e otázkou, zda je satanismus možné považovat za náboženský jev. Je ovšem pochopitelné, že ve společnosti, která intenzivně žije náboženským životem, nabývá protest proti ní náboženské formy. Naopak ve společnosti, v níž náboženství nehraje klíčovou úlohu, ztrácí i satanistický protest potřebu vyjadřovat se náboženským jazykem. V následujících odstavcích se proto dotkneme jak zřetelně náboženského satanismu, tak i jeho dalších podob, které náboženské výslovně nejsou.
Jako satana označují monoteistická náboženství duchovní bytost, která stojí v odporu vůči Bohu a věřícím v něho. Těmto věřícím, zvláště pokud jsou příslušníky většinového náboženství, se pak může jako satanismus jevit vše, co považují za zlé a nepřátelské vůči svému náboženství. Tak byly jako satanistické často označovány praktiky, které se však přímo satana netýkají, ani se ho nedovolávají a mohou být případněji označeny jako magické či čarodějnické (3.6.1). Je ovšem samozřejmé, že tyto praktiky vždy měly a mají k satanismu, jak jsme si ho výše vymezili, velmi blízko.
Satan (z hebrejského sátán = protivník, odpůrce či žalobce) nemusí být vždy chápán osobně, ale pouze jako symbol či reprezentant sil zla. Jiným označením pro tutéž osobní či neosobní sílu je ďábel (z řeckého diabolos = pomlouvač). Jako bytost nabývá satan i dalších jmen, která v Bibli nebo v jiné náboženské literatuře nesli nepřátelé Boha. Tak byl jménem Lucifer původně označen babylonský král, který vedl boj proti starověkému Izraeli. Podobně Belzebub (správně Baal-zebub) bylo jméno božstva Pelištejců, odvěkých nepřátel ctitelů jednoho Boha. Výjimečně se můžeme setkat i se slovem antikrist, původně novozákonním označením člověka nebo duchovní bytosti, která popírá Ježíše Nazaretského jako Krista, tj. Mesiáše.
Protest proti západní společnosti byl dlouhá staletí především protestem proti většinovému křesťanskému náboženství. Odpovídající formou tohoto protestu byl tedy náboženský satanismus, tj. uctívání satana formou modlitby, vzývání, obětí apod. Za vrchol těchto akcí je považována černá mše. Je sporné, v jaké míře se takové rituály kdy skutečně děly a v jaké míře byly zprávy o nich pouze fantaziemi a dohady jejich křesťanských odpůrců. S velkou pravděpodobností je však možno předpokládat, že recitace posvátných textů pozpátku či v nějaké jiné pervertované formě, zneuctění hostií a křty v satanově jménu se konaly již dříve než je zpopularizovaly novodobé romány a jiná literární díla.
Vlny skutečného či jen tušeného náboženského satanismu se přelévají po celou křesťanskou epochu, ale nikdy patrně nedosáhly takové intenzity jako ve Francii na konci 17. a v 18. století. V té době byly vyšetřovány a potrestány desítky případů černých mší, spojených s hrůznými zločiny. Při jednom vyšetřování, které vedl tzv. hořící soud, uvízla v síti kartářka a čarodějnice Catherine Deshayesová († 1680). Vyšlo najevo, že klientkou Deshayesové byla zároveň milenka krále Ludvíka XIV., Françoise Athénaisová, markýza de Montespan (1641–1707), která se s pomocí Deshayesové a kněze Guibourga snažila získat zpět královu lásku, a když se jí to nedařilo, pokusila se krále otrávit. Při těchto černých mších byly obětovány děti.
Ohlas těchto událostí najdeme v díle Donatiena-Alphonse-Francoise, markýze de Sade (1740–1814) a v mnoha dalších uměleckých i lidových ztvárněních. Je pravděpodobné, že to jsou právě různá populární podání, která inspirují i novodobé náboženské satanisty k obřadům, v nichž jsou obětována malá zvířata, např. černí kohouti či kočky. I u nás byla nalezena místa, která pravděpodobně takovým obřadům sloužila. V této souvislosti se často hovoří i o lidských, především dětských obětech. Případy, které mají dokládat jejich existenci, jsou však sporné.
Svou příslušnost k náboženskému satanismu v některých případech uvádějí zločinci, aby snížili svou odpovědnost. Ačkoli není možno vyloučit podíl satanistických myšlenek na páchání zločinů, jejich motivy bývají přecejen prokazatelně jiné. Naopak nekriminální náboženský satanismus např. ve formě modliteb k satanovi či věštebného zjišťování satanovy vůle není vzácný. Praktikují ho většinou pouze v časově omezené etapě svého vývoje někteří mladí lidé, kteří mají buď málo nadějnou životní perspektivou a v postavě satana nacházejí podporu pro své negativistické vidění světa, nebo touto protestní formou vyjadřují svou nezávislost na hodnotách společnosti.
