V dnešní uspěchané době, kdy materialistický svět nás zdá se naplno pohltil, se nemálo z nás táže po smyslu života. Někteří ho nacházejí v práci, v hromadění majetku, v sexu, v drogách, ve sportu, a nebo v duševnu. Tak jako existuje několik druhů práce, sportovních disciplín, tak existuje několik cest jak nalézt boha, nebo alespoň duševní rovnováhu.
Tajemství bezbolestné kastrace
Žijeme v době, kterou někdo pojmenoval postmoderní. Pak se toho chytlo pár
dalších lidí a hned tu máme i postmoderní společnost. Trochu mě zajímá
co bude následovat pak, ale to není téma tohoto článku. To o čem chci tady
psát je fenomén příznačný právě pro tuto dobu. V dnešní uspěchané
době, kdy materialistický svět nás zdá se naplno pohltil, se nemálo z nás
táže po smyslu života. Někteří ho nacházejí v práci, v hromadění
majetku, v sexu, v drogách, ve sportu, a nebo v duševnu. Tak jako existuje několik
druhů práce, sportovních disciplín, tak existuje několik cest jak nalézt
boha, nebo alespoň duševní rovnováhu. O jedné takové cestě pojednává
kniha Jiřího X. Doležala "Bezbolestná kastrace "s podtitulem "encyklopedie lidového léčitelství". V
této knize se autor snaží dopátrat tajemství lidového léčitelství. Hned
od počátku přiznává, že má zcela racionální pohled na svět a je to na
celé knize znát. A na konci to shrnuje, že totiž v léčení dotykovou
metodou nevěří a je to lež. Hned na začátku knihy totiž jakoby mimochodem
konstatuje, že jedna z mnoha léčitelek, které navštívil , pomohla jeho
kolegovi Petru Jedinákovi od bolesti hlavy. Dále to však nerozvíjí, ani
nekomentuje.
Ve zbytku knihy přistupuje k lidovým léčitelům s odstupem a despektem.
Pokud uzná léčitelův úspěch, pak vcelku logicky dodává, že se nejedná
o tzv. léčitele, ale třeba o bylinkáře, nebo člověka nabitého energií,
který uvede léčeného spíše do pohody, čímž jej vyléčí. V následných
rozhovorech tito samotní úspěšní "léčitelé", nebo spíše lidé,
kteří neléčí podle medicínských pravidel, ale podle lidové moudrosti a
odkazů našich babiček bylinkářek, popírají jakékoliv nadpřirozené
dovednosti a čáry.
Spíše se zabývá důvody, co vedou lidi k takzvaným léčitelům a samotné
léčitele ke své profesi a dochází k zajímavým závěrům. Ze vzorku, který
autor předkládá, k léčitelům dochází lidé osamělí a frustrovaní. Zajímavé
je, že v podstatě ty samé problémy vedou léčitele k tomu, aby tzv. "léčili."
Jenom jeden případ ukazuje na podnikavého ducha. Onen vzorek úspěšných
bylinkářů na své dovednosti nijak zvlášň neupozorňuje. Je to možná
trochu škoda, ale je to poctivější, než reklama na podvodných základech.
Ťplným závěrem knihy autor řeší své samotné problémy s dívkou, která
se taky považovala za lidovou léčitelku a prostě Jiřího X. sbalila, aby si
na něm vyzkoušela dosah svého vlivu. Jelikož je to velice subjektivně
napsaná kniha, nelze říci zda je pravda, tak jak to autor popisuje.
Jak už bylo řečeno celá kniha je autorův subjektivní pohled na lidové léčitelství,
avšak je to velice zajímavý pohled. I když ze vším tak docela nesouhlasím,
tak si myslím, že to stálo za přečtení. Když nic, tak jsem se u toho
docela dobře pobavil.
Autor: Tomáš Neuman