčíleného
režiséra, zjistíte, že je velmi pozorným, analytickým pozorovatelem. Moc si ho
vážím a všechny poznámky, které se týkaly jeho role, jsem přijal," doplňuje
o JIŘÍM KREJČÍKOVI jeho mladší režisérský kolega JAN HŘEBEJK.