Zhruba dvě stě let po francouzském vrcholu náboženského satanismu dostává tento protestní postoj zcela jinou podobu. Na konci 19. století není náboženský protest zdaleka tak účinný jako protest proti mravnímu dědictví ustupujícího křesťanství. Satanisté té doby často deklarují svou nevíru v satana jako duchovní bytost, ale obracejí se jeho jménem proti křesťanské morálce, kterou považují za pokryteckou, slabošskou a škodlivou. Tento mravní satanismus hlásá víru v člověka, který není spoután žádnými omezeními, žije volně a pokud vysloveně a bezdůvodně neškodí, je mu vše dovoleno. Proti solidaritě staví egoismus, proti odpuštění spravedlivou odplatu, proti společenským normám přírodu a její boj o přežití. Satan je pro něj symbolem volnosti a přirozenosti. V době technické revoluce byl místy považován i za původce společenského pokroku, rozbíjejícího starý řád světa.
Tuto novou mravnost nejvýrazněji vyslovil Aleister Crowley (1875–1947) svým zákonem thelema (3.4), ale s postavou satana ji plně spojil až čtenář Crowleyho děl Anton Szandor LaVey (1930–1997). Od mládí žil v drsném prostředí, které ho patrně zbavilo víry v dobré stránky člověka a nasměrovalo jeho zájem ke spiritismu a magii. Ezoterické znalosti a výstřední způsob života LaVeyovi zajistily v americkém San Francisku popularitu, kterou dále rozvíjel okázalými akcemi – satanistickým pohřbem, obřady s nahou ženou na oltáři v jeho proslulém domě apod. Jednou z těchto akcí, vděčně přijatých a rozšiřovaných masovými médii, bylo i založení Církve satanovy o Valpružině noci (30. dubna) roku 1966.
Obřady Církve satanovy jsou zamýšleny spíše jako psychoterapeutické než náboženské akce – jde v nich o nalezení lidské přirozenosti, sebevědomí a sexuální svobody i o odpoutání se od pokrytectví lidské společnosti. Příslušníci Církve satanovy slaví tři svátky v roce: vlastní narozeniny jako největší svátek, Valpružinu noc a halloween (předvečer katolického svátku Všech svatých 31. října). Obřady jsou okázalým představením, plným rekvizit. Satan není při obřadech vzýván, neboť není pokládán za skutečně existující bytost, ale pouze za symbol hodnot, které jsou této skupině blízké. V Církvi satanově je zakázáno užívání drog, které je považováno za projev slabošství člověka, i krvavé oběti. Vzhledem k teatrálnímu důrazu na efekty je možné předpokládat, že zmíněné trestné činy v rámci této organizace skutečně páchány nejsou.
Další popularitu získal LaVey jako autor Satanské bible (vydána roku 1969) a později i několika dalších knih, které určují život jeho společenství. Satanská bible zvýšila zájem příslušníků západního kontrakulturního hnutí o satanismus a umožnila rozšíření Církve satanovy. Dnes je počet jejích členů odhadován na několik tisíc. Satanská bible byla roku 1991 přeložena i do češtiny a téhož roku vznikla pobočka Církve satanovy v Brně pod vedením člena sanfranciského ústředí Jiřího Valtra (* 1952), kapelníka hudební skupiny Root, zvaného Big Boss. Církev satanova u nás má asi sto členů a s veřejností komunikuje prostřednictvím poštovní schránky 28 na poště Brno 16.
V prostředí amerického kontrakulturního hnutí šedesátých a částečně i sedmdesátých let minulého století se dařilo i jiným skupinám, které se deklarovaly jako satanistické. Byly inspirovány Crowleym, LaVeyem anebo i poměrně širokou nabídkou kulturních děl s tématem satanismu. Největší popularity snad dosáhla kniha Iry Levina (* 1929) Rosemary má děťátko z roku 1967 a film na její motivy z roku 1974. Extrémním případem mezi skupinami, které zneužívaly satanistické rétoriky ke kriminálním činům a drogovým experimentům, byla Rodina kolem psychopatické osobnosti Charlese Mansona. Ten roku 1969 inicioval hromadnou vraždu sedmi lidí, mezi nimiž byla i herečka Sharon Tateová (1943–1969), manželka režiséra Romana Polanskiho (* 1933), tvůrce filmu Rosemary má děťátko.
Satanistický protest proti morálce většinové společnosti se – zdá se – na konci minulého století poněkud vyčerpal, neboť anti-morálka Aleistra Crowleyho ani LaVeyova okázalá temná obřadnost s nádechem perverze už společnost tolik nešokují. Konzumní západní společnost může však být provokována pohrdáním jejími kulturními hodnotami. Kulturní satanismus se proto projevuje především vandalismem a uměleckými výkony, které zavrhují tradiční hodnoty krásy, dobra, života apod. Proti tomu se v satanistických výtvarných, literárních a především hudebních dílech objevují témata hnusu, krve, smrti, masakrů apod. Sama víra v existenci satana či jeho případné uctívání není v tomto kulturním protestu rozhodující.
Na satanistické kultuře se největší mírou podílejí hudebníci a hudební skupiny, pro něž se satanismus stává i komerčním zájmem. První z nich byla patrně hardrocková skupina Black Sabbath a po ní skupiny, hrající v žánru death metal nebo black metal – u nás je to např. zmíněná skupina Root, Törr nebo Master’s Hammer. Často zůstává pouze u umělecké stylizace, ale v některých případech v zahraničí vedl satanistický sentiment, probuzený na koncertech a festivalech, ke kriminálním činům.
Mezi symboly satanismu je nejoblíbenější pentagram, často obrácený špicí dolů, někdy s dokreslenou tváří kozla. Častým symbolem je i číslo 666, vzaté z křesťanské Bible, v níž bylo pravděpodobně šifrou za pronásledovatele křesťanů císaře Nerona.
Diskuse
Kromě v úvodu zmíněných otázek se v souvislosti se satanismem diskutuje především o případech stovek psychiatrických pacientů, kteří se pod vlivem psychoterapeutů od začátku devadesátých let rozpomněli na satanistické rituály, jichž se údajně účastnili jako oběti v raném dětském věku a které jsou příčinou jejich současných psychických potíží. Ačkoli se zjevně jedná o tzv. syndrom falešné paměti (v této knize je zmíněn i v souvislosti se scientologií a s regresní terapií – 3.16.3, resp. 3.19.1), tyto údajné vzpomínky jsou v některých případech podkladem pro právní spory a pro mediální satanistické kauzy. Přitom právě média a jejich barvitá líčení působí pro potenciální satanisty jako největší zdroj inspirace.
Jiná diskuse, která má souvislost s tímto tématem, je vedena o míře společenské nebezpečnosti satanismu. Společnost totiž v hodnocení satanismu kolísá od iracionálních obav ze světového satanistického spiknutí, plného krvavých obětí až k toleranci vůči satanismu jako nezávažnému exhibicionistického projevu duševně spíše labilních jedinců. Pokud se přikláníme k první variantě, je třeba si uvědomit, že právě prudká, odmítavá a bázlivá reakce okolí satanistu ujišťuje, že jeho stylizace je účinná. Druhý extrém pohledu na satanismus zase může znamenat podcenění skutečnosti, že satanská silácká póza může být široce nakažlivá, a to pro (zvláště mladé) muže i ženy ve společensky neuspokojivém postavení. Nenápadnou vstupenkou do satanistické kriminální společnosti (která v malém rozsahu, ale bezpochyby existuje) pak mohou být pro citlivějšího člověka i magické hry nebo vzývání satana na zkoušku.
Ukázka z knihy:
Encyklopedie náboženských směrů v České republice
Náboženství, církve, sekty, duchovní společenství
Náboženský život v české společnosti prochází řadou dynamických proměn, jež probíhají uvnitř tradičních církví a duchovních hnutí, ale jsou rovněž spojeny se vznikem nebo příchodem skupin a proudů nových. Renomovaný autor podává encyklopedický obraz současné náboženské scény v České republice s důrazem na co nejúplnější zachycení všech významnějších náboženských a duchovních skupin (s důrazem na ty, které jsou v obecném povědomí méně známé). O každé z nich poskytuje základní informace (historie ve světě a u nás, učení, podoba života daného společenství případně jeho představitelé u nás a ve světě, ukázku z textů, literaturu, kontaktní adresy) a stručnou charakteristiku kritické diskuse o dané skupině, pokud aktuálně probíhá. Pokryty jsou směry vycházející z křesťanství, judaismu, islámu, směry ezoterické, indické a čínské.
autor: Vojtíšek, rozsah: 462 stran , Cena: 485,- Kč
Vydalo nakladatelství Portál